,,Ahoj, krásko,"
pronese rozkošnicky.
,,Ty budeš má oblíbenkyně."
Vyvolí si bílou holubici,
těm se totiž láme vaz snadno.
Něžná... Bělostná... Křehká...
Po čem touží?
Zničit její svatost, pošpinit její čistotu, rozervat ji zevnitř.
Není v tom žádná poetika,
jen zlo.

Někteří milovat neumí,
krásko.
Ne, že by snad chtěli...

,,Utíkej jako vo život,
stejně tě chytím.
Máš to spočítaný,
krásko."

Polapí ji.
Ve vůni strachu ztratí zbytky rozumu.
Jak se Bohu odvděčit?
Čím ranit Boha víc,
než stáhnout do pekel čistou duši?

Podvolíš se zlu jedenkrát,
navždy mu už sloužíš.