1.září 1995
Nádraží Kings Cross
Nástupiště 9 a 3/4

Naposledy stojím na nástupišti 9 a 3/4.

Jak to vím?Cítím to, bráško.

Je to tak moc těžké odejít,ale přesto si snažím užít každou chvilku ve společnosti Harryho,Hermiony a Rona.

Ani si nedokážeš představit jak moc právě v těchto chvílích toužím po tvé přítomnosti, bráško.

Ale to se nestane,já to vím...

Vydala jsem se do vlaku za Harrym, který mi už u jednoho okýnka mával.

Posadila jsem se na sedačku a opřela se o Harryho.

Zavřela jsem oči a ihned usnula.

Ano je to tak,nemoc mě až moc vyčerpává.
Nezvládám se soustředit,hromadí se mi nesnesitelné bolesti...

Ale to je prý jen začátek,za chvíli prý přijdou záchvaty bolesti, halucinace a nakonec ztráty paměti.

Nechci se dostat do stádia,kdy si nebudu pamatovat své přátele,Harryho a tebe, bráško.

Proto až se to stane,ukončím své trápení...

Ne, nesmím na to myslet, musím být silná!

Silná pro mě,pro Harryho,silná pro tebe, bráško...

.........

Tak na tohle ona myslela,když se on bavil?

On přemýšlel nad zábavou a zkouškami,ona nad tím,jak co nejrychleji ukončit svou bolest?

A proč to všechno?

On to věděl...

To všechno kvůli němu...

...........