Byla jsem vděčná, že už bylo po desáté hodině večerní a většina lidí se zdržovala ve svých lidech, jinak by mě teď viděli, jak nesu mrtvého muže přehozeného k'přes své rameno po chodbě v patře, kde měl Kronos svůj byt. Ukrást auto, dostat do něj upíra a dovést ho až před dům, kde býval bylo lehké, ale vyvést ho výtahem, kde jsem potkala jednoho člověka až na tohle patro byl oříšek, navíc jsem se s ním musela vláčet chodbou až ke Kronosovým dveřím. Navíc z upírova těla neustále ukapávala krev a zanechával za mnou tak stopu po celé chodbě.

Pohodila jsem si s upírem přes rameno, aby mi nespadl a zazvonila na zvonek u příslušných dveří. Chvíli jsem čekala než mi dveře od bytu otevřel vysoký černovlasý muž se strništěm na tváři a ospalém výraze ve tváři. Na sobě měl jen kostkované kalhoty od pyžama a tak odhaloval svou vypracovanou hruď všem okolo, teda momentálně mně a mrtvole. Viděla jsem, jak na mně očima zaostřil než vydal tichý zvuk, který se podobal frustraci. Usmála jsem se.

„Čau, Krone," pozdravila jsem ho. Kronos si povzdechl a prohrábl si rukou své dlouhé černé vlasy.

„Proč aspoň jednou nemůžeš přijít slušně oblečená a v přijatelnou hodinu." Podívala jsem se na své modré šaty, které byly potřísněné zaschlou krví a pak zpátky na Krona.

„Mám na sobě šaty, jak víc mám být slušně oblečená a navíc je teprve deset," odpověděla jsem mu.

„A v deset hodin normální lidé spí," protestoval nadále.

„Pak mám štěstí, že ty ani já normální nejsme a dokonce ani tady ta mrtvola," řekla jsem mu. Cítila jsem se jako vítěz, že jsem tuhle slovní bitvu vyhrála. Kronos si povzdechl a uvolnil místo mezi dveřmi, abych mohla projít dovnitř.

„Tak co potřebuješ?" zeptal se mně sklesle a protáhl si ruce nad hlavou až se jeho svaly napnuly. Nemůžu říct, že to nebyla pastva pro oči, protože byla, ale Kronos nebyl můj typ. Prošla jsem kolem Krona do jeho bytu a zamířila rovnou do místnosti, kde měl svoji laboratoř. Pracoval jako policejní pomocník pro nadpřirozeno a já s Carou jsme měli štěstí, že se rozhodl nám pomáhat v našich vyšetřování za cenu, že s ním šla Cara na večeři. Moc dobře si pamatuji, jak potom přišla domů naštvaná a nadávky se jí řinuly z úst. Málem dokonce podpálila kuchyň, ale stejně mi nikdy pořádně neřekla co se té noci stalo, kromě toho, že Krona shledávala idiotem a dalšími ne příliš lichotivými názvy. Bohužel mi nechtěl ani Kronos říct, jak večeře probíhala, ale na rozdíl od ní byl klidnější a zvědavější, když jsem zmínila její jméno zatímco Cara na jeho jméno reagovala rozčileně. Rozhodně se ti dva neměli rádi a možná za to mohla i skutečnost, že Kronos byl nekromant zatímco Cara používala, jak to ráda nazývala čistou magii.

Hodila jsem mrtvolu na železný stůl a pak se otočila na Krona, který si už na sebe stihl obléct bílý plášť.

„Co všechno mi můžeš říct o téhle mrtvole?" zeptala jsem se ho. Kronos si znovu povzdechl a loudavým krokem přešel ke stolu, kam jsem upíra položila. Ve vzduchu jsem ucítila puch další rozkládající se mrtvoly. Svůj čich jsem následovala očima a dovedl mně až k černému vaku, který ležel na dalším železném stole. Možná bych to nechala i být, kdybych nerozeznala pach mezi rozkládajícím se masem. Jednalo se o fae a můj instinkt mi říkal, že to bude jeden z těch, kteří nás napadli během Carlina jednání.

Přešla jsem k vedlejšímu stolu a rozepnula zip na vaku. Pach hnijícího masa zaplnil celou místnost a dráždil mé čichové buňky. Nakrčila jsem nad tím nos a zavrčela. Zadívala jsem se na hlavu mrtvoly, která byla ohořelá a černou látku měla přischnutou ke spálené kůži. Rozhodně to nebyl hezký pohled.

„Jestli ho chceš zkoumat, tak si prosím nasaď rukavice," řekl Kronos. Otočila jsem se na něj a všimla si, jak si prohlíží mrtvolu upíra a hledá zranění. Jakoby příčinu smrti neukázala již velká díra na hrudi, která tam po průchodu kolíku zůstala.

„Chci zjistit jaká je spojitost mezi mrtvím fae a upírem." Kronos se usmál.

„Každý jsou jiné rasy, Terro," odpověděl a odebral upírovi část jeho kůže do skleněné misky. "A navíc maso každého z nich chutná jinak." Zhluboka jsem si povzdechla a zapnula zip od vaku. Stále jsem cítila puch mrtvoly, ale bylo to menší než když byl vak otevřený.

„To já vím, Krone, zas tak nevzdělaná a hloupá nejsem. Vím, jak každý z nich zemřel, ale potřebuji vědět, zda tu není něco co by tyhle dvě mrtvoly spojovalo," řekla jsem mu a prohlížela si tentokrát mrtvolu upíra. Jeho kůže byla téměř bílá a na určitých místech nejblíže rány šlo vidět, jak se kůže začíná loupat. Jeho rozklad právě započal.

„Proč to potřebuješ vědět?" zeptal se mně Kronos se zájmem a zkoumal něco skrz mikroskop.

„Někdo se nám pokusil zabít už dvakrát naši chráněnku a to od útoku fae neuběhl pořádně ani týden. Dva útoky, každý veden jinou rasou. Potřebuji vědět proč se to děje."

„Možná má někdo dost peněz a zaplatil za její smrt," uvažoval se mnou Kronos. Tuhle variantu jsem si připustila už v autě, ale stále mi instinkt říkal, že v tomhle je něco víc.

„Prostě mi zjisti co nejvíc věcí co můžeš," požádala jsem ho, ale nevynechala jsem i tiché zavrčení. Používala jsem to pokaždé, když jsem chtěla získat odpověď a přinutit opačnou osobu, aby mi ji dala, ať je jakákoliv. Bohužel pro mě, na Krona to takový účinek nemělo. Spíš mu to vytvořilo úsměv na tváři. Překřížil si ruce na prsou a pobaveně se na mně podíval.

„A co z toho budu mít?" zeptal se mně. Přešla jsem k němu. Opřela jsem se jednou rukou o stůl a druhou o opěradlo jeho židle a upřeně jsem se mu zadívala do očí.

„Můžeš zkusit Caru požádat o rande a já pak budu poslouchat její neustálé stěžování si na to, jaký jsi kretén a neustále jí ničíš život." Kronos se ušklíbl a pobaveně se zasmál. Úsměv jsme mu opětovala a narovnala se.

„Beru to," řekl a přešel k mrtvole upíra. Sedla jsem si na židli, kterou uvolnil a sledovala ho. K mrtvole upíra přisunul přístroj. Něco naťukal do klávesnice u něj. Stroj se rozjel a přejel po mrtvole zářivě růžovým světlem. Musela jsem při skenování mrtvoly odvrátit zrak, jelikož zářivé světlo mně bodalo do očí. Jakmile světlo ustalo, podívala jsem se zpátky na Krona, který měl v ruce tablet a pak odešel z místnosti pryč. Vstala jsem a následovala ho do jeho obýváku.

Položil tablet na skleněný stůl a pak poklepal na jeho okraj. Stůl zazářil a poté se nad ním objevilo 3D zobrazení mrtvoly upíra. Kronos něco naťukal do tabletu a potom se usmál. Sledovala jsem ho s nechápavým výrazem ve tváři. Nebo jsem aspoň doufala, že je nechápavý. Zadívala jsem se na obraz mrtvoly a všimla si tetování na levém boku, kterým byl k nám otočený. Zadívala jsem se na něj a Kronos v tu chvíli luskl prsty a zasmál se.

„Páni, nikdy by mně nenapadlo, že uvidím další kousek mrtvého jazyka." Otočila jsem se na něj a zamračila se.

„Mrtvého jazyka? Einsteine vedle tebe stojí neznalý člověk, můžeš to říct mým jazykem a ne tvým?" Na Kronově tváři se objevil úšklebek. Dloubla jsem ho loktem do žeber a zadívala se zpátky na tetování.

„Mrtvý jazyk je starší ještě než pověst o Abrahámovi. Je to jazyk, který vznikl se samotnou magií. Se samotným základem náboženství. Bože to tě nenaučili ani základy magie?" Cítila jsem se uraženě, ale své podráždění jsem dala najevo jen tichým zavrčením. V našem starém sídle mě toho učili hodně, ale popravdě kdo by dával pozor a učil se, když místo toho mohl zlepšovat své schopnosti v tichém mizení z místnosti a lovení v lese. Jo rozhodně jsem byla jedna z těch lidí.

Jako odpověď jsem pokrčila rameny a nevinně se na něj podívala. Kronos jen zavrtěl hlavou a prstem se dotkl obrazu přesně v místě tetování. Obraz mrtvoly vystřídal obraz tetování. Pořádně jsem si ho prohlédla. Ty ornamenty, které se navzájem v kruhu prolínali mi byly povědomé.

„Mrtvý jazyk, byla řeč, kterou mágové v dřívějších dobách komunikovali. Taky ho dokázali používat jen ti nejsilnější, protože pokud s ním mluvil mág s malou mocí, hrozilo, že ho jazyk zabije. V dnešní době je zázrak, když jen na jeden znak člověk narazí a já narazil hned na dva a to dokonce v jednom roce. Nejdřív ty a teď on. Jenže co je ještě zvláštnější, prohledal jsem mrtvolu fae a stejné tetování měl i on a navíc na tom samém místě." Zadívala jsem se na Krona, který stál rovně s překříženýma rukama na hrudi a zamyšleným výrazem ve tváři.

„Co mi uniká?" zeptala jsem se ho. Kronos se opřel o stůl a zadíval se mi do tváře.

„Upíři mají sklony k rychlé regeneraci stejně jako kožoměnci. Nemůžou mít tetování stejně jako kožoměnci. Existují pouze dva případy, jak ho získat. Za prvé, pokud se mu vypálí rána ve tvaru toho tetování co chce mít a poté se to vysype pořádnou dávkou soli, aby se to nezahojilo. Jenže ani tahle metoda není stoprocentní svou účiností. Ale existuje ještě jeden způsob."

„Pomocí magie."

„Přesně. Ty jsi toho živoucím důkazem. Znám mágy, kteří se tím živý. Vypalují nadpřirozeným tetování a získávají za to velké peníze, ale zároveň překročují hranice, které čarodějové mají v používání své moci, protože část jejich magie zůstane uvnitř nadpřirozeného."

„Chceš říct, že mám v sobě Cařinu magii?" Kronos byl jeden z mála lidí, kteří o mém tetování znaly celou pravdu a to jen proto, že se Cara před ním vychloubala. Naštěstí měl tolik rozumu, aby se v tom nešťoural a nerozebíral to.

„Cařinu a dalších čarodějek či čarodějů, kteří se na tomhle podíleli." Ale tuhle část nevěděl.

„Jak to víš?" zeptala jsem se ho udiveně. Kronos se na mně podíval pohledem To jako vážně?

„I když Cara je silná a mocná čarodějka, stále není dostatečně silná, aby provedla tak mocné kouzlo. Divil bych se kdyby někdo takový ještě žil, dnešní čarodějové jsou o mnoho slabší než ti za doby Krista. Pokud vím, tak poslední čaroděj, který by to kouzlo zvládl sám byl Merlin za dob krále Artuše. Teda aspoň tak o tom mluví legendy. Mám znalosti Terro, rozhodně nejsem hloupý nekromant, i když nejím pouze zvířecí maso, díky čemuž ze mě s Carou děláte barbara."

„Oprava, Cara ho z tebe dělá. Já to neřeším, ale teď zpátky k tomu tetování. Co to pro mě znamená?" Kronos pokrčil rameny.

„To sám nevím. Možná mnoho možná nic. Provedu ještě nějaké testy, ale podle toho co vím nyní bych typoval, že ti dva musí sloužit někomu, kdo zná Mrtvý jazyk a takových lidí na světě je míň než dvacet, ne-li míň. Zkusím se optat pár lidí zda o někom takovém neví a taky provedu ještě další testy, abych ti mohl říct více," řekl. Přikývla jsem a zadívala se zpátky na tetování. Určitě jsem ho někde už viděla. Na nějakém papíře, ale jakém? Musím se vrátit domů a zjistit to. Jedním jsem si totiž byla jistá a to tím, že to bylo na nějakém spisu, který sebou měla Carla a nechala je u nás doma.

„Dobře," odpověděla jsme mu a zamířila ke dveřím od bytu. Dnešní noc bude ještě náročná.

S rukou na klice jsme se otočila na Krona, který stál stále u stolu a pozoroval tetování.

„Moje je jiné. Proč?" zeptala jsem se ho. Kronos se podíval z tetování na mně.

„Každá značka znamená něco jiného. Je to jazyk Terro, ne něco co si vymyslíš a necháš si to nakreslit. Je to jazyk samotné magie a je jí tvořen. Každá čára musí být přesná, stačí jediná čára mimo a změní se celý význam jazyka nebo kouzlo nebude vůbec fungovat. Naštěstí pro tebe, tyhle tetování jsou již tvořena pouze slovy a sama magie se postará o zobrazení na těle či jiném předmětu," odpověděl mi.

„Co znamená to mé?" Kronos se usmál.

„To ti povím jindy. Teď běž. Krev na tvých šatách mi způsobuje kručení v žaludku a v mražáku mám skvělý mozek z márnice, který bych si ráda dal." Nakrčila jsme nos už jen z té představy, jak ho jí a vaří.

„Cara má pravdu. Vážně jsi divný." Otevřela jsem dveře a prošla jimi. Ještě než jsem stihla zavřít dveře uslyšela jsem Krona, jak řekl:"Nikoli divný, ale říká se tomu kanibalismus, Terro. Měla by sis rozšířit vědomostní obzory."

S úsměvem na rtech jsem procházela chodbou pryč od Kronova bytu. Dnešní návštěva mi odpověděla na mnoho otázek, ale ještě víc jich vytvořila a bylo na mně, abych je vyluštila. Rozhodně musím začít s tou značkou, kterou měl upír i fae vytetovanou na těle a byla jsem si na devadesát procent jistá, že ji najdu na nějakém Carlině spise. Jenže těch bylo víc, jak deset plných krabic. No dnešní noc bude rozhodně dlouhá, za což mi Cara nepoděkuje.

Tak zde je další kapča. Trochu se nám to opět zamotalo, ale bez toho by to nebylo ono, nemyslíte? No rozhodně jsem zvědavá na vaše dedukce, co tohle všechno asi znamená. Zjistili jsme totiž, že útoky na Caru jsou spojeny s magií, ale co dál? V sadím se, že většina z vás má mnoho určitě zajímavých dedukcí, které mě opravdu zajímají, tak se nestyďte a napište je do komentářů. Dále všem děkuji za ohlasy u minulé kapči i u dnešní a šak to znáte.

P.S Poslední žádost, oznámení, říkejte si tomu, jak chcete(ano podobná hláška byla ve filmu Na vlásku a tu scénku miluji). S dalšími autorkami (dvěmi) jsme se rozhodli psát společný příběh. Proto vás vřele zvu k příběhu Spolubydlící na zabití, který je plný humoru, skutečných událostí, romantiky a průšvihů. Prostě takový mix ze života. Jsou zde tři hlavní hrdinky a každá autorka píše za jednu z nich, takže pokud chcete omrkněte ho a dejte nám vědět co na něj říkáte.

Loučí se s Vámi makena16 :)

P.S.S. Zde je malý trailer na Spolubydlící.

https://youtu.be/jzck7Up8Wj4