,,Tak co, jak si to užíváš?" Ptal se mě Rog, když jsem pojídala asi už pátý kousek dortu a pila asi třetí Margaritu.

,,Je to skvělý!" Odložila jsem dort a dala mu pusu. Na pusu... Bože Daisy...

,,Ježíš promiň." Rychle jsem se odtáhla.

,,Ne, v pohodě." Usmál se.

,,Ne, to není v pohodě, máš přítelkyni."

,,Však to byla jenom pusa..." Mrknul na mě.
,,Když jsme u toho, kde je Renee?"
,,Ona nepřišla?"
,,Asi ne."
,,Pojď, Rogi musíme ji najít."
,,Jo, tak kde ale?"

Ty vole to bys měl vědět ty... Moje přítelkyně to není a ani s ní nebydlím.

,,Ty seš teda fakt muž roku..."
,,Já vím..."
,,Tak třeba u vás? Nemohla by tam být?"
,,Můžeme to zkusit."

Šli jsme za Mary, abychom ji to řekli.

,,Ona tady není?" Řekla, když jsme ji o tom informovali.
,,Asi ne."
,,Tak běžte a já se tady o to postarám."

Kývli jsme hlavami a šli do auta. Dojeli jsme k Rogovi a vtrhli dovnitř.
,,Renee?" Zakřičel Rog na celý byt.
,,Renee!" Procházel bytem.
,,Re-nee?" Zasekl se.
,,Co je, našel si ji?"
,,Ne, je tady jen papírek." Odpověděl zaraženě.

Přiběhla jsem k němu.
Stál u postele a držel snad ten nejmenší kousek papíru, co jsem kdy viděla.
,,Je pryč." Zmuchlal papírek a naštvaně mě obešel.
Přišla jsem k posteli a přečetla si zmuchlanej vzkaz.

Jsem tam kde jsem chtěla být...

,,Rogi kam chtěla?"
,,Jak to mám vědět."   Je naštvanej.
,,Tak já nevím...nemluvila o místu kam by chtěla?"
,,Já nevím."
Sedl si ke stolu a chytl se za hlavu.
,,Rogi, no tak... Přemýšlej."
Přišla jsem k němu a pohladila ho po zádech. 

Daisy to není to, co by si mu měla říct nebo udělat...

,,Daisy, já ale fakt nevím."
,,Tak nemůže to mít někde napsané?"
,,Jako třeba deník?"
,,No?"
,,Ten nevím, jestli si psala. Byla taková moc uzavřená, málokdy mi něco řekla.."

Šel se podívat do ložnice.

,,Hele, tak prohledej tu skříň a já se podívám do nočního stolku." Řekla jsem a začala se hrabat v šuplíku od stolku. Všude samý blbosti. Začínám mít pochybnosti o tom jestli něco najdeme.
 
,,Tak co Rogi?"
,,Nic." Byl takovej zaraženej a pomalejší. Asi měl strach.
,,Ty?"
,,Taky."
,,Hmm, je to zbytečný..."

Odešel do kuchyně. Po chvíli se začaly ozývat rány.

,,Ty vole.." zvedla jsem se a šla za ním.
,,Rogi?" Došla jsem do kuchyně.

Uviděla jsem Roge sedět u linky a kolem něj jen střepy.
Celej on... Když se mu něco nedaří, tak je vzteklej a hází se vším kolem sebe.

,,Klid." Sedla jsem si k němu a vzala ho kolem ramen. Přitulil se. Byl šíleně roztomilej...
,,Klid najdeme ji." Utěšuju ho.

Nic neříkal. Po chvíli se zvedl, podal mi ruku, pomohl i mě vstát a začal uklízet střepy.

Já mezitím šla hledat. Našla jsem knihu. Něco se mi na ní nezdálo hned, jak jsem si ji vzala do ruky. Otevřela jsem ji a uvnitř byl vyřízlý otvor tak, aby se tam vešel diář. Vzala jsem diář a začala číst.
,,Rogi?" Zavolala jsem na něj.
,,No?" Houknul z kuchyně.
,,Něco jsem našla." Zavolala jsem na něj znovu.

Rychle ke mně přiběhl, vyrval mi diář z ruky a četl.
,,Ty vole...Glasgow? To je strašně daleko...Ona odtamtud pochází? Co všechno mi neřekla ty vole?" Začínal se zase vztekat.

,,O tom, že pochází z Glasgow, ale vím. Tenkrát mi to říkala." Pípnu potichu, abych ho ještě víc nenasrala.

,,No, ale co teď?"  Hlesne...

,,A nepíše tam ještě něco?"

,,Píše, že by zase chtěla žít v Glasgow jako žila před tím, akorát, že začít od začátku a taky... Eh.. už nic.." zavřel deník. ,,Musím s ní mluvit..." dodá smutně.

,,Tak chceš jet jen tak do Glasgow?"

,, Klidně...Jen...jen nechci jet sám."

,, Mám tam jet s tebou?"

,,Jo prosím." Sedl si na postel.

,,Hele, tak se vyspíme a pojedeme." Navrhuju.

Rog se na mě podíval. 

,,Teda...jakože se vyspíme v posteli. Půjdeme chrupkat." Rychle vysvětluju, aby ho nenapadlo nic jinýho.

,,Však jo." Zasmál se.

❁❁❁

Ráno jsem se probudila v objetí Roge.

Ty vole asi nechci vědět co se dělo...

Zvonil telefon. Nějakým způsobem jsem se dostala z jeho objetí (i když se mi vůbec nechtělo) a šla zvednout telefon.

,,Prosím?"
,,Kde jste?" Zakřičela do telefonu Mary.
Ta, když zakřičí, tak máš pocit, že ušní bubínky odpadly i sousedům.

,,Prosím tě klid, jsme u Roge." Zívnu.

,,A co Renee?" Vyptává se zvědavě.

,,No ta tady není. Z největší pravděpodobností jela do Glasgow...A Rog tam chce jet za ní." Dodám.

,,Se posral? Však je to přes celou Británii." Huláká mi zase do ucha.

,,Já vím... Ale prostě tam chce. Nevím proč, asi se s ní chce rozloučit, ona tam chce zůstat... asi." Snažím se jí to vysvětlit.

,, Takže vy si to tam spolu rozdáváte a mezitím je naše kamarádka někde v prdeli?" Ječí na mě hystericky.

,,Já si to tady s ním nerozdávám a ani jsem si to s ním nerozdala. Teda...Ne že by mi to nevadilo..." Houknu na ní.

,,Prosím tě, Rog dostane do postele každýho...Ten by sbalil i sám sebe."

,,To je fakt, ale vážně nic nebylo." Ujišťuju jí.

,,Ale ty bys určitě chtěla, nemám pravdu?" Vyzvídá už trochu klidněji.

Měla. Moc dobře to ví. Moc dobře to víme obě.

,,Hmm." Zamručím ji do sluchátka.

,,Hmm... zajímavý rozhovor." Ozve se za mnou pobaveně.

,,Ty vole." Lekla jsem se. ,,Co všechno jsi slyšel?" Otočila jsem se na něj.

,,Jenom větu, že bys určitě chtěla něco...ale nevím co...Třeba mě?" Nadzvedl obočí.

Tady má někdo hodně vysoký sebevědomí...

,,Haha...Nech mě domluvit s Mary." Strčila jsem ho a pobídla ho, aby šel.

,,No jo, už jdu."  Ohrne pusu,ale opravdu se otočí a odejde z místnosti.

,,No nic, děvče, jdi si užívat s Rogem. Pá." Loučí se už pobaveně Mary. ,,A jeďte opatrně." Dodá ještě.

,,Mary já tě zabiju...jo a pojedeme, neboj, pá." Zasmála jsem se.

,,Tak jdeme balit. Nebo spíš jdeme tebe sbalit." Řekla jsem po tom, co jsem položila telefon.

,,Fajn." Začal cpát úplně náhodný věci do batohu.

,,Co děláš?!" Vyjela jsem.

,,Co je? Takhle balím já." Odsekne.

,,No to v žádným případě! Tady máš papír a tužku a budeš si to psát." Zvyším na něj hlas.

,,Ty vole, ty seš otravná..." Zkouší protestovat.

,, Dělej a nemel." Houknu na něj pro změnu zase já.

Jsme na sebe tak milý...ušklíbnu se.

,,Spokojená?!" Zařval, když napsal první věc.

On má tak krásný písmo...

,,Jo. Dál. Pokračuj" pobízím ho.

Vzal triko a nacpal ho do batohu.

,,Pane Bože, dej to sem." Snažím se mu to triko vyrvat z ruky.

,,Ty- a už mě neser." Vzal to triko a srovnal ho. ,, Stačí?" Zeptá se vztekle.

,,Jo... Ale mohl si to srovnat líp.." provokuju ho zase.

Tož to by mě zajímalo jak velkou má trpělivost... Moc velkou asi ne...

,,Daisy!" Zařve.

Upss... Ještě chvíli ho budu srát a asi mě podřízne.

,,No jo klid." Zasmála jsem se.

,,To není prdel. Mě vole nasereš a pak se tomu ještě směješ...? Fakt haha... Radši mi srovnej to debilní triko."  Dodá vzteky bez sebe...

❁❁❁
Jsou na sebe milý což?😂😂 No jó, když on je Rogík tak trochu vztekloun, no...no a Daisy zase provokatérka...tak to jinak ani nemůže bejt...
Sice už je pondělí,ale zatím jen hodinu, tak s malým zpožděním máte tak jako tak kapitolu 😉 tak čus 😉