Když za nimi skřet zavřel dveře, oba se tak ocitli ve tmě, přes kterou nebyly vidět ani obrysy kolem. 

"Lumos," pronesl mužský hlas a špička profesorovy hůlky se rozzářila bledým světlem. Místnost nebyla nijak velká, kamenné police na sobě měly jen popadaný prach. Pro dva lidi byla dost malá. 

Morgana se rozhlédla kolem sebe a slabě nakrčila obočí, když se snažila přijít na to, co by tu mohlo být tak speciálního. "Vidíte něco, profesore?" 

"Vůbec nic," odvětil Fig. "Možná by nám pomohlo Revelio." 

Otočila se k profesorovi. "Revelio?" optala se trochu zmateně. Takové kouzlo jí nic neříkalo. 

"Kouzlo, které odhalí všemožné předměty a skryté věci," přitakal profesor. "Zaklínadlo zní Revelio a opište jednoduchý pohyb rukou." 

Vytáhla hůlku a provedla to, co řekl. "Revelio," pronesla a na opačném konci místnosti se objevil stejný kmenný oblouk, kterým se ke Gringottovým dostali. "Támhle." Ukázala a hned vyšla k místu, kde se oblouk objevil. Cestou si hůlku zastrčila zpátky do hábitu.

Profesor ji hned následoval se stále rozzářenou hůlkou "Výborně, to je naše cesta ven." Pak společně prošli obloukem do další temné místnosti. 

Morgana se rozhlédla, když znovu ucítila tu podivnou energii všude kolem sebe. "Profesore, pojďme," vyzvala ho a následovala energii k místu, kde se tvořila ve vír. 

Profesor ji jen následoval, očividně vír neviděl. "Vidíte další stopy?" 

Pokývala hlavou a došla k víru energie. Jakoby ji energie k něčemu vyzývala. Znovu vytáhla svou hůlku a jedním jednoduchým pohybem s mávla. Místnost se náhle změnila a objevila se kolem nich bílá brnění, ze kterých vycházela slabá modrá záře. 

Profesor si brnění prohlédl, avšak hůlku sevřel pevněji za její rukojeť. "Tohle se mi nezdá," řekl tichým hlasem. 

Náhle se všechna brnění pohnula a otočila svoje přilbice k návštěvníkům. 

Morgana si ihned připravila hůlku. "Protego!" vyhrkla, když proti ní letěla jedna ze seker. Ta se od štítového kouzla neškodně odrazila a dopadla s hlasitým cinknutím na zem. "Mdloby na tebe." Následovalo další kouzlo, které jiné brnění na kratičký moment zastavilo. 

"Confringo! Depulso!" I profesor vykřikoval kouzla, kterými ničil blížící se brnění. "Leviosa!" 

Morgana udělala rychlý výpad doleva, když se jedno z brnění dostalo příliš blízko a provedlo výpad svou zbraní. Švihla hůlkou, ze které vytryskl rudý paprsek a odhodilo tak brnění o kus dál. 

"Descendo!" 

"Škoda, že ty kouzla neznám," zamumlala si pro sebe a znovu vyčarovala štítové kouzlo, kterým odrazila další letící meč. Proti kouzlem Mdloby na tebe znovu brnění zpomalila, aby ho profesor mohl dorazit kletbou Confringo.

Fig se rozhlédl po rozbitých brněních a došel ke své chráněnce. "Jste v pořádku?" 

Morgana pokývala hlavou a zvedla se. "Jsem," přitakala. Tentokrát hůlku do hábitu však neschovala. "Co tohle mělo být?" 

"To nemůžu přesně říct. Vypadá to však, že ten, komu tento trezor patřil, ho dostatečně zabezpečil, aby se sem mohl dostat jen ten s Vašimi schopnostmi." 

Pokývala hlavou a vyšla pak o několik kroků dopředu. "Uvidíme, co najdeme na jeho konci." 

Společně se pak vydali tmou dál, dokud nenarazili na další oblouk, kterým prošli do poslední místnosti. Uprostřed poslední místnosti byla obrovská socha muže, která se skláněla nad jakousi mísou. 

"Myslánka?" pronesl překvapeně profesor a vyšel pak k myslánce. 

"Co je to?" zajímala se Morgana a vyšla hned za profesorem. 

"Myslánka je předmět, který nám dovoluje si znovu prohlédnout naše nebo dokonce i cizí vzpomínky. Jen mě překvapuje a zajímá, čí vzpomínky si prohlédneme tady." 

Došla pak až k myslánce a opatrně se dotkla malého zářícího předmětu, který se nad ní vznášel. Uschovala ho pak do hábitu. Společně s profesorem se sklonili k myslánce a ponořili se do vzpomínek. 

Před nimi se objevil starý kouzelník s dlouhým bílým plnovousem, který kolem sebe mával svou hůlkou. Vypadalo to, že vytvářel místnost kolem sebe. 

"Všechno na svém místě," pronesl druhý kouzelník, obtloustlý muž zhruba kolem čtyřicítky. 

"Přenášedlo je ukryté?" zajímal se starý kouzelník. 

"Možná až moc dobře," přitakal klidně druhý muž a otočil se ke staršímu čelem. "Když vezmeme v potaz cestu, jakou jsme vytvořili." 

"Myslíš, že je to nemožné? Je to nemožné pouze pro ty, kteří nemohou vidět stopy starobylé magie. Pro toho, kdo je vidět může, cesta otevřená a možná je." 

"Tvá schopnosti vidět něco, co ostatní nevidí, nebude dost, Percivale. Svěřujeme velmi mocné tajemství, které jsme doteď strážili. S informacemi, které jsme sami zjistili," namítl obtloustlý kouzelník.  

Kouzelník jménem Percival pokýval hlavou. "Ano. A pokud máme pravdu, Charlesi, kouzelník nebo čarodějka, kteří dokončí naše zkoušky se prokážou, že jsou hodní těchto informací a zodpovědnosti, kterou to se sebou přináší."

Charles se rozhlédl kolem a přikývl. "Udělali jsme, co jsme mohli." 

Starší kouzelník poté pozvedl svou hůlku k vlastnímu spánku a vytáhl z ní stříbřité vlákno, které vložil do myslánky před sebou. 

Vzpomínka poté skončila a oba kouzelníci se rozplynuli, stejně jako místnost, ve které stáli. 

Morgana s profesorem Figem se na sebe podívali. "To je to, co vidíš? Ta záře, kterou byli oba obklopení?" zajímal se profesor. 

Přikývla. "Ano, profesore."  

"Zajímavé...předpokládám, že tedy vidíte stopy starobylé magie. Magie, o které si Miriam myslela, že stále existuje, ale nemohla to dokázat... Miriam a možná i George zemřeli pro něco, co doteď bylo skryté..." 

"Já nevím," ozval se skřípavý hlas skřeta, který je předtím do trezoru pustil. "Ale Vy byste tu neměl být, pane." 

Dveře na opačné straně místnosti se otevřely a dovnitř vešel skřet, obklopený rudou září. Jeho oči byly zlé, zuby měl špičaté a netvářil se přátelsky. "Měl jsem pravdu," vydechl a podíval se po profesorovi a Morganě. 

"Ranrok," zavrčel profesor Fig a postavil se před chráněnku s hůlkou v ruce. 

"Vidím, že mě má pověst předchází," pronesl Ranrok. "Už jsem si myslel, že Rackhamův trezor nebude nikým navštíven." 

"A proč jsi tady?" Figův tón byl plný zloby. Rovnou vytáhl hůlku z hábitu. 

Morgana udělala totéž a pozorně Ranroka sledovala. 

Ranrok zvedl ruku. "Tohle není nutné. Prostě mi dejte to, co jste tu našli a můžeme si pak každý jít po svém." 

"Nedám ti vůbec nic," zavrčel profesor. 

"No možná Vaše mladá přítelkyně bude více nápomocná," odvětil Ranrok a v jeho ruce se zformulovala rudá záře, kterou po nich vystřelil. 

Z profesorovy hůlky vystřelil rudý paprsek a střetl se s tím Ranrokovým. Vypadalo to, jakoby profesorova magie nijak nefungovala. 

Ranrok oba kouzelníky odhodil tlakovou vlnou, kterou vyčaroval z volné ruky. 

Morgana dopadla na zem vedle profesora a bolestně vyhrkla. Podívala se po skřetovi.

Místnost se náhle začala měnit a z místa, kde stála myslánka, se vynořilo velké zářící brnění, které na skřety zaútočilo. Síla, která z něj sálala, byla ohromná.

Morgana pomohla profesorovi na nohy a rozhlédla se kolem. Musela tu být přeci cesta ven. A pak ji uviděla. Kamenný oblouk po její pravé straně. "Profesore, táhle!" 

Profesor se hned otočil, když ji uslyšel. "Pojďme rychle," přitakal a společně vyběhli ke kamennému oblouku. Na nic ani jeden z nich nečekal a proskočili obloukem.