Společně s Kim projdeme vchodem táborové jídelny, kde už to voní čerstvě uvařenou kávou a mátovým čajem. Hned se natáhnu pro jeden z mnoha koláčků ležících na velkých mísách, slastně zavřu oči a vychutnám si první ranní dávku cukru. Když je znovu otevřu, málem vykřiknu, protože přímo naproti mně se objeví Jay. Celý bledý s černými kruhy pod očima vysílá mým směrem naštvané signály.
"Celou noc jsem se snažil dostat ten sajrajt ze zubů!"
Vyprsknu smíchy, jelikož to očividně nezafungovalo, jeho zuby jsou stále černé jako inkoust. Jay pokračuje:
"To to takhle zůstane už napořád? Sakra co mám dělat?!"
Hned mám lepší náladu, když vidím, jak jeho tvář zdobý mrak zděšení z toho, že už holku na úsměv nenalaká. Musím z této situace vytěžit maximum, olíznu si jeden prst na němž mám ještě vrstvičku jahodové marmelády a chvílí dělám, že usilovně přemýšlím
"No dobře. Když poprosíš, řeknu ti, jak to dostat dolů," prohlásím vítězně.
"Nikdy nebudu prosit holku!" zavrčí vztekle.
"Úúú nejde támhle Jenny?" kývnu hlavou k holce, kterou ještě včera Jay hlasitě opěvoval u večeře, tahle slečinka si to právě kráčí k nám a rukou s perfektně upravenými, na červenou nalakovanými nehty, zběsile mává na Dutohlavce, ten sebou cukne a narovná se v zádech.
"P....ro....s...ím!" zamumlá neslyšně.
"Fajn, vypij sklenici koly," mrknu na něj a pobaveně sleduji, jak ihned utíká před Jenny do pánských umýváren.
Štíhlá brunetka dojde až ke mně a s nechápavým výrazem ukáže na Jayova mizející záda.
"Kam to šel?" zeptá se zmateně.
"Při pohledu na tebe se mu udělalo špatně, musel na záchod," odpovím jí.
Jenny málem zaskočí, prskne mým směrem nějakou urážku a odejde za svými kamarádkami.
"Ty umíš zkrotit draka!" zasměje se Kim, i ona právě dojídá snídani.
"Buď zkrotíš ty je, nebo oni tebe," uzavřu to moudře a posadím se vedle ní.
"Než začne dopolední program neškočíme si zaplavat?"
Podá návrh moje věcně energie plná spolubydlící. Jenže tentokrát s ní musím souhlasit, přestože je teprve ráno, slunce už neúnavně praží zem svými paprsky.
"Jasně, jen si skočím pro plavky," prohlasím, jelikož Kim má ty svoje už na sobě.
Nechám ji tedy s tím, že se za chvíli sejdeme u jezírka nedaleko tábora.
Projdu kolem několika dřevěných chatek, písek mi křoupe pod mýma růžovýma žabkama, rychle si nasadím sluneční brýle a přidám do kroku.
Zastavím až na prahu našeho malého příbytku hledajíc v kapse od kraťasů klíčky. V tom si všimnu malé bělostné obálky zastrčené v jedné z mnoha škvír.
Skyler.
Je na ni rozmáchlým, ale sebejistým písmem napsáno. Zvědavě ji ihned roztrhnu málem i s kouskem papíru, na kterém je něco napsáno.

Za svitu měsíce ( přesněji o půlnoci), sejdi má krásná vílo k potoku na severní straně tábora. Tam na Tebe budu čekat a zpívat ódy na tvůj půvab.
Tajný ctitel

Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi nerozbušilo srdce. Kdo to napsal? Proč zrovna mně? Mám jít na tajemné setkání ještě s tajemnější osobou? S těmito otázkami v hlavě rychle popadnu své plavky, zamknu chatku a i s dopisem se rozběhnu za Kim doufajíc, že mi poradí.
///
"Jasný! Tohle je naprosto skvělý!" nadšeně spráskne ruce Kim. Už deset minut mi básní o tom, že tam na mě bude čekat láska mého života.
"Co když je to jen hloupý žert Jaye?" položím záludnou otázku, zatímco se mažu slunečním krémem. Moje kamarádka na chvíli ztichne, zahloubaně kreslí do malé písečné pláže kolečka.
"Tohle mi k němu nesedí, jestli sis nevšimla, romantik to není."
"No jo, ale co když..," zakňourám jako malé dítě.
"Žádné ale, tohle je přímo pohádkový dopis od tajného ctitele, tam musíš jít. Kdyby to byl žert, což nebude, postavíš se k tomu jako Skyler Lors - pomstou!" dokončí svůj proslov hrdným máchnutím pěstí do vzduchu. Pak cosi zaujme její pozornost, chvílí přemýšlím co, pak si všimnu Ashe, jak hrdě vkráčí na pláž, stáhne si tričko a ukáže vyrýsované tělo, potom skočí ukázkovou šipku přímo do hlubin jezírka.
"Kim!" křiknu na ni a dlaní několikrát zamávám před očima s nepřítomným pohledem.
///
I přes hluboko zahryznutý pocit pochybností se rozhodnu na setkání jít. Po celodenním programu, kdy mi mozek šrotoval na plné obrátky a snažil se zjistit, kdo je můj ctitel, unaveně sedím na zemi u svého kufru a přemýšlím, co si mám vzít na sebe.
Lehké letní šaty? Ne, vypadalo by to, že mi na tom setkání záleží. Hmátnu tedy po oblíbených kraťasech a tílku, které zdůrazďuje to, co má zdůrazňovat má. Řasy lehce přejedu řasenkou, aby se neřeklo, a vlasy nechám volně rozpuštěné, jen si upletu malý copánek na straně, jako ozdobu místo šperků.
Tohle musí ctiteli stačit, pokrčím rameny a povzbudivě na sebe mrknu do zrcadla.
Celý tábor už začne pomalu utichat, doba večerky se blíží a nikdo nechce jejím porušením strávit den umýváním nádobí v kuchyni. Budu se muset vyplížit.
Pro mě to není nic těžkého a tak už za pár minut utíkám po cestě hluboko do lesa přímo k potoku. Až po chvíli se ale odvážím zapnout svítilnu, ujistím se, že jsem na správném místě a usednu na menší pařez přímo na břehu potoka, jenž tiše zurčí nočním klidem.
Sleduji světlušky, jak poletují a společně s hvězdami i měsícem dostatečně osvětlují okolí. Svítilny tedy netřeba, vypnu ji. Když už tam sedím asi deset minut a pomalu se smířuji s tím, že jsem prostě a jednoduše naletěla, uslyším za sebou šramocení. V tom mě někdo lehce uchopí za ramena, dychtivě se otočím, srdce mi buší a motýlci se přitom jediném dotyku rozhodnou putovat z mé hlavy přímo do břicha. Jenže realita je jako studená sprcha. I v té tmě poznám ty neuvěřitelně krásné zelené oči, jemnou tvář zdobenou svůdným úsměvem.
"Danieli?!"
____________________________________________________________
Ahoj wattpaďané, přicházím k Vám v míru.
Jak se Vám líbila kapitola?
Být na místě Sky, šly byste na setkání s tajemným ctitelem?
⬇️⬇️⬇️ Napište mi to do kometářů. Také budu ráda za každý vote:-)
Mějte se skvěle,
-A.