O půl roku později

                                       🎶
,,Eli, nutně potřebuju tvoji pomoc."

,,Ale ale. Copak? Nevíš jaké maso na svíčkovou?" zazubila jsem se na Honzu, tvářil se totiž jako boží umučení, což ve mně vzbuzovalo škodolibou radost.

,,Na takové blbiny mám google. Nebo lépe, Máju. Si myslíš, že jsem začal vařit?"

,,No podle toho, jak bývá v poslední době zelená, by mě to nepřekvapilo," usmála jsem se ještě víc.

,,Co tím jako myslíš?"

Aha. Takže si toho nevšiml. Asi už vidím trávu růst a Mája má i přes začátek jara málo sluníčka.

,,Ale nic. Tak s čím potřebuješ pomoct?"

,,Potřeboval bych, abys Máje koupila bílé letní šaty."

,,Cože?" vyprskla jsem poslední kousek koblihy, které nám dovezl k pozdní snídani.

,,Krásné bílé letní šaty. Ale tak, aby to za žádnou cenu nezjistila."

,,Proč nepoužiješ slovutný google?" rýpla jsem si.

,,Protože mám tebe," zamrkal.

,,Nepovídej. Určitě bys vybral dobře."

,,Ale já je nechci vidět, chápeš?"

Zavrtěla jsem hlavou a najednou se začla smát jako blázen, když mi to došlo. Zvedla jsem se ze židle a vyrazila tryskem za Martinem do koupelny. Tohle nemohlo počkat ani vteřinu. Ani dokud nevyleze ze sprchy. Předběhl mě, srazila jsem se s ním ve dveřích. Měl co dělat, aby mě chytil a neodrazila jsem se od jeho hrudníku jako hopík.

,,Bude svatbaaaaa!" zaječela jsem a trochu se bála, že mi ten přiblblý úsměv rozpůlí obličej.

,,No jo, Kladivoun do toho praští. Jestli ho teda Mája spíš nepraští po hlavě," odsouhlasil Martin.

,,Počkej, ty to víš?" píchla jsem ho prstem mezi žebra.

Jen přikývl. Zářil jako lampiónek. Oba zářili. Jako malí kluci, kteří vymysleli pekelnou kulišárnu.

,,Ale nesmíš to prásknout. Udržíš tajemství?" zašeptal.

,,Kdy?" otočila jsem se zpátky do kuchyně na Honzu.

,,Za čtrnáct dní, na Fuerteventuře."

,,Mazec," zachechtala jsem se. ,,Z toho se Mája po... Nebojíš se trochu, že ti dá košem? Taková přepadovka?"

Pokrčil rameny, ale v obličeji se mu zračila jistota, že tenhle tah dopadne dobře.

,,Sice o tom Majulinka neví, ale její tatík už souhlasil."

,,No to mě podrž," nestačila jsem vycházet z údivu.

,,Takže tam bude taky?"

,,Nechtěl. Takže jen my dva a vy dva," ukázal na nás dlouhým prstem.

Právě zvýšil své šance na úspěch o milion procent.

,,Letíme na Fuerteventuru?" zeptala jsem se pro jistotu.

,,Jo. Takže ty šaty. Seženeš je?"

,,Samozřejmě. Jen doufám, že nás pak Mája nepozabíjí všechny."

Xxx
Poťouchlá radost těch dvou čertů byla nakažlivá. Usmívala jsem se pro sebe jako vesnický idiot celé dva týdny a i teď v Martinově náručí, kam si mě přitáhl těsně potom, co se do tmy rozpípal budík.

,,Jak ses vyspala, Krásko?"

,,Výborně. Co ty?"

Bloumal mi dlaní po zádech a místo odpovědi mě políbil. Překulil mě na záda a zvedl se nade mnou na loktech.

,,Jsi nádherná, víš to?"

Zasmála jsem se. No, nevím. Ale v jeho očích se odrážela něha a tolik lásky, až mě to samotnou udivovalo. Sklonil hlavu a začal strastiplnou cestu přes krk k mým prsům. Škrabal mě bradkou a zároveň líbal každé místo nahé kůže.

,,Nemáte náhodou sraz s Honzou?" namítla jsem chabě. Nechtěla jsem protestovat, ale taky nechtěla narušit itinerář jejich dne, který vymysleli do nejmenšího detailu, a ani být hrubě přerušená bušením na dveře hotelového pokoje v půlce výpravy do ráje.

,,Nastavil jsem budík trochu dřív," zašeptal a stiskl rty mou bradavku.

Po rychlosprše jsem vyrazila splnit svou část bojovky. Vzbudit Máju a přesvědčit ji, aby si oblékla bílé šaty a vyrazila se mnou na pláž obdivovat východ slunce. A pak že chlapi nejsou romantici. Překřížila jsem prsty a doufala, že nás Mája neprokoukne, nerada bych zůstala chycena v oku bouře sama.

Naše pokoje, pokud se ta luxusní šílenost s vlastní terasou s nerušeným výhledem na oceán a obrovským obývákem dala nazývat ještě pokojem, sousedily. Vsunula jsem do kliky kartu a ve dveřích tiše cvaklo. Vklouzla jsem dovnitř, tašku s šaty odložila na zem a po špičkách se vydala do ložnice.

,,Májo," dotkla jsem se její opálené paže.

Cukla sebou, převalila se na druhý bok a něco nesrozumitelného zamumlala.

,,Májo, něco pro tebe mám, když opustíš svůj brloh," zašeptala jsem tajemně.

,,Všimla sis, že je pořád skoro tma? A kde je vůbec ta proradná duše, co tě sem vpustila?"

,,Kluci si šli zaběhat, proto jsem tady. Martin mě vzbudil a já už nemohla usnout, tak jsem si říkala, že bychom se mohly jít mrknout na východ slunce." Ať žijí předem připravené lži.

Rozloupla jedno oko a vrhla na mě vražedný pohled.
,,Jsi dcerou smrti, drahá."

,,Nekecej a pojď," zkusila jsem to jinak.

,,Jsem na dovolené," zabručela, ale začala se hrabat z pod přikrývky.

Bingo. Teď ta horší část.

Zmizela do koupelny. Vylezla osprchovaná, ale jaksi pobledlá. Nebo spíš zelenkavá.

,,Májo, je ti dobře?"

,,Musím se najíst," hlesla. Rozhlédla se po pokoji a rozeběhla se ke stolu, kde zůstaly rozbalené sušenky ze včerejší noci. Vrhla se na ně a blaženým úsměvem jich několik schroupala.

Cukaly mi koutky. Nezdálo se mi to.
,,Kočko, jak dlouho?"

Hodila na mě provinilý kukuč.

,,No taaaak, nenech se prosit," zašklebila jsem se na svou nejlepší kamarádku.

,,Desátý týden," řekla potichu, jakoby se styděla. S gustem spořádala další sušenku.

,,To je skvělé!" objala jsem ji, jak nejpevněji jsem dovedla. ,,Bože, ty jsi mi udělala takovou radost."

Snad větší, než Honza se svým megatajným plánem. Mája bude mamka a já tetka. Pořádná, rozmazlující malé kladivouně na každém kroku, ale to jí říkat nebudu.

,,Honza to ví?"

,,Jasné," rozřehtala se. ,,Se divím, že to nevykvákal. Hlídá mě jak orlosup. A pyšný je jak páv."

,,Takže to bylo plánované?" zeptala jsem se opatrně.

,,Jo, o Vánocích jsem vysadila prášky."

Trochu mě dloubla pod žebry nepříjemná vzpomínka, ale rychle jsem ji zahnala. Svůj smutek jsem přestála a s postupem času se zmírnil jen do jakési jizvičky, která se tu a tam ozvala. A zároveň s jeho ústupem přicházela naděje. Naděje, že v nedaleké době se s Martinem rozhodneme podobně jako Mája s Honzou a zaplníme bolavé místo v našich srdcích. Prázdnotu, o které jsme dřív netušili.

,,Skvělý vánoční dárek," zazubila jsem se na Máju.

,,Skoro, termín máme dvacátého devátého listopadu." Konečně se jí vrátila barva do tváří a do pokoje vklouzávalo mdlé světlo. Kurnik, my to nestihnem!

Otočila jsem se na patě a doběhla pro šaty. Vtiskla jsem Máje papírovou tašku do náručí.

,,Dívej, když jsem na tyhle narazila," ukázala jsem na svoje světle meruňkové a zatočila se v nich až se mi lehounká sukně zvedla nad kolena, ,,musela jsem jedny koupit i tobě. Neodolala jsem."
Lepší krycí storku jsem vymyslet nedovedla.

,,Ses zbláznila, viď?" poťukala si na čelo, ale hned se začala hrabošit v tašce.

Sedly jí perfektně, barvou, střihem, vším.

Z hotelu jsme vyrazily s dvouminutovým zpožděním. Nad oceánem se nebe pomalu odbarvovalo, naředěný inkoust ustupoval růžovooranžové. Mírný vánek se nám otíral o tváře a přinášel s sebou slanou vůni moře. Musela jsem Honzovi nechat, že to vymyslel dokonale.

Zula jsem si sandále a vzala je do rukou. Vyštrachaly jsme se jemňounkým pískem na nejbližší dunu tak, abychom měly co nejlepší rozhled. Na hladině se pohupovaly dvě plachetnice a nad nimi kroužili racci, občas zakřičeli, ale jinak panoval klid.

,,To je nádhera," promluvila konečně Mája. Usmívala se a nevědomky svou dlaň zaparkovala na podbřišku.

Pomalu se rodil nový den, v neuvěřitelné plejádě jiskřivých barev. Neslyšela jsem je přicházet, fascinovaná pohledem rozprostírajícím se před námi.

,,Majulinko," zaslechla jsem Honzův hlas.

Mája se pootočila, ale to už ji Honza objímal, svýma tlapama přikrývaje Májinu drobnou dlaň na břiše.

Martin mě chytil za ruku, spolu jsme kousek couvli.

Honza chvíli Máje něco šeptal, chichotala se a najednou zalapala po dechu, když ji Honza pustil, obešel ji a znenadání si před ni klekl.

,,Markétko, vezmeš si mě? Tady a teď?"

Mája vyprskla smíchy, praštila klečícího Honzu do ramene a pak začala plakat. Smála se a brečela zároveň.

,,To můžu považovat za ano?" zeptal se nakonec.

,,Ano, ty neandrtálče. Samozřejmě, že ano."

Honza jí navlékl prstýnek. Stoupl si, chytil Máju a se zavřenýma očima políbil.

To byl asi jejich smluvený signál, protože Martin seběhl dunu a vrátil se s opáleným usměvavým mužem s deskami v podpaží.

,,...slibuji, že tě budu trápit do konce tvých i svých dní," dokončil s vážnou tváří přísahu, u které jsem měla problém neřvat smíchy.

Vlastně Máje slíbil úplně všechno, neutuchající lásku, péči, kopu dětí, modré z nebe i nekonečnou zásobu sexu, vtípků, sarkasmů a zábavy. A věrnost, samozřejmě.

Oddávající se culil, jakoby Honzovi mohl rozumět, a svou úřední řeč přednesl v angličtině se sotva znatelným přízvukem.

A tak Mája dostala během onoho kouzelného rána ještě jeden prstýnek, který schovával v kapse Martin i s druhým, masivnějším kroužkem z bílého zlata, jež podal Máje, aby si i ona mohla Honzíka označit.

Podpisem jsme dosvědčili Máje a Honzovi, že od toho dne jsou svoji.

Úředník se dál culil, jakoby ochutnal božskou manu, a neměl se k odchodu. Manželé Hamrovi se líbali s vražedným gustem sobě vlastním a my civěli do sluníčka s přiblblým šťastným úsměvem.

,,Havry," probral mě z mimózního stavu Honzův hlas.

Martin se otočil přes rameno a kývl Honzovi. Usmál se, než zvážněl. Bez jakéhokoliv varování si přede mnou klekl na jedno koleno.

,,Eliško, vydáš se na tuhle šílenou cestu se mnou? Staneš se mojí ženou ještě jednou?"