Seděla jsem ve svém pokoj na výklenku u okna a pozorovala, jak z nebe padají vločky sněhu, které pomalu a ladně padají na zasněženou zem. V pokoji bylo ticho, které přerušoval pouze zvuk praskajícího dřeva v krbu. Seskočila jsem z okna a pomalu přešla po pokoji ke krbu, u kterého jsem si lehla na zem a svá záda nastavila přívalu tepla proudícího z krbu. Často jsem takhle lehávala a čerpala teplo. Uklidňovalo mě to. Zavřela jsem oči, abych se ještě víc uvolnila. Otec zrovna seděl v zasedací místnosti a něco řešil s ostatními vůdci okolních klanů. Jenže já jsem znala přesný důvod jejich zasedaní. Upíři. Naši odvěcí nepřátelé, kteří momentálně okupovali naše území a představovali pro nás hrozbu.

Dveře od mého pokoje se otevřely s hlasitým vrznutím. Nemusela jsem ani otvírat oči, abych věděla kdo přišel. Otcův pach bych poznala kdekoliv. Někdy se ke mně přidal a společně jsme odpočívali u krbu, z kterého proudilo teplo.

Na moje tělo dopadla velká přikrývka jako náznak toho, abych se přeměnila zpátky v člověka. Otevřela jsem oči, schoulila se do klubíčka pod přikrývku a začala se měnit. Srst se mi změnila v kůži, velké tlapy nahradily ruce a nohy, čumák nahradil malý nos a obličej, ke kterému patřil. Když byla proměna dokončená, chytila jsem okraje přikrývky a omotala ji okolo svého těla. Otočila jsem se na otce, který seděl na kraji mojí postele rukama opřený o kolena a s milým úsměvem mě pozoroval. Na čtyřicet pět let vypadá stále svěží a plný energie. Vlasy měl nakrátko stříhané a kvůli tvaru jeho těla i postavení v hierarchii byla kterákoliv žena z klanu schopná se mu ve všem podvolit v naději, že by nahradila post mojí matky a manželky alfy klanu.

„Jak dopadlo jednání?" zeptala jsem se ho a sebrala z křesla přehozený modrý plášť, který jsem si na sebe oblekla. Přece se před vlastním otcem nebudu pohybovat nahá, zahalena pouze dekou. Otec si přejel rukama přes obličej a zhluboka si povzdechl.

„S ostatními alfy je těžká domluva, ale podle všeho se pokusíme s upíry uzavřít mír, ale nebavme se již o tom, protože teď bych chtěl strávit čas s jedním ze svých dětí," odpověděl mi otec.

„Proč jsi teda nešel za bratry, ale za mnou?" zeptala jsem se znovu a posadila se na postel vedle něj. Otec mě uvěznil ve svém pevném obětí.

„Jsi má jediná dcera a na rozdíl od svých bratrů mi přinášíš klid, pokud se teda zrovna nepereš s bratry či jinými členy smečky." Pousmála jsem se a nechala své tělo opět změnit podobu, takže během chvíle otec neobjímal svou patnáctiletou dceru, ale velkou vlčici s barevnou srstí. Otec se zasmál a začal mě drbat za uchem. Spokojeně jsem zamrčela a opřela si hlavu o jeho ruku. Určitě by to člověku přišlo směšné, jak člověk drbe za uchem vlka dvakrát tak většího než je normální, ale věřím, že za těch sto let si na nás nadpřirozené zvykly. Otec přestal s drbáním a zvedl se z postele.

„Děkuji, Terro. Teď si už běž lehnout je hodně hodin. Dobrou noc," řekl a odešel dveřmi z pokoje. Nechtělo se mi opět měnit podobu, tak jsem se jen na posteli stočila do klubíčka, opřela si hlavu o tlapy a zavřela oči. Během chvilky ke mně přišel spánek.

Probudil mě štiplavý zápach, který mi dráždil můj čich. Pčikla jsem si a otevřela oči. Zpod dveří se do pokoje dostával kouř a zamořoval vzduch v pokoji. Rychle jsem seskočila z postele a chtěla rozrazit silou dveře, když jsem uslyšela hlasy několika lidí, kteří šli chodbou. Nevěděla jsem zda to jsou naši lidé či ne, a tak jsem se místo rozražení dveří schovala pod postel. V žaludku se mi usídlil nepříjemný pocit. Srst se mi naježila a já se cítila jako lovné zvíře. Instinktivně jsem se přitiskla víc ke stěně pod postelí, tak aby mé tělo nevykukovalo ven.

Dveře od pokoje se rozrazili a během chvilky se okolo postele objevily tři páry nohou. Potom se někdo přemístil ke skříni a vyházel z ní veškeré oblečení. Začichala jsem opatrně do vzduchu a kromě štiplavého kouře jsem ucítila i pach odumírajícího těla. Upíři. Měla jsem tendenci zavrčet, vylézt z chabého úkrytu a zaútočit na ně, i když byly v přesile a mé šance na výhru byly malé, ale ve stejnou chvíli, kdy jsem na to jen pomyslela se skrz dům rozeznělo mocné vytí. Otec vysílal pro všechny členy smečky žijící v domě rozkaz, aby utekli. Nechápala jsem to. Místo boje raději utečeme jako nějací zbabělci?

Upíři opustili můj pokoj a jen co se vzdálili v chodbě, vylezla jsem ze svého úkrytu. Bez rozmyslu jsem proskočila oknem ven. Byl to vysoký skuk ze třetího patra, který by normální člověk nepřežil, ale já byla kožoměnec a dcera mocného alfy. Navíc zemi pokrývala vysoká vrstva sněhu, který můj pád zpomalil. Odběhla jsem k okraji blízkého lesa a schovala se za mohutný keř. Pohlédla jsem na můj domov v podobě obrovského zámku, který spalovaly plameny. Hluboce jsem zavila a čekala na odezvu. Nikdo se neozval. Zkusila jsem to znovu, ale dopadlo to stejně.

Místo našich lidí vyšlo z domu několik upírů zahalených v dlouhých černých kabátech. Znovu jsem to riskla a zavila. Upíři se mezi sebou začaly bavit a očima zkoumaly okolí, ale na mé volání nikdo neodpověděl. Do očí se mi vtlačily slzy. Všichni zemřeli. Jinak jsme si jejich mlčení nedokázala představit.

Uvnitř mě začal vřít vztek a moje srdce začalo prahnout po pomstě. Rozeběhla jsem se lesem pryč od domu a upírů a přísahala si, že se zlepším v boji, najdu toho kdo za to všechno může a donutím ho za všechno zaplatit.

Zde je prolog, ale další kapitolky nejspíš budu vydávat až budu mít něco dopsaného. Takže pokud vás příběh zaujal dejte si ho do knihovny a až se tak stane tak můžete číst další kapitolky a už ho nemusíte hledat. :)