,,Ty bys tady se mnou vážně zůstala a postarala se o mě?" otázal se překvapeně voják.

Slabě se usmála. ,,Kam bych jinak šla? Co ztratím?"

Odpověď ji zarazila: ,,Svobodu. Nebudeš moct se sebrat a odejít, protože já tě nebudu následovat." Celkem to nedávalo smysl, krom jeho zesláblosti. Ale když se vyléčí, co potom bude za problém? A pak spatřila zranění, které jen tak vygumovat nešlo. Britský válečník v bitvě neobdržel jen šrámy, neztratil jen hrdost a vítězství. Přišel o levou nohu těsně nad kolenem. Nebyl schopný udělat jediný krok.

Nikdy se jí hrůzy války nedotkly tak moc jako v tomto okamžiku. Když se oklepala z prvotního šoku, rychle se snažila z úzkostného momentu vybruslit ven. ,,Jakou máš hodnost v armádě?" změnila rychle téma.

Zvedl obočí. ,,Dobrovolník," odpověděl trochu jinak, a když viděl její udivený výraz, musel se hořce zasmát.

,,A tohle je čí dům?" položila další otázku.

,,Můj," pronesl hrdě.

,,I když jsi přišel z Británie?"

Nasadil výmluvný výraz. ,,Čí by jinak byl? Vidíš tady někde majitele?" nadhodil. Pak se trochu uklidnil a z pod deky, kterou byl přikrytý, vytáhl pravou paži. ,,A mimochodem, jmenuji se Finn."

Podala mu ruku. ,,Izabel." Stiskla mu ji a přivřela oči, jakmile si něco uvědomila. ,,Nemáš dva prsty, ukazováček a prostředníček" všimla si.

,,Belle," usmál se. ,,Krásný jméno. A ano, nemám nohu a dva prsty. Ale díky tobě mám šanci na další život, pokud se o mě hezky postaráš."

Jen přikývla a po chvíli usilovného přemýšlení se sebrala. ,,Měl bys mít čisté obvazy," napadlo ji. Samotnou ji potěšilo, že ví, kde s péčí o zraněného začít.

***

Když se Belle ráno probudila na tvrdé zemi u dohasínajícího krbu, na chvíli netušila, co v tichém šedivém domě dělá. Když jí to došlo, napadlo ji, že by měla vzít nohy na ramena. Vzpomněla si, kolik krve včera teklo z Finnových ran při obvazování a jak následně na nehostinném suchém záchodě zvracela. Myšlenka se jí nepustila až ke vchodovým dveřím. Když za ně zabrala, zjistila, že jsou zamčené. Dost jí to překvapilo. Vrátila se do místnosti, kterou učinila hlavní obyvatelnou.

,,Ty jsi zamkl, Finne?" otázala se. Seděl na svém lůžku a když se na ni obrátil, došlo jí, jakou hloupost právě vyslovila. Voják se sám nedobelhal ani k toaletě, cestou tam ho podpírala. Asi těžko mohl přijít sám ke dveřím a zamknout. Měl vůbec klíče?

O to víc ji pak překvapilo, když na stolku před pokojem objevila tác s namazaným pečivem, dvěma poháry mléka a malým lístkem.

Snídaně na uvítanou. Nic není otrávené, nebojte se, nechceme válku, ale mír. Klidně tu bydlete, ale nás nechte být.

Podpis chyběl. Belle donesla lístek Finnovi a podala mu tác s jídlem. Na lístek se podíval, až když snědl celý svůj díl. Tiše hvízdl. ,,Nějací tajní služební?" zeptal se.

,,Jistě. Na zakletém hradě," ušklíbla se Belle. ,,Mám skoro strach. Nemůže to být past? Třeba je to doopravdy otrávené!"

Finn zvedl hlavu od skleničky. ,,Myslíš si to?" zeptal se trochu nervózně. Horní ret měl od mléka.

Belle si povzdechla. ,,Prostě budeme věřit, že to naši služební s námi myslí dobře." S tím se žíznivě napila.

,,Belle?" nadhodil zraněný. ,,Pomůžeš mi prosím do křesla?" Dívka přikývla, položila dopitý nápoj zpět na tác a přispěchala ho podepřít. Jakmile se posadil, Belle si všimla jeho rudých tváří. Položila mu ruku na čelo. ,,Máš horečku," oznámila vyplašeně. ,,Donesu studený obklad," navrhla. Z bělostného povlečení odtrhla pruh látky a smočila ho ve vlažné vodě.

***

V tomto duchu probíhal den za dnem, každý podobnější víc a víc tomu předchozímu. Belle už dva týdny neviděla více než několik známých stěn a kousek opuštěného parku za sídlem, dál si netroufla. Zrovna tak jako se vydat do vyšších pater budovy, tu přece obývali oni neznámí, které ani koutkem oka nezahlédla, ačkoli bylo jasné, že se v domě docela čile pohybují.

Byli jako zakletí, neviditelní. A každé ráno a večer jim nechávali před místnosti s krbem trochu prostého jídla, občas přidali i vzkaz. Belle a jejímu podivnému společníkovi, kterého britský pluk bůhvíproč zanechal na nizozemském území, tvořily tyto vzkazy zvláštní zpestření.

Dívka však odloučení od světa prožívala úplně jinak než Finn. Bála se o svoji rodinu a nesnášela pohled na zničené tělo vojáka, i když by si to nikdy nepřiznala. Ale pravda byla taková, že i přesto, že byl mladý světlovlasý muž laskavý, silný a byla s ním docela zábava i přes nepříznivou dobu, jeho poničený vzhled Belle nutil držet se od něj na maximální vzdálenost.

A tento odstup vedl k uspěchaným rozhodnutím a nechtěným činům.