Po třech hádkách, šesti tričkách skládaných na třikrát a jízdy autem, jsme konečně byli u mě doma.

,,Neptej se, co jsme tam tak dlouho dělali.." naštvaně seknu pohledem po Rogerovi.

,,Tak teď mluv." Zvedne obočí Mary.

,,Skládali trika... Protože madam to musí mít perfektně srovnaný... To nevadí, že mě tím nasere, ale hlavně že to bude úplně ukázkově srovnaný." Vzteká se Roger a oči má tmavý vztekem.

,,On to tam ale cpal bez toho, aniž by to srovnal." Zkouším namítat.

,,Daisy, stokrát jsem ti řekl, že ty debilní trika si na sebe vezmu klidně i rozžvejkaný od velblouda, takže mi dej svátek s nějakým rovnáním." Vříská po mě.

,,Rogere to je nechutný." Vložila se do toho Mary.

,,Maroslavo, ty mi dej taky pokoj." Odsekne vztekle.

,, Maroslavo...Dobrý." Zasmála jsem se.

,,Haha...jdi si radši sbalit." Otočil se a hodil na mě vražedný pohled.

Já se na něj jen pousmála a šla. On si jenom povzdechl.

Jojo já vím je to se mnou těžký no...

Došla jsem do svého pokoje a začala balit všechny důležité věci. Glasgow je k severu, takže tam bude větší zima než je tady v Londýně, kór v listopadu. Takže nějaký teplý oblečení. Jsem zmrzlinářka. Jsem schopná si už v říjnu vytáhnout zimní bundu. Mimo teplý oblečení jsem si musela vzít i nějakou hygienu, prostě klasika, věci bez kterých se neobejdeš. Pak jsem šla do kuchyně. U stolu seděl Rog s Mary a povídali si.

,,Mary bude ti vadit, když sbalím i nějaký jídlo?"

,,Mademoiselle, to nepotřebujeme... Něco koupíme.." mrkl na mě.

ON NA MĚ MRKL. 

,,Tak jo." Kývla jsem na souhlas.

,,Můžeme?" Zvedl se, šel ke mně a vzal mě za boky.
Viděla jsem, jak se Mary (nově Maroslava) zatvářila.

,,Eheh... Jo." Ztuhla jsem. Moc dobře věděl co dělá.

,,Hele Rogi, co Renee?" Jakmile to dořekla, Rogovi spadl úsměv a ruce dal k tělu.

Že by vždycky zapomněl, že má přítelkyni?

,,Dejte mi pokoj s Renée.." odpověděl rychle.

Podívala jsem se mu do očí, trochu se mu zaleskly. To jsem u Roge nikdy nezaznamenala.
Asi mu na ní hodně záleží...pomyslela jsem si.

,,Tak pojedeme ne?" Snažila jsem se to přejít.

,,Jo jedeme." Vzal mojí tašku a šli jsme k autu. Podržel mi dveře a já se podívala na Mary.
Ta se usmívala od ucha k uchu. Stejně jako já. Sedla jsem si a mohli jsme jet.

,,Tak čau Mary." Křikla jsem.

,,Jo nazdar Mářo." Zamával ji Rog.

Jediný, co Mary udělala bylo to, že na něj ukázala prostředníček. Klasika.

,,Takže...jak to mezi vámi je?" Vyzvídám.

,,Divný..." Odpoví neochotně.

To toho vím...

,,Prostě...Je divná... minule mi řekla, že by bylo super, kdybychom všichni pochcípali a ona tady byla sama...Pak mi říkala, že má chuť mě zabít za to, jak se k ní chovám.." dopoví smutně.

Cože to?

,,A to jako myslela vážně?"

,,No moc nevypadala, že by si dělala srandu..."

,, Chceš ji vůbec vidět?"

,,Ne, ale chci vědět, proč tohle udělala."

Nevypadá, že by ji nějak miloval. Kdo by taky miloval takovýho magora? Je pravda, že když jsem se s Renee bavila, tak byla taková zvláštní. Měla zajímavý smysl pro humor.

❁❁❁

,,Hele nejseš unavenej?" Zeptala jsem se Roge.
Byli jsme na cestě snad už 3 hodiny a začínalo se stmívat.

,,Trochu..." zívl, ale pořád se soustředil na cestu.

,,A není tady někde třeba motel?"

,,Mohl by být v nejbližším městě třeba..."

Za celou cestu jsme si vůbec nepovídali. Ani jednomu nebylo do řeči.

,,Mám se podívat, kde je nejbližší město?"

,,Jo prosím."

Vzala jsem mapu a hledala. Problém byl v tom, že já nedokážu číst v mapách.

,,A kde jsme ted?" Ptám se ho opatrně.

,,No u Birminghamu."

,,Super." Ztrácela jsem se dál a dál. Ty vole já jsem fakt neschopná...

,,Máš to?" Vyzvídá.

,,Heh... Ne." Procedím potichu.

,,Ach jo, ukaž." Zasmál se.

,,Ne já to najdu. Ty řiď." Seknu po něm.

,,No však jo." Smál se.

,,Hele asi nemusíš, támhle něco vidím."

,,Jo to by měl být Oxford."

,,No já ti dám Oxford... To je nějaká vesnice, ty Oxforde." Smál se mi.

,,Dej mi pokoj." Musela jsem se taky zasmát. No tak neumím zemák no.

Chvíli jsme ještě hledali, než Rog našel nějaký menší motel. Zaparkoval před ním.

,,Dobrý večer, máte tady volnej pokoj?" Zeptal se slečny.

,, Dobrý den." Zašvitořila slečna na recepci.

Ty vole z toho jejího sladkého hlásku dostanu cukrovku... pomyslím si vztekle.

,,Máme. Máte občanky?" Vyptává se sladce dál.

,,Jistě." Zářivě se na ní usměje a ještě na ni mrkne.

No jo klasika on s ní bude prostě flirtovat...

Podal ji občanku.

,,Děkuju." ,,Nemáte za co, pro vás cokoliv." Usměje se naučeným profesionálním úsměvem.

To jsou kecy... Začínáš mě pěkně srát.

Ona mu podala zpět občanku, klíč a  papír...

Jaký asi ty vole... Nákupní seznam to úplně nebyl.

,,Ráno se tady stavte." Připomene a dělá na něj oči.

Jistě, ale jenom zaplatit a odjet, krávo. Prolítne mi hlavou.

,, Děkujeme." Roger poděkoval za nás za oba.

,,Co to mělo bejt?" Vyjela jsem po něm.

,,Co je? Nemůžu ani flirtovat?" Vzal batoh a tašku z kufru.

,,To můžeš, když ale nemáš ženskou." Odseknu mu.

,,Myslíš Renée?" Diví se jak divizna.

,,No?"  Zvedám hlas už i já.

,,Co je to za přítelkyni? Jen tak si odjede do Glasgow a ani mi o tom neřekne?" Vřískne zase po mě.

,,Nemyslím jenom teď, ale děláš to furt... Furt si k sobě někoho zveš. Furt ji podvádíš." Ječím po něm nasraně.

On si jednom zapálil cigaretu a v klidu mi řekl: ,,Ona ale dělá úplně to samý...určitě teď někde v Glasgow vyšukává s nějakým pablbem." Potáhne z cigarety.

Jak může být tak v klidu?

,,A co když ne? Co když se jí něco stalo?"

,,Pochybuju... Neznáš ji tak jako já."

,,To ti to ani není líto?"

V tu chvíli hodil cigaretu na zem, zašlápl a šel do pokoje.

,,Počkej." Doběhla jsem ho.

,,Co?"

,,Co takhle mi odpovědět?"

,,A ty si myslíš, že mě to nesere? Že mi to není líto? Myslíš si o mně, že jsem bezcitnej kokot?" Dodá s lítostí v hlase.

,,To jsem neřekla."

,,Ale myslíš si to. Ale to, že já se v tom vztahu snažil mnohem víc než ona, to tě nezajímá."

,,Jak to mám asi doprdele vědět?"

,,Tak jí neobhajuj furt..."

Odemkl pokoj a hodil na zem naše věci.

,,Jdu se umejt." Zahlásil nasraně.

,,Fajn." Odsekla jsem mu zase.

Sedla jsem si k malému stolku a porozhlédla jsem se po pokoji. Manželská postel ty vole...

Po chvíli přišel umytej Rog, s ručníkem kolem pasu.

,,My jako spíme na jedný posteli?"

,,Jo." Odfrkne.

,,Pána Boha." Protočím očima.

Zvedla jsem se a šla se umýt. Zalezla jsem do sprchy a začala se mýt. ,,Ty vole já jsem fakt dementní.." uvědomila jsem si, že jsem si nevzala s sebou tašku.
,,No nic řekneme Rogovi." Přemýšlela jsem nahlas.

,,Rogi... podáš mi prosím tu tašku?" Houknu na něj z pidikoupelny.

,,Trvalo ti to pět minut, než sis to uvědomila."

,,Haha... podej mi tu tašku." Křiknu po něm zase

,,Tak si pro ni pojď." Zasmál se.

,,Jdi do prdele a podej mi ji."

Asi ho zabiju.

,,Bože." Zvedl se z postele.
,,Na." Podal mi do ruky tašku a pozoroval mě.

,,Ty dveře musíš trochu víc." Poradil mi.

,,Nekecej..."

,,Víš jak? Takhle." Už už chtěl sáhnout na kliku.

,,Ať tě to ani nenapadne otevřít." Houkla jsem po něm.

,,Prosím tě." Zasměje se zase.

,,Táhni." Křikla jsem a rychle zavřela a zamkla dveře.

❁❁❁

A budou se hádat a budou... nemožný oba dva...
Tak snad brzo najdou Renee a půjde si každej po svým...a nebo ne...?