CHLOE

Soužití s Jaredem se ukázalo jako snadné a obtížné zároveň. Vždycky dělal, co bylo třeba i co mi na očích viděl, abych mohla každý večer Tomovi poreferovat, jakého má úžasného a starostlivého bratra, který ho dokonale zastoupil.

Na druhou stranu se stávalo čím dál tím obtížnějším potkávat ho ráno polonahého, rozespalého a rozcuchaného a nechat ruce v klidu, abych mu nezajela do vlasů a nestáhla ho k sobě. Bránila jsem se tomu, co jsem cítila pokaždý, když se na mě otočil a široce se na mě usmál. Protože jsem věděla, že tohle všechno skončí a on odjede. Navíc jsme tady pořád mluvili o Jaredu Connellym, který mě kdysi nenáviděl víc, než cokoliv na tomhle světě. Netušila jsem, co ho vedlo k tomuto heroickému činu, aby se mnou zůstal a dovolil Tomovi odjet a vlastně jsem se po tom ani nechtěla pídit. Chtěla jsem si udržet alespoň maličkatou jiskřičku naděje, že jedním z jeho důvodů jsem byla i já.

***

„Co to je?" zeptala jsem se nechápavě, když se v restauraci z ničeho nic objevil Fletch a hodil na bar dva lístky a sjela ho pochybovačným pohledem. Dost smrděl už jen fakt, že se v restauraci ukázal před setměním, kdy obvykle lítal po ulicích města nebo se nechával zmlátit v kleci.

„To jsou lístky do kina, drahá," usmál se na mě Fletch, přelezl pult (jako by se nedal obejít) a přitáhl si mě k sobě, aby mi dal přehnaně dlouhou pusu.

„Není tady," odstrčila jsem ho od sebe a dotočila dvě piva.

„Kdo?" pronesl Fletch znuděně, ale neušlo mi, jak přejel celý prostor pohledem. Od chvíle, co Tom odjel se Jared s Fletchem rozhodli, že se stanou mými princi na bílých koních. Vždycky jsem uvítala, když jeden z nich nemohl a ve dveřích restaurace se objevil Dex, aby mě odvedl domů, protože co kdyby náhodou se z temných koutů ulic vynořil můj otec a já propadla šílenství. Zatímco Fletch si nenechal ujít možnost navrhovat sex na nejrůznějších veřejných místech a Jared si zachovával svůj tajemný pohled s ještě záhadnějšími narážkami, s Dexem jsem mohla otevřeně mluvit o všem a o všech, aniž bych si za to vysloužila plácnutí po zadku nebo něco podobnýho. Což jsem myslela, že mě čeká i tento večer a upřímně jsem se těšila, až zase uvidím toho přerostlýho chlapa s ještě přerostlejším srdcem, ale místo toho se zjevil Fletch, s čímž jsem nepočítala.

„Jared," protočila jsem podrážděně oči, protože si snad myslel, že jsem úplně blbá. Jako by nebylo nad slunce jasnější, že ti dva se předhánějí snad ve všem, co existovalo, aby posílili svoje už tak narostlý ego.

„Vážně? Ani jsem si nevšiml," zazubil se a vrátil se před bar.

„Co ty lístky do kina? Chceš snad vzít svojí skvělou sestru do společnosti?" vrátila jsem se k tomu, co přinesl.

„Strašně vtipný Chloe. Zvu tebe a dřív, než mi stihneš říct ne... je to novej Spider – man," mrknul na mě, sednul si na jednu z židlí a počkal, dokud neodnesu všechny objednávky.

„Tak jo. Co se děje?" zeptala jsem se, když jsem dokončila kolečko po restauraci a přijala nové objednávky.

„Musí se něco dít?" naklonil hlavu na stranu a nasadil ten svůj nevinný kukuč, pod kterým se mnohým ženám podlamovala kolena. Mně taky. Kdysi. Teď mi jen hlavou projelo, že bych dala nevím co, kdyby se na mě takhle jednou podíval Jared. Zavrtěla jsem hlavou, abych si tyhle stupidní myšlenky vyhnala z hlavy a vrátila svou pozornost k Fetchovi.

„Nicku. Nesnášíš Marvel. Už odmalička jsi zastáncem DC a tvůj nejoblíbenější superhrdina je Superman. Ironman je podle tebe debil a Strážci galaxie hovadina," začala jsem vyjmenovávat všechno, co na týhle situaci zavánělo. Podle Fletche hrál Marvel na „levný" triky a postrádal hloubkový smysl příběhu. Vedli jsme spolu nespočet rozhovorů na tohle téma a nikdy z toho nevyšel ani jeden z nás jako vítěz. A to, že teď ustoupil od svého přesvědčení a hodlal jít do kina na Spider – mana, o kterém tvrdil, že je to nedovyvinutý puberťák, který by si potřeboval pořádně zašukat, se mi ani trochu nelíbilo.

„Kvůli tobě jsem ochotný udělat výjimku. No tak, Chloe. Zvu tě na velkej popcorn a zmrzlinu."

„Chci ještě nachos a maoamsky," dodala jsem a nakonec se nechala podplatit žrádlem. Ale i přes to, když jsme později spolu s Fletchem a Naty zavírali, jsem si nedopustila pohled k zavřeným dveřím a trapně vyhlížela Jareda. Věděla jsem, že tam nebude, protože jsem od něj dostala zprávu, kde jasně stálo, že se dneska zdrží s kámošema. A i přes to jsem pocítila nával zklamání, když jsem opouštěla restauraci a zamířila s Fletchem do kina.

***

Fletch se choval nezvykle galantně, ochranitelsky a vstřícně. I tak jsem se nemohla dočkat, až se konečně otevřou dveře toho zatracenýho výtahu a já konečně uvidím Jareda, protože pojďme si to přiznat, za celou dobu jsem nemyslela nic jinýho a ani Tom Holland na tom nedokázal nic změnit. Jenomže jakmile jsem se dohrabala domů a já stanula na posledním podlaží Tomova apartmánu, strnula jsem na místě a chvíli přemýšlela, jestli zdrhnout nebo ne. Vybrala jsem si sice tu první variantu, ale dveře výtahu už se stihly zavřít a já do nich jenom nešikovně narazila, zase se odrazila a čelila posměšným výrazům Jaredově návštěvy v podobě několika kluků, který jsem znala od pohledu, ale v životě jsem se neobtěžovala zapamatovat jejich jména, a několika holek, z nichž jsem se neobtěžovala znát ani jednu. Seděli v kroužku na zemi a uprostřed se točila flaška. Najednou se jeden z těch pitomců zvedl s tím, že jde zvracet. A flaška se pořád točila a točila a točila, dokud se nezastavila přesně v opuštěném místě a směřovala na mě.

„Nooo Jarede. Máš kurva kliku. Měl ses líbat s Johnem a místo toho tady máš takovou libovou kost," protáhl jeden z těch ožralů.

„Mám jméno, ty hovado jedno zlitý a libová kost se rozhodně nebude s nikym líbat," vyprskla jsem podrážděně a přivítala Brixe, který doposud ležel u Jareda, který na sobě samozřejmě musel mít jenom tepláky a nic víc. Tričko, ponožky a další věci se povalovali kolem, z čehož jsem usuzovala, že už párkrát prohrál. Osobně jsem nechápala, co všichni na týhle pitomý hře viděli. Jednalo se pořád o jedno a to samý. Buď řekni nějaký svý niterný tajemství nebo se líbej s tím, na koho flaška ukáže. Vážně se od mých mladých let zábava neposunula ani o kousek dopředu?

„To je pravda. Není součástí hry," vypískla přehnaně prsatá blondýna.

„Takže by si chudákovi Connellymu přála, aby se líbal s poblitým Edem?" kontroval ten první a významně na mě povytáhl obočí.

„Buď to a nebo může Jared sundat gatě. Upřímně doufám, že pod nima něco máš kámo," uchechtl se další.

„Pro krista pána, fajn... nechceš ale po mně, abych si k tobě klekla?" rozhodila jsem rukama, protože mi Jareda začínalo být lehce líto. Navíc jsem nejspíš masochista, protože jsem dostala jedinečnou příležitost otestovat ty jeho dokonale vykrojený rty. Prosím, ať slintá. A ať mu smrdí z pusy. Ať je to totální katastrofa, prosila jsem zoufale, když se Jared zvedl, zaklesnul do mě pohled a začal se ke mně blížit, jako tygr ke svojí kořisti. Srdce mi začalo zběsile tlouct, myšlenky se rozutekly na všechny světový strany a svět se smrsknul jenom na něj.

„Můžu?" zašeptal neslyšně, když mě chytnul za bradu a přitáhl trochu blíž. Zmohla jsem se jenom na zmučený zakňourání a vůbec si neuvědomovala, že zatajuju dech. Zachytila jsem ještě, jak Jared polkl. Pak se jeho rty konečně dotkly těch mých, já zavřela oči a nechala se tím momentem doslova pohltit. Víte, jak se ve všech romantických knížkách píše o TOM polibku? Který vám vezme vítr z plachet, pod kterým se vám podlomí kolena a vy nejste schopný myslet na nic jinýho, než na hebké rty, které zkoumají ty vaše? Tak přesně tohle byl TEN polibek. A když se Jared odtáhl, vtiskl mi ještě jeden letmý, lehký polibek, zadíval se mi do očí a pak nějaký z těch kreténů začal cosi prohlašovat a vrátil Jareda do reality. Ten mi věnoval samolibý úsměv, jako by věděl, co se mnou právě udělal, vrátil se na svoje místo a za celý večer už se na mě nepodíval. A já si konečně uvědomila, že jsem v totální prdeli.