JARED

Můžu vám říct, že jsem se v životě tak strašně neztrapnil. Na druhou stranu jsem se taky v životě tak nebavil. Když Chloe zjistila, že jsem na surfu jaktěživ nestál rozhodla se, že mě to musí naučit stůj co stůj. A víte co? Ve fotbale jsem byl hvězda. Řekněte první sport, kterej vás napadne a já v něm budu excelovat. Postavte mě na to zatracený prkno a máte o zábavu postaráno.

Přiznám se, že moje nabubřelý ego posměch těch dvou ( a později i Dexe ) neslo dosti nelibě. Chvíli jsem měl chuť je oba v tom moři utopit. Nakonec jsem si to ale začal užívat. A ačkoliv jsem bedlivě poslouchal všechny Chloiny rady zjistil jsem, že na surfování jsem totální dřevo. Chloe naopak vypadala, že se na surfu narodila. S Brixem, který seděl úplně vepředu navlečený v záchranný vestě s úsměvem zdolávala vlny a já se přistihl, že se usmívám s ní.

Na pláži jsme strávili skoro celej den. Chloe s Tomem se při západu slunce rozloučili se mnou i s Dexem a vyrazili k domovu, protože dle jejich slov by sežrali i krávu. My s Dexem ale ještě seděli na horkém písku a dívali se na mizející, rudý kotouč. Hlavou mi vířilo tisíce myšlenek, ale ani jedna jediná se netýkala fotbalu. Uvědomoval jsem si, že čím víc času tady trávim, tím víc zapomínám na svůj hlavní úkol. Bylo ale tak jednoduchý prostě vypnout, nezabývat se budoucností a prostě si jenom užívat ty chvíle s nima. Nevěděl jsem jenom jestli je to dobře nebo špatně. 

Ten řev jsem slyšel už dole při vstupu do baráku. Recepční na mě hodila nervózní pohled a vypadala jako někdo, kdo by si přál bejt někde úplně jinde. Nastoupil jsem do výtahu, zasunul klíč do zámku s zmáčkl poslední patro. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ten řev a bordel vychází z Tomova apartmánu. 

Jakmile se dveře výtahu otevřely ocitl jsem se v totálním chaosu. Musel jsem sám sebe profackovat, abych uvěřil tomu, co se mi naskytlo před očima. Tom ležel bezvládně na zemi s tržnou ránou na čele. Chloe se snažila vymanit ze sevření mohutnýho chlapa, který ji držel pod krkem asi metr nad zemí, zatímco Brix se mu zakousl do nohy, vrčel a trhal. Nezdálo se ale, že by to dotyčný nějak vnímal. Trvalo ještě dobrou minutu, než jsem pochopil, kdo přede mnou vlastně stojí.

Toho chlapa jsem uznával skoro jako boha. Celej svůj život jsem se snažil bejt jako on. Jít v jeho stopách a dokázat mu, že jsem stejně dobrej jako on. Ne-li lepší. Nikdy neplýtval chválou, ale každý poplácání po zádech jsem bral jako úspěch. 

,,Tati?" pronesl jsem nevěřícně. Táta se pomalu otočil a zíral na mě. Vypadal mnohem starší, než jak jsem si ho pamatoval. Ale hlavně úplně mimo. 

,,Táto. To jsem já. Jared. Mohl.....mohl bys jí pustit?" vykoktal jsem nejistě. Táta odhodil Chloe, jakoby to byla jenom hadrová panenka a popadl mě do náruče. Málem mi tím medvědím stiskem zlámal všechny kosti v těle. Chloe se mezitím doplazila k Tomovi a zavolala Brixe k sobě. Viděl jsem, jak sotva popadá dech i nabíhající podlitiny na jejím krku. Ona se o to ale nestarala. Utrhla kus svýho trika a přiložila ho Tomovi na hlavu, aby zastavila krvácení. 

,,Jarede? Jarede? Synku. Můj synu," drmolil táta a odtáhl mě na délku paží. 

,,Je z tebe kus chlapa. Už máš svůj tým? Musíš mi to všechno povyprávět. Tohle si zaslouží skleničku. Zvu tě," zazubil se na mě a táhl zpátky k výtahu, aniž by věnoval jeden jediný pohled svýmu druhýmu synovi. Nezmohl jsem se na jedno jediný slovo. Prostě jsem se jenom nechal táhnout pryč. Táta pořád něco mlel, ale já ho sotva vnímal. Pořád jsem musel zírat na zraněnýho Toma a Chloe, která nás oba nenávistně probodávala svýma zelenýma očima.

Jakmile jsem se ocitl opět ve výtahu konečně jsem se zaměřil na tátu. Na velkýho Arona Connellyho. Jednu z největších legend americkýho fotbalu. Na obrovskýho útočníka, kterej si i po tolika letech udržoval dobrou fyzičku. A očividně byl sjetej, jak paprika.

CHLOE

Tyhle chvíle jsem z duše nenáviděla. Když se ten zatracenej kretén objevil z ničeho nic a veškerou svou zlost, frustraci a celej podělanej život si vybil na Tomovi. 

Když se to stalo poprvé zavolala jsem policajty. Jenomže na rozdíl ode mě měl Aron Connelly spoustu peněz a do druhého dne byl venku. A všechno se tím akorát zhoršilo. 

Jediný, kdo věděl o tom, že Toma jeho táta řeže, jako psa jsem byla já a jeho vlastní máma. Poznala jsem to pár dní potom, co jsme se poznali. Tom se sice choval jako absolutní snob, ale nosil na těle úplně stejný modřiny, jako já. Normální děti se chlubili novýma hračkama, my si ukazovali nový modřiny. Už jako malá jsem Tomovi slíbila, že se o tom nikde nebudu zmiňovat, dokud on neuzná za vhodný. Takže jsem držela hubu a stála při něm, stejně jako on při mě.

Jakmile jsem Toma probrala a zašila mu ránu na hlavě vzal si svoje prášky na nervy a na spaní a odporoučel se do pokoje. Nikdy nejel do nemocnice. Vždycky jsem se bála, že utržil mnohem větší, než jen povrchový zranění, ale nikdy jsem ho nedokázala přimět k tomu nechat se vyšetřit. Tom měl plán. Jasnou vidinu odplaty za všechny ty roky a nenechal si jí zničit ničím a nikým. I kdyby kvůli tomu měl vypustit duši. Každý z nás si svoje jizvy hojil jinak. Zatímco mě tak trochu švihlo, Tom se rozhodl pomstít.

Dostala jsem byt z toho nejhoršího a stulila se u Brixe na gauči. Postavila jsem před sebe hrnek vařícího kafe a zapnula televizi, abych si vymyla mozek nějakou trapnou reality show. Dřív ale cinkly dveře od výtahu a v nich se objevil Jared. Totálně zničený a zoufalý. Já se nad ním ale v tý chvíli nedokázala slitovat. Nejspíš proto, že jsem mu tohle všechno dávala za vinu.

Jared se doploužil ke mě a svalil se k nám. Brix do něj dloubl čumákem a olíznul mu obličej. Jared se jen smutně usmál a podrbal ho za ušima. Ticho, který se mezi námi rozhostilo nakonec utnul on.

,,Jak dlouho to trvá?" zeptal se potichu, aniž by se na mě podíval. 

,,Děláš si prdel? To sis jako vážně za celý ty dlouhý roky ničeho nevšiml?" vybuchla jsem, i když jsem měla původně v plánu držet hubu. 

,,Jak to myslíš?"

,,Jak to řikám. Tvůj fotr je surovec, co si svoje ego musí povzbuzovat na vlastním synovi a tvoje matka odporná svině, co za něj prachama žehlí průsery. Jak myslíš, že přišel k tomuhle bytu, hm? Zejtra se tady ta plastikama ověnčená nádhera objeví, jako spasitelka světa a nabídne Tomovi nějakou drahou hračičku za to, aby držel zobák. A to jenom proto, že není tak dokonalej, tak úžasnej a tak perfektní, jako jeho starší brácha," vyprskla jsem a prudce se zvedla na nohy. 

,,Já......já. Já to.....nevěděl. Chloe nevěděl jsem to. Já....." Ať už chtěl říct cokoliv zaniklo to v ohlušujícím řevu, který se nesl výtahovou šachtou. Jared jenom vytřeštil oči a stoupl si přede mě. 

,,Tak a dost. Já toho čůráka zabiju," zavrčela jsem a zamířila k velké vestavěné skříni. Jared mě poslušně a potichu následoval a bedlivě sledoval očima. Svezla jsem se na kolena a otevřela tajnou skříňku, ve které ležel revolver. Pořídila jsem ho Tomovi před léty pro všechny případy. A ten případ právě nadešel.

,,Chloe? Co to do prdele je?" zeptal se nechápavě Jared, který jedním okem sledoval mě a druhým dveře výtahu.

,,Co by to asi tak bylo," protočila jsem oči a zkontrolovala zásobník.

,,Je legální?"

,,Pro boha Jarede. Jasně, že není legální."

S nabitou zbraní v ruce jsem se postavila před výtah právě ve chvíli, kdy se jeho dveře otevřely připravená tomu nechutnýmu zkurvysynovi prohnat kulku hlavou.