JARED

Tak jo. Co se to tu, do prdele, stalo? Ještě před chvílí jsme se celkem normálně bavili. Snažil jsem se bejt přátelskej a vedl jsem si docela obstojně. Takže kde se stala chyba? ,,Nedojdeme se napít?" navrhla Kim ( nebo jak se ta holka vlastně jmenovala ) a cpala mi ty svý umělý kozy až pod nos. Znal jsem tenhle typ holek. Dřív jsem si do postele netahal nikoho jinýho. Protože těmhle holkám bylo úplně jedno, že si nepamatujete jejich jméno a jsou vám v podstatě úplně ukradený. Jim stačilo, že mohli svejm kámoškám vyprávět, že se vychrápaly s fotbalovou hvězdou, s panem populárním. Pravda, některá občas zatoužila po něčem vážnějším, protože nabila dojmu, že přesně ona je ta pravá, ale po pravdě. Co si s takovou holkou máte povídat? Její pusa je dobrá jenom k tomu, aby vám ho vykouřila, ale na vážnější debaty to neni. Kim.....asi se tak nejmenuje....na mě v jednom kuse mrkala a přejížděla pohledem po mym nahym hrudníku. Díky praštěná Chloe, tohle mám u tebe. ,,Jenom si vezmu něco na sebe," řekl jsem a atakoval svůj pokoj, kterej jsem pro jistotu zamkl a vytáhnul ze skříně první triko, který mi přišlo pod ruku. Když jsem se otočil k odchodu ve dveřích stála.....říkejme jí Kim, protože fakt nejsem schopnej dát dohromady její skutečný jméno......a opírala se o futra. V ruce držela dva kelímky a probodávala mě nadrženym pohledem. ,,Fajn. Jdem se napít," rezignoval jsem a co možná nejněžněji ji vystrkal z pokoje.

Večer se pomalu vlekl a mě všechen ten chlast lezl na mozek. Kristin.....jo, udržel jsem její jméno v paměti, protože mi ho neuvěřitelně často vrkala do ucha.....se mi po nějakým čase uvelebila na klíně a v jednom kuse mě ohmatávala, jakoby si mě značkovala. Moc jsem jí ale nevnímal, protože jsem se snažil do Chloe vypálit pohledem díru. Každou chvíli za ní někdo přišel, na něco se jí zeptal a potom jí buď objal nebo pohladil po ruce. Nikdo, opakuju nikdo nedostal takovýho čouda, jako já. Nakonec mi došla trpělivost. Kopl jsem do sebe snad dvacátýho panáka, ze sebe skopnul Kristin, která se rozplácla na zemi a vrávoravým krokem došel ke Chloe, která v tom mým triku vypadala naprosto k sežrání. ,,Co máš, kurva, za problém?" vyhrknul jsem. Nevim, co to do mě vjelo. Nenazval bych to vyloženě žárlivostí. Spíš závistí? Ačkoliv bych to nikdy nepřipustil dohánělo mě k šílenství, že všem okolo dovolí se jí dotknout a jenom já dostanu stopku. Možná už jsem nebyl takovej namyšlenej debil jako před léty, ale pořád jsem byl egoistickej chlap. ,,Prosim?" podívala se na mě nechápavě. I přes pokročilý stádium opilosti mě ty její nádherný zelený oči uhranuly. ,,Každej tady by ti nejradši svlíknul kalhotky, ale jako totální kráva se zachováš jenom ke mě? Dovol, abych ti připomenul, že to tys mě chtěla svlíkat. Já se, do prdele, snažil!" prsknul jsem a trochu se zamotal. ,,Já ti asi nerozumim." ,,Každej tady na tebe hrabe, jak se mu zlíbí a mě seřveš, jak malýho kluka. Zas taková hitparáda nejsi, děvče." Dobře, to jsem tak trochu kecal. Ačkoliv se Chloe chovala jako magor a mýho bratra systematicky ničila vyrostla z ní nádherná baba. Každej chlap tady nad ní slintal a nemusel jsem bejt ani sensibil abych věděl, co se jim honí jejich nadrženejma hlavama. Mě tam totiž běhaly úplně stejný scénáře. O to víc moje ego trpělo, když jsem viděl jak všem ostatním div neskáče do náruče. ,,Ale oni se zeptali," pokrčila Chloe rameny a podívala se na mě způsobem, jako bych tady byl ten divnej já. ,,To si snad děláš prdel," zavrčel jsem. ,,Ne, vždyť oni...." ,,Já to vyřídím, Chloe. Ok?" vpadl mezi nás obr Dex, popadl mě za ruku a odváděl stranou. ,,Vyřídíš? Seš snad nějaká její ochranka? Myslim, že umí mluvit sama," rozčiloval jsem se a snažil se dostat z jeho sevření, ale bylo to jako bych se chtěl osvobodit ze svěráku. Dex mě dostrkal na terasu a postavil se vedle mě. ,,Víš, proč Chloe skončila v dětsáku?" zeptal se mě Dex a opřel se o zábradlí. Na tuhle debatu jsem byl moc opilej a nevrlej. ,,Jo. Její rodiče byli alkáči," pokrčil jsem rameny. ,,Jo. I takhle jednoduše se to dá říct. Její máma se prostě jednoho dne sebrala, sbalila všechny prachy i to, co mělo nějakou hodnotu a zmizela. Když to zjistil její fotr strašně se rozzuřil. Dlužil spoustu peněz, co prohrál v kartách. Navíc byl tenkrát ožralej jak zákon káže. A po ruce byla jenom Chloe," začal Dex a mě se přestávalo líbit, kam se tenhle rozhovor ubírá. Dex nepřítomným pohledem zíral před sebe, jakoby se v myšlenkách vrátil do minulosti. ,,Chtěli jít tenkrát s Tomem do kina. Jenomže Chloe strašně dlouho nešla a Tom mi volal, abych se na ní šel podívat. Nechtělo se mi. Kámo měl jsem mnohem lepší věci na práci, než jít kontrolovat Tomovu kámošku. Kdybych dorazil dřív......" Dex zavrtěl hlavou a vyndal z kapsy telefon. Chvilku na něm něco hledal a pak mi před oči přistrčil fotku. Chvíli mi trvalo, než jsem dostatečně zaostřil a zjistil, co mi to vlastně ukazuje. Vytřeštil jsem oči a vytrhl telefon Dexovi z ruky, protože jsem svým očím vůbec nevěřil. Na fotce ležela malá holka, která spíš vypadala jako jedno velký, krvavý a roztrhaný klubko. Stačil jsem se jenom přehnout přes zábradlí a vyblít veškerý obsah žaludku. ,,Našel jsem jí zbitou jako psa v kaluži krve. Na ten pohled nikdy nezapomenu," hlesl Dex a raději si vzal telefon zpátky. ,,Poblil jsem se tenkrát úplně stejně jako ty a nejen já. Když dorazila záchranka a policie některý z nich odběhli na záchod taky. V nemocnici jí potom dali do kupy, ale museli jí vzít vaječníky. Jenomže to nebylo to nejhorší. Tělo se uzdravilo celkem rychle ale mysl......trvalo dlouho, než se dokázala začlenit mezi lidi. Jenomže doteky a víc lidí kolem jí dělá problémy do teď. Zkoušeli jsem snad všechno. Dokonce jsme jí poslali i na kurz sebeobrany v domnění, že si potom bude připadat v bezpečí. Fakt blbej nápad. Spousta z nás skončila se zlomeným nosem nebo rukou. Nakonec jsme se prostě začali ptát. Můžu? Chloe tak ví, co přijde a nemusí mít strach. Reaguje dobře jenom na Toma. Nevim. Asi nějak ví, že je to on. Pochop, že to neměla zrovna jednoduchý. Nemysli si, že nevim, jak nad ní všechny ty hovada slintaj. Nedivim se. Je to nádherná holka. Ale Chloe neni a už nikdy nebude normální, Jare. Takže jestli na to nemáš žaludek drž se od ní dál a nevšímej si jí, ok?" poplácal mě Dex po rameni a odešel. Sesul jsem se na zem a ještě dlouhou dobu seděl opřený o zábradlí a snažil se to rozdýchat.

Chloe

Zavřela jsem se na záchodě s Brixem v závěsu a přecházela po místnosti sem a tam. Hluboký nádech a výdech. Mysli na něco hezkýho, opakovala jsem si pořád dokola. Moje terapeutka by na mě určitě byla pyšná. Možná, že jsem nezachovala úplně chladnou hlavu, ale nic jsem Jaredovi neudělala a sama jsem se nesesypala. Což jsem brala jako veliký pokrok. Nic to ale neměnilo na faktu, že jsem se zachovala jako totální cvok, což jsem si dostatečně uvědomovala. Posadila jsem se na záchodovou mísu a ještě párkrát se zhluboka nadechla, než jsem se opět vydala do toho lidma zaplněnýho prostoru.

Ty ožralý hovada kolem mě už sotva vnímali realitu. Proplula jsem kolem nich až na terasu, kde jsem našla Jareda visícího přes zábradlí jak nadává a blije. Nechala jsem mu prostor, dokud neskončil a nevrátil se do důstojnější pozice. ,,Co v tom máš?" zastavila jsem nějakou holku s flaškou v ruce. ,,Vodu?" pronesla, jako bych byla úplně blbá. ,,Fajn," zazubila jsem se, vytrhla jí flašku z ruky a dál si jí nevšímala. Otočila jsem se zpátky k Jaredovi, který měl ( k jaké škodě ) na sobě zpátky triko a podala mu flašku. Těkal pohledem mezi mnou a nabízenou flaškou a působil dost zmateně. ,,Před chvílí si vyblil všechno, co si za posledních 24 hodin dostal do žaludku. Měj alespoň tu slušnost a vypláchni si pusu, než spolu budeme mluvit," vysvětlila jsem a snažila se při tom neprotočit oči. Jenom se ušklíbl a na jeden zátah vypil skoro celý obsah flašky. ,,Jarede sorry. Omlouvám se. Občas zapomenu, že se najde ještě někdo kdo neví, že mi straší ve věži," řekla jsem. S Jaredem jsme k sobě sympatie nikdy nepociťovali. Ale on nemohl za to, že mi občas solidně hrábne. ,,Ne. Ne. To já bych se měl omlouvat. Zachoval jsem se jako ukázkovej kretén," promnul si oči a posadil se na nejbližší židli. Alkohol zřejmě ještě stále fungoval. Přistihla jsem se, jak si ho se zájmem prohlížím. Sakra. ,,Zakopeme válečnou sekeru?" navrhla jsem a natáhla k němu ruku. Vypadal vážně zkroušeně. Třeba z toho, jakej býval debil vyrostl a zasloužil si druhou šanci. Navíc se tady zřejmě nezdrží moc dlouho tak na co si zbytečně komplikovat život, že? ,,To budu rád," usmál se na mě a nabízenou ruku přijal. Do prdel, takhle hezkej úsměv měl i před tím? Těma rukama jsme si třásli dýl, než bylo nezbytně nutný. A mě to, kupodivu, až zas tak nevadilo. Protože kromě toho roztomilýho úsměvu měl Jared ty nejvíc sexy ruce na planetě. Naprázdno jsem polkla a rychle vymanila ruku z jeho pevného, ale něžného sevření. Čas odsud zmizet. Zapískala jsem na Brixe a otočila se k odchodu. ,,Už jdeš?" zeptal se Jared, zatímco se rychle postavil na nohy a maličko při tom zavrávoral. ,,Jo. Tohle neni nic pro mě. Však víš. Spousta lidí a chlastu," uchechtla jsem se. ,,Můžu tě doprovodit?" nabídl se Jared. Podezřívavě jsem si ho změřila pohledem. ,,Proč?" nechápala jsem. ,,No.....když jsme teď ty kámoši, tak bych ti mohl cestou domů dělat ochranku," uculil se a dopil zbytek vody. ,,Po pravdě.....chceš mě doprovodit proto, že si myslíš, že mi cestou hrozí nějaký nebezpečí nebo proto, že ses dozvěděl, jak ze mě fotr málem vymlátil duši a teď máš chlapskou potřebu mi pomáhat, protože mě máš za chudinku?" zeptala jsem se, aniž bych to myslela nějak špatně. Věděla jsem jak na tu věc lidi reagovali. Když mě zrovna nelitovali a neplakali nad mým osudem, tak mě velice rádi opatrovali. Dokud nezjistili, že jsem vážně poznamenanej cvok, s kterým to neni zrovna jednoduchý a tak rychle, jak s pomocí přišli tak zase rychle utíkali pryč. ,,Chloe....já...." začal Jared koktat a já se málem zadusila smíchy. Roztomilost sama. ,,To je v pohodě. Mám Brixe. Měj se Jare," mávla jsem na rozloučenou a zmizela.