Chloe

6:30. Skvělý. Další bezva noc za mnou. Promnula jsem si oči a spustila nohy z postele na studenou zem. Vedle mě se ozvalo nespokojené zabručení. Pousmála jsem se a vstala. Cestou jsem vzala ze stolku prášky na spaní a hodila je do koše. Miliontý prášky, který po miliontý nezabraly. Postavila jsem vodu na kafe a zapnula televizi. Jako každý ráno tam dávali hovno, ale alespoň jsem tím narušila to ticho, který mi tak pilo krev. Za mnou jsem uslyšela tiché kroky doprovázené cvakáním o zem. ,,Nemusel si vstávat se mnou," ušklíbla jsem se a otočila se. Brix došel ke mě a drcnul do mě čumákem. ,,Jsem v pohodě. Běž si ještě lehnout. Máš postel celou pro sebe," uculila jsem se a podrbala ho za ušima. Brix ale zamířil ke gauči a stulil se tam do klubíčka. ,,Jak chceš. Udělám snídani," zívla jsem a postavila se k plotně. Potřebovala jsem se nějak zabavit dokud nezačnou fungovat i normální lidi a já budu moct mezi ně.

Nikdy jsem nezamýšlela, že bych si pořídila rybičky natož psa. Znamenalo to pro mě velkou zodpovědnost a spoustu mého času. Kamarádka Naty si ale chtěla pořídit kočku. Ten nápad se jí v hlavě zrodil po tom, co se s ní rozešel přítel a nutně potřebovala něco, co by jí ho nahradilo. Jeli jsme tedy do útulku, aby si mohla vybrat. Obcházeli jsme to tam snad hodinu. Naty se nedokázala rozhodnout, kterou si vezme domů. Nejraději by si totiž vzala všechny. Když se rozhodla udělat další kolečko rezignovaně jsem si sedla na zem a nechala jí jít samotnou. V tu chvíli se ke mě přiřítil staford s vyplázlým jazykem a začal mě celou oblizovat. ,,Nazdar kámo. Kde ses tu vzal?" rozhlídla jsem se kolem sebe. Pes si sedl naproti mě a upřeně mě sledoval. Měl krásnou modrošedou barvu a bílou náprsenku. Vesele vrtěl ocasem a podával mi packu. ,,Ok. Najdeme komu ses ztratil," postavila jsem se a se psem u nohy začala procházet útulek. Nakonec nás našel místní zaměstnanec s vodítkem v ruce. Plísnil psa a vodítkem mu všemožně vyhrožoval. ,,Nic se nestalo," mávla jsem rukou, když se mi muž už po několikáté omluvil. ,,Tak pojď, Brixi. Jdeme." Pes si ale sedl vedle mě a opět na mě upřel oči. ,,Ten pes si vás snad vybral," zakroutil hlavou muž, protože pes se ode mě nehnul na krok. I když mu připnul vodítko k obojku zabejčil se a nehnul ani o píď. ,,Chce jít s vámi." ,,Co? Ne, ne, ne. Já jsem si sem nepřišla pro zvíře. Kamarádka....já ne. Promiň, kamaráde," pohladila jsem ho po hlavě. ,,Nechcete o tom přemýšlet? Máme ho tu už rok a nikdy se k člověku takhle nepřiblížil. Byl by vám oddaným parťákem," přemlouval mě muž. A čím déle jsem na psa hleděla tím víc jsem věděla, že ho tam nenechám. Ten chlap měl pravdu. Brix si mě nejspíš opravdu vybral a byl to ten nejvěrnější kámoš. Stálo mě sice trochu papírování nechat si ho, protože člověk jako já by rozhodně neměl mít na starosti psa natož bojové plemeno. Vysoce postavení úředníci nejspíš měli pocit, že spolu s Brixem vyvraždíme minimálně půlku Kalifornie. Nakonec mi pomohlo tvrzení mojí psycholožky, která se za mě přimluvila. Brix udělal vždycky to, co mi na očích viděl. Nepotřeboval žádný výcvik, žádný cvičák. Byl to ten nejvychovanější pes na světě. Chodil se mnou do práce a neskutečně se vyznal v lidech. Chránil mě, bránil, držel ode mě idioty a nikdy mě nezradil. Ten pes mě miloval jako nikdo a já svého rozhodnutí nechat si ho nikdy nelitovala. 

Když jsem dodělala lívance zjistila jsem, že je sama v životě nemůžu sníst. Pomalu jsem se vykoupala a oblíkla. ,,Jdeme k Tomovi," oznámila jsem Brixovi, který se neochotně zvedl z gauče a oklepal se. ,,Můžeš tu zůstat, jestli chceš," pokrčila jsem rameny. Brix se na mě zahleděl tím svým způsobem - něco jako ty si asi upadla - a vyšel ze dveří. Tom Connelly bydlel pár bloků ode mě. Znali jsme se celou věčnost, už od školky. Tom pocházel z velmi zámožné rodiny. Jeho rodiče jsou až nechutně bohatí. Koupili mu luxusní byt v nejlepší části Los Angeles s nádherným výhledem na moře, který by mu záviděla nejedna celebrita. Zřejmě se mu tím snažili vykompenzovat fakt, že jako rodiče stojí absolutně za hovno.
Poznali jsme se jako malý caparti. Tehdy se Tom choval povýšeně, jakoby byl něco víc než všichni ostatní. Z čehož už naštěstí vyrostl. Tenkrát mi sebral tašku s věcmi prostě proto, že žil v domnění, že může všechno. Zlomila jsem mu nos. Paradox je, že díky tomu jsou z nás nejlepší kamarádi. 

Nechala jsem Brixe, aby vykonal potřebu a pomalu došla k domu, kde Tom bydlel. Zamávala jsem na recepční, která mě obdařila zářivým úsměvem a ve výtahu zmáčkla tlačítko posledního patra, které zabíralo pouze Connellyho apartmá. Znala jsem to jen z filmů a seriálů. Nastoupíte do výtahu a ten vás vyveze přímo do bytu zbohatlíka. A i když jsem se za to Tomovi několikrát posmívala ten jeho byt jsem milovala. Tom tam měl všechno, co já si nemohla dovolit. Sušičku, kávovar, výřivku, nejnovější playstation, obrovskou plasmovku a terasu s bazénem větší, než celej byt. Ano, vážení, někdo se umí narodit. ,,Čau brouku. Udělala jsem lívance a mám takový tušení, že by ti přišli vhod," zařvala jsem a namířila si to ke kuchyni. Brix se ale zastavil a začal vrčet. Na Toma on nikdy nevrčel. Hodila jsem krabici s lívanci na linku, opatrně vzala pánvičku visící nad sporákem a pomalu následovala Brixe, který měl vztyčený ocas a vyceněné zuby. Z koupelny jsem slyšela kroky a následné otevření dveří. Rozmáchla jsem se pánvičkou, ale trefila zeď. Ozval se výkřik. Můj, jeho a Tomův, který stál ve dveřích ložnice. Přede mnou stál Jared, Tomův starší bratr, jen v ručníku. Jared byl ten typ kluka, po kterém tajně toužila každá holka. Měl na krátko střižené hnědé vlasy, nádherné oči lískooříškové barvy, tělo při kterém jste zapomínali dýchat. Byl snem mnoha žen, byl dokonalej, byl......,,Co tady do prdele děláš? Ty se s ní ještě bavíš?" A málem bych zapomněla, že to je taky pěknej debil. Jared mi nemohl přijít na jméno. Nenáviděl mě a vždycky mi to dával dost jasně najevo. Pak se naštěstí dostal na jeho vysněnou vejšku, kam ho dostal jeho milovaný fotbal a já od něj měla na krásné čtyři roky svatej pokoj. Tak co tady teď dělal?
,,Tvůj bratr se naštěstí rozhoduje podle svýho vlastního rozumu. Narozdíl od tebe na všechno nepotřebuje máminu sukni," prskla jsem a svěsila ruku. ,,Co že si to říkala o tý snídani?" uculil se Tom, který se snažil uvolnit napjatou atmosféru, sebral mi pánvičku z ruky a vlepil pusu na tvář. Podrbal Brixe za ušima a odebral se do kuchyně, kde se vrhl na talíř s lívanci. Nevšímala jsem si nasupeného Jaredova výrazu a následovala Toma s Brixem v patách. Vrhla jsem se na Tomův kávovar a připravila si capuccino. ,,V kolik si stávala dneska?" omotaly se kolem mého pasu Tomovy silné paže, když jsem si do kafe přidávala pořádnou dávku cukru. Opřel si o moje rameno hlavu a houpal se se mnou ze strany na stranu. ,,Kolem půl sedmý. Docela slušnej čas," usmála jsem se a nechala se odnést ke stolu, kde mě posadil na židli a zahrnoval celou řadou novinek, jako bysme se neviděli týden.

Jared

Neviděl jsem jí několik let. Co jsem odjel na vysokou jsem se tomuhle městu snažil vyhýbat. Teď jsem si ale potřeboval utřídit myšlenky. Stál jsem před životní volbou a nechtěl to uspěchat. Napadlo mě, že u bráchy byl mohl najít potřebný klid. Myslel jsem, že ty dva máma rozdělila. Po tom, co mu Chloe provedla by měla chodit kanálem. Místo toho tady stojí s lívancema v ruce a ten blb jí objímá jak nejcennější poklad. Ta holka mu zkazila život. Už když nám jí tenkrát Tom přivedl domů představit jsem věděl, že Chloe se do jeho stylu života nehodí a bude mu do něj přinášet jen samý problémy. Co taky čekat od holky, jejíž rodiče chlastali první ligu a která nakonec skončila v dětsáku? Ale, do prdele, kdy takhle vyrostla? Měla nádherný, dokonalý prsa. Ani malý, ani velký, prostě tak akorát do ruky. Zadek jí obepínaly těsný, krátký džínový šortky, z nichž vyčuhovaly nekonečný opálený nohy s tetováním. Sjížděl jsem pohledem po jejím těle a všiml si, že to tetování musí mít i přes ty nádherný prsa, protože jí vykukovala z výstřihu tílka. Kde všude ho asi měla? Musel jsem zatřást hlavou, abych veškerý ty hříšný myšlenky, který se mi v ní najednou začaly honit, dostal ven. ,,Budeš tu stát jenom v ručníku nebo na sebe hodíš alespoň kalhoty," ušklíbl se na mě brácha a narval si do pusy obrovský kus lívance. Probral jsem se z transu a chtěl se dojít do pokoje oblíct, ale přede mnou seděla ta bestie a zírala na mě, jakoby přesně věděla, co se mi před chvíli honilo hlavou. ,,Proč na mě to zvíře takhle zírá?" zeptal jsem se aniž bych ze psa spustil zrak. ,,Hodnotí tě. Jestli ti neukousne prdel jsi hoden být v naší společnosti," pronesl Tom s plnou pusou. ,,A jak dlouho to bude trvat?" ,,Bude to trvat maximálně deset minut," uculila se Chloe. ,,Děláte si ze mě srandu, že jo?" ,,Jo. Ale vážně si dávej pozor na zadek. Jestli se mu nebudeš líbit utrhne ti ho. Jmenuje se Brix. Brixi tohle je Jared. Buď hodnej," řekla Chloe. Na to konto pes zvedl pac. Chtě nechtě jsem se musel usmát. ,,Asi budeme kámoši, viď?" došel jsem k psovi a přijal nabízenou pac. Brix mi ještě důkladně olízl obličej a odešel do obýváku, kde se rozvalil na gauči a po chvíli začal dokonce i chrápat. Chloe mi věnovala vřelý úsměv a dál se věnovala svému talíři se snídaní. Měla neskutečně nádherný, zelený oči a dokonalý rty. Už jenom pro ty její hříšný, plný rty mi v ptákovi nebezpečně zacukalo. Vlízt znovu do koupelny a dát si pořádně ledovou sprchu mi přišlo moc průhledný, tak jsem radši co nejrychleji zapadl do pokoje, který mi Tom půjčil a zavřel za sebou dveře.

Chloe

,,Takže.....co tady dělá Jared?" zeptala jsem se a upila z kafe. Co byl na vejšce někde za oceánem ani jednou se tady neukázal. Vždycky ho zajímal jenom americkej fotbal a to, aby se dostal až na samotný vrchol. I když se choval jako totální kretén jedno se mu upřít nedalo. Pro svůj cíl byl schopný udělat a obětovat cokoliv. ,,Ale. Má za sebou všechny zkoušky a dostal několik nabídek od známých klubů. Jeho agent to na něj sype ve velkým. Telefon mu zvoní skoro nepřetržitě. Brácha si myslí, že tady najde odpovědi na svoje otázky," vysvětlil Tom a vrhl se na další várku lívanců. ,,Páni. To je skvělý," pokývala jsem uznale hlavou a uchránila před Tomem svůj talíř. ,,Jo. Je to jeho životní sen. Co ta grilovačka dneska? Přijdeš?" změnil Tom téma. ,,Jo. Na chvilku. Zejtra jdu do práce." Na rozdíl od bratrů Connellyových a valné většiny mých přátel jsem stěží dodělala střední a šla okamžitě makat. Několik let svého života jsem strávila v dětsáku, protože moji rodiče milovali alkohol krapet víc než mě. Zatímco vaši vrstevníci v osmnácti řeší jakou vejšku si vybrat vy si seberete svých pět švestek a s řadou dobrých rad do života od vašich vychovatelek jste vypuštění do světa a v hlavě se vám honí jenom jedna myšlenka. Přežít. Pár měsíců jsem byla na ulici než jsem našetřila na kauci na byt. Měla jsem nějaký peníze z brigády, ale umýváním nádobí si moc nevyděláte. A sehnat byt v LA za normální peníze je nadlidský úkol. Když se konečně vyhrabete z těch hoven na nějakou školu nemáte ani pomyšlení. Dělala jsem v restauraci, kde jsem nejdřív byla brigádně jako pomocná síla a potom mě majitel zaměstnal na plný úvazek. Dokázalo mi to udržet střechu nad hlavou, zajistit dostatek jídla pro mě a pro Brixe a víc mě nezajímalo. Rodiče mých kamarádů, teda většina z nich, s tím moc nesouhlasili. Pořád dokola mi cpali nějaký přihlášky na vyplnění se slovy, že si přece nezkazím budoucnost a jednoho dne bych toho mohla litovat. Já jsem ale budoucnost nikdy neřešila. Zajímalo mě jenom co se děje teď.

,,O jaký grilovačce je řeč?" zeptal se Jared, který se konečně oblíknul a rychle Tomovi sebral poslední lívanec z talíře. ,,Pořádáme mejdan, kamaráde," zazubil se Tom. Tom miloval mejdany a veškeré párty. Dokázal oslavovat kdejakou pitomost. Jeho matka s oblibou tvrdila, že Tom chlastá kvůli mě a co se dalo čekat od dcery alkoholiků. Elizabeth Connellyová byla bývalá modelka, která měla své dny slávy dávno za sebou, ale odmítala si to přiznat. Byla to zahořklá, protivná a zlá ženská, které záleželo víc na tom, jakou plastiku dnes podstoupí než na vlastních dětech. I tak jim ale velice ráda krafala do toho s kým se mají stýkat a s kým ne. Nemohla přece dopustit, aby jí nějaký chudý póvl zničil její reputaci. Přesně takhle svoje děti vychovávala. I kdybych byla premiant třídy, nejkrásnější holka pod sluncem a to nejzdvořilejší stvoření na planetě nenáviděla by mě už z pouhého principu. Neměla jsem totiž žádné postavení. Jejich tátovi zase vůbec nezáleželo na tom kdo se kolem jeho synů motá. Dokud hráli fotbal a měli šanci dostat se k profíkům nic ho nezajímalo. Jenomže pak se stala ta nehoda, při které se Tom zranil tak, že na kariéru profesionálního fotbalisty mohl zapomenout a já si tak udělala nepřítele i ze starýho Connellyho. Fakt, že se Tomovi ve skutečnosti ulevilo a konečně mohl dělat to, co doopravdy chtěl ( studovat právnickou fakultu ) okázale odmítali přijmout. Jejich synovi jsem zničila život. Tečka.

,,Mejdan? Není dneska náhodou čtvrtek?" podíval se na mě nechápavě Jared, jakoby tenhle plán vzešel z mojí hlavy. ,,Tomovi je celkem jedno, kdy se opije," pokrčila jsem rameny. Viděla jsem v jeho stále tvrdším výrazu, co si o tom myslí. Stejný výraz jsem vídávala u jejich matky. Ironií osudu bylo, že jsem v životě nevypila kapku alkoholu a z duše nenáviděla tyhle mejdany plný lidí, kteří jakoby ani neměli nic lepšího na práci, než se mě v jednom kuse dotýkat. Už jenom při té představě jsem se otřásla. ,,Ježíši Jare nech si ten pohled. Jsi v hrozný křeči, brácho. Oslavíme tvůj příjezd," zazubil se Tom a poplácal Jareda po zádech. ,,Už se nemůžu dočkat," protočil oči jeho bratr. Očividně se na dnešní večer těšil úplně stejně jako já. Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že se na něčem shodnu s Jaredem Connellym nejspíš bych se mu vysmála do ksichtu.