JARED

Nevěřícně jsem zíral na Chloe, která pevně držela v ruce pistoli a mířila mýmu tátovi přímo na hlavu. 

Než jsem se vrátil do Tomova bytu přesvědčil jsem se o tom, že nastoupil do taxíka a odjel. Zašel jsem s nim na skleničku, vyslechl si jeho krkolomný výčitky, který přecházely v chválu až k nekontrolovatelným záchvatům vzteku. Byl jsem rád, že jsem ho dokázal přesvědčit k odjezdu. Což se mi očividně nepovedlo tak, jak jsem si původně myslel.

,,Ty malá, zasraná děvko. Vrať mi mýho syna," zařval táta a vpotácel se dovnitř. Brix vedle Chloe zlostně zavrčel a vycenil zuby.

,,Ještě jeden krok a udělám vám díru do hlavy," zavrčela Chloe a natáhla kohoutek. I totální negramot by poznal, že ta holka nedrží pistoli poprvé v životě. A že svojí výhružku myslí smrtelně vážně. Dokonce i otec se na chvíli zarazil a na chvíli jí jenom propaloval nenávistným pohledem. Já sám nebyl schopnej ničeho. Přeskakoval jsem z jednoho na druhýho a v hlavě se mi honila jen jedna jediná myšlenka. Jestli Chloe vystřelí skočim mezi ně nebo ne?

,,Na to nemáš nicko," vyplivnul táta a z nenávisti, která čišela z jeho hlasu jsem se otřásl i já. 

,,Vážně?" řekla Chloe a naklonila hlavu na stranu. 

Než jsem stačil cokoliv udělat vystřelila. Odpověď na mojí otázku, jestli bych skočil mezi ně zní ne. Přimrzl jsem na místě s pevně zavřenýma očima a zaťatou čelistí. Přišlo mi jako neuvěřitelně dlouhá doba, než jsem se odvážil otevřít alespoň jedno oko. Málem jsem začal brečet úlevou. Oba ještě pořád stáli. Chloe se stále namířenou zbraní a táta, který nechápavě zíral na díru v podlaze jen pár centimetrů od jeho nohy.

,,Příště to bude tvůj ksicht zmrde," varovala ho Chloe a já věřil tomu, že druhou šanci už mu nedá. Viděl jsem to odhodlání. Tu sílu. Tu neutichající sesterskou lásku k Tomovi, pro kterýho by pohnula i zemí. Stejně jako on pro ní.

,,Jen do toho. Vážně by si byla ochotná si jít sednout za vraždu? Je to na hodně dlouho kočičko. A moji právníci by se sakra postarali o to, aby si z lochu už nikdy nevylezla," vyhrožoval táta, ale poznal jsem na něm, že má strach. Jediná správná věc dnešního večera, kterou udělal. 

,,Jste ubohej. Copak jste zapomněl? Mám papíry na hlavu. Moje pomatená hlavinka si myslela, že se k nám chce někdo vloupat. Slyšela jsem kravál a řev. Našla Toma v bezvědomí v tratolišti krve. Vystřelila jsem na první pohyb, kterej jsem zaznamenala. Byla jsem tak strašně vyděšená. Co myslíte? Holku jako já strčí na pár dní do léčebny a za chvíli jsem venku. Ale vy? Budete hnít v hrobě, kde vás budou žrát červi a na kterej se tak možná dojdou všichni vychcat," zazubila se Chloe vražedně. V ten moment vážně vypadala jako někdo úplně vyšinutej.

Možná, že jsem se do toho měl nějak vmísit. Možná jsem jí měl zastavit a poslat tátu domů. Možná jsem mu ale taky tohle všechno přál. Za to, že mě celej život tahal za nos. Za to, že si hráli na dokonalou rodinu. Za to, že jsem opovrhoval někým, jako Chloe a jejími rodiči a my při tom nebyli o nic lepší. 

Trvalo přesně čtyři údery srdce, než táta jenom pronesl něco o kreténech a zmizel ve výtahu. Nedovedete si představit, jak strašně se mi ulevilo. Chloe ještě stále mířila zbraní na výtah. 

,,Chloe? Je pryč. Dáš.....dáš mi to?" přistoupil jsem k ní a opatrně ji vzal pistoli z rukou. Na malou chvilinku vypadala, že se sesype. Že se mi stulí do náruče a odpadne. Pak ale rysy v jejím krasným obličeji ztvrdly a ona mě probodla tak mrazivým pohledem, že by se za něj nestyděla ani ledová královna.

,,Zejtra se připrav na svojí drahou matinku. Ta je v mnohým ještě horší, než tvůj papínek," sykla, vytrhla mi pistoli a odebrala se na gauč, kde jí dělal společnost Brix. Chtěl jsem se k ní přidat. Držet tuhle prazvláštní stráž s ní, ale nepřiměl jsem se k tomu. Raději jsem se zavřel ve svém pokoji a pokoušel se pobrat všechno, co se právě stalo. Ne, že by se mi to dařilo. 

CHLOE

Klepala jsem se jako feťák, co nedostal svojí dávku. Vzteky, strachem......sama nevím, co převládalo. Dřepěla jsem na gauči a odmítala přestal civět na ty zatracený dveře od výtahu. Byla jsem zvyklá toho zrovna moc nenaspat, ale dneska bych uvítala alespoň hodinku odpočinku. Věděla jsem ale, že bych stejně nedokázala usnout.

Dvakrát jsem došla zkontrolovat Toma, udělala si tři silný kafe a čekala na tu ježibabu, která si dovolila říkat si matka. Aby bylo jasno. Moji rodiče vždycky stáli za hovno. Ani jeden zrovna nepřetékal rodičovskou láskou. Ale nikdy se mi to nesnažili tvrdit. Od doby, co jsem byla schopná vnímat svět kolem sebe mi jasně dávali najevo, že jsem pro ně jen osina v zadku a finanční výdaje navíc. Od samýho začátku jsem věděla, jak si stojím a na čem u nich jsem. Madam Connellyová se ale dokázala tvářit, jako světice. Jako malýho si Toma kupovala drahýma dárkama a sladkýma řečičkama z jednoho jedinýho důvodu. Aby nedostala přes držku ona. Protože stejně jako Tom pro Arona Connellyho neznamenala nic. Pro něj existoval jenom Jared. Úžasný, nadaný, dokonalý Jared. V něm se viděl, do něho vkládal veškeré své naděje. Jared pro něj znamenal budoucnost, kterou si on podělal. Jeho výkyvy nálad vždycky stály za hovno. Po jeho úrazu se o dost zhoršily. A po Jaredově odjezdu to už bylo k nesnesení. 

Nejspíš jsem nakonec musela na chvilku vytuhnout, protože jsem se probrala s cinknutím výtahu. Prudce jsem se posadila, utřela si slinu a zbystřila Connellyovou, jak se prochází po bytě, jako královna a svým zrakem hodnotí vzniklé škody. Vypadala jako vždy perfektně. V dokonale padnoucím kostýmku od Gucciho, krásně vyčesanými loknami a tváří hladkou, jako děstká prdelka. Netušila jsem, na kolik tý ženský táhne, ale na první dobrou vypadala jako hodně slušná dvacítka.

Schovala jsem pistoli pod polštář a hlasitě se postavila, abych dala najevo svou přítomnost. Vážení. Connellyová má tak vyhlazenou tvář, že není schopná jakékoliv mimiky. Její ksicht vypadá téměř pořád stejně. Ať už se diví, směje nebo nad něčím rozhořčuje. Ale vždycky, když vidí mě se jí ta plastiková maska zvrásní do tak nenávistnýho šklebu, že jsem vždycky měla potřebu si ten výraz okamžitě vyfotit. 

,,Ty? Co tady chceš?" vyprskla a schovala se za bar, jako bych jí mohla nakazit chudobou.

,,Čekám s jakým krásným úplatkem přijdete dneska. Dám vám typ, chcete? Chtělo by to novou televizi. Tohle už je zastaralej model," uculila jsem a došla před ní.

,,Nechám tě vyvést policajtama ty špíno jedno," zavrčí.

,,Vaše výhružky jsou den ode dne nudnější a nudnější." 

Ježibaba se chystala vmést mi do tváře další z jejích urážek, ale to se otevřely dveře od Jaredova pokoje. Jared vypadal, že celou noc nespal. Měl kruhy pod očima, rozcuchaný vlasy a celkově působil tak nějak pomačkaně.

,,Jarede? Zlatíčko? Pane bože jsi to ty? Děťátko moje proč si se neozval? Jak to, že nevím, že jsi ve městě," zvolala Connellyová, která se opět nastavila na mód urozené dámy a vykročila k překvapenému Jaredovi. Lehce ho políbila na čelo a objala jako něco, co se každou chvíli rozbije.

,,Nejspíš proto, že váš manžel je kretén a vy splachovací kráva," prskla jsem a atakovala ledničku, protože jsem měla obrovskej hlad. Vážně. Mohlo se dít cokoliv a můj žaludek pořád kručel. 

,,Tebe se nikdo na nic neptá, prašivino. Jarede. Miláčku. Pojď se mnou. Nebo tady ještě něco chytíš," vzala Jareda za ruku a táhla ho pryč. Na chvíli to vypadalo, že Jared vážně odejde. Že si tohle všechno vyloží jenom jako hodně špatnej sen a bude dál žít svůj dokonalý život. Jared se ale po pár krocích zarazil a strhl matku sebou, až málem skončila zadkem na zemi.

,,A co Tom? Toho bys tady nechala?" zeptal se a vyčítavě se na ní podíval.

,,Prosím? Jare nech toho. Ničemu z toho nerozumíš. Za všechno může tenhle spratek," řekla ježibaba a ukázala dokonale pěstěnýma nehtama na mě.

,,Vážně? Takže ona fotrovi prodává fet? Ona ho nutí mlátit Toma jako řešeto? A ona tě potom posílá žehlit jeho průsery?" 

,,Tak a dost. Tohle odmítám poslouchat. Tvůj otec tě vychoval, jak nejlépe uměl. Je to dobrý otec a dobrý muž. Dal ti všechno, o co jsi kdy požádal. S tvým bratrem se občas pohádají, ale není to nic drastického," mlaskla Connellyová a natáhla k Jaredovi ruku.

,,Vy jste ale nechutná komedie," protočila jsem oči a zadívala se na tučný šek, který madam zanechala na baru. Ta cifra by stačila na půl roku mýho nájmu.

,,Vidíš? To ona je tady zlo. Všechny nás proti sobě poštvala. Ale teď, když si tady mi pomůžeš dát zase všechno dohromady. Že ano? Tak jí pošli na skládku nebo kde že to vlastně žije, ať si můžeme v klidu popovídat," uculila se sladce.

,,Jo, jo. Asi. Asi bys měla jít," pronesl Jared ztěžka. Vlastně mě tím ani tolik nešokoval. Kdybych si měla zvolit mezi životem v luxusu jako maminčin mazánek a chudobou zvolila bych si stejně jako on. Zahodila jsem rohlík, který jsem držela a vydala se k pokoji, kde jsem měla svoje věci. Brix spokojeně chrápal na zádech na gauči a vůbec se nezajímal o to, co se kolem děje. 

,,Neni problém. Na tuhle komedii mám moc zdravýho rozumu dokonce i já," řekla jsem znechuceně a protáhla se kolem Jareda, který nespouštěl oči ze svojí matky.

Najednou se mi ale kolem zápěstí ovinuly hřejivé, dlouhé prsty a zastavily mě v pohybu. 

,,Ne Chloe. Ty ne. Myslel jsem tebe mami," řekl Jared aniž by pohnul jediným svalem v obličeji.

Nevěděla jsem, co mě udivuje víc. Že dal přednost mě před vlastní rodinou nebo to, že na mě bez upozornění sáhnul a já ani trochu nepanikařila.