Hermiona

Podívala jsem se na Draca, stál u svého kupé a usmíval se na mě. V hlavě jsem měla hodně velký chaos. Nemohla jsem ho jen tak nechat odejít, musela jsem něco buď udělat, nebo říct.
"Po zařazování u kabinetu profesorky McGonagallové. Letos zřejmě budeme mít mnoho času..."
"...lépe poznat jeden druhého. Už se těším, Hermiono."
Žádná urážka, žádný ponižující komentář, jen se usmál a zašel za Nancy Greenovou do kupé.
Dokonce dokončil za tebe větu, to Ronald nedělá... Nechci nad tím přemýšlet.
Vešla jsem k Ronovi, Harrymu a Ginny. Sedla jsem si k oknu po směru jízdy a přemýšlela o tom, co se stalo.
Z mých myšlenek mě vytrhl Ron.
"Hermiono, děje se něco??"
"Pokud vím, tak jsi prefekt Rone, kdes byl?"
Zrudl.
"Tady, zapomněl jsem. Promiň."
"Jako primuska ti můžu dát hlídky navíc, kašleš na svoje povinnosti."
"Promiň, nebude se to opakovat. Budeš přísná primuska."
"Co jsi to říkal? Nejde o přísnost, Rone, jde o to, že neplníš svojí funkci prefekta. A převlékni se, brzy budeme na místě. Zkontroluješ vagón, a pomůžeš Hagridovi s přeplouváním na jezeře."
Musela jsem odejít hlavně z důvodu mých vlastních povinností. Nemohla jsem se na Rona ani podívat. Chodbička byla prázdná až na pár lidí, kteří přišli pozdě a nenašli místo k sezení. Nepozorovaně jsem vklouzla do kupé Nancy Greenové.
"Brzy budeme na místě, potřebuji tvou pomoc, Malfoyi."
"Grangerová, ty si vážně myslíš, že ti budu s něčím pomáhat?"
"Budeš muset, jsi primus..."

Draco

Vyhnali jsme společně studenty z vlaku, seřadili prváky a dohlédli na nástupy u kočárů. Weasley se netvářil nijak nadšeně, pomáhal Hagridovi s jeho povinnostmi. Hermiona ho tím pověřila, protože se flákal s Potterem. Dobře mu tak.
Všechno proběhlo bez problémů, studenti se nahrnuli ke stolům a já opět seděl u zmijozelského stolu.

Albus Brumbál

Školu jsem nad všechna očekávání znovu otevřel. Přes prázdniny jsem pověřil olbřímí oliheň o znovuobnovení školy.
Málokdo to ví, že naše sépie je zvěromág, jedná se o jednoho ze zakladatelů naší školy, Godrika Nebelvíra. Souhlasil, pod podmínkou neprozrazení jeho totožnosti, škola si tedy zachovala své tajemství. Teď ale musím pronést každoroční proslov.
"Drazí studenti, kolegové. Je tu nový školní rok a s ním další nástrahy učení a osobních pádů a vzletů. V letošním ročníku vítám naše primuse a prefekty stejně jako staré tváře. Je krátce po bitvě a tak vás nebudu trápit opakováním událostí, které jsou v naší paměti ještě čerstvě zapsané. Pravidla našeho školníka, pana Filche, naleznete u něj v kanceláři, teď se dejte do jídla."
Posadil jsem se a dal se do jídla. Letos jsem vynechal zařazování, po domluvě s Nebelvírem. Chtěl jsem vyzkoušet svůj nápad z doby před pěti lety.

Hermiona

Po výtečné večeři jsem se podle Lupinových pokynů vydala ke kabinetu profesorky McGonagallové, kde na mě čekal Draco.
"Ve vlaku jsi byla skvělá, obdivuji tvůj chladný přístup k mojí osobě."
"Nic jiného jsem ani naplánovala. To víš, vycvičil jsi mě."
Pak se lehce usmál a v tom okamžiku profesorka otevřela dveře.
"Pojďte dál, už vás čekám. Tady máte hesla k vašim komnatám. Máte nějaké otázky?"
"Kolik je tam koupelen," vylétlo ze mě, "abych se mohla zavřít a Draco mě nepřekvapil."
"Jedna, slečno Grangerová. Pan Malfoy jistě nebude tak nezdvořilý, aby vám chodil do koupelny." A změřila si ho pohledem.
"Na mě je spolehnutí. Budu často pryč, nemohl bych být někde s ní..."
"Spolupracujte jako tým. Dobrou noc."
"Dobrou noc, paní profesorko."
Mluvíte jednohlasně, to je pokrok, ale na veřejnosti byste se sežrali. Nechápala jsem to, stejně jako můj hlásek.
Potichu jsme se vydali do komnaty a celou cestu jsme neprolomili to ticho do doby, kdy bylo nutné vyslovit heslo.
"Toyen!"
Dveře se otevřely a zůstala jsem s otevřenou pusou stát uprostřed kruhové místnosti, kde byl malý krb, sedačka, po stěnách se linula obrovská knihovna a dvě křesla u malého stolku. Draco se také nemohl vynadívat, po stranách byly troje další dveře, jak jsem pochopila, do ložnic každého z nás. Poděkovala jsem za soukromí vlastního pokoje.
"Draco, to je perfektní. Napíšeme ty hlídky teď nebo to necháme na zítra?"
Mlčel a jen se na mě díval.
"Draco, co se děje?"
Seděl v křesle a pozoroval moje kroky a nejistotu.
"Napíšeme to ještě dneska. Chtěl bych ti pomoct. Navíc to musíme oba podepsat. Sedneme si s tím ke stolku?"
"Dobře, jen se převléknu. Jsem tu za pět minut."
Vešla jsem do prvních dveří a vešla do Dracovy ložnice. Začervenala jsem se a opustila místnost, druhé dveře jsem vynechala a radši vešla do těch posledních. Konečně jsem byla u červené postele, nebelvírského kufru a svých věcí. Vzala jsem kus pergamenu, brk a odešla.

Draco

Přišla déle než bych čekal, co nadělám, holka. Měl jsem jí plnou hlavu od chvíle, kdy jsem ji políbil, neměl jsem to dělat.
"Jdeme na to? Je to rozpis na tři měsíce dopředu, budeme tu minimálně do dvanácti."
"To nevadí, stejně bych si četla. Nejdřív sepíšeme prefekty z Havraspáru, pak Mrzimoru."
"A Nebelvír a Zmijozel naposledy??"
"Musíme je i pomíchat, nemyslíš? A my dva si vezmeme hlídky pravidelně ob dva dny."
Poslouchal jsem její hlas, ale nevnímal to, co říkala. Byla nádherná.
"Hermiono?"
"Ano, Draco?"
Nevěděl jsem, co bych řekl, tak jsem ji jen pohladil po ruce, ve které třímala brk a pergamen. Byla lehce překvapená, ale neuhnula. Jen se lehce pousmála, zadívala se do mých očí lehoučce se naklonila, pak se ale váhavě vrátila zpátky. Teď jsem se definitivně rozhodl, sedl jsem si k ní na opěradlo křesla, opět ji pohladil po tváři a políbil. Věděl jsem, že její pravý hák je o zlomený nos, ale stálo mi to za to.
K mému údivu neucukla, jak bych očekával, ale zapojila se a její ruka vjela do mých vlasů.
Líbali jsme se asi půl hodiny a následovně se odebrali každý do své ložnice.
Dnes asi ten rozpis nenapíšeme....