,,Takže jestli to chápu správně..." zamumlal zatímco odemykal dveře jejich bytu ,,ten Genya tě prostě ignoruje a je nepříjemný a ty si myslíš že je to proto že jsi mu dal pusu?" Zeptal se a Muichiro přikývl.

Bratr si jen povzdechl ,,Jen tohle? Já myslel že se něco stalo s Tanjirem" zamumlal a hodil svůj batoh ke stěně.

,,J-jak tě to napadlo?" Vydechl nejistě a zamířil přímo do kuchyně.

,,Nevím, jen mám takový pocit že je mezi vámi něco jinak" odpověděl a vydal se za ním.

Muichiro si vytáhl sklenici a napustil si z kohoutku vodu ,,T-to se ti jen zdá... trápí mě jen Genya. Já vím že byla chyba ho políbit, ale byl to prostě nějaký zkrat... chci se mu omluvit, ale když za ním přijdu tak mě odbyje a odejde..." zamumlal sklesle.

,,Idiot... Počkej, jak jsi tehdy přišel s tou modřinou, pořád jsi mi neřekl kdo ti ji udělal" odvětil a tázavě pozvedl obočí.

Druhý si nejistě prohrábl vlasy ,,Říkal jsem ti ať to neřešíš..." zamumlal a rychle se napil vody.

,,Žádné takové, byl to Genya nebo ne?" Zeptal se a vážně se zamračil ,,protože pokud ano, tak mu zítra zlomím nos!"

,,Ne! Jak tě to napadlo?!" Vyhrkl překvapeně.

,,Tak když to nebyl Tanjiro? Zenitsu by to neudělal a Inosukemu jsem srovnal fasádu když tě minule praštil, takže ten už by to taky neudělal... tak kdo to byl?" Zamumlal seriózně a probodl ho naštvaným pohledem.

Muichiro jen nejistě polkl ,,N-nikdo"

,,Takže Genya"

,,Ne!"

°•°•°•°•°•°

Muichiro zavřel svou skříňku a chtěl se vydat do třídy, když v tom se s někým srazil. Překvapeně zvedl hlavu a uvědomil si že je to Tanjiro.

,,Dobré ráno, Mui" usmál se.

Menší nejistě přikývl ,,Dobré, potřebuju ještě na záchod..." Vydechl a pokusil se ho obejít, ale Tanjiro ho zastavil.

,,Počkej, Nezuko mi říkala že tě včera Genya rozplakal, co se stalo? Udělal ti něco?" Zeptal se a starostlivě ho pohladil po tváři.

Muichiro jen sklesle zavrtěl hlavou, když v tom si to uvědomil a jeho čelo orosil studený pot ,,J-jak víš že Genya?" Vyhrkl zmateně.

Tanjiro vytáhl mobil a ukázal mu fotku ze včerejšího dne, těsně předtím než Genya odešel.

Menší vyděšeně zalapal po dechu. Musela mu to poslat Kanao.

Chtěl nějak odpovědět, jenže v tu chvíli ho popadl za zápěstí a odvedl ho na nejbližší záchody.

Ani se nepokoušel jít do kabinky a jen s ním hodil o stěnu ,,Nic mi na to neřekneš?" Zamumlal monotónně a chytil ho za vlasy ,,Dobře víš že máš zakázáno s ním mluvit!"

,,J-já vím, o-omlouvám se, j-jen jsem chtěl-" vyhrkl, jenže než stihl svou větu dokončit, Tanjiro mu vrazil pěstí do tváře a konečně pustil jeho vlasy. Jen si položil dlaň na bolavou tvář a bez odpovědi sklopil hlavu.

Rudovlásek si jen povzdechl dřepl si naproti něj ,,Vidíš co kvůli tobě musím dělat? Miluju tě ale ty mi nedáváš moc na výběr. Je mi líto že to vždycky dopadne takhle, ale můžeš za to ty" odvětil konějšivě a jemně ho pohladil po tváři.

,,Mui?"

Oba se překvapeně podívali kdo to přišel a spatřili zmateného Yuichira.

,,Co se stalo?!" Vyhrkl, ale když si všiml krve na jeho tváří, tak klekl si vedle Tanjira ,,Kdo to byl?!"

Muichiro si utřel krev z nosu a sklopil pohled do podlahy.

,,Nevím, nechce mi to říct" Vydechl rudovlásek sklíčeně a přitáhl si menšího do objetí.

Yuichiro se zamračil ,,Tady už fakt končí sranda, byl to Genya, že ano?!" Zavrčel naštvaně.

Bratr vyděšeně zavrtěl hlavou, jenže Tanjiro v tom uviděl příležitost.

,,To by sedělo, viděl jsem ho jak odsud odcházel předtím než jsem ho tu našel" zamumlal zamyšleně.

Muichiro chtěl něco namítnout, ale Tanjiro ho nenápadně chytil za vlasy a škubl, aby ho donutil být zticha.

,,Já to věděl..." zasyčel a naštvaně se vydal pryč.

Jeho bratr ho jen se slzami v očích pozoroval, protože přesně věděl co má v plánu.

Tanjiro si spokojeně oddechl a pustil ho ,,Tak, teď od něj budeme mít klid" usmál se a pohladil ho po vlasech.

,,P-proč jsi to udělal?! Mlátit mě je jedna věc, ale svádět to na Genyu je věc druhá!" Zakřičel, ale Tajiro ho chytil pod krkem a přimáčkl ho ke stěně.

,,Neřvi na mě, Muichiro!" Zavrčel vytočeně ,,kdyby jsi k němu furt nelezl nic se nemuselo stát! Několikrát jsem ti říkal ať se od něj držíš dál, ale ty mě nikdy neposlechneš!"

,,P-pusť mě! T-tanjiro!" Vyhrkl se slzami v očích a snažil se ho od sebe odkopnout.

Rudovlásek si povzdechl ,,Víš že se k tobě takhle nechci chovat, ale kvůli tobě musím" zamumlal sklesle a pustil ho ,,Ty víš že tě mám rád" Vydechl a znovu si ho přitáhl do objetí,  zatímco ho hladil po zádech.

Muichiro ho ani neobejmul nazpět a jen začal tiše zvlykat.

,,Shhh, to bude v pořádku, teď už se nám nebude stavět do vztahu a budeme zase spolu jako dřív" špitl konějšivě a políbil ho na tvář.

Menší sevřel obě pěsti a vymanil se z jeho objetí.

,,Mui, Počkej!" Zakřičel a chtěl ho chytit, ale on mu vyklouznul a rozběhl se pryč.

,,Muichiro!"

°•°•°•°•°•

Genya znuděně stál u své skříňky, když v tom ho někdo popadl za límec a donutil ho se trošku ohnout. Byl tu Yuichiro, který na něj naštvaně koukal.

,,Co si myslíš že děláš?" Zamumlal otráveně a chtěl se zase narovnat, ale menší ho odmítal pustit.

,,To se ptám já tebe! Jak jsi mohl něco takového Muichirovi udělat?!" Zakřičel snad přes celou chodbu a pokusil se mu pěsti jednu vrazit, ale Genya jeho ruku chytil.

,,O čem to mluvíš? Nic jsem mu neudělal" Vydechl zmateně.

Yuichiro se zamračil ,,Nemá cenu lhát, Muichiro několikrát přišel domů s monoklem a odmítal mi říct kdo mu to udělal, ale teď už vím jistě že jsi to byl ty!" Zakřičel a podkopnul mu nohu aby si na něj mohl sednout a naštvaně do něj začal mlátit.

Genya chytil jeho ruce a vyplivl trošku krve ,,Jako že jsem mu jednu vrazil?! Muichirovi?! To bych v životě neudělal, jak tě napadla taková blbost?!" Zavrčel a shodil ho ze sebe ,,Já ho mám rád sakra! Nikdy bych mu neublížil!" Zakřičel, ale své odpovědi hned litoval a jemně se začervenal.

,,C-cože?" Vydechl překvapeně a vyskočil na nohy ,,Říkal mi že ho už měsíc ignoruje kdykoli se s tebou snažil mluvit!"

,,Co? Ne, to on ignoruje mě a ty bys to měl vědět!"

,,Já? O čem to pořád mluvíš?"

Genya se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Za normálních okolností by z něj vymlátil duši, ale protože se jednalo o bratra Muichira, věděl že by si nepomohl.

,,Jo, minule jsem ho odbyl, ale to proto že když jsem se na něj snažil mluvit, Tanjiro mě odehnal, nebo ho odtáhl pryč. Navíc jsem slyšel Nezuko, jak říká Tanjirovi že jsi ji ty říkal že se se mnou Muichiro už nechce bavit"

,,Nic takového jsem v životě neřekl, tak si přestaň vymýšlet!"

,,Říkám co jsem slyšel! Co jsem onemocněl jsem se s ním nebavil, přísahám!"

Yuichiro si zmateně promnul čelo ,,Nevím už čemu věřit... pokud jsi to nebyl ty, kdo jiný?" Vydechl, ale v tu chvíli mu všechno došlo ,,Tanjiro mi řekl, že tě od něj viděl odcházet... pokud bych vzal v potaz to co jsi slyšel, znamená to že...." zamumlal nevěřícně a oba se na sebe podívali.

,,Tanjiro!"

°•°•°•°•°•

Muichiro vyběhl poslední schody a ocitl se na střeše školy. 

,,Sakra..." Vydechl zoufale a chtěl se vrátit dolů, jenže uslyšel krok,, jak ho někdo následoval.

Tiše za sebou zavřel dveře a schoval se za nějaké velké panely, co tam byly. Utřel si poslední slzy a úlevně si oddechl.

Proč se tohle děje....

,,Víš že mě se neschováš lásko" zamumlal Tanjiro, který se objevil vedle něj.

Muichiro začala vyděšeně couvat, jenže zakopl a spadl na zem.

Vyšší ho chytil za bradu a donutil ho zvednout hlavu ,,Už jsem ti to říkal několikrát. Nenechám nikoho aby nám narušovat náš vztah!" Zavrčel a znovu ho praštil do tváře.

Menší se od něj snažil nějak dostat, jenže on ho chytil chytil za zápěstí a přišpendlil mu ruce k zemi. ,,Pusť mě! P-prosím!" Vykřikl zoufale, ale Tanjiro ho umlčel polibkem.

Obkročmo si na něj sedl ,,Nedáváš mi jinou možnost... prostě ti ukážu jak moc tě miluju a že jsi jen můj..." zamumlal a než stihl něco namítnout, znovu se mu přisál na rty.

Druhý se ze všech sil snažil od něj dostat pryč, ale on byl silnější jako vždycky.

Tanjiro mu drze narval jazyk do úst a ještě a pevneji mu chytil zápěstí.

Muichiro už měl očí plně slz, protože byl už zoufalý ,,P-prosím! N-nech mě!"

Vyšší se jen podíval,  jestli je odsud nikdo neuvidí i kdyby někdo přišel náhodou na střechu ,,Neboj, budu jemný jako vždycky, když i ty budeš hodný" odvětil a jednou rukou mu vyhrnul mikinu.

,,Pusť mě! Já to nechci!" Zavzlykal a téměř mu podařilo ho ze sebe sebe sundat, ale on mu sundal mikinu a schválně mu nechal ruce zamontané v rukávech, aby se nemohl hýbat.

Jednou rukou mu je chytil a volnou mu vyhrnul i bílé tričko ,,Snad potom přijdeš k rozumu"

°•°•°•°•°•

,,Tady nejsou"

,,Ani na zachodech" vyhrkl Yuichiro a zoufale si promnul tvář.

Genya si povzdechl ,,Rozdělíme se, protože za chvíli zvoní na hodinu.  Já půjdu nahoru a ty dolů" navrhl a druhý přikývl.

,,Nechápu jak jsem mohl být tak slepý" zasyčel a rozběhl se pryč.

Vyšší se rozběhl nahoru po schodech a prolezl každý kout na vrchním patře, ale nikde je nenašel. Už se chtěl vydat na střechu,  jenže zazvonilo.

Sakra...

Chvíli nad tím přemýšlel ale jen nad tím mávnul rukou a rozběhl se nahoru. Rozrazil dveře, ale nikde je neviděl.

,,Muichiro!"

°•°•°•°•°•

,,Muichiro!"

Tanjiro, který menšímu právě rozepínal pásek se zarazil.

Chtěl začít křičet, ale vyšší mu dal rychle ruku přes pusu ,,Jestli jen cekneš, dopadneš špatně" Špitl, jenže Muichiro nepřestával a začal něco nesrozumitelně mumlat a nohou kopat do panelu vedle něj, aby na sebe nějak upozornil.

,,Nech toho!" Zasycel tiše a rukou se už rozmachoval že mu znovu vrazí, jenže někdo ho chytil za paži a shodil ho na zem.

,,Zase ty?! Dej nám už pokoj!" Zakřičel naštvaně a otočil se na Genyu, který stál mezi ním a Muichirem, co se vyděšeně nalepil zády na panely a začal si vymmotávat ruce že své mikiny.

Brunet si jen pobaveně prokřupal krk ,,Ty máš taky páru, mluvit v množném čísle... Zeptal bych se Muichira na názor" 

Tanjiro se naštvaně postavil, ale věděl že proti němu by žádný souboj nevyhrál. Naposledy probodl Muichira pohledem a rozběhl se pryč.

Genya si povzdechl o otočil se na tmavovláska, který na něj koukal jako na Svatý obrázek.

,,C-co tu děláš? P-potkal jsi Yuichira?" Vyhrkl zmateně se slzami v očích.

,,Právě tě málem ohnul a tebe zajímá tohle?" Vydechl nechápavě a klekl si vedle něj, aby mu mohl utřít slzičky z tváří ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se a vážně se na něj podíval.

Muichiro opatrně přikývl ,,J-jo, nebylo by t-to poprvé" odpověděl stále ještě trošku rozrušeně a přitáhl si kolena k tělu.

Vyšší si sedl vedle něj a jednou rukou ho obejmul ,,Už je to v pořádku, nenechám ho, aby ti znovu něco udělal" odvětil konějšivě.

,,Arigato..." špitl a pohodlně se o něj opřel ,,a chtěl jsem se ti omluvit za tu pusu tehdy... byla to moje chyba a vím že máš právo být naštvaný, ale-"

,,Počkej, zpomal skřítku" Zasmál se ,,o čem to mluvíš?" Zeptal se nechápavě.

,,N-no celý měsíc jsi se mnou nemluvil a já myslel že jsi naštvaný kvůli tomu jak jsem tě políbil..." zamumlal nejistě a jen při další vzpomínce se začervenal.

Genya překvapeně zamrkal ,,Cože? Ne tak to nebylo. Slyšel jsem rozhovor Tanjira a jeho sestry jak bavili se o tom, že se se mnou nechceš bavit a když jsem se snažil, Tanjiro si tě odtáhl pryč" vysvětlil,  zatímco Muichiro jen nechápavě zpracovával co mu právě řekl.

,,Tanjiro to řekl?"

,,Ne,  Nezuko to říkala jemu že to prý slyšela od tvého bratra"

Muichiro si povzdechl ,,Já jsem fakt zmatený, bolí mě z toho hlava" zafňukal.

Genya se jen pobaveně pousmál ,,Každopádně je právě teď vyučování a my tu sedíme na střeše" Vydechl pobaveně.

,,Nechci jít do třídy... Nechci být v blízkosti Tanjira..." zamumlal tiše a sklopil pohled do země.

Vyšší se zamyslel a více si ho k sobě přitáhl ,,Tak se dneska vykašlem na školu a můžeme si o všem pořádně promluvit"

Tmavovlásek nadšeně přikývl ,,Tak pojďme, už tu nechci být ani minutu" zazubil se a vytáhl ho na nohy, když v tom si všiml krve v koutku jeho úst ,,Co se ti stalo?" Zeptal se překvapeně a více si ho prohlédl.  Proč si doteď nevšiml té modřiny na jeho oku?

,,No... To byl tvůj bratr..."

,,Yuichiro?!"

Genya pobaveně přikývl ,,Ale bylo to nedorozumění, vysvětlili jsme si to. Povím ti to později, teď musíme vypadnout ze školy, než nás někdo uvidí"

Menší s povzdechem přikývl ,,Máš pravdu, pojďme" zazubil se a za ruku ho začal táhnout ke schodům.

,,No tak, zpomal trošku" Zasmál se a pár kroky ho došel.