pruhy zdejší, bez poskvrny

a jak tak koukám, má jich dost

dvacet z každé strany, střídat jen tak pro radost

a jak to začalo, ptáte se

byla to jen pouhá agrese

prali se, škubali

a jestli zdali jim zůstali – no nic

 
to není konec příběhu, ani zdaleka začátek

všechny ty rány, řezy, plány byly jen počátek

město krásný, to je fakt

čeká jen na to, aby ho mohli rozprodat

úředníci, starostové, nezávislí, kurvy

mistři demagogické české mluvy

roznesli, spojili, rozhlásili fámu

že s nimi zebra hrála dámu

 
my na náměstí, spojení v půl desátý

stále stejný čas, stejný ksichty

idioti, prodavači, konzervativní ignoranti, kondenzáty

a tak si tam stojíte, posloucháte legendu

o tom, jak to jedno zvíře neustálo

a detaily nevíte, zapomínáte, překrucujete

hlavně, že ten zbytek chutnal po medu

 
seděl jsem si tak na poli, když mi to došlo

že veškerá úroda, všechno tak nějak před náma pošlo

a ptáci lítali za hranice, hlavně pryč z díry

kdy láska a nenávist překročila míry

vzbuzení, spící

kdo byl mezi nima?

Já na úplně okraji společnosti, v roli bezduchýho mima

prý ve volným čase, spatřuju a topím nemanželský mimina

 
zebra, jaký to druh

to nějaká exotika

lesy, parky a ZOO taky

jakási Madagarská problematika

že k nám, mezi nás, musí cosi shnilýho

pro lidi bez novejch pocitů, prohnilýho

 
v kuse tu melu o problému svého druhu

a stále nevíte kolik bylo vůbec těch pruhů

bílý zvíře, kůň

milován všemi koni, pro černý hnůj

rozpad, rozklad, chyba společnosti

doba závisti a strojenosti

„tak si je vemte domů" řvali lidi

žádná láska, buranství a duševní invalidi

 
aby se nerozpadla ta psychika

už tak zkažená, projetá turnikety poruch

pro slávu, pro show, pro ruch

si nechal přidat černý pruhy

aby zase mohl mezi lidi

zebra nerasista

společnost xenofóbní

legenda vylhaná

zpověď neosobní