Probudila jsem se na Rogově hrudi. Pochrupkával si. Teda ne moc dlouho, asi během pěti minut se taky probral.

,,Dobré ráno."  Líbl mi pusu na čelo. Co mu je?
,,Dobré."
,,Měli bychom jet." Pohladil mě po vlasech.
,,Měli bychom no... Ale mě se ještě nechce." Objala jsem ho pevně.
,,Ale musíme, ať jsme brzo doma..."

 Sedla jsem si na něj obkročmo. Skousl si ret a pořádně si mě prohlédl.
,,Co je?" Zasmála jsem se.
,,Nic."
Pohledem mi sjel do výstřihu.
,,Rogere." Okřikla jsem ho.
,,No co, to už ti nemůžu koukat ani na kozy?"
Koukal mi konečně do očí.
,,Ne." Smála jsem se slezla jsem z něj a šla se převléknout.
On se zvedl a taky se převlékl. Sbalili jsme se šli zaplatit.

,,Dobrej." Řekla ta blbka, se kterou Rog před pár dny flirtoval. Vyplivla to jako bonbón, který ji nechutnal.

,,No dobré ráno." Pousmál se Rog. Narozdíl od ní byl ve velmi dobré náladě. ,,Platíme tolik, jako minule?"

,,Jo." Štěkla.
,,Líp by to nešlo?" Zeptal se a podával 20£.
,,Ne." Řekla kysele, vyrvala mu dvacku z ruky. ,,Díky a nashle." Štěkla zase.

Rog ale stále měl dobrou náladu, která ho asi jen tak neopustí. ,,Není za co, nashledanou." 
Odjeli jsme.

,,Takže... Jak sis to se mnou užila?" Zeptal se.

Myslí ten celej výlet nebo ten včerejší sex?

,,Jo užila." Řekla jsem nejistě.
,,Jo jako bylo to fajn. To bychom někdy mohli zopakovat ne?" Dotírá zase s otázkou.

Doprdele ale já nevím co myslí...

,,Jo klidně." Zase nejistá odpověď...
,,Třeba až budeme sami."

Tak že by myslel ten sex?

,,Jo, tak jo."
,,Ty vůbec nevíš, na co přesně odpovídáš." Začal se smát.
,,No... nevím no."
,,Myslel jsem samozřejmě obojí."
,,Fajn...můžeme zopakovat obojí." Zasmála jsem se. On měl doslova záchvat smíchu.
,,Tak jo." Pohladil mě po stehně.

Pane Bože jeho doteky? Umírám...

❁❁❁

,,Rogi... já nevím co se ti tenkrát nepozdávalo."
Byli jsme vysmátý a vzpomínali na naše seznámení.

Tenkrát jsem běžela na vlak a před ním jsem spadla na držku... No vlak jsem nestihla, ale Rog mi pomohl. Sice s velkým smíchem, ale pomohl.
,,Já jsem z tebe vůbec nemohl." Umíral smíchy.
,,Víš jak mě bolely ruce?" Tenkrát jsem si je zlomila. Obě dvě...
,,Nevím jak moc,ale vím, že jsem tě pak vezl ještě na rentgen."

~flashback~

,,Ty vole 7:58, za dvě minuty mi to jede... Kurva drát..."

Utíkala jsem po nádraží. Lepší den, na to si vzít podpatky, být nemohl. Tak si to tak běžím, když v tom na něco šlápnu. Leknu se a zakopnu takovým stylem, že letím na kilometry daleko. Kdyby jsi se koukala pod nohy, tak se ti to nestane.
,,Au." Vyjeknu, když dopadnu na ruce.

Přispěchá ke mně kluk. Blonďatý dlouhý vlasy, modrý oči, přesně ti co se mi líbí.
,,Seš v pořádku?"
Je na něm vidět,že se chce smát.
Díky vole...
,,No nevím." Řeknu nejistě.
,,Chceš vzít třeba k doktorovi?" Snažil se zadržet smích.
Moc mi nepomáháš.
,,Já ale musím jet."
,,Teď si spadla na hubu, myslím, že by si potřebovala pomoct." Trochu už se chechtal.
,,Fajn." Chtěla jsem se zvednout.
,,Ne v klidu, já tě vezmu."
Chytla jsem se mu kolem krku. On mě zvedl a táhl k autu.
,,Cos dělala vůbec?"
,,Běžela jsem na vlak."
Vyprskl smíchy.
,,Ježíš promiň, ale měla jsi se vidět, jak jsi letěla."
Usadil mě do auta a připoutal.
,,Promiň...bolí tě něco?"
,,Ruce." Pípnu zmoženě.
,,Bodejť by ne." Chechtal se.
Jsem ráda, že máš dobrou náladu.
,,Nic nepotěší líp, než cizí neštěstí co?" Byla jsem už trochu nakrknutá...
,,Já už fakt přestanu promiň." Pohladil mě po rameni.

Dojeli jsme do nemocnice.
,,Musíte vyplnit žádanku, tady." Podala nám paní na recepci papír.
,,Mám ti to psát?"
,,Jo."
,,Jméno."
,,Daisy."
,,Příjmení?"
,,Hailey."
Právě teď se o mně dozví úplně všechno...
,,Datum narození?"
,,15.10. 1953."
,,Mladá..."
,,Já vím." Zasmáli jsme se.
,,Bydliště?"
,,157 Twickenham Road."
,,To je blízko mně."
Koukala jsem mu pod ruku, jestli to píše správně. Ten má nádherný písmo.
,,Trošku mě znervózňuješ."
,,Jo promiň."
Přestala jsem mu koukat pod ruku.

Potom, co jsme to dopsali, jsme šli na rentgen.
,,Sundej si bundu a mikinu." Řekla sestra.
,,Mám ti pomoc?" Zeptal se.
,,Asi možná...trochu."
Sundal  mi bundu i mikinu.
,,Děkuju."

Sestra mi osnímkovala obě ruce a pak se na to podívala.
,,No...máte to zlomený." Řekla po chvíli zkoumání.
,,Obě?"
,,Ano obě."
Ty vole... Teď na začátku školního roku?
,,Takže teď zasádrovat." Řekla sestra a ukázala nám směr, kam jít.

Šli jsme teda na sádrovnu.
,,To mě poser."
,,Tak to tě s dovolením odvezu i domů, jo?"
,,Jo...děkuju."

Došli jsme tam. Sedla jsem si a položila obě ruce na desku stolu. Sestra mi  pak udělala obě sádry a já pak čekala, až to uschne. Trvalo to asi půl hodiny.
,,Ukažte."
Natáhla jsem na sestru obě ruce.
,,Dobrý můžete jít."
Zvedli jsme se poděkovali a odešli.

,,Já chtěla jen stihnout ten posranej vlak."
,,No jo Daisy, ale pak jsi zakopla."
,,Jak se vůbec jmenuješ ty?"
,,Roger." Řekl.
Takže Rogik.
,,Kjása."
,,Že jo?"

Zasmál se. Otevřel mi dveře od auta.
,,Díky." Rovnou mě i připoutal.
,,Takže do Twickenham Road."
,,Jop."
Netrvalo to dlouho. Přeci jenom, když  ví , že je to ulice hned vedle tý, kde bydlí on, tak asi nebude moc dlouho hledat.

,,Děkuju ti mockrát." Poděkovala jsem mu, když jsme stáli před mým barákem.
,,Však v pohodě. Tak já už půjdu."
Už už chtěl jít.
,,Rogi...mohla bych tě ještě o něco poprosit?"
Otočil se a koukal na mě těma modrýma očima.
,,No?"
,,Pomohl bys mi ještě doma?"
,,Jasně."
,,Máš někde klíče?"
,,V tašce."
Začal mi hrabat v kabelce a jakmile našel klíče, odemkl.
Vešli jsme dovnitř a šli si dát něco k jídlu.
,,Já se moc nechci hrabat v ledničce teda, ale ty si to jídlo asi neuděláš." Poznamenal vesele.
Vytáhl máslo, šunku a okurku.

,,No kdybych nebyla blbá, tak bych neměla sádry."
,,Kdybys nebyla blb- nešikovná, tak se neznáme."
Zasmála jsem se.
,,Promiň." Uchechtl se a začal připravovat jídlo. U toho se řízl.
,,Au." Zakvílel.
,,Dej to pod vodu."
Já se pokusila otevřít skříňku. Moc to nešlo.
,,Prosím tě tady jsou náplasti."
,,Jo...dobře děkuju."

~konec flashbacku~

,,Náhodou to bylo strašně hezký, jak si mi pomáhal."
,,No nádherný to bylo." Koulel očima.
,,Hele ale zase jsi se na mě mohl vykašlat." Usmívala jsem se od ucha k uchu.
,,Mohl...ale neudělal jsem to."