8. kapitola - První hodiny

Přichází první školní hodiny a s ní i první dějová chyba, o které vím už pár let a stále čekám, kdy si jí někdo všimne. Nevšiml. Ale Kate se tady probírá až za svítání ze svého snu, což později v kapitolách odporuje. Později Kate tvrdí sama sobě, že se ji nedaří probrat ze svých astrálních snů. Maximálně že se probere do noci, ale nikdy ne do rána. Je to zvláštní.

Ale než si zavaříme mozkové buňky, Kate raději bude pěstovat svého sportovního ducha. Evidentně má nějaké sportovní nadání (po rodičích?). Ale protože má velkou smůlu, aby z ní nebyla Vrba Mlátivá, nechala jsem ji posadit se pod strom.

Proč se tam pak objevuje zrovna Cedric nemám ponětí. Mohl se tam objevit třeba Oliver Wood, pak by zavedli řeč na sport, famfrpál a tak dál... Tak proč mě napadl zrovna Cedric? Asi to měla být skrytá příprava na sbližování ve čtvrtém díle.

Co si ale rozhodně vybavuji, že jsem nechala schválně Kate přijít pozdě na hodinu Přeměňování. Když už budu u McGonagallky ten špatný dojem z Kate, tak jsem ho musela posílit. A ještě víc tím, že se Kate nedařilo proměnit tu sirku. Chudák, ona ale za to vážně nemůže, že její magie funguje jinak. 

Ale představuje se nám přitom i jedna důležitá postava. Alice Diggory. Nepotkáváme se s ní sice poprvé, jelikož už v minulé kapitole seděla s Kate v loďce, ale teď se dozvídáme její jméno. Bohužel až do čtvrtého pak pro nás není moc důležitá (pokud nebudeme počítat její zkamenění ve druhém ročníku).

Následuje hodina lektvarů, která musí být minimálně pro Snapea dost zvláštní. Nejen, že se tam potkává se synem ženy, kterou miloval, ale taktéž s její mladší podobou. A jak už jsem říkala minule, začíná mít sklony nadržovat spíš Kate. Tedy ne moc očividně, přeci jen je Nebelvír. Ale aspoň to Kate opravdu jde v lektvarech. Proto se nejspíš stanou v budoucnu jejím nejoblíbenějším předmětem.

Edit po 80. kapitole:

Její magie funguje jinak, protože ona je v jiné rovině. Nenarodila se.

9. kapitola - Začátek války se Zmijozelem

Víte, že začátky na nějaké škole mohou silně ovlivnit s kým se budete v budoucnu bavit? A může za to zpravidla pouhá náhoda. Prostě si sednu do lavice s nějakou holkou, začneme se spolu bavit a v budoucnu z nás budou nejlepší kamarádky. I když to pak po konci školy nemusí vydržet a už spolu nikdy nepromluví.

Tak tady nám začínají nespory se Zmijozelem. I když je dost pravděpodobné, že by nastaly asi za jakékoliv situace. Ale projevuje se tu krásně povaha Kate. Nebojí se postavit za slabšího a bránit jeho zájmy. I když se jedná o bandu zmijozelských a rozhodně se nezdráhá jednomu z nich vlepit facku. 

„Já nejsem ubohej. Pocházím ze starého a mocného rodu Malfoyů. Moje rodina má důležité kontakty a rozsáhlý majetek. Co z toho máš ty? Nemáš nikoho. I u mudlů tě odstrkovali. Nedokázala sis najít kamarády tam a nenajdeš si je ani tady. Rodiče tě nechtěli a nikdo jinej tě nikdy chtít nebude."

Musíte uznat, že Malfoy si tu facku zasloužil. Může si za to sám. On ji prostě chtěl těmi slovy ublížit. Byl na ní naštvaný. Měl pocit, že by z ní mohlo něco být a chtěl ji proto vzít pod svá křídla. U někoho trochu poddajnějšího by mu to asi vyšlo (mám pocit, že u mě asi jo). Byl by to někdo, kdo by neměl tak silné morální zásady nebo odvahu se proti němu vzbouřit. Kate měla obojí a Malfoy zůstal sám. A tuhle zradu jí pak nikdy neodpustí (Drátěnkaři, vy si klidně doufejte, že ano).

Pak je tu ta marná snaha Kate o zvládnutí kouzla. Chtěla McGonagallce dokázat, že to zvládne. Tady by se Kate nejspíš dala označit za Mrzimor, protože vydržela asi šest hodin cvičit to jedno pitomé kouzlo, i když to bylo celou dobu zbytečné. Měla by ho zvládnout. Chudák holka o sobě musela celou dobu pochybovat. Všem se podařilo aspoň jedno pitomé kouzlo, jenom jí nic. Takže pochybovala, jestli je vůbec čarodějka. Co když to je nějaký omyl a ona sem vůbec nepatři?

Je docela ironií, že právě po tomhle usnula a dostala se do své astrální podoby. Sama tak dokázala, že je čarodějka a ne jen tak ledajaká. Bilokantská. Že to všechno byl sen.

Upřímně se mi zdá ale malinko divné, podle čeho se tam určují viníci té spoušti ve Velké síni. Podle náramku? Co když ho tam nechala při večeři? To samé dopisy. Ale budiž, nic lepšího mě tehdy nenapadlo a nenapadá ani teď. 

A ještě jeden malý detail: Tohle byla moje nejoblíbenější kapitola asi až do... No, než jsem to přestala měřit. Minimálně v první části patří ke třetici mých oblíbených kapitol.

Edit po 80. kapitole:

Je to zvláštní, ale normální čarování v těle Kate, když se jí tedy zrovna podaří, trochu připomíná čarování v astrální podobě. Musí si to představit.

10. kapitola - Nová výzdoba Velké síně

Tohle je jediná kapitola, kterou jsem zvládla napsat za jeden den.  Pamatuji si, že tu předchozí kapitolu jsem dopisovala, když jsem přespávala u kamarádky. Ráno jsem pak začala psát tuhle. Doma jsem ji pak dokončila.

Ale vymýšlet ty sochy profesorů bylo zábavné. Docela by mě zajímalo, jak se to Fredovi a Georgeovi podařilo.

„Jo, měli jsme to štěstí a viděli jsme výraz McGonagallky, když uviděla svoji sochu," zasmál se Fred. „Víte, co dělá, když je rozzuřená?" zeptal se nás, a když jsme zavrtěli hlavou, tak si sám odpověděl. „Promění se v kočku a běhá po pozemcích, dokud se neuklidní. Mám takový tušení, že se ještě doteď nevrátila." 

Kde jsem přišla k tomu, že takhle běhá? Teď si nedokážu vybavit, jestli se jedná o kánon anebo jsem si to celé vymyslela.

A zrovna ten den měli Přeměňování. Ještě štěstí, že se Kate kouzlo konečně povedlo. Kouzla jí od té doby začala jít normálně. Problémem bylo, že nečarovala normálně.

11. kapitola - Pouto

Další hrozná kapitola. Nebo alespoň já jsem měla hrozné problémy s jejím napsáním. Trvalo mi to, nechtělo se mi do ní a nakonec jsem přišla k závěru, že psaní dětských knížek nebude pro mě. Původně jsem chtěla v téhle kapitole napsat celý příběh v té knize, ale nakonec jsem si pomáhala tím, že jsem kousky přeskakovala.

Ale i tak to moc nedává smysl. Tenkrát jsem ještě neměla vymyšlený ten svět bilokantů. Byly vymyšleny pouze schopnosti Kate a tak jsem ji k tomu dávala vodítka.

Mám také silné podezření, že díky téhle kapitole si mnozí mysleli, že Kate a Harry budou sourozenci. To bylo ještě v době, kdy jsem z Violet a Alexe udělala sourozence. Později jsem to změnila a místo sourozeneckého vztahu jsem jim dala do vínku milostný vztah. Teď se můžou radovat pro změnu Karryovci.

Ale je to jenom pohádka pro děti, která je jenom založena na schopnostech bilokantů. Zcela jasně se tam objevují schopnosti Kate. Dokonce i schopnosti Alice a to jsem je tehdy ještě ani neměla vymyšlené. Anebo že bych já měla věštecké schopnosti? Ale vážně by mě zajímalo, kdo tuhle pohádku psal. Mám podezření, že to byl někdo, kdo o bilokantech věděl.

Každopádně v celé téhle kapitole jsou tedy podstatné jenom ukázané schopnosti a slovo projekce. Jestli z toho někdo ještě vyčte, že Kate a Harry budou milenci, anebo že už jsou sourozenci, to už je na vás. Ale já především podotýkám, že Violet není Kate a že Harryho sourozenec se nikdy nenarodil.

12. kapitola - Průšvih na hodině létání

Už od začátku jsem věděla, že Kate bude mít talent na famfrpál. Naznačuje to už jen to, jak jí skočilo koště do ruky, když řekla "Vzhůru!"

Jenže tohle byla přece Harryho chvíle. Moment, kdy prokázal svou odvahu, vrhl se pro Pamatováčka a díky McGonagallce se pak dostal do týmu. Nechtěla jsem mu to upřít a tak jsem mu tenhle moment nechala. 

Dokonce jsem ani neplánovala dostat Kate do týmu už v prvním ročníku, jen jsem chtěla ukázat, že není na koštěti úplné dřevo. A při té příležitosti jsem to spojila s její protimarysuovskou propagandou. Co to znamená pro Kate? Průšvih.

Asi se jí povedlo, aby si na ní zasedla i madame Hoochová, protože její chování mi připomíná McGongallku. I když upřímně, kdybych byla na jejím místě, tak bych Kate stáhla z kůže. Jen si představím, že jsem učitelka, jedno dítě se mi zraní, ostatním výslovně nakážu, ať nesedají na košťata a nelítají a pak se vrátím a najdu tam Kate, jak letí... Já bych ji vážně přetrhla. Oni ještě lítat neumějí a Merlin ví, co by se jim mohlo stát.

Ale bylo to vůči Kate poněkud nespravedlivé, když ji k tomu vyprovokoval Malfoy (aneb pomsta je sladká, že jo Draco?). Jenže tohle už Hoochová neví. Takže Harry se dostal do týmu a Kate má školní trestí. Jupí!

13. kapitola - Narozeniny

 Tohle je další z mých oblíbených kapitol. I v knížce byla taková přelomová, jelikož tady vzniklo velké přátelství našeho tria. Já jsem se držela toho vzoru a jen jsem z nich udělala čtveřici.

I když zpočátku to tak nepůsobilo. Především Kate nebyla ještě zvyklá na Hermionino šprťáctví a poučování. Ale všechno se to mělo změnit po návštěvě trolla.

Ale než se k tomu dostaneme, tak bych ráda podotkla, proč na formulích probírali zezačátku světelná a zvuková kouzla. Podle knížky až po těch dvou měsících zkoušeli Wingardium Leviosa a co se učili do té doby, je záhadou. Proto jsem tam dosadila světelná a zvuková kouzla, která se berou v prvním ročníku v RPG Život v Bradavicích. Jsou tam podstatné, protože pak na ně navazují další (něco z obrany myslím...). Při nadnášecím kouzle pak Kate měla příležitost znovu předvést, jak divně její kouzla fungují, ale nikdo o tom pořád neví.

Potom přišla ta zábavná část. Měla jsem naplánováno, že ten trest bude mít Malfoy společně s Kate. Poprvé se takhle střetnou. Co se stane potom, jsem ale naplánované neměla. Aspoň myslím. Ale je to asi můj nejoblíbenější Drátěnkový moment. I když se přitom Malfoy projevil jako pěkný hajzl, podle mě tady spolu měli hrozně moc chemie. Dokonce jsem si tenkrát musela připomínat při psaní, že se nemůžou políbit. Je jim teprve jedenáct a nesnášejí se. (Přiznám se, že víc u mě zabral ten argument s věkem.) A Hermiona jim to pak přerušila... #teamDratenka na ni!

Ale tak aspoň se pak holky skamarádily. Sice jim to pak malinko narušil troll, ale jak lépe zpečetit přátelství, než porazit spolu trolla (i když jedla z nich je v mdlobách). Štěstí, že se k tomu pak přidali i kluci. Hlavně Kate vrátili dech po tom, co si ho vyrazila. 

No a nakonec první oslava Katiných narozenin. I když to vlastně nejsou narozeniny.  Nikdo neví její skutečné datum narození. Jenom já a pár dalších lidí víme, jak to s těmi narozeninami má.

Edit po 80. kapitola:

No, a teď už všichni víme, že ona vlastně žádné narozeniny nemá. Nenarodila se, ale začala existovat. Měla by proto slavit "existencniny"?