Slunce již vykouklo na obzor a Tečka se probudila. Protáhla se a usmála, když uviděla Drápka. "Vstávej, vstávej už je krásný den. Slunce už je vysoko na obloze." Drápek se probudil, přestože mu bylo divné, že po něm někdo chce, aby vstával v tuhle denní dobu. Vlastně pro něj bylo zvláštní jen to, že tu s ním někdo je. Všechny obavy se však rozplynuly, když spatřil překrásnou modrovlásku v červeném obleku s černými tečkami.

"Dobré ráno," řekl. Tečka si vzala jednu ze svých sušenek, které měla schované v pouzdru u svého opasku. Chlapec si také vzal ze svého pouzdra jídlo s tím rozdílem, že to byl velice aromatický sýr Camembert. Jinak řečeno Camembert hodně ale opravdu hodně zapáchal. Tečka zkřivila rty, ale raději to nekomentovala.

"Co teď budeme dělat?" zeptal se blonďatý chlapec po tom, co snědl svoji snídani. "Nevím, co bys chtěl?" odpověděla dívka. Blonďák se dlouze zamyslel a najednou se usmál: "Vážně to chceš vědět?" "Jen směle do toho." Přišel k ní blíž, až o kousek ustoupila. "Dobrá tedy," přistoupil k ní na dosah ruky. "Máš babu!" Zařval a přeskočil na další střechu. Dívka chvíli zmateně stála na místě a pak se smíchem vyrazila za Drápkem.

O pár hodin hodin později leželi oba na střeše a nemohli se přestat smát. "Nikdy jsem si neuvědomila, o co přicházím. Ty hvězdy tak krásně září, vždy jsem si myslela, že světlo vydává jen slunce, ale nyní zjišťuji, jak jsem se mýlila. Svítí hvězdy, měsíc a dokonce i tvoje oči," řekla a zahihňala se. "Já si to také dlouho neuvědomoval ..... dokud jsem nepotkal tebe, Tečko," zasmál se.

Po chvíli dívka zvážněla. "Asi bych už měla jít." "Proč? Kam bys chodila?" zeptal se Drápek velice vyděšeně. "Však víš," začala si pohrávat se svými vlasy, které se modře leskly do noci. Blonďák v černém obleku se na ni chvíli nechápavě díval, posadil se a potom promluvil: "Ne, nechápu to, prosím vysvětli mi to." Chytil dívku za ruku a smutně se na ni usmál.

"Vlastně," řekla, "nikdy jsem tak dlouho nebyla pryč. Víš, možná to tak nevypadá, ale já myslím, že by to mohlo mít strašné následky. Navíc musím přece něco jíst a sušenky jsem dostávala na střeše, na kterou jsem se vracela." Dořekla a uvědomila si, že použila minulý čas. "Zůstaň, svět se přece nezmění jen kvůli nám." "Dobře, zůstaneme tu s tebou. Hele padá hvězda, něco si přej!" Po minutě ticha se jí zeptal: "Co sis přála?" To se neříká," zasmála se, "nebo se to nesplní."

Oni dva netušili, že k té samé hvězdě se obrací mnoho dalších očí a přejí si něco, co se nejspíše nikdy nesplní. Ale něco si přát není trestné, ne?

Budu vděčná za to když mi napíšete, co si myslíte o mém příběhu, popřípadě opravíte chyby. Také jsem pro vás připravila nabídku coverů. Číslo napište do komentářů.

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.