🎶
,,Prachy táhnou jako magnet, co?" ozvalo se mi polohlasně za zády. Prudce jsem se otočila s dřevěnou obracečkou v ruce.

Honza vzal z otevřené police hrnek, dal ho pod kovovou trubičku kávovaru, stiskl tlačítko a kuchyní se rozlehlo křoupání kávových zrn v mašince následované syčením a těžce návykovou vůní, za kterou bych šla na kraj světa.

,,Co jsi mi chtěl říct? Asi jsem ti špatně rozuměla."
Rozuměla jsem ti velmi dobře, ty jeden pokrytecký hajzlíku.
Zajela jsem obracečkou do vajíček na pánvi.

,,Že jsi nakonec z toho průšvihu vybruslila docela pěkně. Řekl bych, že zadarmo. Z prťavého bytečku v zaprděné části města do luxusního domku na vesnici," máchl rukou kolem sebe.

Přimhouřila jsem oči. Prevít. Uklonila jsem hlavu na stranu a poklepala si prstem na bradu, jako bych si právě na něco vzpomněla. ,,No jo, Martin říkal, že mu chodí někdo ve čtvrtek uklízet, ale zapomněl se zmínit, že ta paní na úklid jsi ty," uchechtla jsem se.

Pootevřel pusu a zase ji zavřel, připomínaje rybu lapenou ve vlhkém blátě, ale bez vody.
,,Však uvidíš, jak rychle se tě Havry zbaví," zabručel.

Otočila jsem se k výrobě snídaně. S Honzou jsme evidentně sdíleli antipatie k sobě navzájem, i když každý z jiného důvodu.
,,Copak? Žárlíš?" Vlastně by mě to moc nepřekvapilo.

,,Na tebe?" přejel mě lehce opovržlivým pohledem. ,,Nejsi o nic lepší, než tvoje povedená sestřička. Jen možná krapet chytřejší při výběru komu zaplatíš vlastním tělem."

Bez většího rozmyslu jsem po něm mrskla obracečkou. Zasáhla jsem ho do hrudníku, na košili mu ulpěly napůl usmažená vajíčka. Nevybíravě zaklel, cukl sebou, čímž na své oblečení přidal ještě horkou kávu.

,,To jsi trochu přehnal, frajere," sykla jsem a nakročila k němu s jednoduchým úmyslem svůj útok dokončit ručně.

Naši soukromou etudu přerušil Martinův příchod ze sprchy, chytil mě za zápěstí a donutil kousek couvnout. ,,Co to tady u všech svatých vyvádíte?" stoupl si mezi nás jako rozhodčí v boxu.

Do tváří se mi hrnula krev s temnou zlobou barvící můj svět doruda. Vyškubla jsem se Martinovi, ulovila čistou vařečku a vzteklými pohyby oddělovala již vysušená vajíčka od teflonového povrchu pánve.

,,Eliško?" zepal se klidně.

,,Jak to říct slušně? Když mě někdo," ukázala jsem palcem na druhého muže, jemuž jsem právě nemohla přijít na jméno, ,,nazve zlatokopkou, tak to překousnu. Ale aby naznačoval, že jsme se ségrou děvky, to už je moc," nandala jsem jídlo na připravené talíře.

,,Honzo, ty jsi jednoduše vůl," zkonstatoval Martin. Střelila jsem po něm pohledem, abych zjistila, jestli si ze mě za mými zády neutahují. Tvářil se všelijak. Asi jako kdyby strčil do pusy toffifee a při druhém kousnutí zjistil, že uprostřed místo nugátu dřepí kus kyselé okurky.

Sklonil se přes rameno k mému uchu, ve vousech se mu ještě třpytily kapičky vody. Kdyby se tu nezjevil ten otrapa, vykašlala bych se na celé jídlo, přitiskla se k Martinovi blíž a popustila uzdu fantazii, kuchyň jsme ještě nestihli znesvětit.

,,Skoč se obléct, princezno," broukl mi do vlasů a rukou přejel po zadku.

Až teď mi došlo, že jsem do kuchyně seběhla jen v kalhotkách a tričku.

Vymanila jsem se Martinovi a otočila se k odchodu.

,,Díky za vajíčka, Eli," zavolal na mě Honza vesele, když jsem byla u dveří.

,,Ať tě to ani nenapadne," procedila jsem mezi zuby.
Bože, jak ten mě vytáčel. Nechápala jsem, kde se v něm bere ta zášť. Snažil se Martina chránit? Přede mnou? Copak jsem mu mohla nějak ublížit? A to že jsem bivakovala tady bylo z Martinovy hlavy. Rychle jsem se oblékla. Sice jsem neměla nejmenší chuť trávit další minuty v Honzovo přítomnosti, ale strach o snídani a hlad byly silnější motivace.

♾
,,Co to do tebe vjelo?" vysoptil jsem, jen co Eliška zmizela na chodbě.

,,Do mě? To ty ses musel zbláznit, ne? Nastěhovat si ji sem... nebo to je jen nějaké pobláznění? Píchá tak dobře, že sis ji tu nainstaloval?" Na tváři mu pohrával sarkastický úsměv a já měl co dělat, abych mu ho nesmáznul jednou dobře mířenou ranou.

Zhluboka jsem se nadechl. ,,Když na to příjde, tak jo. Ale do toho ti opravdu je leda prd," dřepl jsem si ke stolu a začal se ládovat vajíčky. Nevnímal jsem jejich chuť. Jen pachuť, co mi zůstávala v puse.

,,Nenapadlo tě, že to celé na tebe hezky navlékla?" přisadil si Honza.

,,Co přesně? To že jsem ji pozval, aby tu se mnou zůstala, dokud nevyřeší bydlení jinak?"

,,A to si myslíš, že ho bude hledat?" Zasmál se pohrdavě a upil z hrnku.

,,Nechci, aby si ho hledala."

Honzovi zaskočilo, poprskal mě i celý stůl kávou.

,,Ty jsi se zbláznil? Žádnou ženskou jsi tu neměl dýl než kolik? Dvanáct hodin? A tuhle sociální trosku si tu chceš nastěhovat?"

,,Brzdi," zavrčel jsem.

,,Nemám pravdu?"

,,Pleteš si Elišku s její sestrou."

,,Je to jedna krev, bude naučená z domova... stejně jako Petra. Líbí se jí tvoje prachy."

,,Tím mi chceš říct, že budu stejný jako moje matka? Chceš mě nasrat?" Kopl jsem ho pod stolem do holeně.

,,Nasraný už seš. Jen se ti nelíbí slyšet pravdu, ale od toho kámoši jsou, víš. A ne, na tvoji matku nemá nikdo. To je opravdový unikát," zašklebil se.

Je to složitější, celé je to zamotané a plácám se v tom jako ryba na souši, ale to Honzovi nemůžu zaboha přiznat. Sám se nevyznám v tom, co se ve mně děje. S jistotou vím jen jedno, Elišku chci. Tečka.

Přikvačila oblečená do práce, po Honzovi jen hodila pohled intenzitou vhodný k popravě proudem nakvašených fotonů. S povzdechem jsem se postavil. ,,Sedni si, Eli. Udělám ti snídani."

,,Tys mi to fakt sežral?" zeptala se ledovým hlasem a mírně se naklonila nad Kladivouna.

Na okamžik jsem zvažoval, jestli Honzu budu bránit, nebo ne. Protáhl jsem si krk, až to křuplo a čekal, jestli se spustí lavina nadávek nebo všeříkající mlasknutí. Místo toho následovalo ticho.
A záchvat zvonivého smíchu.
,,Víš, Honzíčku, nás doma učili, že se druhým do talíře nesahá, natož jim sníst celé jídlo," vysvětlovala sladce, zatímco se uvelebovala na židli, ,,ale jestli chceš, ve školce to učíme děti taky. Teď tam máme volné místo, nemáš zájem?" prakticky vrkala, ale každé slovo kropila vydatně sarkasmem.

Cukaly mi koutky. S těmahle dvěma pohromadě bude ještě veselo.