4 dívky seděli na prolézače a dívali se na hvězdy. Byl to první letní den a dívky byli oblečeny do krásných letních věcech.

,, Hej holky kdy to začne ?" zeptá se dívka s krátkými našedlímy vlasy. Na sobě měla bílé tričko s potiskem vycházejícího slunce s nápisem Sunshine. Také měla bílé kraťásky se zeleným pruhem na konci. Měla i bílé botky se zářivou zelenou hvězdou.
,, Neboj Shiho, zachvíli to začne" odpoví jí sladkým hláskem dívka s hnědými vlasy učesané do boku sepnuté modrou gumičkou. Na sobě měla krásné červené šatičky doplněné červenou mašlí. Na nohách měla červené lodičky, a usmívala se jako anděl.
Dívka s našedlímy vlasy už nic neřekla a znovu se začala dívat na nebe. Za krátkou dobu se na nebi objevila první hvězda.

,, Hele holky" řekne vesele dívka s blond vlasy sepnuté do dvou roztomilých culíčků. Na sobě měla růžové šatičky doplněné džínovou bundičkou. Také měla roztomilé lodičky. A oči jí zářili jako dvě hvězdy.
Všechny čtyři dívky se podívali na nebe a tam spatřili roj padajících hvězd. Všechny dívky se na to dychtivě dívali a nemohli od toho odtrhnout oči.
,, Tolik hvězd!" řekne nadšeně dívka s blond vlasy
,, Kolik jich asi je?" zeptá se dívka s hnědými vlasy.
,, Milion!!" odpoví dívka s blond vlasy
,, Tolik??" zděsí se dívka s našedlímy vlasy.
Obě dívky se začali smát
,, Co je?" zeptá se nechápavě dívka s našedlímy vlasy.

Dívka která seděla na vrcholu prolézačky se dychtivě dívala na hvězdy. Její modrošedivé oči odráželi měsíční svit a roj padajících hvězd. Dívku ze snění vyrušil smích tří děvčat. Dívka se otočila na dívky pod ní. Všechny tři dívky se hlasitě smáli. Dívka s modrošedými oči se mírně usmála.
,, Hej holky" řekla s úsměvem
Dívky se přestali smát. Podívali se na dívku která seděla nad nimi.

,, Pojďme se dívat na hvězdy každý rok společně" řekne dívka s úsměvem. V očích dívkách se zaleskla poslední padající hvězda která zrovna proletěla za dívkou.

Ano byla to ta nejpitomější věc kterou jsem mohla říct...

Rok poté v březnu museli Saki hospitalizovat. Kvůli jejímu zdraví. 11 měsíců nás k ní nepustili. To už jsme byli ve druhé třídě.

S Honami a s Shiho jsem se dál vídala, ale jenom občas. Nechodili jsme do stejných tříd a naše rozvrhy nebyly moc sladěné.

Shiho končila z nás tří vždy nejdýl, a tak jsem společně s Honami čekali před školou. Ale jednoho dne nás začala Shiho ignorovat. To jsme byli už v 6 třídě.

To už na mě čekala jenom Honami. Ale i ona mě začala z ničeho nic ignorovat. To už jsme byli na konci devátého ročníku. To už jsem se na hvězdy dívala sama.

Samotu kterou jsem během několika let zažila, nemohlo naplnit nic. Ani ta nejzářivější hvězda.

Dívka s krátkými modrými vlasy se zastavila před dveřmi na kterých bylo štítkem napsáno STŘEHA. Dívka vzala za kliku a pomalu otevřela dveře. Když dveře otevřela oslnilo jí naoranžovělé světlo západu slunce. Před dívkou stáli čtyři osob. Když si dívka zvykla na světlo rozpoznala kdo stál přední.

,, Ichiko už jsi zpátky!" řekne mile dívka která seděla za bicím.
,, Tobě to, ale trvalo" namítne dívka která držela zelenou elektrickou kartu.
,, Ale no tak holky nechte toho!!" řekne naštvaně dívka která stála u žlutých kláves.

Dívce s modrými vlasy to nedalo a musela se pousmát.

,, Tak co Ichko jsi připravená?" zeptá se jí dívka s krátkými zelenými vlasy která držela v rukách tyrkysovou elektrickou kytaru.

,, Jistě že"

Možná jsem se mílila.
Nebo je tohle jenom dlouhý sen.
Ale jestli je tohle jenom sen tak ho chci prožít do poslední chvíle než mě vzbudí budík!!

~ o několik týdnů dřív ~
Chodbou šla dívka s tmavě modrými vlasy, které měla do půlky sepnuté do culíku. Její oči měli šedivomodrou barvu a leskly se jako dva namodralé drahokamy. Na sobě měla šedou dívčí uniformu doplněnou červenou mašlí. Na nohou měla tmavě šedé ponožky a černé školní boty. Dívka si to klidným tempem mířila do třídy 1-C. Před dívkou se objevila hnědovlasá dívka se stejnou dívčí uniformou doplněnou žlutým svetrem. Dívka s modrými vlasy se zastaví.

,, Ahoj Honami" pozdraví dívku s hnědými vlasy.
Dívka se otočila. Měla překrásné modré oči. Dívka držela nějaké učebnice s nápisem anglický jazyk.
,, Ahoj Ichiko" odpoví jí dívka jménem Honami.
,, Kam ty učebnice neseš ?" zeptá se jí Ichika
,, K vám do třídy" řekne Honami mile.
Na chvilku nastane trapné ticho kdy si holky neměli co říct.
,, Hej Honami" osloví Ichika svou bývalou přítelkyni.
Honami se na ní podívá svým mylím úsměvem.
,, Nechtěla bys semnou navštívit... "
,, Hej Honami co ti trvá tak dlouho odnést ty učebnice!" Ichiku přeruší Honaminina spolužáčka.
,, Jo už jdu... Emmm... Promiň... Na když už jsem tě potkala můžeš to odnést do vaší třídy?" zeptá se jí Honami a podá jí učebnice Angličtiny.
Honami odeběhla za svojí spolužačkou. Ichika tam stála jako přikovaná.
,, Jistě... Že..." řekne potichu Ichika.

Ichka svěsí hlavu dolů. Dívka se dívala na zelené učebnice angličtiny.

Už jsem zase sama... Znovu cítím tu studenou samotu která mě svírá a nechce pustit...

Proč se už nebavíme jako předtím?... To už nám není souzeno být kamarádkami...??

,,Ichiko jdeš dovnitř nebo budeš mít hodinu Angličtiny na chodbě?" zeptá se jí dívka která vykoukla ze dveří.
,, Huh...? Co?" Ichika se podívala na dívku která stála přední. Dívka měla tmavě modré vlasy setřihnuté na mikádo. Oči jí zářili světlejším odstínem modré. Na sobě měla podobnou školní uniformu jako Ichika.
,, Ptám se tě jestli jdeš dovnitř nebo budeš mít hodinu angličtiny na chodbě" zopakuje svou otázku dívka.
,, Um... Neboj už jdu dovnitř" odpoví jí Ichika .
Ichika se mírně pousměje a vejde do třídy. Ve škole se už toho moc nestalo.

~ po škole ~

Ichika se zastavila těsně před bránou, která vedla ze školy. Všimla si dívky s krátkými našedlímy vlasy, u které stála dívka se šedivomodrými vlasy. Hned věděla kdo to je.

,, Ahoj Shiho!" křikne na dívku Ichka.

Dívka se jenom letmo podívá na Ichiku. Dívka měla na sobě stejnou dívčí uniformu jako Ichika, doplněnou tmavě modrou mikinou. Shiho nic neřekla. Otočila se zpátky na dívku, která stála přední, něco jí řekla a odešla. Ichka tam znovu stála jako přikovaná.

Znovu sužoval pocit smutku a málo cennosti. Dívce někdo zaklepal na rameno. Prudce se otočila. Za ní stála dívka s modrými vlasy.

,,Haruko..." šeptne Ichka jméno dívky která stála za ní.
,, Jdeš do nemocnice ?" zeptá se jí Haruka.
,, Emmm... Jo měla jsem tam namířeno" řekne mile Ichka.
,, To je, ale náhoda" řekne s úsměvem Haruka ,, Mám tam blízko hudební zkoušku, tak jestli chceš můžu tě doprovodit" dodá Haruka.
,, To bys byla moc hodná" řekne šťastně Ichka.

Cestou si toho holky moc neřekli. Mlčky šli vedle sebe. Ichka se dívala pod nohy.

,, Takže Haruko... " řekne najednou Ichka.

Haruka se na ní otočí.

,,... Ty jsi idol že jo?" zeptá se nervózně Ichka.
,, Ehm" přikývne Haruka.

,, Hele holky! Není to támhle Haruka Kiritani ??" křikne nějaká dívka v modré dívčí uniformě.

Najednou se kolem Haruki objeví menší hlouček lidí. Haruka trochu znervóznila. Všechny dívky ječeli a požadovali od Haruki podpis. Haruka se podívala na Ichku.

,, Jen jdi já to tady zvládnu" řekne Haruka potichu.

Ichka přikývne a mírným úsměvem jí poděkuje za doprovod. Ichka se otočí na odchod a vydá se k nemocnici.

~ V nemocnici ~

,, Co !? Jak to myslíte že u vás už není Saki Tenma !?" řekne vyděšeně Ichka na recepci v nemocnici.
,, Myslíme to tak že dneska ráno opustila nemocnici" odpoví jí paní za recepcí.

Ichka tam chvíli ještě stále. Pochvilce poděkovala a odešla z nemocnice.

Je to přece dobrá zpráva... Ne?
Vždyť už Saki pustili...?

Tak proč se cítím tak podpsa??
To jsem snad Saki nepřála, aby se uzdravila??

Ichka sátala u prostřed ulice. Pořád dokola se sama sebe ptala proč se cítí tak hrozně. Najednou Ichka cítila jak se jí po tvářích kutálejí slzy. Nevěděla proč se jí po tvářích kutáleli slzy. Jediné co věděla bylo to že poslední kamarádku kterou měla, byla fuč.

Ichka se podívala na hvězdnou oblohu která se rozpínala nad ní. Byla stejná jako před sedmi lety. Hvězdy se leskly v Ichcijiných modrošedivých očí. Její pozornost upotala padající hvězda.

,,Kéžby jsme mohly být znovu přítelkyně... " zašeptá své přání Ichka. Při vyslovení svého přání jí ukápla i poslední slza.

Když jsem tohle přání vyslovyla netušila jsem, co mě tu noc ještě čeká. Netušila jsem jaké dobrodružství si pro mě osud přichystal, ale jediné co jsem věděla bylo to že se před svím snem nezastavím, ani na minutu!!

_______________________________________

~Pokračování přístě~