Light Blizzard stál tváří k zrcadlu a sledoval jak ho jeho služky zdobý jako vánoční stromeček na oslavu narozenin Flurry Heard.

Moc se mu tam nechtělo, ale byla to jeho královská povinnost jít na tu oslavu. Night Glow se málem rozbrečela štěstím když jí došla pozvánka přímo od Flurry Heard.

Jakmile ho sluhové dost upravili odešli. Princ si hřebenem přejel hřívu a vyšel z pokoje.

Před zámkem už na ně čekala limuzína. V ní už seděla Night Glow.
„Co ti to tak trvalo?" ušklíbla se.

„To tě nemusí zajímat, sestřenko," odsekl Light Blizzard a posadil se na sedadlo.

„Si naštvaný?" starala se nejstarší Lunina následnice.

„Ne nejsem. Hleď si svého!" obořil se její bratránek.

Night Glow obrátila oči v sloup. „Myslím to dobře, Lighte. Nevypadáš tak, že ti nic není. Ještě na korunovaci jsi byl šťastný..."

„Už. Mlč. Night!" okřikl ji Alicorn.

Night Glow se ho rozhodla pro jistotu ignorovat. Radši otočila hlavu a koukala se z okna.

Po asi tří hodinové cestě bez zastávek se limuzína konečně zastavila u malého nástupiště na vlak.

„Měl tu na nás čekat vlak!" zahromoval Light Blizzard, když vystoupil z auta.

„Budu hádat. Představoval sis opevněný vlak s neprůstřelnými okny. Celí vyleštěný a blýskavý. S televizí," ušklíbla se princezna Night Glow.

„Ne! Představoval jsem si úplně něco jiného."

Pak dlouho nikdo nic neříkal. Nakonec klid, který se všem líbil, teda alespoň princezně noci, přerušil Light Blizzard. „Proč ten vlak ještě nepřijel!" zavrčel na jejich řidiče.

Ten jen pokrčila rameny. „To nevím. Ale támhle jede vlak pro normální občany." ukázal na přijíždějící parník.

„Tak tímhle nejedu. Ještě bych se ztrapnil."

„Vždyť je úplně prázdný. Nikdo tam není!" obrátila oči v sloup Night Glow.

„To je jedno! Je tam strojvedoucí!" opáčil Celestiin syn.

Jakmile vlak zastavil Night Glow, jejich řidič a několik agentů bez váhání nastoupili. A tak princovi slunce nezbylo nic víc než nastoupit s nimi.

Agenti si sedli do jedné kabinky a přes uličku se posadila Night Glow a naproti ní Light Blizzard.

„Poprvé a naposledy," procedil mezi zuby Alicorn.

„Neboj se bratránku. Takhle budeš jezdit často.”

Alicorn na ni chtěl vykřiknout, aby už byla ticho, ale vykašlal se na to. Radši koukal z okna. Všiml si rozbořené velké vily. Docela se mu zalíbila.

A pak vlak zastavil. Několik agentů vystoupilo a další čekali.

Night Glow se zvedla a dala se na odchod. Light Blizzard jí následoval.

Venku už na ně čekala Flurry Heard a její družina. Císařovna se usmála. „Výtám vás v Křišťálovém království, ctění hosté. Jsem poctěna vaší přítomností.” a uklidnila se.

Night Glow a Light Blizzard jí poklonu oplatili.

„A my jsme poctěni pozváním, císařovno,” usmála se Night Glow.

„Flurry Heard,” opravila ji rozená alicorka. „Tady Sand Hope vám ukáže vaše pokoje.

Zelený jednorožec vyšel zpoza Flurryiných zad. Přišel k vládcům Equestrie a zavedl je na pokoje. Měli je naprosti sobě. Křišťálové dveře zdobila malá okýnka, která se dala zatáhnout.

„V těchhle pokojích ležely před několika lety vaše matky. Tady Celestia,” Sand Hope ukázal na jedny dveře. „A tady Luna,” ukázal na druhé dveře.

„Hmm.... No a co?” otočil se na něj Light Blizzard.

„Em... No... Já to jen říkám. Je na tom něco.... špatného?” nechápal Sand.  Hope.

„Je to jen nudná poznámka. Těch v životě uslyším tolik, že budu rád, když ty tvoje vynecháš,” odsekl princ slunce a zabouchal dveře za svím pokojem.

• • •

Velvet pomalu otevřela dveře s cedulkou pokoj č. 29. Vevnitř na posteli ležel malí modrý hřebeček. Velvet přišla k posteli a usmála se. Z oka jí stekla slza.

Pak dveře rozrazila nějaká doktorka se slovy „Zapoměla jsem mu dát léky!”    Načež si všimla, že je jakejsi přístroj ukazující Sharkův stav vypojený ze zásuvky. Snažila se Sharkovi nahmatat puls, ale přišla pozdě.

Velvet se do očí nahrnuli potoky slz. Už svůj smutek neudržela v sobě. Zaječela a začala nahlas brečet. Co nejrychleji se rozeběhla pryč. Vyběhla z nemocnice a vběhla do nějakého tunelu. Za chvíli už byla v dlouhé chodbě asi sklep Křišťálového paláce.

Náhle o něco zakopla. Otočila se a co tam neleží, koruna krále Sombry! Přiběhla k ní a pomalu jí zvedla.

Koruna začala zářit.

Velvet si ji pomalu položila na hlavu. Celá zazářila a zvedla se do vzduchu. Chvíli to vypadalo, že se něco stane, ale nic. Velvet zase přistála na zemi.

„A teď jsem královnou já...”

Tak, a teď jsme u předposlední kapitoly. Musím vám jen říct, že se omlouvám, že je tahle kniha tak katastrofální, ale moc mě to nebavilo a už jsem to musela dopsat. Myslím si, že už to Gangsterovo království bylo lepší... Proč já to jen smazala :( a já se opět jdu koukat na Kobru