Kapitola 24.
CHLOE
Probudila jsem se celá rozlámaná, ale s naprosto přidebeleným úsměvem na tváři. Opatrně jsem se vymanila zpod Jaredova spokojeně oddechujícího těla, našla něco na sebe a vydala se hledat Brixe, který mě už určitě bytostně nesnášel. Nemusela jsem pátrat nijak dlouho, protože už seděl před výtahem a až přehnaně okatě se snažil koukat všude kolem, jen ne na mě. Tenhle pohled jsem moc dobře znala. Nestávalo se to moc často, protože jsem přeci jenom byla ranní ptáče, ale občas (vážně jenom občas) jsem byla nesnesitelně líná a nestihla s ním dojít včas, takže jsme měli pár nehod, kdy mu ujela loužička někde v rohu bytu.
,,Brouku, promiň. Moc se ti omlouvám," začala jsem ze sebe chrlit a dřepla si k němu, abych mu dala pusu na tu jeho obrovskou, chlupatou hlavu. Brix v reakci na to začal vrtět ocasem a pořádně mi olízl tvář.
,,Fajn. Teď, když jsme si to vyjasnili, můžeme vyrazit," zazubila jsem se na něj, čapla do ruky vodítko a vyrazila ven na procházku, aniž bych se obtěžovala najít tu nehodu, kterou Brix někde vypustil.
Courali jsme se na pláži a sledovali první ranní surfaře, jak se prohánějí na vlnách. Brix radostně dováděl a nosil mi klacky vyplavené mořem, zatímco jsem se pořád culila, jako kretén, aniž bych znala příčinu. I když jsem jí možná znala, ale vůbec jsem si jí nechtěla připustit. Nehodlala jsem Jaredovi připisovat nějaký obrovský zásluhy jenom proto, že to se svým ptákem uměl... no, více než skvěle. Nechtěla jsem si přiznat, že už se nemůžu dočkat, až se vrátím do toho zatracenýho bytu a rozdáme si to minimálně ještě jednou. No co, musela jsem si toho užít do zásoby, než zase zmizí. Protože si to přiznej Chloe, jenom proto, že vám to klape v posteli tady asi nezůstane. Hlasitě jsem si povzdechla a zaúpěla směrem k nebesům. Jak jsem se do prdele všemohoucí dostala do takovýhle situace? Jak se z mého naprostého a oprávněného přesvědčení, že je Jared idiot a nic si s ním nezačínat, dostala k tomu, že vlastně nejsem schopná přemejšlet o ničem jiným? Prudce jsem se postavila a v zápalu náhlého impulzu se chystala skočit do studeného moře, když jsem postřehla známou postavu, jak se ke mně blíží. Zapomněla jsem, že Fletch každý ráno běhá po pobřeží a ukazuje místním nadrženým puberťačkám svojí vymakanou figuru. Na Fletche byl vždycky naprosto famózní pohled a já si ho vždycky užívala. Bohužel ke svýmu absolutnímu zklamání se mnou teď ale vůbec nic nedělal. Chtělo se mi brečet, křičet, řvát, dupat nohama nebo si pořádně nafackovat, ideálně všechno dohromady, ale nakonec jsem se spokojila s Fletchem jako nárazníkem svojí rostoucí frustrace. Ještě jsem ho nestačila seřvat za to, že se kvůli Dantesovi nechává zavřít do klece a mlátit pro prachy. No a co, že mezi tím uběhl už nějaký ten čas.
Fletch nasadil ten svůj hříšnej úsměv, ze kterýho se podlamovala kolena dokonce i místním chlapům, doběhl ke mně a chystal se mě obejmout, ale místo toho mu přistála jedna dobře mířená pěst na solar, která ho zbavila dechu a on se bezmocně sesunul k zemi. Byla to podpásovka, uznávám. Zvlášť, když za sebou měl několik uběhnutých kilometrů. Ale jo, přesně tohle jsem potřebovala a můj tok myšlenek se zase mohl točit kolem jiných problémů, než byl Jared Connelly, kterej se nahatej rozvaloval v mojí posteli.
,,Au... to... za co to jako bylo?" vydoloval ze sebe Fletch, lehl si na záda a vysloužil si tak útok rozjařeného Brixe na svůj obličej.
,,Tvoje panička je magor," oznámil mu Fletch a přitáhl si ho k sobě jako štít, kdybych ho náhodou chtěla třeba kopnout. Což jsem přesně chtěla udělat.
,,Tak to není nic novýho pod sluncem. Ale od kdy se chováš jako magor a sebevrah ty? Myslela jsem, že na tom tvým dokonalým ksichtíku ti záleží," vyprskla jsem podrážděně a svezla se na zem k němu. Fletch jenom nechápavě zvednul jedno obočí a smetl si z obličeje zpocené vlasy.
,,Viděla jsem tě v kleci. Proč musíš do prdele strkat ten svůj pěknej zadek do pořád větších a větších sraček?" rozhodila jsem naštvaně rukama.
,,Neřekneš to Nat, že ne?" vyhrknul Fletch a prudce se posadil, jako by na tom, co právě řeknu závisel jeho život. Což taky závisel, protože Naty by ho za tohle zabila. Stejně jako já nesnášela, když musel pro Dantese dělat špinavou práci, ale tolerovala to, protože věděla, že jinak to nejde. Tohle ale byla prostě a jednoduše jenom Fletchova pýcha a blbost, za kterou mohl šeredně zaplatit.
,,Ne, neřeknu. Pokud se nezeptá. Nicku, proč to děláš?" zeptala jsem se klidněji a pohled upínala na rostoucí kotouč slunce, který se dral na oblohu.
,,Jedou v tom obrovský prachy. Když vydržim dost dlouho, budu to všechno most ukončit. Budu moct vyplatit sebe, Nat... veškerej dluh, kterej u Dantese máme," řekl Fletch zaníceně, jako kdyby tomu doopravdy věřil. Každý ale věděl, že od Dantese se odcházelo jedině v černým pytli. Nikdy se nikdo nedokázal z jeho služeb vyvázat. Bylo to v podstatě nemožný. A Fletchova rodina mu dlužila hotový jmění. Musel by v tý kleci nechat duši, aby u něj mohl skončit.
,,Umřeš tam. Žádný prachy nestojí za to, aby ses nechal zabít nebo zmrzačit."
,,Máš o mě strach?"
,,Jasně, že o tebe mám strach ty blbče," praštila jsem ho do ramene a zavrtěla hlavou, když zase vykouzlil ten svůj samolibej úsměv, jako by tenhle jeho postoj dokázal vyřešit všechny starosti.
,,Vážně? Tak proč jsem tě za posledních několik tejdnů neviděl ve svojí posteli? Je tam bez tebe pusto prázdno," zazubil se a natáhl se ke mně, aby mě stáhl pod sebe a zadíval tím otřesně vroucným pohledem, jako bych byla to jediný na týhle planetě.
,,Protože spim s Jaredem. A úplně nedokážu praktikovat tvojí metodu mít na sex hned několik holek," pokrčila jsem rameny a nemínila svoje slova nijak zle. Tak to prostě bylo. Fletch si rád užíval, měl sex rád a jedna holka mu nestačila. Věděla jsem to o něm, stejně jako on musel vědět, že tohle naše dobrodružství jednou skončí. Jenomže při pohledu do jeho azurově modrých očí jsem uviděla něco, čeho jsem si možná měla všimnout daleko dřív. Jenomže v tu dobu jsem to ještě neuměla úplně pojmenovat, ani zařadit. Takže když jenom pokýval hlavou, pomohl mi ze země a oznámil, že se ozve, brala jsem tuhle věc za uzavřenou. Věřila jsem, že docela dobře můžeme fungovat i jako kámoši bez výhod. Bože, jak já se pletla.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top