Nebyla by to Amber, kdyby nepřišla pozdě. Chad neustále sledoval hodinky, když se konečně rozzářil. Ani jsem se neohlížela. Seděla jsem v klidu a sledovala jen, jak Chad vstal, aby se s ní přivítal.

,,Ahoj." zněla jako med, ale přitom byla jedovatá jako kobra.

Posadila se k nám a tak trochu jsme se vzájemně ignorovaly. Mluvila jen s Chadem a já se věnovala své sklenici vína. Vlastně jsem ani nevnímala, o čem si povídali. Možná o nějakém jejím novém objevu, či co. Nezajímalo mě to. Raději jsem vzala mobil do ruky a psala si s holkami, jaká tragédie mě opět postihla.

Sotva jsem odeslala text a už se u našeho stolu objevil nějaký chlápek. Původně jsem myslela, že šlo o číšníka, ale najednou se dotyčný posadil a to přímo naproti mně. V ten moment se zastavil čas. Usmíval se na Chada, pak se jeho pohled stočil na mě a oba jsme ztuhli. Brad!

Poznala jsem ho bezpečně a okamžitě. I on poznal mě. Zapomněla jsem i dýchat. Nohy se mi třásly a hlavou mi probíhalo snad všechno. Co tu dělal? Jak mě našel? Poví to Chadovi?

,,To je Bradley. Můj přítel. Jsme spolu asi rok a mezitím, co jsem byla v New Yorku jsme se neviděli. Vztah na dálku není ono."

Vlastně jsem nevnímala to, co říkala dál. Je to její přítel? Už rok? Takže se mnou spal, když chodil s ní? To je náhoda nebo to udělal schválně?

Podlamovala se mi kolena. Bylo mi zle.

,,Musím na toaletu." vstala jsem trochu prudce až jsem vylila skleničku vína na plátěný ubrus.

Amber měla samozřejmě poznámky, že jsem stále stejně neotesaná, ale já ji ignorovala. Jinak bych se nedala, ale přítomnost Brada mě naprosto dostala.

Co tu zatraceně dělal? Byla jsem neuvěřitelně nervózní. Nechtěla jsem, aby to prasklo.

Vrátila jsem se ke stolu, ale v klidu jsem rozhodně nebyla. Cítila jsem na sobě jeho pohled, ale dělala jsem, že to nevnímám. Chad mi objednal jídlo a všiml si, že jsem nečekaně ticho.

,,Je ti dobře?"

,,Vlastně ne. Vadilo by ti, kdybych si vzala taxíka a odjela domů?"

,,Teď jsem nám objednal jídlo. Co ti je? Žaludek?"

,,To má z toho vína. Měla jsi toho asi až až." podotkla Amber, přičemž jsem jen popadla kabelku a vydala se z restaurace.

Chad šel za mnou. Zastavila jsem se až poblíž stanoviště taxi.

,,Co ti je? Potřebuješ k lékaři?" starostlivě se na mě podíval.

,,Ne. Chci jen domů. Potřebuju si lehnout."

,,Je to kvůli Amber? Zlato, nabídl jsem jim zcela otevřeně, že to půjde jen na nějaký čas, ale ne na dva měsíce. V pořádku? Třeba dva týdny. Souhlasíš?"

Polilo mě horko.

,,Jak jako jim?"

,,Amber a Bradovi."

Myslela jsem, že se mi to zdá.

,,On také?"

,,Ano. Sice z toho nejsem zrovna nadšený, protože si nemysli, že jsem si nevšiml, jak se na tebe díval. Vždycky sleduju potenciální hrozbu." pousmál se.

Jen kdyby věděl. Polkla jsem na prázdno a snažila se to rozdýchat.

,,Nemusíš mít strach. Já miluju tebe."

,,Já vím. Neřekl jsem to proto, že bych se o tebe bál. Jen jsem tím chtěl naznačit, že jsi nádherná a mám neuvěřitelné štěstí, že jsi moje žena."

Chad mě nechtěl nechat odejít samotnou, takže jsem se tam nakonec musela vrátit.

,,Už je ti líp?" spustila Amber neupřímně.

,,Jo." odsekla jsem.

,,Vlastně jsem ti ani nepředstavil svoji manželku Avril." dodal pyšně Chad a jako by si dal nadmíru záležet nad tím slovem ,,manželku".

Brad vstal a podal mi ruku. Nechtěla jsem působit nevychovaně a tak jsem udělala totéž. Vstala jsem a nechala si stisknout dlaň. S hlubokým povzdechem jsem se zase posadila a cítila ještě stále jeho pohled. Co tím zatraceně sledoval?

Večeře probíhala v klidu, ale jejich rozhovor o společné domácnosti v příštích pár týdnech mě nenechávala klidnou. Amber mě rozčilovala sama o sobě a ještě ke všemu měl být pod jednou střechou i chlap, se kterým jsem podvedla Chada na své rozlučce se svobodou.

Sotva jsme se všichni čtyři přemístili do domu, zavřela jsem se v koupelně a volala Holly.

,,Co se stalo?"

,,SOS! Velký průser!"