Pohled Martiniety-

Dnes mám jít na oslavu Tuta.
Aghhh.Já tam nechci!
Ale musím jako dcera Mutta,je to má povinnost!
Nakonec mi otrokyně přinesou nádherné šaty a udělají něco s vlasy.
Potom nasednu s Otcem a Matkou do povozu a jedeme přez poušť za Tutem.

Na oslavě.

Je tu nuda.
Tut pořád mluví o tom,že posilní naše království a nakonec si vzal mého otce stranou,že si sním chce o něčem popovídat.
Každá holka co jsem potkala nadávala kde je synovec Tuta Adritien.Ještě nikdy jsem ho nevyděla ale podle holek je úžasný a krásný a dokonalí a samý přeslazený věci.
Nakonec nám jeho sestra Niffira zdělila,že bohužel nepřijde.
Najednou přišel táta a měl takovej ten výraz.(Tak a teď jsem tu velkém já a moje dcera mě za to zabije)koukl na mě najednou s takovým tím lítostivým pohledem ale hned ho zakril.

Pak kývl na Tuta a šel za mnou.

,,Dceruško moje zlatá "Začal a já ho hned prokoukla.
,,Nikoho si brát nebudu!"a on na mě udiveně Koukl.
,,Jak to.."
,,Poznám ten pohled,pamatuje s na Nattorieta,ten princ z Arabské země se kterým si mě chtěl provdat a já ti nakonec málem udělala ze života peklo,jen abych si ho nemusela brát?"Vychrlila jsem na něj a on se usmál.
,,Tenhle je ale jiný,je to Tutovo synovec jmenuje se.."
,,Adrinitien?"Doplnila jsem za něj a on kývl.
,,Odkud ho znáš?"Zeptal se poté.
,,Každá holka tady o něm básní,ale on nepřišel.

On takonec kývl a odešel za Tutem.