Jsou to již dva roky, co se Jane snažila o bezmocný výkřik do tmy ohledně našich milovaných duháčků. Dva roky je dlouhá doba a mnohé se za tu dobu stihlo změnit. Jane teď sama patřila mezi duhovou rodinu a nechte mě vám říct, jak moc tento fakt na sobě milovala. 

  Jenže to bylo jiné. Nebylo to tak, že by ji přitahovaly ženy, nebo snad muži i ženy. Ne, bylo to v podstatě úplně naopak. Nepřitahoval ji vůbec nikdo. Patřila do té snad nejvíce opomíjené skupiny. 

Byla asexuál. 

Věřím tomu, že je tu mnoha z vás, kteří tento pojem dokonce slyšíte poprvé. Dovolte mi tedy, abych vám k tomu ve zkratce pověděla něco více. Začněme tím, že asexualita je sexuální orientace stejně jako každá jiná. Zjednodušeně se jedná o to, že daného člověka nikdo sexuálně nepřitahuje, což ovšem nevylučuje to, že nemůže mít sex. Každý jedinec to má jinak a zabralo by nám zbytečně mnoho času to zde rozebírat. Hlavní je to, že asexualita není výmysl, nejedná se o naše rozhodnutí a rozhodně to není nemoc. 

Pokud to nedokážete pochopit, mám pro vás menší pomůcku. Představte si někoho s kým byste opravdu nechtěli mít sex. Máte to? Jaké jsou vaše pocity ohledně toho? Dám vám chvilku, jen to pořádně prociťte. Nic příjemného, že? A takhle se v podstatě asexuál cítí ohledně všech. Znovu, je to zcela individuální.

A proč vlastně Jane dělá tento výkřik do tmy? Tentokráte je to proto, že potřebuje, aby se o tom začalo víc mluvit. Aby se to dostalo do povědomí lidí. Aby si lidi jako ona nemysleli, že je s nimi něco v nepořádku. Zjistit o sobě, že jste asexuál je mnohem těžší, než cokoliv jiného. Jane o tom ví své. I když tu bylo tolik znamení, plně jí to došlo v jejích pozdních dvaceti letech. A nebylo to proto, že by se to snažila změnit, či snad potlačit. To vůbec ne. Bylo to právě kvůli tomu, že o něčem takovém slyšela jen matně. Není zde nějaký moment, kdy si řeknete, že se vám líbí ženy nebo muži. Že je vám to vlastně jedno, že nejdůležitější je jejich duše. Nic takového není. Doslova nikdo vás nepřitahuje. A to jediné, čím si to dokážete vysvětlit je to, že jste ještě nepotkali toho pravého/pravou (tomuhle se vyvarujte pokud se vám někdo svěří s tím, že je ace, neboť říct mu na to, že ještě nepotkal tu pravou osobu, je jako kdybyste člověku alergickému na kočky řekli, že jen ještě nepotkal tu správnou kočku). Trvá vám to příšerně dlouho si uvědomit, proč tomu tak je. Proč se všichni tolik zajímají o sex. Proč to vidíte kolem sebe. Proč se to děje ve filmech, vždyť přece nikdo to tak ve skutečnosti necítí, že? ŽE?

Jenže pak zjistíte, že ostatní lidi to tak cítí. Že vy jste výjimka, která nezapadá do vzorce. A vaše myšlenky vám najednou nedají spát. Jste nemocní? Rozhodně nejste, to je důležité si zapamatovat, ať už o sobě zjistíte cokoliv.

•••

X, 19 let

„Vždycky mi cokoliv sexuálního přišlo divný, nechápala jsem co na tom lidí vidí. Tak nějak jsem si myslela, že jsem jenom late bloomer a že to přijde... Pak na střední jsem začala pochybovat nad svou orientací, a jak jsem si dělala různý průzkumy, tak jsem narazila na pojmy demi a ace. Dlouho jsem se sama sebe přesvědčovala, že jsem demi, protože přece každej normální člověk chce s někým spát. S tím, že jsem prostě jen ace jsem se smířila až nedávno, protože jsem tomu nechtěla věřit. Teď jsem ráda, že už jsem s tím v pohodě a hlavně vím, že to není dívný a že nejsem rozbitá."

•••

Když byla Jane ve věku, kdy všichni začali randit, ona řešila něco jiného. Pro ni něco mnohem důležitějšího, a když pak konečně měla čas se zaměřit na chlapce, přišlo jí, že už je pozdě. Ve skutečnosti o to neměla ani zájem a to, že by se měla s někým fyzicky sblížit ji děsilo. Ale říkala si, že je to jen proto, že je to pro ni nové. Že to ještě nezažila. Ale čím starší byla, tím více si uvědomovala, že ke štěstí nepotřebuje vztah. Nebylo to to, co chtěla. 

A pak to objevila. Úžasné slovíčko, které jí přineslo odpověď na otázky, proč taková je. A v moment, kdy si uvědomila, kdo je, byla nejšťastnější za celý svůj život. Tolik to pro ni znamenalo. Vědět, kdo je a být na to hrdá. Na světě neexistoval lepší pocit. Bylo to tolik osvobozující. A možná si nikdy nenajde přítele, ale s tím byla smířená. Nebyla to její priorita. Nebyla to její cesta ke štěstí, i přes to, že si vždycky myslela, jak moc rodinný typ bude. Jak moc bude toužit po milujícím manželovi a dětech. Není to zvláštní? Jak se naše priority během pár let mohou změnit?

Co Jane přišlo smutné a vtipné zároveň, bylo to že se o nich mluví jako o neviditelných. A to jen kvůli tomu, že se o tom nemluví. Spousta lidí to svému okolí ani nikdy nepřizná a víte proč? Protože ví, že je nikdy nemohou pochopit. Z celkové populace (7,7 miliard) zabírají asexuálové údajně celé 1%. Zdá se to být málo, že? Ale už jste si to vypočítali? Na světě existuje 77 miliónů asexuálů a to už tak malé číslo není. A i přesto jsou neviditelní.

•••

X, 17 let

„Nikdy jsem vztahy moc neřešila. Přátelé si ze mě dělali legraci, že jsem buďto lesba nebo asexuál (nikdo z nás tehdy nevěděl přesný význam), když jsem nikdy s nikým nechodila a ani o to nejevila zájem. Tehdy jsem začala mít pochyby. Věděla jsem, že nejsem lesba a i když mě strašily představy, že jsem možná bisexuál (ne, že by na tom bylo něco špatného, pouze že můj táta je homofob) tak jsem nikdy necítila ten určitý druh přitažlivosti, o kterém mí přátelé mluvili. Dala jsem tomu čas. Myslela jsem si, že jsem jenom opožděná, ale už mi je 17 let a stále nic. Teprve nedávno jsem si začala vyhledávat charakteristiku asexuality. Většinou to na mě sedělo. Dozvěděla jsem se, že existuje jakési asexuální spektrum a tam jsem si našla svou "nálepku". Jediná osoba, které jsem se svěřila s tím kdo jsem, je má kamarádka, která se nám kdysi přiznala, že je pansexual. Díky ní jsem se dozvěděla, že existuje mnohem více než jenom gay, lesba a bisexual. Ačkoliv na nálepkách nezáleží, tak někomu mohou pomoci. Jsem této kamarádce velice vděčná jak za podporu, tak vůbec za vnuknutí nápadů a rozšíření obzorů. Se stárnutím času mi dochází, že se tahle část mě asi nezmění. Psychicky a strategicky se připravuji, že to povím dalším třem přátelům, kterým věřím, abych ulevila tíhu tajemství. Do dnešního dne doufám, že je to jenom fáze, protože v dnešním světě, kde jde pouze o to jedno, se těžko hledá správný vztah. Jsem žena, je mi 17 let a identifikuji se jako gray-asexuál heteroromantik."

•••

  Jak už jste asi pochopili, být asexuál znamená být jiný. A stejně jako u každé jiné věci, která se byť jen nepatrně odlišuje od "normálu", i zde nalezneme strach. Slovo homofobie je nám všem velmi dobře známé, ale co takhle acefobie? A Jane tohle přijde ještě mnohem hloupější, než první zmiňovaná fobie. Čeho přesně se lidé bojí? Lidi nemůžou vystát dva líbající se mládence, či dívky... Dobře, tito lidé jsou hloupí a hrozní, ale chápete, co nemůžou vystát u asexuála? Někoho, kdo nelíbá nikoho? Ne, opravdu, v čem je ten problém? Čeho se tolik bojí? Že sní příliš mnoho dortíků? V tomhle případě platí ještě více tvrzení, že tito lidé nemají strach, jsou to jen pitomci...

Pokud jste i v dnešním výkřiku do tmy zvládli dojít až sem, gratuluji, znovu jste vydrželi pochodové myšlení Jane. A možná jste dnes o tomto druhu sexuální orientace slyšeli poprvé. Možná jste si rozšířili obzory. Možná jste nad tím jen protočili oči a šli žít svůj život dál. Možná jste si i teď pomysleli, že je Jane bláznivá. 

A možná jste to opět nepochopili. 

Má tu Jane nějakého ace čtenáře? Pokud ano, pozorně poslouchej, neboť pro tebe má vzkaz. Jsi naprosto normální člověk. Nejde o to, co si myslí ostatní. Ty jsi ty. Život máš jen jeden, tak jej neber příliš vážně, živý se z něj stejně nedostaneš. Neschovávej se. Buď šťastný za to, že jsi zdravý a máš toho tolik před sebou. Já tě vidím i přes náš neviditelný plášť.

•••

Jane, 21 let

„Jsem asexuál. Možná občas prožívám chvilky smutku, že si nikdy nenajdu lásku, ale jsem šťastná, že vím, kdo jsem. Miluju to. Jsem na to zatraceně pyšná a to je pro mě ta nejcennější věc na světě."

•••

Můj další výkřik do tmy. Ani tentokrát zde nehodlám rozvíjet diskuzi. Jen je potřeba, aby se o asexualitě začalo mnohem více mluvit. A pokud si tohle někdo přečte a bude mít pochyby, nebo otázky, mé soukromé zprávy jsou mu zcela otevřené. Nejste v tom sami, lidičky. Já vás vidím. 💜