Belle věděla, že i když Finn dělá neskutečné pokroky a svého břemena nekonečných horeček a slabosti se dost bezpečně zbavuje, už nikdy aspoň v jejích očích nenahradí plnohodnotnou osobu.

Učila bývalého vojáka znovu psát za pomoci palce a prsteníčku, o který si tužku opíral, používat lžíci při jídle trochu jinak, než byl zvyklý a jak už vzhledem ke své ztrátě dvou prstů nemohl. Dokonce už zkusil používat provizorní berle, které stihl za použití několika nožíků a pár šroubků, co našli v policích, vyrobit. Ale Belle pohled na něj pořád bolel. A když začal Finn jejich letmý oční kontakt prodlužovat, došlo jí, že musí pryč.

,,Musím zjistit, co se stalo s mou rodinou," promluvila jedno poledne. Věnoval jí chápavý, ale trochu překvapený pohled. Pak ukázal na jednu zásuvku v komodě. ,,Leží tam silný dalekohled. Když se podíváš z věže, bude jako kouzelné zrcadlo," usmál se. Belle to sice nepřišlo jako uspokojující plán, ale dle Finnových slov popadla dalekohled a vydala se hledat schodiště na věž.

Nikdy předtím tak hluboko v sídle nebyla, ale najednou se nebála. Jestli jejich spolubydlící nebyli nebezpeční a pokud z válcovité věže šlo vidět až na vesnici, Belle ji chtěla najít a vylézt vzhůru. Dokonce ji Finn následoval, pomalu a houpavě, jak jen to s berlemi dovedl.

Vyzkoušela několik vchodů a později nalezla dveře k točitému schodišti. Vydala se po něm a zanedlouho už shlížela na lesnatý kraj pod nimi. Finn zjistil, že schody docela obstojně vyjde po čtyřech, a byl nahoře rychleji, než Belle očekávala. Ta však už zvedala teleskop k očím a pohled zamířila na její obec.

Snažila se dýchat zhluboka a klidně, ale neudržela se. Její vesnička byla napůl spálená a některé domy byly zřícené. Její však ne. Ale ani ten neprojevoval příliš známky života. Když zaostřila na náves, spatřila neforemný obrys. Podala dalekohled zmateně Finnovi.

Stačil mu jeden pohled, aby věc identifikoval. ,,Je to mrtvola," řekl.

Belle zajiskřily oči hrůzou. ,,Musím tam jít. Chci zjistit, jestli je má rodina v pořádku."

Finn nesmlouvavě zavrtěl hlavou. ,,Nechceš tam přece umřít taky! Třeba si tu vesnici označili a zabijí každého, kdo se tam nachomýtne."

Belle vystrčila bradu. ,,V tom případě půjdu tam, kam má rodina. Jestli je zabili - mého otce, matku, sestru... Chci umřít s nimi."

Finn se natáhl a stiskl jí dlaň. ,,Nechci abys umřela," pronesl. ,,Dobře, nechám tě jít, ale musíš mi slíbit, že se vrátíš," mluvil k ní pomalu a procítěně.

Překvapeně zamrkala. ,,Necháváš mě odejít?"

Lehce kývl. ,,Ano, ale vrať se, prosím. Živá. Chtěl jsem tě... Chtěl jsem tě požádat o ruku," vykoktal.

Naprosto šokovaná jeho dlaň pustila a chvíli tam stála s pusou otevřenou. ,,Já se vrátím," vyhrkla. ,,Jen potřebuju koně nebo auto, abych se dostala do vesnice."

Žádost o sňatek úplně minula. Nemohla uvěřit tomu, v co on doufal. Byli si blízcí, to ano, uvědomovala si, že kdyby byl Finn v pořádku a potkali se někde náhodou na oslavě, velmi by ji zaujal. Byl mladý, vychovaný a měl hezké rysy v obličeji. Byl to hrdina z války. Ale Belle o něm teď nemohla nic takového říct. Finn by se kvůli své indispozici nedokázal postarat ani o dítě, natož o celý dům, který Belle dědila. Momentálně od potencionálního snoubence potřebovala jen pryč.

Jakmile vyšla na dvůr, aby zmizela zadním vchodem do lesa, zarazil ji kůň přímo uprostřed nádvoří. Na jeho sedle visel jediný lístek: Vrať ho. Vrátit znamenalo přežít. Třeba Finn dával někomu tajně příkazy, aby posílal, co potřebovali.

***

Za patnáct minut byla u vesnice. Mrtvý člověk byl jeden z jejich sousedů. Na jeho tělo položila luční květinu. Jejich dům byl prázdný, téměř neporušený, na předních dveřích však byla dost ostře vyrytá písmena. LIL. Ihned jí to došlo. Rodina utekla za tetou do francouzského městečka Lille.

Z domu sebrala pár drobností a vyrazila nazpět. Jenže na samém začátku lesa ji čekalo překvapení. Bezmála desítka vojáků si razila cestu lesní pěšinou, po které přijela. Mířili hluboko do lesa a byli to Němci. Ostré německé rozkazy slyšela na stovky metrů. Belle si naštěstí nevšimli, ale ona nehodlala riskovat. Našla druhou stezku a rozcválala se po ní směrem k sídlu. Nebyla na pochybách, koho se v lese snaží najít. Skrývající se britský voják nemohla být pro nacisty lepší návnada. Museli se s Finnem skrýt, musela ho bránit.

Koně nechala na nádvoří a běžela ke dveřím domu. Ani se nedotkla kliky, když ji neznámé paže vtáhly dovnitř a zabouchly za ní. Patřily dvěma mladým šlachovitým mužům, kteří ji dotáhli do pokoje, kde odpočíval Finn a teď se nestačil divit. Beze slova za sebou zavřeli a zamkli.

,,Kdo jste?" otázala se Belle strnulá šokem. Dva mladíci nedokázali odpovědět, chvíli se tiše dohadovali, až jeden z nich s havraními kudrnatými vlasy to zkusil jinak. ,,Francouzština?" Dobře vzdělaná dívka jen kývla a přizpůsobila se.

,,Konečně se tedy setkáváme," promluvil lámaným jazykem onen kudrnatý.

Belle neměla pocit, že na seznamování je vhodný čas.

,,...Jsme Němci a Holandsky neumíme. Sledovali jsme vás celé týdny a dávali vám jídlo..." pronesl však děsivé přiznání chlapík.

Belle se sice rozsvítilo, ale v tuto chvíli už by ji nic na světě nepřekvapilo. ,,Nacisti jsou na cestě sem," vyhrkla.

Černovlasý byl zřejmě informovaný daleko lépe. ,,...A proto vás schováme dostatečně bezpečně,"doplnil ji. Rukama tlačil její ramena a nasměroval ji směrem ke stěně. Pak ji otočil a nechal ji pozorovat, jak otvírá tajné dveře vedle krbu. ,,Probuď Brita a schovej se tu s ním," přikázal. Belle ho poslechla zrovna, když venku uslyšela vzdálené hlasy. Finna poslala i s neskladnými berlemi skrytými dveřmi do tmavé úzké chodby a pak se pustila za ním. Předtím se však ještě otočila. ,,Proč to ale děláte?" zeptala se.

,,Protože jsme vaše služebnictvo," použil její slova s úšklebkem. Zřejmě všechny rozhovory dobře poslouchali. Pak zvážněl. ,,A protože nechceme válku. Schováváme se i před vlastními lidmi, aby nás nedonutili vzít pistole do rukou znova," kývl k oknům. Pak uchopil do rukou dvířka vchodu. ,,Není zač a buďte zticha," řekl a s tím za ní zavřel.

Když s Finnem takto Belle setrvávala potichu ve tmě a uplynula už nejméně hodina, dívka se sebrala. ,,Už musí být pryč," ujišťovala se a opatrně otevřela vrátka. Obývák byl prázdný. Na malém stolku ležel poslední vzkaz od jejich německých spolubydlících: Sbohem.

Dívka nevěděla, co ji to napadlo, ale s Finnem po boku ihned zamířila ven. Tolik adrenalinu na ni bylo moc. Nadechla se čerstvého vzduchu a rozhlédla po parčíku. Zahrada vypadala prázdně, dokud v keřích za plotem něco znenadání nezašustilo. A oba najednou věděli, že je zle. Moc zle. Vzduchem prolétla kulka a neminula je. Finn ani nestačil vykřiknout, když se zřítil na zem. Dostal ji kus pod rameno.

Belle nepočítala sekundy. Vrhla se k němu a zakryla ho svým tělem, dokud slabá salva dvou nebo tří zbraní kolem nich neustala. Mladé děvče najednou zahodilo svůj život jen protože nechtělo, aby voják znetvořený válkou zemřel. Belle ho měla ráda víc než dokázala přiznat, více než si uvědomovala.

Někdo střelbu zarazil. Belle upustila na Finnovu košili několik slz. Nevěděla, jestli patrona zasáhla srdce a zabila ho. Nehýbal se totiž, oči měl křečovitě zavřené.

Z lesa vylézali němečtí vojáci, v čele s černovlasým, který po nečekané střelbě vojákům přísně zakázal se spouště jen dotknout. Nikdo už si nedovolil vystřelit, když byl ve velení mladý důstojník, který se ještě před malou chvílí týdny skrýval v opuštěném paláci. Měl nad plukem hned jako druhý moc rozdávat rozkazy a ušetřil Finna a Belle smrti.

Když se dívka na opět dýchajícího přítele pozorně zadívala, uvědomila si, že právě svůj život podřadila pod ten jeho. Finnovo poškozené tělo a jeho srdce pro ni mělo v okamžiku smrtelného nebezpečí opravdovou nefalšovanou hodnotu a ona prozřela. A věděla, že tentokrát už ho neopustí, že někoho tak hezkého už vlastně vůbec nechat nedokáže. I když fyzicky byl měl být mladý Brit po zbytek života téměř neschopný, Belle na něj zrovna vsadila všechny karty. A odměnou za to si začala všímat více než jen těla. Začala vnímat, co je opravdu důležité. A najednou pro ni byl Finn jako vyměněný, jako osvobozený ze zakletí a hlavně naprosto nádherný. Nebo snad to ona, Belle byla celou dobu tím Zvířetem, tím krutým Netvorem, který myslel jen na vlastní štěstí a bezpečí až do této chvíle?

***

Kdysi si Belle myslela, že děsivý Netvor je válka. Pak se bála Finnova těla a nazvala tím jeho. Nato dávala nelichotivou přezdívku nacistům. A naposled si uvědomila, že Netvor války není člověk nebo skupina. Je to nenávist, která se schovává do těl a do předmětů a šíří se světem jako mor. Ale Belle už proti jejímu kouzlu byla imunní, stejně jako Finn. Vzájemná náklonnost je nechala zlomit zakletí a přežít válku. A žít dlouhý život, spolu, šťastně, až do stáří a smrti.