Nikdy nebyl nervózní - bez zaváhání mnohým lhal, bez mrknutí oka zrazoval.

Ve světě, kde nezuřila válka, si pak připadal naprosto zbytečný, k ničemu. A přestože to tak nevypadalo, byl to přesně ten důvod, proč byl vděčný za svůj post profesora. 

Jeho prokletí i požehnání. Měl zodpovědnost za desítky mladých kouzelníků, on, vrah. Připadalo mu to nechutně ironické.

A přesto to bral jako vykoupení. Na malý moment neviděl ty zelené oči.

Bez života. Bez té jiskry. Bez té radosti a lásky, co v nich vždycky žhnula. Dal by svůj zpropadený život, aby viděl třeba jen její nenávist, k němu. Nebo bolest. Způsobenou ním.

Možná, že... Kdepak. Slyšel Hagrida naprosto jasně.

,...a je celý James, jako by mu z oka vypad. Fakt že jo. Jenom ty voči. Ty jsou stejně zelené, jako ty Lilyiny...'

Bude ho nenávidět. Byl si tím víc než jistý, znal se příliš dobře. Nenáviděl cokoliv, co mu připomínalo chybu, za kterou zaplatil tu nejvyšší cenu. 

Přesto toho kluka bude chránit. Tím si byl také jistý. 

„Severusi, studenti jsou za malou chvíli zde," vyrušil ho Albus ze zamyšlení.

Než stihnul ředitel mrknout, měl Snape znovu svou nepřístupnou masku a zamířil z Astronomické věže rovnou do Velké síně.

Nevnímal vůbec nic. Kdyby nebyl Severus Snape, řekl by, že se děsí, až poprvé spatří jejího syna. 

Ale on jim byl. Tak jen strnule čekal. A taky se brzy dočkal.

Minervě za zády, mezi svými spolužáky. Přestože byl nejmenší, dokonale vyčníval z řady. Harry James Potter.

Pověz, Lily. Proč Potter? Já si tě nezasloužil, má krásná Lilie, ale to přece ani on. Třeba jen slepě soudím... Čím tě tak okouzlil, žes mu dala srdce? Žes mu dala syna?

Pověz, Lily, proč on a já ne?

„Harry Potter!" zvolala Minerva a onen chlapec nejistým krokem vykročil vpřed.

Severus se snažil oklamat sám sebe, jak nejvíc to šlo. Marně, pravdě se těžko utíká. 

Byl vyděšený.

Pak jejího syna Moudrý klobouk zařadil do koleje lva a zkáza byla dokonána. Věděl, že se to stane. Tak proč se ho zmocnil tak neuvěřitelný pocit zklamání...?!

Zelené oči se na malý okamžik střetly s těmi černými. 

Tvrdili o něm, že je tvrdý jako skála. Umí skály shořet bolestí...?

Vpil se do těch smaragdů. Na malý okamžik. Dokud mohl. Když pak Albus celou tu směšnou maškarádu rozpustil, zbaběle utekl. Zamířil rovnou do svých soukromých komnat, nové hady může přivítat i zítra.

Už ve dveřích si přivolal sklenku ohnivé whisky a na jeden lok ji do sebe nalil. Příjemně pálila. Aspoň na chvíli přehlušila tu bolest.

...Lily. Vím, že k němu Osud nebude milostivý. Jednou se Temný pán vrátí a on bude ve strašlivém nebezpečí. Jednou tvůj syn projde peklem.

K čertu se zmijozelskou hrdostí. Půjdu s ním.

Tak, aby mě neviděl. Budu dělat všechno proto, aby mě nenáviděl víc než já jeho, ale budu ho chránit.

Mou vinou tu už nejsi, moje krásná Lilie. Nežádám odpuštění. Ale kéž, až se jednou na okamžik setkáme, kéž se jedinkrát usměješ.

Pro tvůj úsměv, Lily.

Budu ho opatrovat, přísahám, až do posledního dechu.

Pro jediný tvůj úsměv. Lily.