"Nechceš snad, abych lezla na tu skálu?" zeptám se Jaye, když konečně vylezeme z vody na břeh. Oči upírám na skály klenoucí se pěkně vysoko nad třpytící se hladinu jezera.
"Pomůžu ti," mrkne na mě a začne šplhat nahoru, ruce sebejistě dává na ty správná místa, jakoby to tu už znal. Ve světle měsíce sleduji, jak se svaly na jeho pažích napínají.
"Došla ti slova Princezno?" zavolá na mě už z pěkné výšky, potom se otočí a natáhne mým směrem ruku.
"Díky, nechci se zabít," odfrknu si a ruce dám vbok.
"Neříkej, že jsi taková slepice!" popíchne mě a začne kvokat.
"Fajn," vzdám se nějak snadno. Chytnu se jeho dlaně, kterou mi velkoryse nabídne. Jedním prudkým pohybem vytáhne celé mé tělo na stejnou úroveň, hledíme si do očí a já mám najednou chuť ho políbit, celým mým břichem se rozletí maličcí motýlci. Znovu se na něj podívám, v očích má jiskřičky, usmívá se. K sakru s motýlky, tenhle kluk způsobuje, že mám v břiše celou zoo.
"Ještě kousek," mrkne, potom lezeme společně dál. Za chvíli už vidím malou plošinu, která je dost plochá na to, aby se na ní dalo sedět. Jay se postaví a pomůže mi zdolat poslední kus do cíle. Už chci namítnout, že tu není nic k vidění, ale potom se pořádně rozhlédnu. Nádherná obloha, posetá tisíci hvězd a výhled na celé jezero i lesy okolo, to vše pod rouškou tmy, úžasem zapomenu zavřít pusu.
"Líbí se ti tu?" ozve se za mnou hlas plný očekávání.
Jen přikývnu, nemám totiž slov. Otočím se na něj, zrovna rozdělává deku, je mi záhadou, kde ji vzal, ale pak sáhne do jedné z puklin ve skále a vytáhne i ručník a nějaký balíček.
"Ty jsi to celé připravil dopředu?" vydechnu udiveně.
"No, tak nějak. Doufal jsem, že se mi podaří tě sem vytáhnout už dřív."
"Proto si byl tak naštvaný kvůli Liamovi?" nepřestávám pokládat otázky.
"Poslední dobou jsem naštvaný na každého kluka v tvý blízkosti," řekne potichu a přitáhne si mě do náruče, rozdělává pytlík s gumovými medvídky a tím mě naprosto dostane, protože jsou moje nejoblíbenější. Položím si hlavu na jeho rameno.
"Jezdil jsem sem s našima," prohlásí do ticha a z jeho tónu hlasu poznám, že něco není v pořádku.
"Už nejezdíte?"
"Když máma umřela táta začal víc pracovat a na výlety nezbyl čas," odpoví a ještě víc kolem mě sevře paže, najednou si uvědomím, jak málo toho o něm vím, přestože bych chtěla vědět všechno. Zároveň se tím všechno vysvětluje, jeho střídání holek a maska frajera je jen skořápkou, která ho chrání před světem. Natáhnu se výš až na úroveň jeho rtů, lehce po nich přejedu těmi svými, pak ho konečně políbím. Vzdychne, jakoby to, co potřeboval, byla jen tato pusa a to mě povzbudí k další.

Vydržíme se líbat hodně dlouho, když už necítím rty lehneme si vedle sebe a díváme se na nebe. Jay mi začne vyprávět nejen o své matce, která zamřela když byl malý kluk na následky po dopravní nehodě, ale i hvězdách a místech, jenž navštívil. Cítím se spokojeně, najednou nemyslím na nic jiného než na jeho hlas popisující kde najdu souhvězdí Orion.
Klíží se mi oči, je čas jít zpět k jezeru. Slezeme ze skály, potichu se proplétáme kolem líbajících se párů, táborníků i tábornic, jejiž plavky se válí na břehu. Nepotřebuji vidět nic, co by mi nenávratně poškodilo zrak a tak se rozhodnu vrátit do chatky. Jay přikývne, ale k mému zklamání zůstane u jezera. Nebodl mě právě u srdce trn žárlivosti?
On si pravděbodobně všimne mého výrazu i ve tmě, uchopí mou bradu a vtiskne mi pusu jako ujištění, že mu můžu důvěřovat. Copak jsme ve vztahu? Nejistota začne válcovat všechno, co jsem za poslední hodinu prožila. Nejsem jediná, Jay se zmateně podrbe rukou ve vlasech a podívá se mi do očí.
"Máš mě ráda?" položí prostou otázku, jenže tónem, při kterém mě zamrazí.
Musím odpovídat? Možná si nechci přiznat, že jsem znovu spadla do bláznivého opojení lásky. Co když si se mnou hraje? Stejně jako s Rachel, Becky, Lucy, nebo Courtney a spoustou dalších holek?
"Znáš ten pocit?" zeptám se pro změnu já.
"Jaký?" jeho výraz je ještě zmatenější.
"Že někoho tak nesnášíš až ho vlastně miluješ."
S těmi slovy se otočím a s pocitem, že se řítím do problému, vykročím k chatkám.

Jay Fletcher
Řekla mi právě Skyler Lorsová, že mě má vlastně víc než ráda?
Stojím tam a pozoruji, jak se vzdaluje s ještě vlhkými vlasy. Srdce mi buší a pocity, které ve mě tahle holka probouzí, jsou jako droga. Kdy naše soupeřivost přešla v něco víc? Ani jsem si nevšiml, ale teď tu koukám do tmy a směju se jako zamilovaný puberťák což je jasný důkaz toho, že jsem se zbláznil.
Najednou mi na rameni přistane ruka, Ashton na mě mrkne a ukáže na Kim, která stojí o kus dál a něco na něj volá. Odběhne za ní a ve společném objetí zmizí mezi stromy.
Otráveně nad tím zavrtím hlavou, hne se ve mně svědomí. Ještě před pár týdny jsem takový taky byl.
Ani si nevšimnu, že při důmání nad Skyler a jejími líbacími schopnostmi jsem došel až ke své chatce. Unavěně sebou plácnu do spacáku, ještě na sebe natáhnu pyžamo a zavrtám se hlouběji. Poškrábu se na ruce a v duchu nadávám na hmyz, který se očividně baví tím, že mě mučí. Vyřítím se ze spacáku, protože touha po škrábání je najednou větší, než chuť na cokoliv jiného. Co to sakra je? Hledám na kůži brouka, nebo komára, tělo mám v jednom ohni. Sáhnu po baterce, posvítím si na spací pytel, prohledám ho, na dlaních mi ulpí světle hnědý prášek a hned na to mě začnou svrbět i prsty.
"Skyler!" vyprsknu naštvaně, když v malém okně spatřím krásnou, ale momentálně vysmátou tvář.
"Kdo řekl, že válka skončila?" mrkne a pošle mi vzdušný polibek. Potom dovnitř prohodí nějaký prázdný sáček s nápisem Nejsvědivější prášek na svetě.
Poškrábu se na zadku a přemýšlím, jak zavraždit tvrdohlavou, pomstychtivou, ale děsně sexy holku.

Zdravím všechny:)
omlouvám se, že dlouho nebyla kapitolka, ale jak začala škola prázdninový režim se rozplynul jako pára nad hrncem. Jelikož jsem nastupovala do prváku je to o to horší a hlavu mám momentálně plnou starostí týkajících se jestli zítra najdu záchod a trefím do správné třídy:D Je tu někdo v podobné situaci?
Ale zpět ke kapči. Líbila se vám??
Hodně zdaru, pevných nervů a kopu humoru, protože bez něj by to nešlo.
Amy