Rog i já jsme spolu skvěle vycházeli. Neměli jsme problémy, za celý dva měsíce jsme se pohádali asi jenom jednou a to když si Rog zapomněl zalejt kytku, ta mu chcípla a pak to sváděl na mě. Protože přece já jsem ta, co se stará o kytky. No prostě pako...

To já jsem měla horší problém. Už asi dva týdny krámy nikde... Zvracení dennodenní chléb.

Ty vole ty ses nechala zbouchnout...

Horší je, že Rog furt mluví o tom, že děti zatím nechce. Proč by taky chtěl, začínající hudebník s ne moc penězi. Ale já na potrat nejdu, ani kdyby mi zaplatili. Nebudu to jen tak zabíjet jen proto, že Rog nechce být zatím tátou.

,, Počkej, já vím, že bych se na to neměl ptát, ale dostalas to od tý doby?" Ptal se... už mu začínalo být divný, po čem furt zvracim.

,,Ne." Řekla jsem na rovinu.

,,Ty vole.." řekl si spíš pro sebe. ,,Ale já nechci ještě dítě."

To je mi jasný... ,, Takže by si mi ani nepomohl?" Vyjela jsem na něj.

,,Daisy to ne, ale chápeš, jak jsem to myslel." Objal mě.

Popravdě jsem nevěděla, jak to myslí. Řekl to... děti nechce, ale zároveň by se na mě nevykašlal.

,, Doufám, že po mě nebudeš chtít jít na potrat, protože k tomu mě nedonutíš."

,,Ne, tohle je tvoje věc." Odpověděl tiše.

Rog po chvíli jel do studia zase nahrávat a já se objednala k doktorce. A další den tam šla. Dopadlo to přesně tak jak jsem očekávala. Těhotná. Vůbec jsem netušila jak reagovat. Měla jsem radost, ale zároveň strach.  Víc ve mě převažoval strach. Musela jsem to říct Rogovi. I přes to, že dítě nechce.
Napadlo mě že bych upekla muffiny a pak mu to řekla. A tak jsem i udělala. Upekla jsem kolem patnácti muffinu. Speciálně jsem do nich dala borůvky, protože ty má Rog nejraději. Měl se vrátit o půl jedné. Bylo pár minut po dvanácté a já začínala být čím dál tím nervóznější. Když přišel tak jsem málem omdlela.

,,Ahoj Daisy." Přišel a objal mě.
,,Ty si pekla muffiny!" Zapištěl. Měl z nich radost, dlouho je neměl.
,,Jsou borůvkový?" Ptal se nadšeně.
,,Kdyby nebyly borůvkový, tak asi na nich nebudou borůvky ne?" Zasmála jsem se.
,,Ajo." ,,A taky bych ti potřebovala něco říct..."
Rog se zakousl do muffinu a povídá: ,, seš těhotná."
,,Jak si to poznal?"
Jen nadzvedl ramena.
,,Asi protože si upekla muffiny a já znám tvé taktiky."

Je pravda, že vždycky když jsem někomu něco oznamovala a byla nejistá z reakce, tak jsem mu nejdříve něco dala.

,,To není pravda."
Ale je...
,,Jo vždyť jak myslíš." Zasmál se. ,,A?" ,,Já nevím, nějak se o to postaráme." Povzbudil mě.
Byla jsem ráda, že to vzal celkem dobře.
,, A nezlobíš se?" ,,Ne?" Podíval se na mě nechápavě. ,, Proč bych měl?" ,,Já nevím." Řekla jsem a šla malovat si.

Vždycky, když jsem se potřebovala uklidnit nebo vypnout, malovala jsem. Teď jsem potřebovala oboje. Jenomže mi nešlo myslet na nic jiného, než na těhotenství a budoucnost. Namalovala jsem sebe, jak jsem sama. Proč? Netuším. Asi se s tím musím nějakým způsobem smířit.

,, Zapomněl jsem ti říct, že jdeme dneska ke klukům, Fred chce oslavit album." Přišel po chvíli Rog.
,,V kolik?"
,,Asi tak za dvě hodiny?" ,
,Fajn." Odpověděla jsem mu docela klidně.
Ještě než odešel, pohladil mě po zádech. Je mu naprosto jasný, že mi není nejlíp. Radši jsem nechala malování a šla se připravovat. 

❁❁❁

,,Tak jste konečně přišli, drahoušci." Přivítal nás Fred.
Byli tam už všichni, Freddie to protentokrát udělal jako rodinnou oslavu. Což jsem se divila, přeci jenom to byl Freddie.

,, Pojďte si sednout." Sedla jsem si mezi Mary a Ver.
,,Tak jo přátelé, pojďte si ťuknout." Vytáhl Brian flašku šampaňa.
,,Bri já si nedám, nemám na to chuť."

Přece jim na plnou hubu neřeknu, že jsem těhotná...

,,Ale no tak... Daisy..." Naléhal Freddie.
,,Frede prosím."
,,To tě Rog zbouchnul, že nepiješ?" Řekl Fred ze srandy.
Jenom jsem se podívala na Roge a nic neříkala.
,,Ty vole kámo cos dělal?!" Zakřičel,  když mu to došlo.
,,Já nevím." Vyhodil rukama do vzduchu.
,,Takže ty budeš táta?"
,,Ne ty vole, vrtulník ze mě bude."

Ver začala dojetím brečet.
,,Pane Bože, já z nás nemůžu, takže tu budou dvě děti." Nikdo nechápal.
,, Proč dvě? Daisy?" Otočil se na mě Rog.
,,No jemu se to taky povedlo."Prohlásila Ver.
,,Ty vole, hlavně neříkejte vy dvě že jste taky těhotný." Mluvil k Chrissy a Mary.
,,Klid my si dáváme na čas." Ujistila ho Chrissy.

Všichni si ťukli, já a Ver jsme si daly nějakou sladkou srajdu, aby se neřeklo.
A pak se začalo zapíjet. Po té asi už 3 flašce jsem měla pocit, že zapíjí rovnou už i narození těch dvou.

,, Pojď ke mě, ženo." Zavolal na mě Rog.
Odkdy jsem jeho? Jakože žena jsem...jo... ale jeho? To jsme si nedomluvili Taylore...
,,Tak když ke mně nejdeš, tak já jdu za tebou." Doplazil se ke mně naprosto na mol.
,,Rogere...co to děláš? Měli bychom jet domů."
,,Ale hovno.. já chcu tu bejt."
Už jsem mu přestávala trošku rozumět.
,,Rogi." Zasmála jsem se.
Seděl na mně obkročmo a pomalinku ale jistě usínal. Pak si položil hlavu na moje rameno a tradá do světa snění.

Freddie na tom nebyl o moc líp. Ten pro změnu si vzal nějakej obraz ze stěny a začal ho objímat. Asi by mu měla Mary pořídit plyšáka...

Nejlíp na tom byl Bri a Johnem. Zatímco John někam zmizel, Bri vysvětloval zdlouhavé příklady a málokdy se trefil do správného výsledku... Jednoduše řečeno, něco jako já když jsem měla zkoušku z matiky.

,,Krev! Krev! Kre-" příběhl John s rukou od krve a hned na to omdlel.
,,Johne!" Vyjekla Ver a běžela se na tu ruku kouknout.
Nebyla to krev. To jenom Freddieho napadlo, že dát kečup do koupelny na ručník je skvělý nápad a John si potom si do něj utřel ruce.
Good job, pojďte, zatleskáme Fredovi.

,,Prober se ty blbe." Propleskávala ho ze všech stran.
Mary mezitím ještě přinesla ubrousky, aby jakmile se John probere,tak aby zase neomdlel.

,,Asi je načase jít do hajan." Řekla Chrissy a Bri začal kroutit hlavou.

,,Nech mě to dopočítat." Řekl a usnul přímo uprostřed věty...
,,Super a teď co?" Zasmála se Chrissy.