//Jay Fletcher//
Nepohodlná matrace a křik otravných ptáků mě donutí vstát ještě před ranním nástupem. Vezmu to jako výhodu, popadnu kartáček na zuby i ručník a vydám se do společných umýváren. Opatrně zkoumám okolí, protože jsem si zcela jist, že Skyler neponechá nic bez pomsty. Rychle vběhnu dovnitř, vykonám ranní hygienu a za zvuku gongu si to štráduju zpátky.
„Hej!" zavolá mým směrem dlouhovlasá brunetka s prvotřídní postavou. Zastavím se, počkám až přijde blíž, jelikož má asi něco na srdci.
„Nemáš cigaretu?"
Potom už nemluvíme. Nějakým magickým způsobem se ocitne přilepená na mých rtech snažíc se předvést své líbací schopnosti. Nebráním se, není to totiž nic neobvyklého.
Když po chvíli pootevřu oči na úplně jiném místě než jsme začali, všimnu si Princezny, která oproti včerejšku vypadá zase krásně. Pak si uvědomím, proč na mě tak hledí a odstrčím Tracy (nebo Tifany?).
„Ehm. Ahoj?"
Trošku znejistím, ale máma vždy zdůrazňovala, že mám zdravit.
„Drž se od mě dál!" zavrčí a odběhne pryč.
Až teď si uvědomím její tváře vlhké od slz a i obvyklá vzdorovitost v jejím pohledu chyběla, zdálo se, jakoby byla vystřídána zklamáním a bolestí.
„Co je?" ozve se brunetka stojící opodál s ještě napuchlými rty.
Radši nic neříkám a pokračuju v cestě na hlavní plac, na které jsem vlastně původně byl. Důvod zjistit, co Skyler tak rozhodilo, je lákavější, než líbat tuto dutohlavou slepici. Jen na zlomek vteřiny mě napadlo, že brečela kvůli tomu, že nás viděla, ale hned si vzpomenu, jak moc ukradený jí jsem.
Na hlavním táborovém místě už Ash krouží kolem skupinky holek, ty si však všímají úplně něčeho jiného, nebo spíš někoho. Ten zelenooký kluk ale kouká jen na jedinou holku, Skyler, co se právě vrátila z lesíka a otírá si uslzené oči. Trošku zmaten se zařadím a poslouchám Gutiho.
„Doufám, že máte pevné boty, dneska začneme přespolním během, pak dáme testík z rovnic, potom nějaké další hry."
Při slově rovnice se mi zvedne žaludek, očividně nejen mě, spoustu dalších spolutáborníků zkřiví obličej do znechucené grimasy. Tento fakt mi připomene, že nejsem na normálním táboře.
„Cesta je vyznačená fábory," pokračuje náš vedoucí, "nepodvádět, připravit, pozór, teď!"
Velká skupina vyrazí směrem, kterým ukazuje Gutiho ruka, do lesů a houštin. Jakmile spatřím značkové botasky toho zelenookého nafoukance, jak vedou v celém závodě, tak i přes protesty Ashe přidám, abych ho dohodil. Když se konečně dopracuji dopředu všimnu si, že vedoucí pozice tu není pouze jedna. Vedle toho kluka pravidelně oddechuje Sky, za houpaní malého culíku klade nohu přes nohu odhodlaná nezpomalit. Běžíme stálým tempem ani nezaregistruji, že zbytek táborníků je dávno někde za zatáčkou. Blížíme se k cílové rovince, stále vyrovnaní až na pár centimetrů, v tom mě něco napadne. Jakoby škobrtnu a připletu se tomu klukovi do cesty, ten vyveden z míry zpomalý a nevšimne si vyčnívajícího kořene stromu. Předvede perfektního placáka, doprovazaného sprostými nadávkami. Ha! Jen na vteřinu se ohlédnu a když se podívám zpět dopředu, vidím jen pevný zadek Princezny, jak vybíhá poslední kopeček, ne, že by mi tento výhled vadil, ale nechci se nechat porazit holkou. Začnu sprintovat, abych ztrátu dohnal, už vidím cílovou pásku i vedoucího zoufale mačkajícího tlačítka na stopkách. Utíkáme vedle sebe, oba rozhodnutí vyhrát, její rty se lesknou krůpějemi potu, oči upírá před sebe. Je celkem pěkná. Tedy moc pěkná, přestože právě běží několikátý kilometr.
„První!" zapiští Guti. A opravdu, zatímco jsem se soustředil na něco úplně jiného, Skyler ladně proběhla cílem o několik setin dříve než já.
No do háje! Vztekle dupnu až se prach rozvíří všude kolem, vítězka mě s úšklebkem sleduje, ten se však o chvíli později promění v malý úsměv. Trochu nevěřícně a zároveň nechápavě na ni pohlédnu.
„To se ti povedlo," kývne hlavou k cíli, do kterého kulhavě dobíhá ten, který se po cestě stihl mou vinou vyválet ve špíně.
Uchechtnu se, kdo by řekl, že jí tím lstivým trikem vykouzlím úsměv na tváři?

//Mezitím//
Kim dostala přesné instrukce, jak provést pomstu. Věděla, že vše půjde podle plánu, pokud dodrží, co jí její kamarádka řekla. Opatrně zaklepala na okno malé chatky, aby se ujistila, že uvnitř nikdo není, srdce slyšela bušit až ve spáncích, nejen ze strachu, ale i vzrušení. Nikdo nesmí vědět, že se zvládla prokličkovat trasou závodu zkratkami, oběhnout vedoucího a nepozorovaně proklouznout k chatkám. Teď už jen vyměnit tubu se zubní pastou, vše vrátit na původní místo, zavřít dveře a trochu se pocákat vodou, aby imitovala pot. Pak dělat, že normálně doběhla závod. Teď chápala Skyler, když říkala, že pocit pomsty je sladký.