Slunce hřálo a svítilo. Seděl jsem ve stínu pod stromem a díval jsem se do jeho paprsků. V rukou jsem svíral lyru a tiše jsem drnkal improvizovanou melodii. Měl jsem odsud skvělý výhled na hlavní budovu pantheonu. Začínali se kolem ní srocovat známé tváře a já jsem se musel usmát.

Viděl jsem Area. Znovu měl na sobě svoje zlaté lesklé brněný. Meč měl připevněný u pasu a štít zřejmě někde zapomněl. Na hlavě měl naraženou přilbu.

Typický Ares, ušklíbl jsem se.

Spatřil jsem Athénu. Měla oblečené světlé šaty a blond vlasy měla rozverně rozpuštěné na ramena. Bavila se s Arachné. Na první pohled nebezpečně vypadající osminohou tkadlenou. Popravdě to byla celkem milá bytost, jen občas prohnaná a ďábelská.

Kolikrát už jsem se zamotal do jejích sítí, odfrkl jsem si.

A pak tu byl Zeus. Majestátní jako vždycky. Neviděli jsme se od té chvíle, co jsem se probudil zpátky v pantheonu. Artemis, která se o mě starala, mi řekla, že to nespěchá.

„Pochopí to," ozvala se mi v hlavě její slova, „vezmi si čas, jaký potřebuješ."

Povzdychl jsem si a drnkl jsem na lyru pár hlasitějších zbrklejších tónu. Zatoužil jsem po kytaře. Hraním na kytaru se člověk mohl vyřádit. Smutně jsem se podíval na nástroj ve svých rukou a prsty jsem něžně přejel po jeho okrajích.

* * *

„Lyra ti sluší daleko víc než kytara," uslyšel jsem před sebou.

„Víš, že bych jí nikdy nevyměnil," zazubil jsem se a vzhlédl jsem.

Úsměv mi zmrzl a údivem se mi pootevřela ústa. Byla nádherná. Byla tak krásná, božsky krásná. Světle žluté šaty s oranžovým zdobením jí splývaly po těle až k zemi. Boty na podpatku prodlužovaly její nádherné nohy. Hnědé vlasy měla spletené do copu a oříškové oči jen zářily štěstím.

„Copak je?" usmála se. „Něco je špatně?"

„Ne," vykoktal jsem, „vypadáš, no vypadáš..."

„Ano?" naklonila hlavu k rameni. „Jak?"

Zvedl jsem se na nohy a pár kroky jsem se k ní dostal.

„Božsky," vydechl jsem.

„Ty kecáš," zasmála se.

Rozesmál jsem se, ale hned jsem bolestně sykl, když mě zabolelo u srdce. Stále jsem ještě vnímal ránu, která zůstala po dýce. Zahojila se celkem rychle, alespoň povrchově. Artemis mi říkala, že to bude trvat déle, aby se zahojila do hloubky. Vždycky se přitom tak významně a vážně tvářila.

„Jsi v pořádku?" uchopila mě za ruku.

„Jsem," kývl jsem, „to je dobré."

„Musíš na sebe teď být opatrný," prsty volné ruky mi vjela do vlasů.

„Miluji tě," zašeptal jsem a sklonil jsem se, abych jí políbil.

* * *

Hlavní budova byla zase plná. Byli tam shromážděni všichni, kdo jen mohli. Zůstal jsem stát v rohu místnosti, schován ve stínu před zrak všech. Svíral jsem jí pevně v náručí a ona se ke mně tiskla.

„Než začneme," halou se rozlehl hromový hlas Dia, „chtěl by někdo něco pronést?"

„Někdo by tu byl," odkašlal jsem si.

Veškerá pozornost se ihned zaměřila na mě. Stiskl jsem její ruku a vyšel jsem ze stínu rohu místnosti. Lehkým propnutím prstů na volné ruce jsem zařídil, aby do místnosti proklouzlo víc slunečního světla.

„Apollo, synu," Zeus nevypadal překvapeně, že mě vidí, ale vlastně ani nijak nabručeně, „vítej, zpět."

„Děkuji, otče," kývl jsem.

„Doufám, že ses poučil ze svých chyb," přimhouřil oči.

„Poučil," pokýval jsem horlivě hlavou, „a někoho jsem s sebou přivedl."

„To vidím," překvapeně pozdvihl obočí, „nu představ nám tu pohlednou sympatickou slečnu."

„Vážení, rád bych vám představil Leonu, Olgu, Eve, Annu, Leu," vyjmenoval jsem všechny její jména a usmál jsem se přitom, „mojí jedinou lásku."

* * *

Řídil jsem kočár. Opratě jsem jistě svíral v jedné ruce a druhou jsem svíral Leu v pasu. Tiskl jsem jí k sobě a jel jsem pomalu. Nemohl jsem dopustit jakoukoli nerozvážnost. Pomalu jsem přiměl černého valacha s ohnivou hřívou, aby začal zpomalovat. Kočár dosedl ladně na zem a já jsem sevřel Ley ruku. Vystoupili jsme z kočáru a já jsem jí dovedl až na vrchol kopce, pod kterým jsem zastavil.

„Co tady děláme?" zasmála se Lea.

„Prostě s tebou chci být sám," pousmál jsem se, „tam nahoře mi tě pořád někdo krade."

„To mě ještě po těch plno letech nemáš dost?" chichtla se.

„Nikdy tě nebudu mít dost," potřásl jsem hlavou a pevněji jsem sevřel její ruku.

* * *

Seděli jsme na vrcholu kopce. Lea mi seděla na klíně a opírala se o mě zády. Objímal jsem jí zezadu přes bříško a nos jsem měl zabořený do jejích vlasů. Vdechoval jsem její vůni a slastně jsem přitom přivíral oči.

„Nevím, jak ti mám říkat," šeptl jsem a pobaveně jsem se přitom usmál.

„Říkej mi Leo, prosím," vzala mě za ruce, „ty ostatní jména mi připadají cizí, přestože také patří mně."

„Dobře," políbil jsem jí na tvář, „Leo."

Slyšel jsem její úsměv.

„Stále nemůžu uvěřit tomu, že tady seš," ovinul jsem kolem ní paže pevněji.

„To jsme dva," pokývla hlavou.

Vybavilo se mi, když jsem jí spatřil poprvé. Mysle jsem, že stále spím, když jsem se probudil a ona seděla na mém lůžku po mém boku. Neptal jsem se jí. Nechtěl jsem jí tím rozrušovat, vypadala už tak dost roztěkaně. Zeptal jsem se až Artemis. Pověděla mi, co se stalo. Pověděla mi, že za mnou přišla do bytu, a když mě tam našla už mrtvého propadla zoufalému pláči. Artemis se jí snažila utěšit, ale ona jí vzdorovala.

„Prý by radši zemřela, než aby tě už nikdy neviděla," vzpomněl jsem si na sestřina slova, „copak jsem to tu chudinku mohla nechat udělat? Taková mrcha zase nejsem. Chvěla se jako osika ve větru a přes pláč nemohla popadnout dech. Z jejího okolí jsem odstranila všechno, o co by se mohla byť jen zranit a ujistila jsem jí, že zajistím, abyste spolu byli."

„Víš, jak se má máma?" zeptal jsem se tiše Ley.

„Má tu nejlepší péči, jakou může mít," zavrtěla se, „Nemesis ví, co dělá."

I to zařídila Artemis. Zařídila, aby Leyna máma měla skvělou zdravotní péči a Nemesis – bohyně spravedlnosti, jí v tom pomáhala.

Aniž by si toho Lea všimla, pomalu jsem prsty opsal malý půl oblouk. Slunce se pomalu začalo sklánět k západu.

„Ty jsi mi ale kouzelník," pootočila se na mě.

„Nevím, o čem mluvíš," zazubil jsem se.

„Lháři," chichtla se a natáhla se, aby mě mohla políbit.

„Miluju tě, Leo," vydechl jsem jí do úst, „zůstaneš se mnou, prosím? Navždycky?"

„Zůstanu," vjela mi prsty do vlasů, „dokud nepřestane vycházet Slunce."

„To už nějak zařídím,"uchechtl jsem se a pevně jsem jí sevřel v náručí.    

Aaaa... Konec :)

Doufám, že se vám příběh líbil :) 

Děkuji za všechnu podporu, ať už čtení nebo komentáře či dokonce hlasy ^_^ děláte mi radost ^_^

Už pracuji na tom, co budu přidávat jako další příběh, tak se můžete těšit :)

Tak zase příště! :)

Lucy