,, Konečně jste doma... Ani jste se neozvali vy potvory..." Houkla po nás Mary.

,,Tak sorry Marie Austinová. My jsme neměli kde ti zavolat." Snažím se jí to vysvětlit,ale ona se vůbec netváří, že by mi věřila nebo chtěla uvěřit. Dívá se na mě zkoumavě.

,,No určitě, tak kde je?" Zeptala se Mary a zvedla významně obočí.

,,Eh... no chce tam zůstat..." odpověděli jsme spolu. Oba najednou. Krátce jsme se zasmáli.

,,A začít žít nový život..." Upřesnil Rog a pokrčil rameny.

,,Už nás ani nechce vidět." Posmutněla jsem. ,,Úplně nás tam odbyla.."dodal znovu Roger, jako by chtěl omluvit nás a ne Renee.

Mary na to neměla co říct. Hledala slova, která ne a ne najít... Nebyla z toho nadšená. S Renee se strašně dobře krafalo. Byla skvělá kamarádka. Ale asi nás tak nevnímala...tak jako my ji. Evidentně jsme se v ní všichni tak trochu spletli.

,,No nebudeme ji řešit, je prostě pryč, chce být sama..." Uzavřela to Mary.

Rog jen kývl na souhlas. Co mu taky jinýho zbývalo.

,, Pojďme dovnitř." Pobídla jsem je.

Šli jsme rovnou do obýváku.

,,Jeee...vy jste tady?" Překvapili mě kluci, kteří si tam seděli a popíjeli čajíček.

,,No my jsme teď tady byli s Mary,  když tady byla tak sama." Rychle začal vysvětlovat Brian.

,,Jo tak." odpověděla jsem s úsměvem.

Mary, ještě než odešla do kuchyně na mě mrkla, ať jdu s ní.

,,Takže? Jak jste si to užili?" Začala vyzvídat a pořád se nablble usmívala.

,,No...Heh..." Pousmála jsem se.

,,Daisy! Mluv, teď už se z toho nevyvlíkneš." Dotírala pořád a ukazováčkem do mě dloubala.

No to je mi jasný...

,,No..." najednou jsem nevěděla,jak začít.

,,No no... Mluv!" Houkla už netrpělivě Mary.

,,Pane Bože...on byl na mě tak milej!" Vypískla jsem.

,,Jako třeba?" Zasmála se krátce.

,,No... my... jsme si to strašně užili... Sám mi řekl, že bychom to mohli někdy zopakovat." Odpověděla jsem ji mírně zasněně.

Samozřejmě zopakovat i něco jiného.

,,To si děláš prdel!" Ječely jsme tam obě jak na lesy.

,,Co děláte?" Objevil se ve futrech Rog s nechápavým výrazem, ale pořád s úsměvem na rtech.

,,Ale nic." Zasmála jsem se a šla za ním. Objala jsem ho a z nějakého nepochopitelného důvodu jsem ho políbila.

Daisy... Proč si děláš zbytečně problémy? Se tě ještě budou ptát,proč si to udělala...?Ty seš fakt blbá...

,,Uuu... tady se to začíná rozjíždět." Prohlásila Mary.

Rog si mě chytl pevněji a začal se se mnou líbat.
Ok. Asi to nebyl až tak špatný nápad. Stejně nevím, kde jsem vzala odvahu tohle udělat.

,,Co se tu rozjíždí- óóó..." Vpadnul do kuchyně Deaky.

Oba jsme se snažili tyhle kecy nevnímat. Rogovi to moc nešlo, snažil se nešklebit, no nevadí...

,,Rog není s Renee?" Rog se odtáhl a otočil se k Deakymu.
,,Ne." Otočil se zpět ke mně. ,,Takže jste teď a spolu?" Zeptal se a mrknul na mě.

Haha...o tom si můžu tak maximálně nechat zdát.

,,Ne...ale tak-" nenechají mě ani domluvit, do psí řitě.

,,Jste přátelé s výhodami..."

,,Ne prostě kámoši. Blízcí kámoši." Objal mě pevně.

,,Takže spolu šukáte." Prohlásil Fred.

,,Jo jasný... Teď si na to kápl." Zasmál se zase Rog.

,,Ale jenom jednou." Snažila jsem se zachránit situaci.

Hmm zachráněno...haha

,,Hele moc mi nepomáháš." Zasmál se Rog.

,,Jo, promiň... já budu držet hubu." Zasmála jsem se s ním.

,,No děkuju." Mrknul rozpustile.

,, Takže co teda? Přijde mi, že jste nějací ublížení..."
,,Jo, Fred má pravdu." Ozval se Bri.

,,No tak jsme si blízcí, nějaký problém?" držel mě kolem pasu. Byl tak roztomilej, jak se vztekal.

,,Ne dobrý." Prohlásili všichni sborovým hlasem a rozřehtali se už naplno.

❁❁❁

,,Hele...já bych měl jet." Řekl Rog.

Kluci už odjeli, kromě Roge.
Ten si zalehl ke mně do postele, kde jsme si pouze povídali.

,,Ne...ještě nejezdi."  Zaprosila jsem.

,,Já vím, že mě máš strašně ráda a trávíš se mnou ráda čas, ale je už šest večer." Odpověděl a trochu si zívl.

,,Však tu můžeš přespat." Namítla jsem.

,,Jo...až takhle vážně to bereš." Zasmál se.

To je blb...

,,Já bych to brala vážně, ale nevím jak ty." Začíná mě štvát. Trochu...

,,Pane Bože... Však tohle jsme už řešili..." Přitulil se ke mně.

,,Daisy! Volá ti máma." Zakřičela Mary. Zvedla jsem se a šla k telefonu.

,,Daisy!"
,,Ano mami?"
,,Potřebuju abys přijela." Řekla s rozklepaným hlasem.
,,Co se stalo mami?"
,,Prosím přijeď." Pomalu brečela.
Co se děje ty vole?
,,Dobře přijedu." Položila jsem telefon.

,,Co se děje?" Zeptal se Rog poté, co přiběhl za námi do kuchyně.
,,Já nevím... Neřekla mi to... Jen ať přijedu." Bylo mi do pláče.
,,Já tě tam odvezu." Řekl starostlivě.

Mary, která za ním stála, naznačila, jakože dobrý, hustý, jako kdyby říkala něco ve smyslu: ,,jak je starostlivej? Takhle jsem ho v životě neviděla."

,,Tak jo." Úplně jsem se roztékala nad tím, jak je mě milej...
Mary se mi začala smát.

,,Co vám je, ty vole?" Ptal se nechápavě Roger.

,,Nic musíme jet."

Sebrala jsem se a drkla do Mary, aby se přestala tlemit. Byla jsem tak trochu nervózní... Máma málokdy volá. Ne, že bychom se nějak nebavily, ale spíš na ní nemám náladu.

,,A co se vůbec děje?" Ptal se Rog během cesty.
,,No já nevím, nic jsem se od ní nedozvěděla." Bolelo mě z tý nervozity břicho.

Bože mami nemůžeš mi říct aspoň co se stalo?

,,Já teda nevím, jestli si tu cestu pamatuju." Najednou se ozve blonďák vedle mě.

,,Musíš...však si poblíž bydlel." Ujišťuju ho.

,,Jo a jo. Tak dobrý, vím kam. To nebude trvat dlouho." Prohlásil sebejistě.

A taky že netrvalo. Kdybych nebyla nervózní, bylo by to ještě rychlejší.

Doběhla jsem ke dveřím začala bušit jako splašená.

,,Ahoj." Otevřela mi mamka v naprostém klidu.
,,Co se děje!?" Začala jsem se rychle vyptávat.
,,Nic...jen jsem chtěla, abys přijela." Odpověděla zase úplně v klidu.

Pomalu jsem se snažila uklidnit.
Rog se mezitím u auta smál.

,,To si mi to nemohla v klidu říct?"
,,No mě tady něco vyděsilo, tak jsem byla taková neklidná." Začíná s omluvným výrazem.

Rog z toho nemohl.

,,Rogere! Přestaň se tlemit." Houkla jsem už na něj.
,,Já se omlouvám." Opíral se o auto a kuckal se smíchy.

,,A co teda potřebuješ, mami?"
,,No, napadlo mě, jestli by si tady znovu nebydlela. Já bych žila s babičkou u ní v bytě a ty by sis vzala tenhle barák na sebe."
Rog se v tu chvíli přestal smát a zpozorněl.

❁❁❁

,,Takže...ty prostě chceš, abych žila tady sama?" Ptala jsem se asi po stopadesáté.
,,No nemusíš tady být sama. Třeba Mary by sem šla ne?"
,,No já nevím, ona by chtěla žít už s Freddiem."

,,Tak Rogi? Co ty na to?" Otočila se směrem k Rogovi.
,,No mě by to asi nevadilo." Mrknul na mě.

Díky mami, zařídila jsi mi nejlepšího spolubydlícího.

,,No tak vidíš. Takže můžu si začít balit?"
,,Mami!?"
,,No co je?" Zasmála se.
,,To nemůžeš myslet vážně."

,,Však to zvládnete tady spolu, žejo Rogi?" Koukla na Roge.

,,Jojo..." Kývl se smíchem. A bylo...