Anglie, Londýn 2014

A zase sedím na gauči, po pravici Rufa, na kolenou starej obouchanej kufřík. Je nacpanej k prasknutí vším možným i nemožným. Dva snímky už znám, ale co ten zbytek? Bojím se prohrabovat to,co přede mnou máma úzkostlivě tajila spoustu let a co asi ani nechtěla,aby to spatřilo světlo světa.

Povzdychnu a váhavě odložím dvě už nám dobře známý fotky.

Mám tohle vůbec zapotřebí?

,, Máš, protože se jinak neusmíříš s mámou a to přeci nechceš!" Ozve se zprava.

Otočím k němu hlavu.
Už mě fakt vůbec nepřekvapuje,že odpovídá na nevyslovenou otázku.

Upírá na mě modropohled a trochu nakloní hlavu na stranu. Nejistě se usměje, vztáhne ruku a pohladí mě konejšivě po tváři. Pak si mě přitáhne k sobě a obejme mě. Trochu se mnou kolíbá a já si rázem připadám v naprostým bezpečí, v klidu a v pohodě. Tatam je moje nervozita, tatam moje nechuť cokoliv zjišťovat...

,,Tak jó...jdem na to" zamumlám mu do trika.

Pustí mě z náručí, ale sedne si tak blízko,jak je to jen možný.

,,Fajn, sám jsem zvědavej...ale neboj... kdykoliv toho přeci můžem nechat, miláčku a věnovat se příjemnějším věcem" dodá a rozpustile na mě mrkne.

Je roztomilej!!! Miluju ho!!!

Bleskne mi hlavou a netrpělivě čekám odpověď, která příjde hned vzápětí.

,,I já lásko, ani nevíš jak moc!" Zašeptá a dá mi rychlou pusu.

Zase vzdychnu a vylovím poslepu ve změti fotek další snímek.
Tentokrát to vypadá jako nějaká promo fotka. Jsou na ní zase Queeni, v klasickým sedmdesátkovým oblečení. Freddie má polodlouhý tmavý vlasy, Bri svoje typický kudrny a Rog má vlasy po ramena. Na hlavě má příšerně vypadající kloubouk nebo něco tomu podobnýho,ale tváří se jako by mu bylo všechno u prdele.

Už vím,po kom je Ruf tak nad věcí! Nebo aspoň si to myslím,až do doby, kdy se zase ozve z pravý strany.

,,Koukej na tátu, tady se tváří,že ho nic nerozhází a přitom mi vždycky vyprávěl, jak ho tohle focení nebavilo a jak ho štvalo, že proti nim furt novináři něco měli."

Aha! Svitne mi. To byla jen jeho obranná póza.

Otočím fotku a tam je rozmachlým písmem načmáraných pár vět.

Daisy drahoušku, snad se ti vede dobře a snad se ještě někdy uvidíme. Navždy tvůj Fred♡
P.s. S Rogerínou není k vydržení.

S Rogerínou? Jako s Rogerem?

,,Jo, tátovi říkali Rogerína... kvůli jeho pištivýmu hlasu si z něj dělali ostatní srandu. A taky, že byl vzteklej a choval se občas jako hysterka. Třeba jak se zavřel do skříně?" Dodá ještě a začne se smát.

,,Do skříně? Proč proboha?" Cukají mě koutky, ale pořád mi je blbý, smát se ikoně všech bubeníků, slovutnýmu mistru všech mistrů, Rogerovi.

,,Napsal písničku o autě, i si ji nazpíval a chtěl,aby ji dali na první stranu singlu, nebo aspoň na desku. No a ostatní moc nechtěli. Tak se na ně nasral a zavřel se do skříně." Dopoví příběh a rozesměje svým typickým hlasitým smíchem.

Rozesměje i mě. Smějeme se spolu a já si uvědomím,že s tímhle klukem zvládnu všechno. I tajemství mý mámy, i to bejt karamela bez otce.

,,A že vyhazoval věci z oken, třeba televizi, nebo po koncertě rozšvihal bubny, to je známá věc. To jen teď se tváří jako pohodovej jeliman, ale Dominique nebo máma by mohly vyprávět, co si s ním zažily. Ale jako táta je k nezaplacení, prostě zlatej..." Dodá s úctou a respektem v hlase.

Zvednu pohled k blonďákovi, kterej se usmívá od ucha k uchu a zase blahopřeju sama sobě, že jsem tady s ním.
Fotku odložím stranou a kouknu zase do tý neuspořádaný směsi všech možných typů a barvy papíru. Zdá se, že tam jsou i výstřižky z novin. Zatahám za jeden růžek a vylovím na čtyřikrát přeloženej kus novin. Rozložím je a tam přímo na první straně hlásá obrovskej titulek.

BUBENÍK QUEEN SE OŽENIL. FANYNKY PLÁČOU.

A hned pod tím je vybledlá fotka tmavovlásky v bílých krajkových šatech, s kyticí v ruce a vedle ní nejistě usmívající se Roger.

,,To je Dominique...vzali se, ale v tý době už byl tak nějak s mámou. Ale tu si nikdy nevzal." Dodá posmutněle a vzdychne.

Trápí ho to. A není sám. Nechápu Roga. Proč to všechno dělal? Mělo to souvislost s mámou? Asi nejspíš, jinak by to snad vědomě nedělal. Nebo ho to bavilo? To snad ne?

,,Hele, byl na holky, holky po něm šílely. No a on toho prostě uměl využít a užít si život na plno. Spolu s Freddiem byli fakt badboys. Ale jak říkám, jako táta se uměl postarat a zároveň nás bral pěkně u huby. Nic jsme nedostali jen tak zadarmo." Ozve se zprava.

,,Rufe, ty seš neuvěřitelnej...jak to do prdele děláš?" Divím se s úsměvem.
,, Vždyť ty ve mě čteš jak v otevřený knize!"

,, Protože mě je jasný,co se ti honí hlavou!" Dodá zase s naprostým klidem v hlase.

,,Jojo... honí...!" Zaševelím a vzápětí si uvědomím, co jsem to zopakovala.

Kouknu na Rufa, tomu zase cukaj koutky, přemáhá se, aby nevyprsknul smíchy.
Při pohledu na něj to nevydržím a začnu se zase smát. Ruf se ke mě přidá a směje se zase naplno.

,,Ty hele, proč vlastně bubnuješ?" Zeptám se zvědavě, když se dostatečně vyřehtáme.

,,No...táta chtěl...a trochu mě do toho i nutil. Ale já se moc přemlouvat nenechal." Dodá s úsměvem a čeká, co já na to.

,,Tak to je jasný... podívej u mě...já jsem taky volila školu podle mámy." Dodám a mrknu na blonďáka.

,,No jo Vio, ale já školu žádnou nedodělal. Byl jsem strašnej student. Nic moc mě nešlo, matika byla moje záhuba, snad jen na to bubnování mám trochu vlohy." Dodá jakoby se bál, že ho odsoudím, že nemá ukončený vzdělání.

,,Trochu? Myslíš,že jen trochu? Bubnuješ fantasticky Rufe! Tvůj smysl pro rytmus..." Trochu se zarazím, protože při slově rytmus, mi na mysl přijde úplně jinej rytmus, v úplně jiný souvislosti. Začnu se červenat a loupnu očima po Fufínovi.

Ten na mě hledí s očima dokořán, pohledem plachý laně. Pak se pomalu usměje, nadechne se a zeptá se...

,,Máš na mysli stejnej rytmus, na jakej myslím já?Vio?" Dodá měkce a v očích se mu zračí zase touha a vzrušení mezi námi by se dalo krájet.

,, Mám... jasně,že mám!" Mňouknu a on se nakloní a vezme mi hlavu do dlaní. Palcem přejede přes rty a já je automaticky otevřu. Vzdychnu a znova přejede přes moji pootevřenou pusu. Vtáhnu jeho palec do pusy, on ho tam chvíli nechá, ale opravdu jen malou chvilku. Zasténám a on se mi vrhne hladově na pusu. Drsně mě vrazí jazyk do pusy a začne mi jím prozkoumávat každej milimetr. Vzrušeně oba dýcháme, líbáme se, jak kdybysme se líbali naposled.

,,Neboj lásko, naposledy určitě ne" zašeptá do polibků a já se od něj odtrhnu a vytřeštím oči.

Tohle není normální!!!

,,Je...a víš proč? Protože tě miluju!" Dodá zase a vezme mě do náruče. Funíme oba,jak kdybysme doběhli až na samej konec světa.

Usměje se na mě zářivým úsměvem.

,,Kdeže jsme to skončili?" Dodá poťouchle.

,,Že máš rytmus, že skvěle bubnuješ a že tě taky miluju Tygře!" Vydechnu.

,, Tygře!" Ušklíbne se. ,, Takhle mi moc lidí neříká. Ale od tebe to zní naprosto dokonale Vio!" Řekne spokojeně a mlaskne mi další pusu.

,,Tak ukaž, co tam je dál?" Nakloní se a vytáhne nějakej promo prospekt.

Vypadá to jako malá knížečka z křídovýho papíru, kvality sedmdesátých let. Fotky uvnitř jsou lehce nezaostřený, ale na tu dobu určitě neskutečně žádanej artikl.
Na úvodní obálce je nápis RIDGE FARM QUEEN 1975. Je to soubor fotek, kde jsou zachycený všichni členové skupiny v různých situacích.
Freddie sedíc u bílýho klavíru, všichni spolu sedí na zahradních židlích v typickým outfitu tý doby. Brian na sobě pruhovaný triko, zvonový kalhoty a bílý dřeváky. John triko a riflový zvonáče, Freddie celej v bílým vypadá už tenkrát jako módní ikona. No a Roger? Riflová košile rozepnutá tak, aby jeden zatoužil tu košili ještě víc rozepnout. Zvonový rifle, se záplatama, kdy jedna je - troufám si tvrdit že úmyslně - umístěná v rozkroku jeho majitele. Na noze flitrový tenisky. Světle hnědý polodlouhý vlasy a v obličeji výraz ,, čau puso". Charisma a drzost mladí z Rogera zářila na všechny světový strany. A ano, už chápu mámu i všechny ty fanynky, co by daly cokoliv za úsměv nebo pusu od Roga.
Prohlížím jednu fotku za druhou. Kluci na louce, v pozadí stavení farmy...další snímek je zachycuje,jak hrajou kulečník ( na jedný fotce je Roger skloněnej ke stolu a dívá se nahoru do hledáčku fotoaparátu tak, že z toho výrazu začínám lehce vlhnout i já). Těch fotek je u kulečníku víc, jen Roger tam dělá blbostí nejvíc.
Další fotka je z tenisovýho kurtu. Je tam velká skupina lidí,ne jen Queeni, všichni tam vysmátě pózujou, pohoda je z toho snímku vidět. Každej pózuje tak, aby mu to slušelo co nejvíc. Ale to by nebyl vtipálek Rog, aby nebyl zase něco extra. Tenisovou raketu připlácnutou na obličej. Už pokolikátý zjišťuju,že i ten neutuchající humor a smysl pro srandu má Rufus po tátovi. Další fotky jsou focený u bazénu. A opět v popředí zájmu vládne Rog, protože prostě on je z nich všechno, jen ne vážnej nebo s profesionálním výrazem. Buď se tváří jako totálně nasranej s výrazem ,, táhněte už všichni do prdele" nebo naopak ,,hele kotě,vo co ti de?" Každopádně je k sežrání. Přistihnu se, že při prohlížení všech těch snímků, vždycky začnu hledat prvně Rogera a pak až ty ostatní. A to nemluvím o fotkách Roga ve slunečních brýlích sedíc za bubny s nezbytným cigárem v puse. Ty snímky jsou dechberoucí.

,, Tátovi to slušelo viď?" Ozve se vedle mě.

,,No to teda...už se těm zástupům fanynek nedivím!" Odpovídám lehce nakřáplým hlasem.

,,No Vio! A co já? Ty bys mě klidně vyměnila?" Naoko zní naštvaně, ale když se na něj kouknu, pusa se mu zase usmívá, odhaluje bílý zuby. Mrkne a skloní se zase ke knížečce.

,, Počkej,jestli tam je moje oblíbená" zahlásí a začne listovat. V rychlosti stačím zachytit kluky s nějakýma japonskýma maskama, na lehátkách u bazénu, když v tom mi pod nos strčí Ruf další snímek.

,,Mám ji! Tuhle jsem měl jako dítě hrozně rád. Protože jsem to chtěl mít taky! Koukej!" Zahlaholí vesele a poklepe prstem na fotku, kde je v popředí Freddie, celej v bílým, nalakovaný nehty, stříbrný náramek, stříbrný řetízky kolem krku. Pózuje s mírným úsměvem a za ním vykukuje Rog, s modrýma potápěčskýma brejlema a šnorchlem.

Jasný...ne kvůli Freddovi, určitě kvůli potápěčský výstroji! A ještě v barvě jeho očí!

,,No jasný...modrý brejle na potápění! Sen!" Ozve se vesele vedle mě.

Kouknu na vysmátýho Rufa a musím se usmát i já. On je prostě tak pozitivně naladěnej, že tou dobrou náladou nakazí i všechny kolem sebe.

A díky mojí velký představivosti ho zase vidím jako malýho blonďáčka jak prstem ukazuje na tátovu výstroj, dožadující se podobný. Musel bejt fakt roztomilý dítě. A jestli byl i takhle pohodovej, splněnej sen každý mámy, mít takový dítě.

Pohladím Rufa po ruce, on se na mě zářivě usměje a dá mi pusu.

Zase vylovím střípek minulosti mojí mámy. Je to obálka adresovaná do Manchesteru.
Jo, tam chvíli bydlela, jednou nebo dvakrát mě tam vzala na výlet,ale byla u toho vždycky tak nějak posmutnělá. Vždycky, když jsem se jí na to ptala,svedla to na únavu z cesty.

Otevřu obálku a vyndám svazek fotek sepnutých obyčejnou kancelářskou svorkou. Na všech je ona a Roger. Usmívají se na sebe, na jedný si dávají pusu, další je s Freddiem a Brianem v nějakým bytě při oslavě. Je tam i John v notně podroušeným stavu. Ty fotky jsou starý, lehce pomačkaný,ale je na nich vidět radost, zamilovanost a bezstarostnost mladí. Jsou ohmataný od častýho prohlížení. Na poslední fotce drží Roger vysmátou mámu kolem ramen a oba drží v ruce přívěsek tak, aby byl v popředí celýho snímku. Ano, TEN přívěsek,kterej se teď houpe na krku nám dvěma.

Možná to je znamení, možná to fakt takhle má bejt. Bleskne mi hlavou.

,,Tak určitě, miláčku." Ozve se zase.

Nechávám chvíli tu poznámku bez povšimnutí, protože z obálky na mě vypadne ještě malý kousek papíru, ještě na dvakrát přeložený. Rozložím ho a tam je úhledným, drobným písmem napsaných pár řádků.

Ahoj Daisy✿, tak moc mi chybíš... promiň...navždy tvůj Roger♡♡

,, Navždy " ušklíbnu se u toho slova. Jak mohl...?

,, Třeba to nějakej důvod mělo..." Potichu se ozve zprava.

,, Třeba...třeba jó... odpovím automaticky a bez divení se tomu, že ví, co mi běží hlavou.

Nechci se dál zdržovat,tak beru další štos fotek. Je to víceméně zase promo materiál.
Soubor fotek z tour po Japonsku, s popisky tím jejich písmem, připomínající rozsypanej čaj. Freddie tam je zase celý v bílém, pravděpodobně jeho oblíbená barva, tmavý klobouk a strakatý sako. Ostatní v tmavém, zase typický zvonový nohavice a dřeváky. Na snímcích jsou vyfocený i při tradičním obřadu čaje. Následuje další promo, Roger a John v kimonech, zbytek kapely v oblecích. Věřím tomu, že se fanynky mohly zbláznit, když tohle spatřilo světlo světa. Rogovi to tam neskutečně sluší,ale celkovej dojem kazí snad jen jeho výraz ve tváři. Opět je to směsice nudy, nasranosti a lehký arogance. Přesto, nebo možná právě proto, mě ten kluk neskutečně rajcuje. Už se nedivím mámě, že s ním byla.

,,Jeee, kimono!" Ozve se vedle mě vesele. ,,To kimono má Tiger dodneška. Hrozně se jí vždycky líbilo, jako malá si s ním hrála na japonský princezny spolu s Lolou. No a pak si ho na tátovi vymručela!" Dodá Ruf a krátce se zasměje.

Zasměju se s Rufem, ale dál pronikám do útrob vzpomínek, do pátrání v minulosti...

Zase směs fotek... vlastně, kdyby se srovnala tahle hromada, tak jak roky plynuly, měli bysme před sebou průřez kariérou Queenů. Celý ty roky je sledovala... A nejen to...byl by tam i vývoj stylu, módy a v neposlední řadě i změny vizáže všech členů kapely. Snad kromě Briana, kterej svoje typický kudrny má snad pořád stejný, jen barva se mění, tak největší změnou prošli Freddie a Roger. U Freda to je především střih vlasů a úprava vousů. U Roga je ale nejvýraznějším rysem především barva vlasů a jejich délka. Od dlouhých, po zkrácený po ramena, až po úplně kraťoučký. V různých odstínech blond, světle hnědých až po světle zelenou. Roger k barvě vlasů přizpůsobil i barvu oblečení. Kalhoty jasně zelený a svetr zelenožlutý.
Pokroutím nevěřícně hlavou, proč zrovna zelená.

,, Blbě si namíchal barvu, protože proč by někam šel, když to přeci zvládne sám!" Ozve se pobaveně zprava. ,, Chtěl bejt ještě blonďatější a takhle to dopadlo!"

,,Rufe, jak? Jak namíchal?" Vyjeknu překvapeně a je mi zase do smíchu.

,, Normálně, koupil si barvu a napatlal si to na tu svoji tvrdohlavou šišku sám. No a ono to prej nějak zoxidovalo, nebo co a dopadlo to takhle. Dokonce s tím prej odehrál i nějakej koncert!" Dopoví zase a rozesměje se nanovo.

,,Mě z tý vaší rodiny klepne!" Zahlásím vesele. Ale pak si uvědomím,že je vlastně celou tu dobu sledovala, jejich vzestupy a menší pády, jejich kariéru, cestu k vysněnýmu vrcholu bejt nejúspěšnější kapelou světa. A já jí to závidím a zároveň mám vztek,že mi lhala a ochudila mě o spoustu věcí o týhle skupině. Snad to někdy třeba doženu.

Pak ale znovu zalovím a vytáhnu obálku větších rozměrů,adresovanou do mámina ateliéru, kterej měla v devadesátých letech v Kensingtonu.
Vytáhnu přeložený list papíru a otevřu ho. Začnu číst...

Vážená paní Hailey Zazury,
Omlouvám se,že obtěžuji, ale chtěla bych si od vás objednat kresby do dětského pokoje. Jednalo by se o kresby jednak na stěny a také i nějaké reprodukce či drobné obrázky. Všechny by měly být s hudební tématikou a také, pokud to bude možné, hlavním motivem by měl být tygr. Narodil se nám před půl rokem syn, jehož prostřední jméno zní, podle tohoto zvířete. Pokud byste souhlasila, mohly bychom se domluvit na schůzce.
Děkuji za odpověď, hezký den Debborah Leng

,,No to snad není možný!" Vyjeknu zděšeně a strčím Rufovi ten papír až pod nos.

,,Vio, neděs mě!" Hlesne Rufus, skloní pohled k dopisu a rychlostí blesku ho přečte. Vytřeští oči, když dojde až k posledním dvěma slovům.

,, Cože? Tak to mě poser! Máma si objednala kresby od bejvalky táty! Ty vole, tak to mám dost!" Nevěřícně zírá na ten dopis, oči vykulený a pusu pootevřenou údivem. Pak si prohrábne vlasy a zářivě se usměje.

,,Tak proto!" Dodá spokojeně a mrkne na mě a čeká na mou reakci.

Jenže já, na rozdíl od něho, číst myšlenky neumím a tak nechápavě čučím, co z něj vypadne.

,,Co proto?" Zeptám se po chvíli, když Ruf se pořád nemá k tomu,aby to dořekl.

,,Tak proto je mi s tebou tak dobře. Tak proto mám pocit, že to tak má bejt. Vždyť od dětství mě provází kresby tvojí mámy, kresby, který jsem jako dítě miloval a obdivoval. Kresby u kterých jsem si představoval,jaký by to bylo zažít to všechno dobrodružství. A vidíš, teď to dobrodružství konečně zažívám a stačí mi k tomu nejen starej obouchanej kufřík, ale v neposlední řadě i ty lásko! Tak proto tě miluju od první chvíle,kdy jsem tě viděl. Tak proto mám od začátku pocit, že tě znám, proto je mi s tebou tak krásně. Jó holka,mě už se nezbavíš!" Dodá ještě a pak se skloní a dá mi zase krásnou dlouhou pusu. Pohladí mě po tváři a vezme kolem ramen. Spokojeně se opře do gauče a krátce se zasměje.

Civím na něj překvapeně a zároveň je mi skvěle. On je prostě neuvěřitelnej!!! Sklopím pohled ke kufříku. Hromada vzpomínek se zmenšila zhruba o třetinu. Čeká nás toho ještě hodně. Ale po vyznání Rufa už tak nějak neřeším, proč to máma schovávala. Není mi to jedno, ale přestávám bejt na ní naštvaná. Fakt asi měla důvod. A i kdyby ten důvod, nebo možná důsledek, měl bejt tenhle blond vytáhlej sexy týpek, se kterým mě je tak neskutečně skvěle, tak ji budiž odpuštěno. Teda aspoň částečně.

Vytáhnu další promo snímky, tentokrát jsou tam Queeni po tour po Americe. Freddie tam má knírek, ostatní téměř v nezměněné podobě, snad jen Rog tam má kratší vlasy a celkově snad vypadá, že ho to focení tolik nesere. Je tam spousta fotek v ulicích New Yorku, dokonce tam je i společná fotka Freddieho s Michaelem Jacksonem.
Queeni ve společnosti Diega Maradony. Zase se přistihnu, že prvně hledám Roga. A zase mu to tam tak sluší. Bílá košile, modrý džíny a je tam vysmátej, což ostatně ostatní taky.
Promo snímek z 1981, kdy Freddie nazpíval dnes už legendární skladbu Under pressure s Davidem Bowiem. Jo přesně tuhle písničku,kterou jsem slyšela od Taylora. Jedna z mých nejoblíbenějších, troufnu si říct.
Následuje série fotek z Life Aid 1985, ikonický vystoupení známých osobností a kapel na podporu sbírky pořádaný Bobem Geldolfem.
Je tam toho fakt spousta. Všechno snad ani prohlížet nechci, nebo možná někdy časem, v klidu...
Dojdu až k několika fotkám a výstřižkům z novin o nemoci a následné smrti Freddieho. Mezi vším tím je založená malá kresba. Je na ní Freddie, nakreslený pouze černou obyčejnou tužkou, z obrázku je znát, že ten kdo ho kreslil, měl Freddieho moc rád a znal ho dobře. Ani nemusím otáčet obrázek, abych se podívala, kdo ho namaloval. Tyhle kresby znám víc než dobře. Tyhle kresby malovala a dodnes maluje moje máma. Ale aby se neřeklo, jen pro jistotu otočím obrázek. Na zadní straně je máminým písmem napsáno

Nikdy nezapomenu Frede✿♡1946-1991

Derou se mi zase slzy do očí, tak rychle zamrkám, abych ten smutek rozehnala.

,, Krásně ho nakreslila viď?" Ozve se Rufus a já jen zakývám hlavou.

Vylovím další obálku...je čistě bílá, nic na ní není. Vyklepu její obsah. Je to spousta promo rozhovorů, fotek a datumy koncertů skupiny Cross. V popředí všeho je Roger, evidentně spokojenej a těžce v klidu. Fotka celý skupiny z nějakýho natáčení...

,, Jé koukej, to je máma!" Zazní zase vesele zprava od Fufína. ,, Natáčela s tátou klip a pak i zpívala!" Dodá a já si můžu pořádně prohlídnout tu, co porodila tohodle skvělýho kluka s neutuchajícím smyslem pro humor. Vidím štíhlou blondýnku, oblečenou do černýho koženýho kompletu. Moc jí to sluší.

,,Vypadá moc dobře, máš krásnou mámu, Rufe!" Usměju se na blonďáka.

,,Jojo, je hezká... nejhezčí máma...teda aspoň pro mě...byla modelka...i když vlastně i dneska občas ještě něco nafotí...mám ji rád...moc...!" Dodá s mírným dojetím v hlase. ,,A je s ní velká legrace! A neboj, brzo ti ji představím! Určitě z tebe bude nadšená tak jako já,nebo táta!"Dodá ještě.

,,Budu moc ráda" mrknu na něj a usměju se. Těší mě, že mu za to stojím, přestavit mě druhý polovině, která vychovala takovýho pohodáře a moc milýho, skromnýho kluka.

Znovu se podívám na tu fotku a zjišťuju, že je Ruf podobnej na oba svý rodiče. Od každýho si vzal to nejlepší.

Usměju se na něj, on se skloní a dá mi zase pusu. Rty má teplý, sametově měkký, maličko mě polechtaj jeho drobný fousky. Pohladím ho po tváři. On mě vezme hlavu do rukou a přitáhne si mě blíž.

,,Tak moc tě miluju, ani si to nedovedeš představit!" Dodá s něhou v hlase a celou mě schová ve svý náruči. Cítím směsici kořeněný vůně, cigaret a z jeho těla sálá příjemný teplo. Nejradši bych byla u něj schovaná nafurt.

Ale nejde to...i když už pomalu chápu a poodkrývám tajemství, stejně pořád nenacházím pravej důvod, proč odešla, proč s ním nebyla? A je s ním teď?

Jak že to řekl Rufovi Roger do toho telefonu? Starý rány se otevřely? Zní to jak z nějakýho blbýho americkýho filmu, a přitom se jedná o mojí mámu a o jednoho z nejslavnějších bubeníků světa.

Proč? Pořád to dotěrný slůvko proč?

,, Prostě proto, abysme mohli bejt spolu!" Ozve se zase potichu nade mnou. Zvednu pohled a zachytím něžnej pohled a mírnej úsměv kluka s nejmodřejšíma očima, co jsem kdy viděla. Vtiskne mi pusu na čelo a mrkne zase ke kufříku.

,,Budeš se ještě přehrabovat? Já..." Zarazí se...

,,Chceš si jít zakouřit viď?" Usměju se na něj a mrknu.

,, Vidíš, a pak že neumíš číst myšlenky!" Zašklebí se rozpustile.

,, Utíkej, já už to vezmu z rychlíku. Leccos už jsem pochopila, tak si to třeba někdy prohlídnu pořádně." Dodám ještě a usměju se na něj zase.

On se skloní, dlaní mě vezme za tvář a dlouze mě políbí.

,, Přijdu hned, puso!" Zahlásí s úsměvem a pohladí mě po tváři.

Pak s tichým pohvizdováním se rozejde směr terasa.
Dívám se za ním, jde lehce nahrben (tak jak se často hrbí vysocí lidé), ruce podél těla, přesto ta pravá plochou dlaní vyťukává, pro mě neznámý, přesto skvěle znějící, rytmus. Na lýtku ještě zahlídnu tetování. Nakrčím čelo a přemýšlím, co asi znamená.
On se ale v půli cesty zarazí, ohlídne se přes rameno a jen tak houkne...

,,Vikingská runa, která mě má ochránit před vším zlým.A vždycky mě povede tou správnou cestou. Říkali tomu Vegvísir! Spokojená?" Zašklebí se zase.

,,Jo... naprosto" nevěřícně hlesnu a třeštím ještě dobu na, teď už prázdnej, vchod na terasu.

To přeci není normální. On mě má přečtenou!

,, Nemám,ale je mi jasný, co se ti děje v hlavě, když vidíš to tetování.Nejsi jediná, která to chtěla vědět!" Houkne zase z terasy ten blonďatej věštec mých myšlenek.

Mírně pokroutím hlavou a pak se znovu zahledím na zbývající hromádku vzpomínek a tajemství zároveň.
Už zbývá opravdu jen malá hromádka všech možných fotek, výstřižků z novin a časopisů. Už tak nějak vím,že na většině bude Roger a jeho rodina,hudba, Queen...
Přehrabuju se dál... narazím na zprávy o narození malých Taylorů, včetně blonďáka, spokojeně pokuřujícího na terase svýho londýnskýho bytu. Nejradši bych se k němu rozběhla a byla u něj,ale zvědavost mi nedá.
Hrabu dál, do ruky se mi dostane svatební oznámení o svatbě Rogera s nějakou Sarinou Potgieter, nyní Taylor.

Aha...takže proto Ruf říkal,že jeho mámu si Rog nikdy nevzal. Bídák...

Různá oznámení o ukončení studia na té či oné škole, včetně té Rogerovy. Noviny, na jejichž první straně se hlásá, že Queen vstoupili do Rockové síně slávy. Následují další noviny, kde tlustým písmem je napsáno, že Roger Meddows Taylor je členem Řádu britského impéria.

Uznale pokrývám hlavou a na chvíli se opřu, abych trochu uvolnila shrbený záda. Na malou, ale opravdu malou chvíli zavřu oči...

Cítím,jak se vedle mě zhoupne gauč a do nosu se mi dostane zase ta známá směsice cigaretovýho kouře a kořeněný vůně. Nasaju vůni a trochu se usměju. Oči nechávám ještě zavřený.A zase mě mizí zátěž máminých vzpomínek z klína...

Rufí mě opatrně pokládá na gauč a začne mě pomalinku olíbávat. Projede mnou zase vzrušení a dech se mi zrychluje. Cítím,jak mi jeho ruce putují po celým krku, sjedou níž, prohněte prsa a pak mě vrazí ruce pod triko. Vzdychnu a uvědomím si,jak mě tlačí tvrdá boule do stehna.

,, Nemůžu se tě dostatečně nabažit, miláčku " vydechne do polibků Ruf a vrazí mi jazyk do pusy. Divoce se líbáme, sem tam jeden druhýho mírně kousneme, a oba dýcháme jak o závod.
Rukama zabloudím až k pásku kraťasů a zajedu až pod boxerky. Nahmatám tvrdou erekci a mírně ho zmáčknu. Z Rufa vyjede zavytí, ale přesto, nebo možná právě proto, mi jedním naprosto přesným pohybem serve oblečení a vrazí do mě prsty až po klouby. Vytřeštím oči a lapnu po dechu.
,,Něco se ti nezdá, puso?!" Ušklíbne se pobaveně, povyjede ven a zase zajede zpět.
Taju pod jeho pohledem, který je temnější než nebe před letní bouřkou.  Vibrace mnou projede takovou silou,že se celá rozklepu. Na nic nečekám a sama přejedu přes Rufovu tvrdou erekci, snažíc se jí dostat ven. A on zase ví...s prsty pořád uvnitř mě, si druhou rukou pomůže od toho zpropadenýho kousku oblečení. Očima sjedu dolů...je dokonalej!
,,Ru... prosím..." Hlesnu a vím, že nemusím ani vyslovit nic víc, protože on ví...
S úsměvem sobě vlastním pokývá hlavou, vyjede ze mě a vzápětí cítím,jak mi ho tam nacpe až po samej kořen. Zakňučím a snažím se ho přitáhnout ještě blíž. On ale trochu pokroutí hlavou, chytne mě za obě ruce a opře se o ně. Nemůžu se skoro hnout a neuvěřitelně mě to rajcuje. Pomalu, líně ze mě na půl vyjede a čeká,co já na to.
,,Ru... prosím..." Zakňučím dnes už po druhý.
,,O co prosíš lásko!" Nezbedně se zeptá a pořád čeká.

Kde bere takový energie a zároveň trpělivosti?

,,Chci, aby se ti to líbilo, puso!" Odtuší on a zase čeká.

,, Rufí.. líbí... vždycky...ale už něco dělej!" Zakňourám zmoženě.

,,Jak ctěná libost, miláčku!" Mňoukne on a začne pravidelně přirážet. Rytmicky se pohybuje, jeho přírazy jsou přesně tak, jak to vyhovuje nám oběma. Blond prameny,lehce zvlněný, se uvolnily a tančí mu kolem soustředěnýho obličeje, svaly napnutý k prasknutí. Pusu trochu pootevřenou s malým mírným úsměvem a na krku sem tam poskočí i ohryzek, to jak zrychleně dýchá a polyká. Chtěla bych se ho dotknout, ale nemůžu, pořád mě drží obě ruce v silným stisku těch svých. Navzdory tomu mě jeho stisk nebolí a odevzdaně se podvoluju jeho rytmu, jeho podmínkám, jeho vůli...jemu celýmu.

Je to k neuvěření! Tohle jsem nikdy s nikým necítila. V podstatě by stačilo pouhopouhé kývnutí a udělala bych cokoliv, kdykoliv, pro tohodle blonďatýho sexy bubeníka.

,,I já pro tebe, puso!" Ozve se trhaně nade mnou a mě tohle vyznání stačí k tomu, abych se udělala. Zatmí se mi před očima, trhám se ve vlnách rozkoše a před očima mě tančí tisíce hvězdiček. Do očí mě vyhrknou slzy a je to tak silný, že mi vytrvale tečou dál. Ruf ale ani na chvíli nepolevuje, teď už téměř, vražedným tempu. Dýchá zběsile a rytmus ještě o maličko zrychlí.

,, Tygře pojď!" Houknu hlasitě a on vytřeští oči, zavrčí a přirazí naposledy. Cítím jak se ve mě rozlévá teplá tekutina a párkrát ucítím malinké, jemné cuknutí. Ruf zmoženě padne na mě, lokty se opírá o gauč, čelem opřenej o to moje. Dech se mu pomalu uklidňuje a pak zvedne hlavu a na tváři se mu usadí širokej úsměv.

,, Tygře jó?" Zašeptá s něhou a lehce poťouchle.

,, Jo, Tygře... však se tak jmenuješ ne?" Zašeptám i já.

,,Jo, jmenuju, ale od tebe to zní Violko naprosto dokonale!" Dodá zase a pohodlně se uvelebí vedle mě. Přitáhne si mě do náruče. Jeho tělo je teplý a pevný a já se s ním cítím absolutně v bezpečí. Dokonce ani naše vzájemná nahota mi nepřijde nijak jinak, než přirozená a naprosto v dokonalým souznění.

Chvíli ještě takhle spolu ležíme, když v tom mě napadne, že než jsme skončili zase takhle, zbývala mi asi už jen malá část skládačky, kterou je potřeba vyřešit.

,,Rufe, já..." Začnu a on se zase usměje a přeruší mě.
,, Pojď Violko, doprohlídneme to spolu" mrkne a natáhne se pro boxerky. Mě podá triko a zbytek oblečení a pohodlně se zase usadí.

Měla bych se spíš jít umejt...prášky mi došly už před 14 dněma...

,,Neboj, postarám se o nás!" Houkne zase on.

Do prdele, zase... Fakt mě z něj klepne.

,,Neklepne, to ti nedovolím. Umřel bych hned po tobě!" Podívá se mi do očí a trochu nakloní hlavu.

,, Neboj!" Zašeptám a pohladím ho po tváři. ,,Takovou radost ti hned tak neudělám!" Mrknu na něj a oba se rozesmějeme zvonivým smíchem.

,,To jsem rád, puso!" Mrkne zase on.
,, Ukaž teda,co je tam dál?" Nakloní se a vyloví malý časopis.
Je to jakýsi fanouškovský časopis o skupině Queen. Prohlížím si ho se zájmem a dívám se, že je z poměrně blízký doby. Až na poslední straně je snímek z koncertu Queen, kde je teď i můj blonďatej zázrak, sedící po mý pravici.

,,Oooo, kohopak tu máme!" Zvolám nadšeně a lehce poťouchle dodám. ,,A pak že nejsi hvězda, aha? I v časopise máš fotku...ohoooo!" Dodám zase.

,,Nech toho jó, však je jen jedna obyčejná fotka!" Prohlásí naoko uraženě.

,,Teda vůbec nevím, co teď mám dělat Ru?" Zeptám se provokativním tónem. ,,Jestli já bych neměla..." Nestihnu doříct, protože mě přes pusu přistane Rufova ruka. ,, Mlč! A nech toho... žádná hvězda nejsem a nikdy nebudu!" Houkne zase nespokojeně a tváří se naoko naštvaně.

,,Noooo, když myslíš!" Krátce se zasměju a pak sklopím pohled dolů,ke kufříku. Na dně se krčí posledních pár kusů fotek. Vezmu je a prohlížím si fotky Queen z nedávný doby. Brian má už šedý vlasy a Roger vlastně taky. Vedle nich stojí o trochu mladší Adam.

,,Tak už jdeme do finále!" Zahlásí Ruf a zvedne poslední list papíru přeložený napůl. Je na samém dně kufru. Otevře ho, ale přečte jen nápis a podá mi ho.

,,Na Vio, to je nějaká lékařská zpráva tvý mámy, to bys asi měla...um...sama" dodá potichu a čeká co já na to.

,, Ukaž...!" Hlesnu zaraženě a začnu číst...

Lékařská zpráva
University College Hospital, Londýn
27. 6. 1974

Dnes v doprovodu přítele (Roger Meddows Taylor) přišla pacientka Daisy Hailey pro masivní krvácení. Dle krevních testů je cca v 9tt těhotenství. Provedeno Rtg vyšetření, doplněno o sono vyšetření.
Závěr: abortus spontaneus imcompletus
Doporučení: curette acuta
Pacientka poučena, rozumí, souhlasí
Příjem na oddělení Gyn-Por

Mudr. David M. Gillis

Ruka se mi rozklepe a do očí se mi nahrnou slzy.

TAK PROTO!!! UŽ CHÁPU...PROTO NECHTĚLA, ABYCH VĚDĚLA, CO SE STALO. PROTO NECHTĚLA, ABYCH ZNALA QUEEN...ROGERA...

,,Vio, co to znamená?" Zašeptá Rufus a chytne mě za ruku.

,,To znamená,že moje máma byla těhotná, ale potratila!" Hlesnu nešťastně a začnu brečet.

,,To je mi moc líto, Violko!" Zašeptá zase potichu a vezme mě do náruče. Bulím mu do hrudníku a je mi hrozně. Byla jsem na ní naštvaná neprávem!!!

Vysmeknu se Rufovi z náruče, popadnu mobil...

Po chvilce vyzvánění se na druhým konci ozve nejistý - ,,Jsi to ty Vio?"

A já ?...Já se zmůžu jen na - ,,Mami odpusť mi, prosím..."