CHLOE

Ležela jsem na surfovacím prkně na pláži a sledovala zapadající slunce. Zamotala jsem se do vytahaného svetru a s Brixem vedle sebe se dělila o poslední konzervu. 

Naivně jsem doufala, že mi můj pronajímatel každým dnem zavolá, abych se mohla vrátit domů. Místo toho mi ale přišla jen omluvná sms, že se všechno kvůli nečekaným komplikacím protáhne až na několik měsíců. Vrátila jsem se tedy jen pro ty nejnutnější věci a opět skončila na ulici. Třetí den jsem přespávala na pláži, koupala se u Fletche a tvářila se, že je všechno v té největší pohodě. 

Nechtěla jsem se doprošovat o laskavost. Bytostně jsem nenáviděla ty soucitný výrazy, který se jim usazovaly na tvářích, když se na mě dívali. Vždycky jsem se o sebe dokázala postarat sama. Na druhou stranu jsem u nikoho neklepala na dveře s prosíkem o přespání, protože bydlení se mnou byla jednoduše hrůza. Vážně.

Jakmile jsem opustila dětsák zkoušel se mnou bydlet Tom, Dex i Nat, ale nikdo z nich to nevydržel dýl jak dva týdny. Nikdy jsem nevěřila tomu, že ze spaní dokážu tak příšerně ječet. Jo, budily mě stále dokola se opakující noční můry, ale ten křik já osobně nevnímala. Jenomže jednou mi to Dex nahrál na mobil a od tý doby jsem odmítala mít jakéhokoliv spolubydlícího. Na ulici jsem tenkrát skončila ze svý vlastní, svobodný vůle, protože v tom městským ruchu se můj křik velice snadno ztratil. 

Brix vedle mě hlasitě mlaskl a strčil do mě čumákem. 

,,Ještě? Hochu ten bágl není bezednej. Skočíme pro něco dobrýho........a do prdele," sykla jsem, když jsem zbystřila Toma s Jaredem. Tom se tvářil, že mě každou chvíli rozcupuje zatímco Jared do mě vypaloval díru pohledem. 

Rychle jsem se postavila a snažila se zamaskovat batoh narvaný věcmi. Brix měl ale očividně ještě hlad. Svalil batoh na zem a začal z něj vyhrabávat všechno ven.

,,Tak ti pěkně děkuju," prskla jsem a začala couvat před nasupeným Tomem.

,,Volal mi Cameron. Před třema dněma tě musel narychlo vystěhovat. Můžeš mi laskavě říct, proč si mi do prdele nezavolala?" zuřil Tom a divoce při tom gestikuloval rukama. 

,,Protože si hysterka. Nic se neděje. Až mi ten zrádce vrátí nájemný za tenhle měsíc najdu si nějakou ubytovnu," protočila jsem oči nad jeho přehnanou dramatičností. Tom měl vždycky sklony k tomu dělat z komára velblouda. 

,,Neser mě Chloe. Tam já tě nepustim a ty to moc dobře víš......ani se nenadechuj k protestu. Jdeš ke mě a seru ti na tvoje připomínky," ukázal na mě varovně prstem a začal sbírat rozházené věci ze země a dávat zpátky do batohu. Ne zrovna šetrným způsobem. 

Věděla jsem, že s Tomem nehnu. Jeho přehnaně opatrovnický sklony vůči mojí osobě převládaly nad zdravým rozumem. Proto jsem se obrátila na jeho bratra, který mě nesnášel víc, než cokoliv na téhle planetě. 

,,Jarede. Přemluv ho. Nemáš mě rád, já nemám ráda tebe. Tak proč si zbytečně komplikovat život?" V Jaredově tváři se mihlo něco, co jsem nedokázala úplně rozluštit. Během chvíle to ale bylo pryč.

,,Můžu?" zeptal se Jared a natáhl ke mě ruku. Němě jsem přikývla, protože jsem absolutně netušila, co má v plánu. Dřív, než jsem si to mohla rozmyslet mě Jared čapl za ruku, prudce přitáhl k sobě a přehodil přes rameno, jako nějaký pytel brambor. 

,,Co....co to děláš? Polož.....ty vole polož mě na zem," vřískala jsem, mlátila kolem sebe a kopala, ale Jared se jenom smál a jako by nic kráčel k zaparkovanému autu. Brix radostně poskakoval vedle Toma, který se culil od ucha k uchu s mým báglem v ruce. Měla jsem chuť mu ten vítězoslavný škleb smazat z ksichtu. 

Jared mě opatrně položil na zem u auta a opřel svoje dlouhý ruce vedle mojí hlavy a přitisknul se ke mě tak blízko, jak jen si dovolil. 

,,Nastoupíš do toho auta sama nebo tě tam mám naložit jako pytel brambor?" uculil se a já si mimoděk pomyslela, že ten kluk má neuvěřitelně sexy úsměv. Spočinula jsem na jeho krásně vykrojených rtech o chvíli dýl, než bych měla. Dala bych ruku do ohně, že jsem slyšela, jak se z Jaredova hrdla vydralo tiché zabručení. Musela jsem zavrtět hlavou, abych se vrátila zpátky do reality. 

,,Jarede nechápeš to. Nevyspíš se. Nezažil si to. Já to přece dělám pro tvoje dobro," začala jsem smířlivě, i když jsem věděla, že je to předem prohraný boj. 

,,Nějak to přežiju," přimhouřil Jared oči a otevřel mi dveře spolujezdce. 

,,Já tě ale varovala."

JARED

Vydržel jsem to celý čtyři noci. Tu první mě probudil její křik kolem patý ráno až mi přeběhl mráz po zádech. V první chvíli jsem si myslel, že jí tam někdo vraždí než mi došlo, že jde o její noční můru. V tom křiku byla bolest, frustrace, zoufalství. Čekal jsem, že Tom každou chvíli vyběhne z pokoje a půjde za ní, protože přesně to se honilo hlavou mě. Jenomže jeho dveře zůstaly zavřený. Asi po půl hodině jsem slyšel Chloe a následné cinknutí výtahu. Vědomí, že šla nejspíš za Fletchem mě z nějakýho důvodu neskutečně ubíjelo. 

Přes den jsme všichni dělali, že se nic nestalo a v noci se odvíjel zase ten samý scénář a já si nepřál nic jinýho, než aby to kurva skončilo. Pátou noc už jsem to prostě nevydržel. Rychle jsem se zvedl z postele a atakoval její pokoj, aniž bych se ptal, jestli vůbec smim dovnitř. 

Na ten pohled v její tváři v životě nezapomenu. Nikdy jsem v žádných očích neviděl tolik potlačovanýho strachu. Chloe seděla na posteli a roztěkaně se rozhlížela kolem sebe, jako by ani nevěděla kde je. Najednou působila tak bezbranně, že se mě zmocnila narůstající touha pevně jí obejmout a chránit.