Stále jsem ležela na ošetřovně.
Často mě chodli navštěvovat přátelé.
Už jsme ale nemluvili o Severusovi.
Jednou mě ale přišel navštívit.
„Ahoj Rachel."řekl až skoro nevinným hlasem.
„Pro Merlina co si o sobě myslíš?! Necháš mě tam napospas Voldemortovi a jen přihlížíš? A teď čekáš jako co? Že budeme to co dřiv? Nenech se vysmát, Severusi."vyjela jsem.
„Rachel! Ale všdyť já.... " nic jsem neslyšela... Jen jsem Severuse s brekem vyhnala ven.
Dalši týden už jsem mohla z ošetřovny.
Bylo vidět, že když jsem ostatním řekla že jsem se rozešla se Severusem, Draco se mírně pousmál.
Nijak jsem to ale neřešila.
Teď, když jsem na Severuse byla naštvaná mi celý náš vztah připadal úplně absurdní.
„Slečno Greenová, ředitel vás volá."vyrušila mě zničehonic McGonagallová.
Mlčky jsem přikývla a odešla za Brumbálem.
„Citronové bonbony."
Nic.
„Bertíkovy fazolky."
Chrlič se posunul.
Vešla jsem.
„Posaďte se slečno."pokynul mi a já tak udělala.
Chvíli bylo odporné ticho... Jediné co bylo slyšet bylo jak Brumbál chroustá citronové bonbony.
„Potřeboval jste něco?"nevydržela jsem to po chvíli.
Brumbál se usmál a nabídl mi bonbon.
„Bonbon?"
„Ne, díky."odvětila jsem.
„Vím jak to je mezi tebou a Severusem."
Vyvalila jsem oči ale mlčela.
„Si pro něj velice důležitou osobou a ty to víš."pokračoval Brumbál.
Chvíli bylo ticho.
„A co Draco? Jak se má?"zeptal se zničehonic.
„Asi dobře."řekla jsem stroze.
„Já chci jen aby jsi věděla že je vše musí být tak jak si to na povrch vypadá... A tak proto... Nikdy neříkej nikdy."

Po delší době zase něco :3
Názor?
Co od toho očekáváte a splňuje to zatím vaše očekávání?
Mějte se hezky :3