Londýn 2014

Entrré má tahle, pro mě neznámá kapela, naprosto famózní. Dlouho hraje kytarový sólo, ten, kdo na tu kytaru hraje, je snad samotnej Bůh hudby. V popředí celýho koncertu je obrovská síťovaná opona, která se za zvuků těch nejnádhernějších tónů vlní. Na oponě je znak. Přemýšlím odkud ho znám. Až když se na něj pořádně kouknu, rozsvítí se mi v hlavě. Jasně Kurt - nebo-li Tim ho měl na triku, když mě vyzvedával na letišti. Tenkrát jsem si myslela,že je to znak nějaký potrhlý americký kapely. Takže ne, Vio, je to TA Queen...opona se spouští dolů, následuje hlasitá hudba a zpěv Adama Lamberta. Toho znám, je to jeden z favoritů Amerika hledá idol. Je teda fakt excelentní zpěvák, ale je trochu divnej. Ale co si tak matně pamatuju, když mi o nich vyprávěl Taylor, tak mi říkal, že Freddie byl taky takovej. Bylo ho všude plno, všude zábava, kostýmy a tak. Rozená vůdčí osobnost.
Výhled na pódium máme s Monou naprosto skvělej. Investice do vstupenek se opravdu vyplatila. Aha, ta kudrnatá ovce je May, výbornej kytarista, s Tayem dokonce nahrál jeden song. Když o tom Tay mluvil, úplně zářil. S Alison jsme se mu šklebily, že bude rozsvěcet světla po domě. Očima bloudím po pódiu a hledám další dva, který mám za úkol od Taylora pozdravovat. Ale ten bubeník je docela v letech. Hmmm, ale bubnuje mu to pořád fakt dost dobře. Jo, to bude TEN Taylor...Roger... táta toho mladšího. Uhnu očima a uvidím vysokýho kluka. Je celej v černým, černý obyčejný triko, černý džíny, boty taky černý. Blond vlasy v lehkým mikádu, dorůstaj mu do dlouhých. Na krku se třpytí řetízek, je vidět i z dálky.Nevypadá vůbec špatně. Rufus? Jo, to je on...bála jsem se, že bude zrzavej - podle jména, ale je to čistoskvoucí blonďák. Tak vedle něj budu vypadat fakt hodně opáleně. Ale co už?

,,Vůbec nevypadá špatně, viď Vi?" Zařve mi do ucha Mona.

Jen lehce kývnu. Nemá smysl odpovídat, Mona si prozpěvuje a nevypadá, že by mě vůbec vnímala. Je z něj úplně nadšená. To já ale taky. Jen se mi honí hlavou, proč mi je máma tak vehementně zatloukala. Proč mi je nikdy nepustila, proč? Otázka proč se mi pořád zní v hlavě. Zatřepu hlavou... soustřeď se Violo na koncert. Fakt hrajou dokonale. Písnička za písničkou, jedna lepší než druhá. Roger mydlí do bubnů, jak zběsilej, na svůj věk má teda ránu neskutečnou. Ten vedle, v pár písničkách zasedne taky za bubny. A geny se teda nezapřou. Jde mu to skvěle. Počkat, tuhle znám...tuhle hrál Tay na koncertě. Roger s Adamem zpívaj, Rufus bubnuje. Dívám se konsternovaně na pódium. Jsou prostě všichni neuvěřitelný. Následující písnička je dost zvláštní. Všichni jdou dopředu, oba Tayloři mají tamburínu, starší z nich před sebou buben. Brian ohlašuje a představuje všechny přítomný. Je to hrozně milý. Všichni zpívaj, Rufus se naklání k tátovi. Je to fakt dojemný. Zírám a oči mě začínají trochu pálit. Tohle já nikdy nezažiju, nemám holt to štěstí, mít vedle sebe i tátu. Slza mě teče po tváři, pak ještě jedna. Rychle si je utřu, aby to Mona neviděla.

,,Jsou skvělý viď? To je tak krásný" rozplývá se Mona, očima upřenýma na pódium.

Vehementně kejvám, ale trochu odvracím hlavu, aby si nevšimla, že jsem bulela. Hrozně by to řešila. Mona je řešilka, řeší všechno, řeší ráda. A o to zrovna teď fakt nestojím.

Následující písnička je jen battle mezi otcem a synem. Začíná Roger, teda ten  chlápek se nezdá. Bubnuje jak o život. Když dobubnuje, paličkou ukáže na Rufuse. Ten se maličko usměje a začíná taky. Je vidět, že ho to baví, ale zároveň se ukrutně soustředí. Jako by si nechtěl udělat ostudu, sobě, svýmu tátovi, celý kapele. Párkrát to ještě otočí, až celej battle skončí. Rozezní se ohromnej potlesk. Neuvěřitelný, dechberoucí...
Následuje další sled neskutečných songů, pak se jdou všichni uklonit a je konec. Lidi, včetně nás, si vytleskaj přídavek. Pak se setmí a je opravdu konec. Celej stadion se dá do pohybu. My zůstáváme na místě. Na vstupenkách bylo napsaný, že máme počkat, že pro nás někdo přijde a odvede nás do backstage. Nemůžu se dočkat,až je všechny uvidím tváří v tvář, tetelím se blahem a štěstím, že je budu moct pozdravovat od Taye i Davea. Oba mi to kladli na srdce, oba jsou z nich u vytržení. Já se setkám s jejich idolama. Začínám být trochu nervózní, přece jenom vůbec nevím, jak na mě a na Monu budou reagovat.

Slečna Hailey Zazury a slečna Broderick?" Zazní mi u uší.
Otočím se za hlasem. Stojí za mnou asi čtyřicetiletej chlápek v uniformě, z visačky si můžu přečíst, že je to člen organizačního týmu Queen, nějakej Derek White. White, tak to se povedlo.

,, Slečny, mám vás dovést do backstage, máte VIP vstupenky, meet and greet" usměje se nacvičeným profesionálním úsměvem.
Rukou ukáže směr. Jdeme za Derekem, já se začínám trochu klepat. Co to se mnou je? Vždyť to jsou obyčejní muzikanti, lidi z masa a kostí, tak jako já. A jenom proto,že zahráli skvělej koncert neznamená, že se z nich posadím na prdel. Violo klid. Mrknu na Monu. Ta je v podobným rozpoložení jako já.
Jdeme spletitýma uličkama zákulisí, teda budu si pak muset vyžádat mapu, abych trefila ven.
Asi po deseti minutách dorazíme do chodby, na dveřích jsou rozepsaný jména... očima těkám, snažím se zorientovat, ale je tam ostrý světlo. Derek mě lehce chytne za rukáv.

,, Jsme tady, jsou tu ti hlavní" řekne téměř s nábožnou úctou. Klepne do dveří...
Ozve se pozvání ke vstupu. Asi s náma počítaj.
Dveře nám otevře Derek, ti, co jsou uvnitř se jak na povel otáčí směrem k nám. Jsou tam opravdu všichni, s úsměvem si nás prohlíží od hlavy až k patě. Mona vedle mě jen hlesne.
Nějak nevíme co dál, kdyby se iniciativy nechopil Adam.

,,Tak slečny, nestůjte tam mezi dveřmi, pojďte za námi, my nekoušem, že jo Bri?" Silnej americkej akcent, rozmáchlý gesta...ten kluk je fakt jak lavina a tornádo dohromady. Na to,že má za sebou víc jak dvouhodinovej koncert vypadá naprosto skvěle. I ten make up mu drží dokonale. Já bych vypadala jako panda.

Podává mi ruku, představujeme se postupně. Po Adamovi se představuju Brianovi. Je strašně vysokej, neuvěřitelně milej, má teplý měkký ruce, přesto je jeho stisk pevný.
Vedle něj stojí Roger. Koukám do těch jeho modrých očí, prohlížím prošedivělý vousy. V očích má stejnou nezbednost jako za mlada. Přijde mi, že ten pohled znám. Ale odkud??

,, Slečno, a jaké je vaše jméno?" Vyptává se a nepokrytě si mě prohlíží. Od hlavy až k patě. Tváří se uznale. Z jeho pohledu se mi trochu zrychlí tep. Ten chlap má charisma, že když ho rozdávali, šel si minimálně pro jednu dávku navíc.

,,Viola Hailey, Zazury po tátovi."

,,Moc mě těší, Vio, jak se vám líbil koncert?" Vypadá,jako by ho fakt můj názor zajímal.

,,No upřímně, vůbec jsem vaše písničky neznala. Jen díky Taylorovi Hawkinsovi, z Fighters, znám asi jen tři. Jo a mimochodem, mám vás od něj oba..." Kouknu vedle na Rufuse...,,moc pozdravovat. I od Davea Grohla." Usměju se na oba.

,,Já jsem Rufus" podává mi ruku.
,,Rufus Tiger Taylor" dodá s úsměvem.
Musím trochu vyvrátit hlavu. Ten kluk je strašně vysokej. Ještě vyšší než Brian. Koukám do dalších modrých očí. Tyhle jsou snad nejmodřejší, který jsem kdy viděla. Vlasy má vlhký, lehýnce se mu vlní v konečcích. Je krásnej. Světlý chloupky, světlý vousy. Pravej opak mě.
Je dokonalost sama.

,, Viola" vycením na něj svoje zuby v úsměvu.

,,Rory?" Slyším jak na mě volá Mona.

,,Rory? Ty se jmenuješ Rory? Mám ségru Rory...tati, tady Viola se jmenuje Rory" houkne Ru na Rogera.

,,Jak se jmenujete??Viola nebo Rory?" Roger se se zájmem otáčí k nám.

,,Celý moje jméno je Viola Rory Hailey Zazury"... udělám pukrle a zasměju se. ,, Stačí?"

,,Hailey, Hailey..." Dumá nad tím pořád Roger. Oči má upřený na jedno místo, mohutně přemýšlí. Pak mu vystřelí oba koutky do širokýho úsměvu.

,,Není vaše máma ta známá ilustrátorka a malířka? Daisy?"

,,A...ano to je" nejistě kývnu. Vzpomenu si na mámu, jak mě kladla na srdce, že o ní ani slovo.

,,Děje se něco, Vio? Nechci vás dostat do úzkých. Někdy bývám hodně zvědavý."

,, Nene, absolutně nic se neděje. Jo je malířka, ilustrátorka, designérka. To ona mě spoustu věcí naučila. Zazury je jméno po mým tátovi, kterýho jsem ale bohužel nepoznala. Prostě zmizel."

,,To je mi moc líto" kouká na mě soucitně.
Tohle přesně jsem ale nechtěla, a přesto všechno se to stalo. Nechci,aby na mě koukali jako na chudinku bez otce.

,,Nic se neděje, zvykla jsem si na to, že v mým životě je jen moje máma a babička, nemá vás co mrzet. Po tátovi mám barvu, po mámě ten zbytek" mrknu na ně okem. Oba se zasmějí, ale v obou těch modrých studnách se zračí smutek. V Rogerových i něco jiného? Ale pořád si nějak nemůžu uvědomit co.

,,Tak Rory...snad ti nevadí, že ti tak říkám?" Ruf mi dá ruku kolem ramen. Projede mnou lehké vzrušení. Tayloři mají charisma asi v krvi.
,, Rory, jak se ti líbil koncert?" Pomalu se mnou jde k malýmu gauči, kde se pohodlně usadíme.

,,A povídej, jak si prosím tě přišla k Tayovi a Daveovi? Fakt mě pozdravujou?" Dodává zase s úsměvem.

,,No byla jsem v Americe a seznámila nás úplně blbá náhoda..." Začínám svý vyprávění...
Rufus se usměje, opře se a mrkne na mě...,, povídej Rory..."

❁❁❁

Taaaaaaaaaak a už se znají a mamina Daisyna má smůlu 😂😂😂