JARED

Pohled, který jsem po Chloe hodil by mohl vraždit. Vždycky jsem věděl, že bráchu přivede do hrobu, ale nikdy jsem nečekal, že ho uchlastá k smrti. Copak ta holka neměla nic lepšího na práci, než ničit život mýho bratra? Myslel jsem, že se ty dva mámě podařilo od sebe rozdělit, ale očividně jsem se sekl. Nelíbilo se mi, že se spolu pořád scházejí. Nikdy jsem neměl moc času, abych si hrál na velkýho bráchu a řešil tak Tomovy známosti. Většinou se stejně jednalo jenom o jednorázovky, na který se hodně rychle zapomnělo. Chloe ale pořád zůstávala jako velká osina v zadku.

,,Nepotřebuju nic oslavovat," procedil jsem skrz zuby a obdařil Chloe ještě chladnějším pohledem, než před několika málo vteřinama. ,,Ok. Moc testosteronu najedou. Napiš mi, až vychladne. Na chvíli se zastavim," protočila Chloe oči a odšoupla židli tak prudce, že jí málem převrátila. ,,Chloe, nepřeháněj. Potřebuju pomoct s nákupem a tak," rozhodil Tom bezmocně rukama. ,,Tak to máš štěstí, že tady máš pomocníka. Brixi, odcházíme!" Pes se se zabručením zvedl z gauče a pomalu došel ke Chloe. Měl jsem co dělat, abych vzteky neskřípal zuby. ,,Udělej mi laskavost, Connelly. Tyhle ty svý odsuzující pohledy si schovej pro někoho jinýho. Nic o mě nevíš," prskla Chloe mým směrem a se psem v závěsu zmizela. ,,Muselo to bejt?" praštil mě Tom do ramene až jsem o krok ustoupil. Kdy ten malej hajzlík takhle naposiloval?Ačkoliv jsme nikdy nebyli typičtí sourozenci občasným vzájemným bitkám jsme se nevyhnuli. Ještě se nestalo, že by mě Tom přepral. Když jsem na něj ale teď koukal nejspíš bych si na sebe nevsadil. Na svoje tělo jsem si díky fotbalu a intenzivnímu tréninku rozhodně nemohl stěžovat. Z mýho malýho, usmrkanýho brášky ale vyrostl chlap, který mě o půl hlavy převyšoval a šířkou ramen by mohl demolovat zdi. ,,Co je? Tvoje kámoška je jenom trochu hysterická. Fajn, že se tu nic nezměnilo," prsknul jsem. ,,Kámo. Nech jí na pokoji, rozumíš? Má pravdu. Nic o ní nevíš." Jenom jsem zavrtěl hlavou. Nehodlal jsem se hádat a rozhodně ne kvůli Chloe. Raději jsem se sebral a došel si pro boty. Měl jsem v plánu zavítat na svojí starou střední školu. Chtěl jsem si připomenout proč fotbal tolik miluju a proč jsem mu chtěl zasvětit celý svůj život. Doufal jsem, že si tam srovnám priority.

,,Hele. Kam si myslíš, že jdeš? Copak mě tady nikdo neposlouchá? Kdo mi pomůže s tim nákupem?" křičel za mnou Tom, zatímco jsem přivolával výtah. ,,On se někdo určitě najde," zazubil jsem se a rychle vpadl do výtahu.

Procházel jsem se svým rodným městem, který jsem s takovou chutí na čtyři roky opustil a míjel dobře známý místa, který jsem si spojoval s celou řadou vzpomínek. Na střední jsem byl fotbalová hvězda a svojí popularitu jsem si patřičně užíval. Rozhodně jsem nepatřil mezi nejskromnější lidi na světě. Když jsem něco chtěl prostě jsem si to vzal, protože jsem jednoduše věděl, že můžu. Procházela mi celá řada věcí, který by ostatní smrtelníky dostala do pěkných potíží. Považoval jsem se za boha a velkou zásluhu na tom měla i výchova mojí matky. Až na vejšce, daleko daleko od Kalifornie i mojí rodiny, jsem zjistil, že jsem jenom obyčejnej smrtelník a za svojí pýchu tvrdě zaplatil.

,,Jare? Ty vole jsi to ty?" vytrhl mě z myšlenek burácivý hlas. Otočil jsem se a uviděl obrovskýho kluka, který se na mě řítil. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mě ten kolos nechce zabít. ,,Dexi?" zeptal jsem se nejistě. ,,Vejráš na mě, jako bys viděl ducha. Co tady dělá naše zámořská hvězda?" stiskl mi ruku, až mi málem rozdrtil kosti. Dexter Bennet patřil mezi nejsilnější chlapy, jaký jsem kdy poznal. Chodili jsem spolu na střední a hráli za stejný fotbalový tým. Tenhle borec neměl na hřišti konkurenci. Nikdy nebyl nejrychlejší, ale to doháněl svojí silou. Nejeden soupeř skončil díky jeho zákroku v nemocnici. ,,Chtěl jsem navštívit bráchu," pokrčil jsem rameny a nijak dál to nerozváděl. ,,Skvělý. To musí bejt Tom nadšenej." Na to jsem nedokázal odpovědět. Netušil jsem, jestli to Tom zrovna takhle cítí. ,,Kam vlastně míříš?" zeptal se Dex. Vysvětlil jsem mu kam se chystám a on se rozhodl mě kus cesty doprovodit. Dex se mě vyptával na můj život, ale moc se toho ode mě nedozvěděl. Já se od něj na druhou stranu dozvěděl, že se rozhodl studovat psychologii a že ho to neskutečně naplňuje. Vlastně jsem se tomu ani nedivil. Dexter se vždycky zajímal o druhý a strašně rád jim pomáhal a řešil s nima jejich problémy. Vypadal vážně spokojeně a já mu to ze srdce přál. Jestli si někdo na týhle planetě zasloužil trochu toho štěstí pak to byl Dexter Bennet.

CHLOE

,,Přestaň na mě takhle koukat. Slíbili jsme to. Stavíme se tam, počkáme hoďku dvě, než se všichni ožerou a jejich svět se zúží na sud piva," domlouvala jsem Brixovi, když na mě nesouhlasně hleděl zatímco jsem se oblíkala. Jo, jasně. Jak se může pes tvářit nesouhlasně? Ale věřte mi. Ten pes měl celou škálu výrazů, kterýma mě velice rád obdařoval. Byla jsem celkem ráda, že nemůže mluvit. Brix si demonstrativně lehl před vstupní dveře a hlasitě si povzdechl. ,,Mě se taky nechce. Ale znáš Toma. Ty tu přednášku potom poslouchat nebudeš." Podobně jsem s ním rozmlouvala ještě další čtvrt hodinu, než jsem ho konečně donutila vyjít ven.

U Toma se, jako obvykle, sešla obrovská spousta lidí. Na žrádlo a hlavně chlast zdarma slyšeli všichni. Navíc Tom Connelly byl pojem sám o sobě a téměř každý mu skákal šipky do prdele jenom aby si získal jeho přízeň. K tomu se rozkřiklo, že se do města vrátil Jared a ten zástup minisukní a mega výstřihů sliboval velmi krušný večer.

,,Nazdar Chloe. Můžu?" atakoval mě hned u výtahu Dex a jakmile jsem s úsměvem přikývla omotal kolem mě ty svoje obrovský ruce a obejmul. ,,Ahoj," zamumlala jsem mu do hrudi a snažila se popadnout dech. ,,Přinesl jsem ti pití," odtáhl se ode mě a podal mi krabici džusu. ,,Jsi absolutně nejlepší." Dex byl můj velkej, hodnej, plyšovej medvěd. Měřil skoro dva metry a u lidí, kteří ho neznali vzbuzoval respekt. Blonďaté vlasy nosil ostříhané na ježka díky čemuž vynikala jeho ostře řezaná tvář a zelenošedé oči. Spolu s Tomem zaujímal v mým životě post toho nejdůležitějšího člověka na světě, bez kterýho bych jen horko těžko přežila. Nepamatuju si, že bych se s ním před tím nějak extra bavila. Život potom jsem si ale bez něj neuměla představit. Jakmile jsem skončila v dětsáku zjistila jsem, kdo je opravdový přítel a kdo se za něj celou dobu jenom vydával. A věřte mi těch, co zůstalo, bych spočítala na prstech jedný ruky.,,Čau Brixi. Taky pro tebe něco mám," klekl si Dex k psovi a strčil mu do pusy kus masa. ,,Jehněčí," uculil se Dex a sledoval odcházejícího Brixe, který se šel raději někam zašít. Tyhle párty zbožňoval stejně jako já. Nikdy mě ale nenechal jít samotnou. Jednou jsem ho zkusila zamknout doma a dopadlo to katastrofálně. Vzteky vytrhal lino a kdybych se do tří hodin nevrátila zpátky zřejmě by do vstupních dveří vyhryzal díru. Od tý doby jsem ho už raději brala s sebou.

,,Chceš něco k jídlu?" mrknul na mě Dex. ,,Fakt se mě na tohle musíš ptát?" zasmála jsem se a následovala ho tím davem lidí, kteří se tady sešli na terasu, kde spoře oděné dívčiny zrovna dováděly v bazénu a snažily se tak upoutat veškerou mužskou pozornost na svoje kozy a nadržený vagíny. ,,Chloe, Chloe, Chloe," uslyšela jsem Tomův lehce přiopilý hlas. ,,Ahoj....Tome? Tome....TOME!" zařvala jsem, ale zastavit už jsem ho nedokázala. Narazil do mě a s nacvičeným grifem rugbyového útočníka srazil rovnou do bazénu. ,,Jsi celá?" zeptal se mě ten idiot, když jsem se dostala nad hladinu a pokoušela se popadnout dech. ,,Jsi normální? Ty vole jeden pitomej!" praštila jsem ho a potopila jeho vysmátej obličej pod vodu. ,,Jsem jenom rád, že tě vidim. Myslel jsem, že nedorazíš." ,,Jsi debil. Vždycky jsem dorazila. Kvůli tomu se mě ještě nemusíš pokoušet zabít." ,,Miluju tě," zazubil se a líbnul mě na tvář. Potom se vrhnul na hlouček silikonových královen, které se okamžitě začaly hihňat. Protočila jsem otráveně oči a odhrnula si z obličeje mokrý vlasy. Nade mnou se objevila čísi ruka. Putovala jsem pohledem přes štíhlé prsty, šlachovité předloktí až k těm zatraceně krásným, oříškovým očím. Založila jsem si ruce na prsou a podezřele si Jareda měřila pohledem. ,,Ježíš, kdybych tě chtěl utopit už bych to udělal. Nemyslíš?" uchechtl se. Natáhla jsem ruku a nechala se Jaredem vytáhnout na zem. Crčela ze mě voda a z bot jsem měla hotový jezero. Litovala jsem, že jsem si raději nezvala plavky a žabky místo tenisek a kraťasů s tílkem. Vyždímala jsem všechno, co šlo, sundala si boty a ponožky zahodila pryč. Když jsem se podívala zpátky na Jareda přistihla jsem ho, jak mi zírá na prsa. ,,Halo. Oči mám o trochu výš," luskla jsem mu prsty před obličejem. Zatřásl hlavou a něco si pro sebe zabručel. ,,Půjčíš mi to tílko?" ukázala jsem na jeho kus oblečení, který byl, na rozdíl od toho mého, úplně suchý. Dobře. Mohla jsem si půjčit cokoliv z Tomova šatníku, ale možná, možná, jsem chtěla vidět Jareda od pasu nahoru nahýho. Protože pokud měl tak zatraceně hezký ruce jak moc boží asi bude ten zbytek? ,,Chceš mě snad vidět nahýho?" povytáhl pobaveně jedno obočí a přetáhl si bílý tílko přes hlavu. Sakra. Špatnej nápad, moc špatnej nápad. Lidi. V ráji surfařů vídáte krásný těla téměř na každým kroku. Ale Jared? Všechno na něm bylo prostě dokonalý. Dokonalý břišáky. Nádherná, dokonalá hruď. A to zatracený, úžasný véčko, který se ztrácelo v jeho zatraceně nízko posazených kraťasech a který dokazovalo, že je v dokonalý formě. Moc špatnej nápad. Na prázdno jsem polkla a spočinula na jeho krásným břichu o trochu dýl, než bylo zdrávo. ,,Halo. Oči mám o trochu výš," usmál se a z toho jeho úsměvu mi málem zdrhly kalhotky a začaly se mu sami nabízet. Rychle jsem si od něj vzala tílko, abych alespoň trochu zamaskovala jak jsem z něj hotová. Z týhle mizerný situace mě naštěstí vysvobodila Kristin. Největší kráva široko daleko, ale nikdy jsem jí neviděla radši. Nikdy jsem moc nechápala, co na ní všichni vidí. Kromě neuvěřitelnýho nánosu make - upu a totální prázdnotě v hlavě jsem na ní neshledala nic zajímavýho. Zřejmě měla píču ze zlata, jak by řekl Dex. ,,Ahoj Chloe. Jak se máš?" zacvrlikala Kristin, ale pohledem visela na Jaredovi. Div, že nad ním neslintala. Jestli jsem přesně takhle vypadala ještě před chvílí tak mě raději zabte. ,,Nepředstavíš nás?" pokračovala, když se nikdo z nás neměl k odpovědi. ,,Kristin, Jared," oznámila jsem znuděně. ,,Moc ráda tě konečně poznávám. Už jsem toho o tobě hodně slyšela," roztáhla svoje zmalovaný rty do širokýho úsměvu a přejela si jazykem přes rty. Tak jo, asi budu zvracet. ,,Hodně štěstí," popřála jsem Jaredovi a chystala se odejít. Otočila jsem se k odchodu, ale najednou jsem na svém rameni ucítila něčí ruku. Bez zeptání, bez jakýhokoliv varování. Celá jsem ztuhla. Pokusila jsem se dostat do plic trochu vzduchu, ale bylo to marný. Propadala jsem panice a nedokázala jsem to ničím zastavit. Cítila jsem, jak se začínám třást. Musela jsem vypadnout. A to hned. ,,Chloe?" slyšela jsem Jaredův zmatený hlas jakoby z dálky. ,,Už nikdy, NIKDY, na mě nešahej," procedila jsem skrz zuby a co nejrychleji odešla.