Kapitola 2.
30.června 1992
Bradavice
Velká síň
Tento rok se toho stalo hodně,ale to víš i ty sám.
Přesto ti to ale radši shrnu,kdyby jsi náhodou zapomněl.
Lord Voldemort se pokusil ukrást Kámen mudrců,aby získal zpět své tělo a mohl opět ovládnout svět.
To ale asi nečekal,že mu jeho plán překazí banda jedenáctiletých dětí.
Ano je to tak Harry,Ron a Hermiona, kteří se teď mohou honosit přezdívkou Zlaté trio, se dostali přes všechny překážky a zastavili Voldemorta,než stihl svůj návrat uskutečnit.
A tak tu teď sedíme a Brumbál jim uděluje body, které si podle mě za svou odvahu rozhodně zaslouží.
V srdci cítím pýchu,když řekne tvé jméno a udělí ti 10 bodů za to,že ses tehdy v noci zachoval aspoň trochu jako hrdina.
Mám tě ráda bráško!A jsem na tebe pyšná!
Já jsem o žádné akci nevěděla, samozřejmě,jinak bych jim také ráda pomohla.
Říkáš si proč?Proč jsem nevěděla o jejich plánech,i když jsme byli přátelé?
Řeknu ti to jednoduše,bráško.
I přes všechno přátelství a porozumění mezi námi byla propast.
Tou propastí bylo,že zatímco oni se radovali u nebelvírského stolu,já se tiše s knihou v ruce krčila u stolu mé koleje-Havraspáru.
Ani náš vztah už nebyl takový,jaký býval,bráško.I přes svoji nešikovnost sis našel v Nebelvíru přátele.
Já to měla těžší.
Já musela denně snášet urážky na mou osobu od všech havraspárských spolužáků.
Já slýchávala jejich posměšky kvůli mému,totálně vymytému' bratrovi.
A také já byla ta,která tě před nimi vždy bránila.
Já byla ta,která kvůli několika ošklivým kouzlům skončila na ošetřovně.
Ale ty jsi nic nepoznal...
Nepoznal jsi,že tvá milovaná,o pět minut mladší,sestra každodenně trpí.
Nepoznal jsi přes můj falešný úsměv,tu permanentní bolest.
Nepoznal jsi to a já ti to nemám za zlé,ale i přesto to moc a moc bolí, bráško...
............
Několik dalších slz padlo na starý pergamen.
Proč si toho nevšiml?Proč?
............
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top