🎶
Mája vtrhla do kuchyně jako velká voda, neobtěžovala se se zdravením a rovnou se na mě vrhla, kompletně ignorujíc lžíci s jogurtem v mé ruce. Katapultovala ji kamsi za mě, kde se s cinknutím zastavila o podlahu.
,,Jsi celá? Bože můj, tys mě vyděsila!" zaúpěla a škrtila mě v pevném objetí.

,,Asi dlouho nebudu. Nemůžu dýchat," poplácala jsem ji po rameni a konečně se mi chtělo se smát. Dokud se ode mě o třicet čísel neodtáhla a já neviděla její strhaný obličej.

Přejela mě celou rentgenovým pohledem, než se konečně posadila na židli vedle mě. ,,To je prostě strašné," zkonstatovala.

,,Májo, dáš si kafe?" ozval se Martin od kávovaru, který si notoval svou chroupavou melodii.

Zavrtěla hlavou.

,,Jak ti je?" objevil se v mém zorném poli i Honza s polovičatým úsměvem.

,,Už mi bylo líp," přiznala jsem popravdě.

,,Včera jsem nemohla přijet," omluvně mi stiskla předloktí.

,,V pohodě. Stejně tu byla policie a pak jsem usnula jako mimino," usmála jsem se na ni. Měla toho evidentně sama dost.

,,Jak to, že nejsi v práci?"

,,Doktor chytil nějakou srajdulu. Co ti na to řekli policajti?"

Promnula jsem si oči a připravila se na přicházející frontální útok. ,,Nic. Rozhodla jsem se nevypovídat. Případ uzavřou, protože nejsou svědci."

,,To si děláš srandu, že jo," zavrčela. ,,To jsi se zbláznila? Přece... přece nenecháš běhat po světě nějaké magory, co mlátí lidi bejzbolkou!" prudce se nadechla a stáhla rty do přísné linky. ,,Eliško!" poposedla na židli, jakoby se prala s potřebou z ní vyskočit a zatřást se mnou.

,,Májo, to nebyli dva vesani z hospody, ale poskoci mafie, nebo jak to nazvat."

Zbledla, vypoulila na mě oči, praštila dlaní do stolu a vystartovala ze svého místa takovým tempem, jako by do ní někdo pustil elektrický proud. Asi od Honzy nevěděla všechno a já se po telefonu o jistých detailech nezmiňovala.

,,Do čeho jste se, vy dva kreténi, namočili?" zaječela na Honzu. Během zlomku vteřiny stála proti němu. ,,Co jste to do prdele udělali?" přešla do výhružného tónu.

Oba na ni vyčkávavě hleděli, ale ani jeden se neměl k odpovědi.

,,To ti tohle nestálo za zmínku?" rozhodila pažemi.

,,Vyřešili jsme to," odpověděl Honza klidně a natáhl k Máje ruku. O krok couvla a zvedla proti němu vlastní ukazovák. ,,Nesahej na mě. Jak jste to vyřešili? Řekni, mě by to hrozně zajímalo, jak jste vyřešili pletky s organizovaným zločinem. Nebo vaše kšeftíky jsou jeho součástí, co?" střelila pohledem po Martinovi.

,,Nejsou. Pohybujeme se v legální sféře. Odstoupili jsme od plánovaného obchodu, který tohle celé rozpoutal. Tím by to mělo být zažehnané," vysvětloval Martin klidně. ,,Ale bylo by lepší, kdybyste teď nechodily nikam samy," dodal potichu. Nepřekvapilo mě to. Teď bych sama nešla ani do naší vesnické jednoty, lekal mě vlastní stín. Ale Mája? To byl jiný materiál. A ty dva lidi od Hubeného neviděla v akci.

,,Proto jsi mě včera vyzvedl v práci? Proto jsme spali u tebe, i když to bylo naplánované jinak?" zeptala se Honzy.

,,Jo."

,,Tak s tím, pánové, jděte do prdele. A my dva," ukázala mezi sebou a Honzou, ,,jsme skončili. Na tomhle jsme se nedomluvili. Nebudu kvůli..." zarazila se, hledajíc slova, ,,sexu zalezlá jako žába pod kamenem."

Zahlédla jsem, jak Honza zatíná pěsti a celý se napíná. A Máje, jak klouže slza po tváři. Vztekle ji otřela a otočila se k němu zády.

,,Markétko," promluvil s překvapivou něžností, i když mu celým obličejem valila kavalerie emocí.

,,Je to jen na pár dní, než si budeme jistí, že..."

,,Říkal jsi, že jste to vyřešili, tak čeho se bojíte?" zastavila se v pohybu a otočila se přes rameno, až jí po zádech poskočil těžký culík.

,,Nebude se dít nic. Jen pro jistotu..."

,,Jinými slovy jste posraný až za ušima."

,,Ne. Ale, když jde o tebe, nebudu nic riskovat," pokrčil rameny, jako by to mělo být naprosto jasné i čolkovi, natož pak Máje.

,,Na to jsi měl myslet o chvilku dřív."  Sebrala se k odchodu a jen od dveří do chodby mi zamávala.
,,A těma špinavýma prachama se třeba zalkněte, oba!" dodala, jakoby ji to napadlo se zpožděním.

,,Včera ti ještě nesmrděly, co?" zeptal se potemnělým hlasem Honza. Netušila jsem, co včera vyváděli, ale asi to nebyla levná zábava.

,,Víš moc dobře, že tvoje peníze jsou to poslední, co mě zajímá," sykla.

Než stihli sklouznout k dalším podpásovkám, otočila se na patě a zmizela.

Zkoprněle jsem za ní hleděla, nedávalo mi smysl, co se tady během pár vteřin odehrálo. Nebo jsem to nebyla ochotná akceptovat? Přece mu nedala kopačky. V naší kuchyni. Jenže je to Mája, která se dovede držet svých zásad a rozhodnutí. Což neznamenalo, že teď není úplně v háji.
Sesbírala jsem se ze židle a vyrazila za ní. Stejný nápad měl i Honza, který vypadal, že exploduje. Proběhl kolem mě jako uragán a hnal se za Májou. Martin mě doběhl před vchodem, čapl mě za zdravou pravačku, ale stejně jsem viděla svou nejlepší kamarádku, jak se sype a hroutí. Stála zády k Escaladeu, rozkročená a zoufale bušila Honzu do hrudníku, mezi jednotlivými vzlyky mu nadávala. Z očí jí kanuly zoufalé slzy.

,,Měli jsme dohodu," vyrazila ze sebe, jakoby ji ta slova bolela.

,,Měli, Májo. A už neplatí."

V očích mě pálily moje vlastní slzy, fyzicky mě bolelo dívat se na obnažené syrové pocity, které sálaly z Májiného obličeje, i marné snahy vybít si své zklamání, strach i obyčejný vztek na Honzovi.

,,Eli, pojď, tohle si musí vyřešit sami," broukl mi Martin u ucha.

Než jsem stihla argumentovat, nebo souhlasit, Kladivoun se rozhodl pro rychlé řešení. Nepatrně se pokrčil v kolenou, jako by se připravoval na ragby útok a místo protihráče drapl Máju pod stehny a přehodil si ji přes rameno. Vzpouzela se, mlátila ho po širokých zádech a častovala ho vybranými nadávkami.
Otočil se i se svým nákladem. ,,Můžu, Havry?" houkl na Martina.
Ten jen přikývl, ukročil do boku a mě vzal sebou.

Netušila jsem, jestli Honzův výraz zarputilého odhodlání mě má děsit, nebo uklidňovat. Prošel kolem nás a vydupal schody do patra, kde za nimi bouchly dveře, nejspíš od pokoje, kde občas Honza přespával.

,,Neublíží jí, že ne," zformulovala jsem konečně myšlenku, co mi zmateně poletovala mozkovnou.

,,Blázínku, je do ní zamilovaný až po uši. A asi mu to konečně došlo," usmál se potutelně.
,,Navíc Honza je na násilí vůči ženám extrémně citlivý," dodal drobet vážněji.
,,Jak to?"

,,Jeho tetu manžel řezal jako žito. A nijak mu nevadilo, že ho u toho občas děcka vidí," zašklebil se jakoby si loknul ironu. ,,Mimochodem vzorný kriminalista. Dlouho to nikdo neřešil, nechtěl vidět. Dokud jí při výměně názorů neprorazil slezinu."

,,No ty vole," zalapala jsem po dechu.

,,A víš co je na tom nejhorší? Je dál u sboru. Jen ho odsunuli na Ostravsko."

,,Počkej, to si nešel sednout?"

Zavrtěl hlavou. ,,Několikrát na policii byla, zametli to pod koberec. Přece nepůjdou proti vlastním. Když skončila v nemocnici, nahlásil napadení doktor."

Co mi to jen připomíná? Otřásla jsem se.

,,Začal jí vyhrožovat. Nejdřív, že si na ni počká a dokončí, co začal. A pak, že jí nechá odebrat děti," nevědomky jsem mu zaryla prsty do hřbetu ruky, ale neucukl.
,,Nakonec uzavřeli dohodu. On zmizí z jejich životů, ona nebude vypovídat. A od té doby má klid."

,,Jak je to dlouho?" Nechtěla jsem si představovat peklo, kterým Honzova teta musela projít. Jak šílené to musí být, když člověku ublíží ten, kdo by ho měl chránit nejvíc? Kdo by ho měl milovat?

,,Patnáct let," zadíval se kamsi za mě. Mračil se, jakoby na povrch vyplouvaly smradlavé, hnilobou nafouklé vzpomínky. Zkažené a špatné.

,,A Honzovi rodiče?"

,,Jsou strašně hodní. Chodíval jsem k nim jako kluk. Oprava, byl jsem u nich pečený vařený."

Ani se mu nedivím. Taky bych s tou čarodějnicí trávila minimum možného času.

,,Jeho táta je úplně stejný pošuk jako Honza, samý vtípek a legrácka a neuvěřitelně chytrý. Dělá leteckého inženýra."

,,A mamka?"

,,V bance. Pravý opak té mé," řekl, jako by se ho to netýkalo.

,,Proč s tím něco nedělali, jestliže to věděli?"

,,Teta Simona svého povedeného manžela ze začátku omlouvala. Bránila ho zuby nehty. Styděla se. Nechtěla, aby do toho někdo zasahoval."

,,Jak to, že vůbec víš takové detaily?"

,,Od Honzy. A o několik let později, když už byl jeho strýc pryč, tak se s námi párkrát opila. A to, co vyprávěla, to by si nezadalo ani s hororem od Kinga," otřepal se ve snaze zahnat depresivní náladu.

,,Takže pokud na něj nevytáhne Mája brokovnici, nezkřiví jí vlásek," vrátil se oklikou k původnímu tématu.

,,Vlastně bych se vsadil, že z toho pokoje vylezou tak k večeru s blaženými úsměvy. Což mi připomíná, že ti něco dlužím," opatrně mě vzal do náručí a odnesl na pohovku do obýváku s jediným cílem, vyhnat mi z hlavy ponuré myšlenky. Jakékoliv myšlenky.

xxx
Martin se spletl v jediné věci, v pokojíku nevydrželi do večera. Těsně před obědem se zjevila Mája, rozcuchaná, s uplakanýma očima, ale růžovými tvářemi a přihlouplým úsměvem.
Sesunula se s žuchnutím na pohovku, moje aktuální útočiště, kam jsem byla vykázána a odkud jsem Martinovi radila s vařením boloňské omáčky. Vaření s dálkově ovládaným kuchařem nebylo úplně marné, smáli jsme se u toho jako telata.
,,Myšáku, naleješ prosím něco Máje? Vypadá... použitě."

,,Aby ne," zabrblal odpověď nad hrncem.

Mája se pootočila, aby na něj viděla, zkrabatila čelo, jakoby přemýšlela, jestli ho dobře slyšela, zavrtěla hlavou a vrátila se do původní polohy. A nahodila zpátky jalový úsměv.

,,Tak jak?" zeptala jsem se nakonec polohlasem. Honza buď usnul, nebo obsadil sprchu.

Mája otevřela pusu a zase ji zavřela. Nevídané.

,,Tě požádal o ruku, nebo co?"

Zachichotala se.

,,Vy jste tam hulili?" nevěřila jsem vlastním očím.

,,Ne a ne," ale rty se vlnily stále v blaženém výrazu, ,,jen jsme krapet poupravili naši dohodu. Vlastně jsme ji zrušili," zamrkala a dlaněmi si promnula kůži holých stehen.

,,Martine, až sem půjdeš s tím pitím, podal bys mi prosím koště?"

,,Na co?"

,,Jen musím vzít naši nejdražší Máju po hlavě, jak mě za úkolovala před pár měsíci," odpověděla jsem s bohorovným klidem, i když mi koutky samovolně poskakovaly.

,,Zapomeň," ozvalo se z kuchyně.

,,To nebude nutné, Eli. Nafackuju si sama. Ale až někdy pozdějš... teď se mi nechce." Zářila. I přes zarudlý nos a lehce napuchlé oči, zářila jako anděl. Padla jen proto, aby vstala silnější a lepší.
Snad ani nás tahle šílenost nezlomí.