Rychle jsem se umyla a šla za ním.

,,Tobě to trvalo..." Odfrknul znuděně.

,,Dej mi pokoj." Řekla jsem a zhasla.

Rog hned rozsvítil lampičku. ,,Snad nechceš jít spát?" Zeptal se udiveně.

,,Jo chci." Odsekla jsem.

,,Ty vol- to snad ne." Chytl se za hlavu. 

,,A proč ne? Však zítra brzo vstáváme..." Zachumlala jsem se do peřin.

,,Ale vždyť je deset..." Pořád nechápal.

Já se jen přetočila na bok.

,,Hej... Posloucháš mě?" Šťouchl do mě.

,,Dej mi svátek."

,,Daiino, já si chci povídat." Mručel.

,,Jak že si mi to řek? Daiino?" Zasmála jsem se.

,,Jo, nějaký problém." Mrknul okem.

,,Ne." Otočila jsem se k němu.
Může mi někdo vysvětlit proč je tak dokonalej?

,,Co je? Co na mě tak koukáš?" Zeptal se po chvíli, co ani jeden nic neřekl.

,,Nemůžu na tebe ani koukat?" Zeptala jsem se, aby řeč nestála.

,,Já vím, že jsem dokonalej a neuvěřitelně krásnej." Hodil s vlasy.

Kéž bych mohla nesouhlasit...

,,No sebevědomí ti nechybí." Usmála jsem se.

,,Nechybí no." Odpověděl s úsměvem.

Nějakou chvíli jsme ani jeden nic neřekl.

,,Ty seš tak krásná." Pohladil mě po tváři.

,,Rogi, kdyby si tohle neříkal každý, tak bych se cítila i výjimečně..."
Byla to pravda, říká to úplně každý...

,,Prosím tě.." přejel rukou po celém těle a zastavil se u mého pasu. Po chvíli sjel rukou na můj zadek, který párkrát zmáčkl. Chytla jsem ho za ruku, kterou jsem dala pryč.

,,Můžeš mi vysvětlit co děláš?"

,,Co jako?"

,,Mohl by si na mě přestat sahat?"

,,Tak promiň, nevěděl jsem, že tě to sere." Zhasl lampičku a šel spát.

,,Ty moc dobře víš, co mě sere a rozhodně to není to, že si mi sahal na zadek.."

,,Jo tak co tě teda sere?" Rozsvítil zase lampičku.

,,Co asi ty vole... Dneska jsem ti to už říkala... Pohádali jsme se jen tak mimochodem."

,,A co tahle si popovídat o tomhle i se mnou, než jen  s tou krávou, která jen tak mimochodem, mě taky podváděla..." dodal vztekle.

,,To ale neznamená, že ji budeš taky podvádět..." seknu po něm.

Nic na to neřekl, jen mě stáhl k sobě a začal mě líbat. Prvně jsem se nechtěla odtrhnout, ale musela jsem, nechci dopadnout jako ty ostatní...

,,Promiň... ale fakt ne." Odtáhla jsem se z toho nejkrásnějšího líbání. ,,Nechci být jako ty ostatní se kterými se vyspíš a pak je jenom opustíš."

,,Tebe dostat do postele bude složitý co?" Podrbal se na hlavě.

,,To se ti nikdy nepovede."
Jakoby... je mi jasný, že se mu to povede, ale rozhodně ne teď...

,,Tak když myslíš."

Kéž bych mohla říct: ,,Nemyslím, vím." Lehla jsem si zpět na "svou" stranu postele.
,,Tak dobrou." Zhasl konečně.

,,Dobrou..." 

Chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

,,Ty nedáš pokoj."

,,Jop... Nedám."
Už jsem se ani nesnažila se od něj dostat. Po chvíli pokračoval s pusinkami na krk.

,,Rogi prosím.."

,,O co prosíš?"

,,Abys mi dal pokoj."

,,Nasrat." Zasmál se.

Otočila jsem se k němu. ,,Ty seš fakt hroznej." Chytla jsem ho kolem krku a on si zabořil hlavu do mého výstřihu.
,,Tam ne." Okřikla jsem ho.

,,Fajn.." řekl už vyloženě nasraně, ale respektoval mě.

,,Děkuju."

,,Objímat tě můžu?" Zasmál se.

,,Jo, ale nic víc."

❁❁❁

Když jsem se ráno vzbudila, Rog tam nebyl. Nějak mě to nevyděsilo. Věděla jsem, kde je. Sbalila jsem mezitím věci. Mně i Rogovi. Když jsem měla srovnáno přišel Rog.

,,Pojedeme?"

,,Jo, kdes byl?"

,,Zaplatit."

,,Jenom?"

,,Jo, víš vzal jsem si tvojí radu k srdci."

Nestačila jsem se divit. ,,Co prosím?"

,,No... nebudu už nikoho podvádět, prostě se s ní rozejdu a do tý doby s nikým nebudu nic mít."

Jo aha, ono to tak horký nebude...

,,Jo aha."

,,Vyrazíme teda?"

,,Jo jasný.." vzal tašky.

Já šla vrátit klíče, on mezitím dal věci do kufru.

,,Pohni ať můžeme jet." Houkl na mě.

,,Jdi někam." Ještě než jsem si sedla, vytahla jsem si knížku. Zrovna jsem měla rozečtenou 'Na cestě'.

,,Ty si se mnou nebudeš povídat?" Zeptal se mě jakmile jsem otevřela knihu.

,,Mám rozečtenou knížku."

,,A co čteš?" Nahl se ke mně. ,,Na cestě." ,,Moje oblíbená."

,,Fakt?" On čte?

,,Jo ukaž." Otočila jsem. Knihu k němu. ,,No to je ona. A baví tě to?"
,,Jo, baví jinak bych to nečetla. Nedokážu dočíst knížku,která mě nebaví."

,,To já taky ne." Nějakou chvíli jsem na něj jen koukala.

,,Co je?" Pousmál se.

,,Nic, jen si mě překvapil."

,,S čím? Jakože čtu a mám oblíbenou knížku jo?" Smál se.

,,No." Smála jsem se s ním. Bože ten jeho smích... Zavřela jsem knížku, bylo mi jasný, že s ním se nedá nic číst.

,,Tak mi to přečti, já si to rád poslechnu."

Co to po mně proboha chce? Jako že bych mu tady četla jo?

,,Ne já nerada čtu nahlas.."

,,No tak tady tě uslyším jenom já."

Já nechci... Nenávidím to už od doby co jsme četli ve škole...

,,Ne Rogi.. nemám to ráda." Otevřela jsem knížku a začala číst. Zbývalo mi asi 70 stránek.

,,Bude tě rušit, když si zapnu rádio?"

,,V pohodě, klidně si to zapni." Rádio mi nevadí, ale kdyby si vedle mě někdo s někým povídal, tak nedokážu přečíst ani větu.

❁❁❁

,,Přečteno." Zavřela jsem knihu.

,,Hezky." Zatleskal mi Rog. ,,Líbilo?"

,,Jo."

,,A tvoje nejoblíbenější kniha? Cokoliv od Shakespeara."

,,Shakespeare je klasika."

,,Je no."

,,Dvě knihy od něj jsem měl u zkoušek z anglický literatury."

,,Který?"

,,Hamlet a Romeo a Julie." 

,,Že jsem si to nemyslela, a jak si dopadl?"

,,Skvěle." Řekl pyšně.

Klasika egoista malej (nebo velkej?).

,,Co si měla ty u zkoušek?"

,,To samý."

My toho máme dost společného koukám. My by jsme se k sobě stejně hodili.

,,A pak jsem si ještě vybrala chemii a matiku a málem mi z toho jeblo."

,,Tak to jsme dva." Zasmál se a já s ním.

,,Ta matika byla příšerná. Jsem rád, že to mám za sebou."

,,Já taky."

,,A ty teď studuješ umění nebo už konec?"

,,Už konec proboha, ještě toho trochu..." Zasmála jsem se. 

,,Hele, co když nás nebude chtít vidět?"

,,Kdo? Renee?"

,,Jo, Renee. Mám z toho strach, popravdě." Rog má z něčeho strach, to musí být vážný.

,,Bude to v pohodě." Pohladila jsem ho po zádech a pak mu zajela rukou do vlasů. Trochu jsem se nechala unést.

Daisy,
Daisy...
Hned jakmile jsem si uvědomila co dělám, dala jsem ji pryč.

,,Proč si přestala?"

,,Eh.. já-" ,,dej jí zpátky."