Hermiona

Probudila jsem se v Dracově náruči a musela se jen mírně pousmát. Dnes v noci jsme byli jedno tělo, jedna duše. Při vzpomínce jsem se začervenala a políbila Draca na tvář. Teď už opravdu patříme k sobě. Teď už jsme muž a žena, kteří drží pospolu. A jsem si naprosto jistá, že nám to vydrží. Nechtěla jsem Draca budit, a tak jsem ležela vedle něj nehnutě a se zamilovaným výrazem ho pozorovala. Dnes odpoledne jdeme do Prasinek a nemůžu se dočkat, až budu vybírat látku na plesové šaty s Ginny.
Měla jsem zavřené oči, když se Draco probudil. Jeho spokojený výraz byl pro mě vším. Myslel si, že asi spím, a tak se nepozorovaně vyplížil z pokoje. Nechala jsem ho v jeho myšlenkách a čekala, až se vrátí. Přišel asi za půl hodiny a nesl tác překrytý stříbrnou pokličkou.
Políbil mě do vlasů a něžně probudil.
"Miláčku, snídaně."
Jen jsem se zakřenila a očkem pokukovala po dobrotách, které přinesl. Jahody, smetana, vafle, javorový sirup a čaj. Jak ale věděl? Nepřestává mě překvapovat.
Vzala jsem si jahodu a polovinu nechala Dracovi. Vzal ji mezi jeho rty a pak mě políbil. Tak se to opakovalo se všemi kousky a při posledním se jeho ústa už nevzdálila a putovala směrem k mému hrudníku, odkud směřovala k pupíku, kam vylil smetanu. Odtud pokračoval níž, až na pahorek mé rozkoše. Líbal mě dlouho a mučivě, než se přesunul ke krku a znovu do mě vstoupil. Pohyboval se ve mě rychleji než v noci a bylo to mnohem intenzivnější, dravější a já byla ráda, že nás nikdo nemůže slyšet. Vrchol mojí rozkoše se najednou roztříštil na miliony malých kousků, které mě rozechvívaly v přívalové vlně orgasmu. Draco mě následoval vzápětí a dlouze mě líbal.
Po výborné ,snídani' jsme se vydali na oběd do Velké síně, kde se mi zdálo, jako by na nás každý poznal, co jsme právě teď ukončili za činnost. Ve skutečnosti nikdo nevěděl, že má nevinnost odešla včera v noci do minulosti. Snad Harry, jako jediný, se ptal na to, jestli se něco nezměnilo.
"Všechno a nic. Jsi ochotný pustit se mnou Ginny na nákupy?"
Harry se jen zasmál.
"Básní mi o tom od začátku měsíce, jak se těší."
"To znamená ano, že?"
"Ne, Hermiono, Ginny ví, že není můj majetek, pokud chce jít s tebou, ať jde, já jí v tom bránit nebudu, navíc jsem domluvený s Tonksovou, že přijede s Teddym."
"Harry, vážně tě obdivuji, to Ron..."
"Ron se především k tobě neměl chovat, jako kdyby jsi byla samozřejmost. Pokazil si to sám a na ples jde s Levandulí. Jen je naštvaný na sebe, že si tě nedokázal udržet."
"Kdyby mě aspoň pochopil, ráda bych s ním byla aspoň kamarádka.
Dnešní atmosféra u nebelvírského stolu byla uvolněná jako já.   Už jsem si nepřipadala jako ta, která je z Nebelvíru a zamilovala se do zmijozelského studenta. Ron u stolu chyběl, zřejmě někde nahání Levanduli. Ginny si ke mě přisedla z druhé strany. I když je Ron jejím bratrem, po našem rozchodu stála při mě. Harry je nestrannost sama a tvrdí, že je jedno s kým jsem, hlavně pokud jsem šťastná. A to já jsem.
Konečně přišlo odpoledne a s ním nákupy v Prasinkách. Šaty a háby nejen pro bradavické akce byly umístěny hned vedle Čajovny madam Pacinkové.  Ginny se nemohla rozhodnout, jestli jít do těch lehce ananasových šatů nebo si vezme ty čokoládové. Já chtěla původně černé šaty s ramínkem, ale zalíbily se mi bílé bez ramínek s ozdobou z pravých perel a umělými kapičkami rosy. K tomu jsem si vzala černý nárameník s béžovým kožíškem z hrabalky a doplňky s diamanty.
"Hermiono, podívej, nejsou nádherné?"
"Co přesně myslíš, Ginny?" Myšlenky v mojí hlavě se stále vracely k Dracovi.
"Ty čokoládově hnědé náušnice, půjdou perfektně k těm šatům nebo co myslíš?"
Nikdy jsem nebyla módní odborník, ale měla pravdu.
"Máš pravdu, Ginny, jsou nádherné. Víš, chci se té na něco zeptat."
"Víš, že mi můžeš říct cokoliv, nikdo se to nedozví."
"Dobře, já, no, jak to říct, nejsem už panna. Včera jsem s Dracem prožila snad tu nejkrásnější noc mého života a myslím si, že on je doopravdy ten pravý."
"Páni, Hermiono, to ti přeju, a jak se cítíš?"
"Odvázaně, silně, sebejistě, ale hlavně milovaně a odhodlaně bít se za naší lásku."
Ginny posmutněly oči, ale neplakala.
"Mám s Harrym problémy, Hermiono. Ráda bych už taky něco víc než mazlení na chodbě před kabinety nebo v přístěncích na košťata. Miluju ho, to ano, ale on se k ničemu nemá."
"Dej mu čas, Harry je správnej kluk, uvidíš."
"Asi máš pravdu, nemá moc času."
"Ginny, co kdyby jsme teď šly ke Třem košťatům, mám tak sraz s Harrym, Tonksovou a Teddym, aspoň přijdeš na jiné myšlenky."
"Dobře, ale o šatech ani slovo, chci Harryho překvapit."
Tak jsme šly a bylo nám fajn. Teddy je kouzelné dítě a já si už přála, abych měla vlastní.

Draco

Zítra je poslední den školy a pak začínají prázdniny. Navíc na Štědrý den se koná ples. Nemůžu se dočkat až uvidím Hermioniny šaty, protože kolem nich dělá moc velké tajemství a já nevím, jestli si mám vzít mudlovský černý oblek nebo tradiční bílý společenský hábit. Nakonec to asi zkombinuju, vypadá to celkem slušně. Teď mě začala ještě otravovat Pansy Parkinsonová, s kým prý půjdu na ples a proč jsem ztratil úctu ke Zmijozelu.
Zamířil jsem do knihovny a číhal tam na Hermionu, protože v poslední době se míjíme, když je celý čas s Ginny Weasleyovou. A dneska jsem měl konečně štěstí, byla sama. Musel jsem vystoupit z řady polic s knihami a  než se stačila vzpamatovat, už spočívala v mém náručí a líbal jsem jí do vlasů.
"Draco, co to děláš? Musím vrátit tyhle knihy a vzít si další!" Smála se s napůl vážným výrazem a byla u toho kouzelně roztomilá.
"Musím si tě ukrást, už spolu skoro nejsme, a to ani nemluvím o tom, že jsi mi neprozradila nic o šatech. Jak mám potom k tobě ladit?!"
Tentokrát se rozesmála na celou knihovnu a já s nechápavým výrazem na ni hleděl jako kdybych spadl z hipogryfa a praštil se u toho do hlavy, což ji rozesmálo ještě víc.
"Čemu se směješ?"
Šeptal jsem jí do ucha tak blízko u ní aby cítila moje vzrušení.
"Ničemu," a vrhla se mi okolo krku, " dneska večer mám volno a můžeme být zavření u nás."
"To doufám!" Páni, netušil jsem,že si s vlastní holkou budu muset někdy dávat rande, ale Hermiona je nepředvídatelná. A já koneckonců taky.

Hermiona

Týden dřív utíkal pomalu, teď jakoby úprkem hnal kupředu. Dnes večer se koná vánoční ples. Zavřela jsem se po večeři do svého pokoje, aby Draca nenapadlo vejít a já měla klid na úpravu vlasů. Pár kouzel stačí na to, abych byla připravená. Naštěstí jsme se domluvili na srazu u schodiště, a tak jsem nespěchala. Upravila jsem si vlasy, přichystala šaty a nanesla make-up. V zrcadle jsem se nepoznávala. Úzká ramena, viditelné klíční kosti a delší krk na mladé slečně, ze které bylo cítit štěstí a láska.
Pomalu jsem scházela ze schodů k Velké síni a vyhlížela jsem svého partnera. Zahlédla jsem ho postávat u jednoho brnění a jemu se zatajil dech. Jeho jindy uhrančivý pohled nahradil úžas a já ihned zjistila, že všechny pohledy jsou soustředěny na mě. Usmála jsem se a vykročila nejistým krokem k muži, který ve mě dokázal vyvolat pocit absolutního štěstí.
Za ním stál Harry a očekával příchod Ginny, která si vždy dává načas, aby vyvolala v Harrym pocit nedostupnosti. A musím říct, že se jí to dařilo. Čokoládová barva podtrhla její jemné rysy a v kombinaci s ohnivě rudými vlasy vypadala jako víla.
Harry byl ohromen a já se nenápadně přitočila k jeho uchu.
"Hlavně klid, a nic nepokaž, heslo od našich komnat je 'amore eternale', držím ti palce," zašeptala jsem tak, aby mě neslyšel ani Draco.
"Díky, Hermiono, ale mám strach, že něco zvořu."
"Musí to jít z tebe, a uvidíš, co se stane," řekl najednou Draco, "ale prosím tě, jděte do Hermioniny ložnice, byl bych nerad, abych musel po tobě ještě uklízet."
Společně jsme vešli do Velké síně, která vypadala skvostně. Nikde nestály žádné stoly ani lavice, pouze po jejím obvodu bylo několik stolečků a laviček. Místo stolu pro učitele stála kapela a u hodin, které počítaly body jednotlivých kolejí, byl umístěn bar.

Draco

Šel jsem k baru, abych vzal pár skleniček, Hermiona zatím obsadila stolek u havraspárské stěny. Hudba byla klidná a pozvolná, když promluvil Brumbál a všechny nás vítal svým osobitým způsobem. Jako vždy ho Hermiona poslouchala a pak mě vytáhla na "parket", protože jsem se nudil.
"Co to?? "
"S prefekty zahajujeme dnešní ples, tak pojď."
Já jako ostatně neposlouchal a obdivoval její krásné oči. Vydali jsme se do středu Velké síně a začala hrát pomalá písnička, ta díky níž přišla naše společná noc s Hermionou.
Jen se na mě jmenovaná podívala a byla opět lehce růžová rozpaky.
Tancovali jsme, bavili se až do rána, když jsem si všiml, že se Potter i s Weasleyovou vytratili, mohlo být kolem půl jedenácté. Ušklíbl jsem se a zavrtěl hlavou.

Albus Brumbál

Zábava byla v plném proudu a já neměl to srdce ji ukončit dřív než "odpadne" většina studentů ze sedmých ročníků. Viděl jsem neobvyklé páry studentů, ale letošní Vánoční ples je výjimečný, hlavně z důvodu, že je pořádán poprvé mimo Turnaj tří kouzelnických škol.
Končilo se okolo třetí hodiny ranní, tedy v době, kdy celý profesorský sbor skoro usnul.