Zvěst o nočním koupání se brzy rozšíří po celém táboře, dívky se domlouvají, jaké plavky asi nejvíce dají vyniknout jejich křivkám a kluci přemýšlejí, kterou holku ulovit nejdříve. Jako na trhu, rychlejší bere to nejlepší zboží.
Sedím na posteli a hrabu se v tašce, v duchu si stále znovu přehrávám pozvání od nervózního Jaye. Bál se, že odmítnu? To mě donutí k úsměvu, ale i k zamyšlení, protože najednou váhám, jaké plavky si vzít. Zavrtím nad sebou hlavou, přece nebude stejná jako ostatní. Hmátnu po těch pohodlnějších, proč by mi přece mělo zákežet na tom, jestli se mu budou líbit?
Do chatky vpluje usmívající se Kim, je už nachystaná a jelikož do smluveného času zbývá ještě pár hodin zamává na mě balíčkem karet v jedné ruce a ovocnými pendreky v druhé.
"Takže co ty Liam?" zapěje otázku vysokým hláskem což ve mně vyvolá sklony k agresivitě a praštím ji polštářem.
"Liam?" nechápavě se zadívám do dálky, pak si ale vzpomenu. Ten kluk, co si ke mě hned po zápase přisedl, mi přišel jako další poddruh pitomce, ale dalo se s ním normálně bavit.  Hned, jak si uvědomím, kdo to je, pokračuji:
"Co by s ním mělo být? Normálně jsme se bavili," argumentuji na významné pohledy naproti sedící kamarádky.
"Koukal na tebe dost hladově," zachichotá se a ukousne si z červeného pendreku.
"Nejsem tyčinka Snickers, tak ať si nechá zajít chuť," naštvaně hodím na hromádku poslední kartu. Jenže mi o vlku a vlk klepe na okno. Doslova. Liam nahlíží do malého okénka, když mě uvidí nasadí úsměv, ale já se ani nehnu a situace se rázem stane trapnou, jenže ne pro mě. Kim se nad ním po chvíli slituje, neodpustí si úšklebek nad mou tvrdohlavostí a otevře dveře.
"Ahoj Sky, jdeš na to koupání?" zašeptá z venkovní tmy a rukou si nervózně pročísne své černé vlasy.
"Jdu, chceš ukázat cestu?" nabídnu mu velkoryse.
"Spíš bych já doprovodil rád tebe," odpoví. Za ním se ozve zakašlání, vynoří se Jayova hlava, už má na sobě jen kraťase, přes rameno ručník, jeho svaly jsou nyní dost rozptylující prvek a nejsem jediná, kdo si jich všiml, Liam rázem nasadí pohled válečníka a upře na mě své oči plné očekávání koho si vyberu.
"Zdravím dámy," mávne na nás galantně Jay," vyrazíme?"
Kim se zachichotá, protože ví, že tahle situace pro mě není příjemná, ačkoli by pro mnoho dívek byla. Už jen čekám, odkud vyskočí Daniel.
"Já si ještě musím účesat vlasy," vyhrknu první výmluvu, co mi přijde na jazyk. Oba nápadníci se zatváří skepticky.
"Princezno, vždyť budeš plavat," zvedne obočí Jay. Jakmile ho zavraždím pohledem zabouchnu jim dveře před nosem.

"Už odešli," zavolá na mě Kim od okna, kde už asi dvacet minut drží stráž a já si oddechnu.
"Jestli na ty dveře zaklepe ještě někdo s ptákem přísahám, že si dojdu pro svůj lovecký nožík," zavrčím rozčíleně. Dneska je mi opravdu přáno, pomyslím si, když se ozve tiché zaklepání. Moje kamarádka nadšeně přiskočí ke dveřím a dovnitř vpustí Ashe. Začnu přemýšlet kam jen sem ten nožík strčila.
"Kde jste?" zeptá se a dá ji pusu na tvář, jakmile uvidí můj pohled profesionálního nájemného vraha rozhodne se dál nepokračovat.
"Menší problémky," pokrčí rameny Kim a my konečně vyrazíme vstříc nočním dobrodružstvím.

Tiše obejdeme chatku vedoucích i Guttiho, z jehož stanu se ozývá pravidelné chrápání. V duchu se vrátím k momentu, kdy nám říkal, že bude každých patnáct minut chodit na obchůzky a že mu nic neunikne.
Pokračujeme po bývalé trati našeho závodu, zahneme na téměř neviditelnou lesní pěšinku a pokračujeme hlouběji do lesa, stromy už jsou tu tak hustě u sebe, že si ani měsíční paprsky neprorazí cestu skrz a my musíme téměř po slepu našlapovat na smrkové  jehličí.  Když už si myslím, že cesta je nekonečná, otevře se před námi malá louka z jedné strany obehnaná skalami s ještě menším jezírkem, které ale pro pár táborníků toužících po zábavě bohatě stačí. Koupání  už je v plném proudu, občas zaslechnu cinkot lahví s alkoholem a smích dívek škádlených místními playboyi, ucítím typickou vůni jointů ubalených na koleni.
Otočím se na Kim s návrhem, že se půjdeme schladit, ale stihla někam zmizet s tím svým svalovcem.
Jediný pohled na smaragdově se třpytící hladinu mi stačí, abych zatoužila do ní hned skočit. Skopnu žabky, svléknu šortky i tílko, odhodím ručník a skočím něco, čemu bláhově říkám šipka. Paže mi obejme příjemný chlad, rozrazím hladinu a snažím se doplavat co nejdále, potom se plíce začnou dožadovat  po vzduchu.

"Páni! Plaveš docela rychle!" zavolá za mnou povědomý hlas, Liam mě několika mocnými tempy dohoní. Jeho milý úsměv je nakažlivý a tak mu ho oplatím, plavu dál, on se ke mně přidá. 
"Poslední týden tábora, škoda, že jsem si tě nevšiml dřív," řekne smutně. Zastavím, šlapu vodu a podívám se na něj.
"No tak to si ten týden musíme užít ne?" odpovím povzbudivě. Jenže Liam to pochopí jinak. Obejme mě, přitiskne svou hruď na mou a usměje se.
"Hej, zase tak doslova jsem to nemyslela," zarazím ho.
"Proč ne? Nehraj si na ledovou královnu!" zesílí stisk. Okamžitě si vzpomenu na Daniela a projde mnou vlna odporu.
Zoufalá situace si žádá zoufalé jednání, bleskne mi hlavou a zakousnu se mu do ramena.
Liam zavije bolestí, pustí mě a tře si bolavé místo, než se naděje zanořím se pod tmavou hladinu.
Otráveně se vynořím až o kus dál, sleduji, jak se Liam naštvaně otáčí kolem a raději se schovám za rákosí, vydrží to jen chvíli, potom udeří pěstí do vodní hladiny, hned na to následuje nějakou blondýnku, jejíž silikony jí slouží jako nadnášedlo. Chce se mi zvracet, ale je mi až příliš líto ryb.
"Princezno?" ozve se znepokojeně za mnou. Rázem mám chuť se proměnit v ropuchu, ale náhlý pocit bezpečí a motýlci v břiše mě přinutí se otočit.
"Jayi?" odpovím na jeho volání.
"Děje se něco?" zeptá se zatímco se k němu přivine nějaká holka, nechá ji tam a doplave za mnou.
"Nic, skvěle si to tu užívám," nasadím falešný úsměv.
"Nemusíš se přetvařovat, už jsem tě viděl brečet," zašeptá mi do ucha.
"Fajn, vzdávám to," zvednu ruce do výšky.
"Mám nápad, pojď," vezme mou ruku a vede nás někam dál od ostatních.
"Chceš mě znásilnit někde daleko, aby nebyl slyšet můj křik?" rýpnu si. On mě probodne pohledem,  v jeho ocelově šedých očích se odráží stříbrný kotouč měsíce.
"Uvidíš," znovu tajemně zašeptá.

Dámy a pánové, také si uvědomujete bolestnou realitu? Prázdniny končí!
Snad vás teď alepoň trošku rozptýlila abnormálně dlouhá kapitolka, jejíž pokračování bude brzičko! Jak se vám líbila?
Jinak bych někoho z vás požádala, aby přijel a pořádně mě štípl do ruky.
Ještě před chvílí jsem vám děkovala za 7k přečtení a vy hned na to dáte 8k?? Aaaaa! To nejlepší na konec,  nadělili jste mi 1k votes! Blázním?
DĚKUJU jste nejlepší! Připravuji pro vás překvápko;) ale více prozradím až později.
(V knize recenzí právě vyšel rozhovor s jednou youtuberkou! Kdo by měl zájem mrkněte!)