Genya znuděně seděl ve své lavici a hrál si se svou propiskou, když v tom ho někdo zatahal za rukáv košile.

Otráveně zvedl hlavu, protože předpokládal že to bude zase Tanjiro, který do něj neustále něco hustil, ale k jeho překvapení to byl jeho soused.

,,Hej, Genya" zamumlal Muichiro, který ho dál tahal za rukáv.

,,Nechceš mě pustit?" zasyčel hnedovlásek a mírně pozvedl obočí.

On se podíval na své prsty, které stále svíraly jeho košili a bez jakéhokoliv výrazu ve tváři ji pustil ,,Proč jsi nás včera odposlouchával?" zeptal se klidně a lehce naklonil hlavu.

Genya překvapeně pozvedl ,,Nechápu o čem to mluvíš!" odsekl a dál si pohrával se svou propiskou, jenže Muichiro se jen tak nedal.

,,Fakt ne?" povzdechl si a propisku mu sebral.

,,Dej mi pokoj!" zakřičel a chtěl si vzít svou propisku zpět.

Menší se jen zahihňal a namířil hrot přímo na jeho krk, jakoby to byl nůž ,,Jsi jako Inosuke... Máš docela výbušnou povahu, nebo ne?" usmál se.

Brunet už nebyl daleko od nadávek, zůstal však očima viset na jeho úsměvu. Přestože ho vytáčel, ten jeho úsměv ho úplně odrovnal.

Po chvíli se vzpamatoval a vytrhnul mu propisku z ruky ,,Nesrovnávej mě s tou prasečí hlavou! Možná jsem vás slyšel, ale je mi to jedno, nezajímají mě cizí věci, Mui" odsekl otráveně.

Menší překvapeně zamrkal ,,Mui?"

,,Jo, jmenuješ se tak, nebo ne? Copak jsi tak hloupý že jsi zapomněl své jméno?" zamumlal otráveně a opřel si bradu a hřbet své ruky.

Muichiro se jen pobaveně pousmál a bez dalších řečí se otočil na své místo.

•°•°•°•°•°

Uběhly dva týdny a Genya se tak nějak přidal do té jejich party, ale jediný kdo ho celou dobu zajímal byl Muichiro.

Bylo na něm něco zvláštního, co se mu na něm líbilo. Možná jeho úsměv, nebo jeho způsob komunikace.

Byl klidný a i když na něj zvýšil hlas, jen se tomu usmál a přestal mu věnovat pozornost.

Právě teď stáli na školním fotbalovém hřišti připravení si po dlouhém školním dní odpočinout u hry.

,,Holky, budete hrát taky?" zavolal Tanjiro na Aoi s Kanao, které seděly pod stromem a vášnivě o něčem debatovaly. Nejspíš ho ani neslyšely, protože se mu nedostalo žádné odpovědi.

,,Tak asi hrajeme bez nich" odvětil Zenitsu, který držel ruce míč.

Všichni přikývli, kromě Muichira, který jen stál na místě a pozoroval oblohu.

Tanjiro mu položil ruku na rameno ,,Vnímáš nás?" zasmál se.

Menší se na něj zmateně otočil ,,O čem jste se bavili?"

Nakonec se rozdělili do týmu a rozestavěli se na hřiště.

Na jedné straně byl Genya a Inosuke, na druhé Tanjiro, Zenitsu a Muichiro.

Hra probíhala docela dobře, jen Inosuke a Genya se neustále hádali.

Byla ale jedna věc která Genyu překvapila.

Přestože Muichiro vypadal, že se hře moc nevěnuje, kdykoli se dostal k míči ho Genya nedokázal zastavit. Byl tak malý a hbitý, že kolem něj vždycky doslova proplul.

Černovlásek znovu kopnul míč do brány a znuděně si promnul tvář.

,,Měl jsi ho zastavit!" zakřičel Inosuke naštvaně.

,,Dej mi pokoj!" zasyčel a chtěl se po něm ohnat, ale to už u nich byli Zenitsu a Tanjiro.

,,Klid, hra ještě pokračuje, je to remíza" snažil se je rudovlásek uklidnit.

Inosuke ho naštvaně chytil za límec ,,Chceš se prát?!"

,,Už mě ta hra nebaví, půjdu si sednout" přerušil je Muichiro monotónně a vydal se ke stromu, kde seděly dívky.

Ostatní na něj jen zaraženě koukali, jakoby úplně zapomněli na své hroty.

,,Taky už nehraju, nepůjdeme koupit nějaké pití?" navrhl Zenitsu a Tanjiro a přikývl.

,,Půjdu s tebou" řekl a vydali se z hřiště pryč.

,,Monitsu, Kompachiro, počkejte na mě!" zakřičel a bezhlavě se rozběhl za nimi.

Brunet si povzdechl a šel si sednout ke stromu kam předtím šel i Muichiro, jenže ho nikde neviděl.

Zmateně se rozhlédl, ale nakonec nad tím jen mávl rukou a sedl si pod strom kousek od děvčat.

Vytáhl mobil z kapsy, jenže v tu chvíli mu na hlavu něco spadlo. Zmateně se podíval kolem sebe a všiml si nakousnutého jablka, které leželo vedle něj. Podíval se nahoru do koruny stromu, ale nic neviděl. Otráveně si povzdechl a znovu upřel zrak na obrazovku svého mobilu.

Uběhlo pár minut a zničeho nic cítil, že mu někdo něco položil na hlavu.

Naštvaně se ohnal rukou a zjistil že měl na hlavě opět nakousnuté jablko.

Vytočeně se podíval nahoru a spatřil Muichira, který visel hlavou dolů na jedné z větví a jeho dlouhé vlasy se téměř dotýkaly těch jeho.

,,Přijde ti to vtipné po mě házet jabka?!" zasyčel naštvaně.

Druhý se jen pobaveně pousmál ,,Nevím o čem to mluvíš" zahihňal se a kousl si do malého jablka, které držel v ruce. ,,Vy už nehrajte?"

,,Vypadám že hraju? To jsi tak hloupý, nebo to jen hraješ?" zamumlal, zatímco se snažil přijít na to, jak s jeho výškou vylezl na tak vysoký strom.

,,Možná jsem hloupý" odpověděl klidně a vytáhl se na větev na které visel, aby se mohl natáhnout pro další jablko ,,Chceš?"

Genya jen pozvedl obočí ,,Copak mi nestačí ty co jsi mi sem hodil?" odsekl otráveně.

Muichiro se jen usmál a hodil mu další jablko ,,Jsi docela vtipný, víš to?"

,,Snažíš se mě vytočit?!" zakřičel na něj naštvaně.

,,Ne, já to myslím vážne" usmál se a znovu se pověsil hlavou dolů, takže si právě koukali přímo z očí do očí.

Vyšší si nejistě prokřupal klouby na rukou.Ten jeho klidný úsměv ho opravdu znervózňoval.

,,Jak jsi se nahoru vůbec dostal? Jsi malý jako skřítek a místo rukou máš párátka" zamumlal provokativně, aby odvrátil konverzaci jinam.

,,Hej, sám jsi skřítek!" vydechl a uraženě nafoukl tváře.

Genya pobaveně pozvedl obočí ,,Takže skřítek se umí i naštvat?" zasmál se, ale v chvíli ho do tváře udeřilo další jablko. ,,Au, tebe to opravdu baví že?" povzdechl si a promnul si bolavou tvář.

,,Nemáš mi říkat skřítek!" odsekl a složil ruce na prsou.

,,Nemáš být tak malý".

Muichiro se zmrzačil a několikrát se po něm ohnal

Vyšší se bez problémů vyhnul ,,Mui, dávej pozor, nebo sletíš na zem"

,,Starej se o sebe a -" vyhrkl, ale nestihl to ani doříct a spadl přímo na hnědovláska pod ním.

Vyšší bolestně zkřívil tvář ,,Neříkal jsem ti ať dáváš pozor sakra?!" zasyčel, ale když si uvědomil, že na něm doslova leží a jsou tak blízko u sebe, slabě se začervenal.

Muichiro nervózně polkl ,,Promiň!" vyhrkl a chtěl z něj slézt, jenže když se pokusil došlápnout na pravou nohu, tak jen bolestně zasyčel a spadl zpět na zem.

Genya se posadil ,,Hej, jsi v pohodě? Můžeš na to došlápnout?"

,,Vypadám na to?" vydechl a oběma rukama se opatrně chytil za bolavý kotník.

Druhý se otočil na místo, kde předtím seděly Kanao s Aoi, protože doufal že ty dvě by věděly co dělat, ale nebyly tam.

Jen si povzdechl a otočil se zpět na Muichira ,,Já se ti na to podívám, ukaž".

,,Ty o tom něco víš? Fakt to bolí..." zaskučel a nedůvěřivě pozvedl obočí.

,,Znám základy první pomoci, věř mi" ujistil ho a opatrně mu vyhrnul nohavici.

Měl to trošku nateklé, ale nevypadalo to až tak vážně.

,,Budeš to mít jen naražené. Počkáme na toho tvého přítele a on tě vezme do nemocnice, je kousek odsud"

,,Ne to ne!" vyhrkl se strachem v očích ,,Tanjiro nesmí vědět že jsem z toho stromu spadl! Několikrát mi už říkal, abych tam nelezl a byl by naštvaný..." zamumlal.

Genya nechápavě naklonil hlavu ,,Proč by ti to zakazoval? Je snad tvoje matka?" odvětil otráveně.

Tokito zavrtěl hlavou ,,Před třemi měsíci jsem spadl ze stromu a zlomil si klíční kost. Před půlrokem jsem měl zlomenou ruku a před rokem jsem si ze stejného důvody vykloubil rameno" špitl nejistě a provinile sklopil pohled.

On si jen povzdechl ,,Tak co s tebou mám asi dělat... Pojď pomůžu ti do té nemocnice. Ale víš že mu to budeš muset říct, protože si všimne když zítra přijdeš o berlích"

,,Řeknu mu že se mi to stalo doma, tak mu to prosím neříkej!" vydechl prosebně.

,,Dobře, tak pojď" povzdechl si a pomohl mu na nohy.

Muichiro bolestně zasyčel a instinktivně pevněji sevřel jeho dlaň.

Genya se chvíli zaměřil na jejich ruce. Černovlásek měl oproti němu takové dětské roztomilé ručičky.

,,Klid, zkus tu bolest nevnímat" pokusil se ho nějak uklidnit a ze strany ho podepřel, aby mu usnadnil chůzi.

,,To se lehce říká že?" řekl neklidně a opřel se o jeho rameno.

Na jedno rameno si hodil svůj batoh a na druhé ten Muichirův ,,Tak pojď, to zvládneš" povzbudil ho a vydali se k bráně školního pozemku, jenže kvůli Muichirově kulhavé chůzí šli opravdu pomalu.

Po pár metrech si jen povzdechl ,,Takhle půjdeme půl dne"

,,Co jiného máme dělat? Nemůžu tu čekat než se zjeví Tanjiro"

Genya si ho zamýšleně prohlédl ,,Asi nemáme na výběr" vydechl otráveně.

Menší k němu nechápavě zvedl hlavu, ale než stihl něco říct, Shinazugawa ho vzal do náruče a hned se vydal dál.

,,P-počkej, to mě chceš nést celou cestu?" vyhrkl nejistě.

,,Co jiného mám s tebou dělat, bude to rychlejší a jednodušší" odpověděl jednoduše a lehce si ho nadhodil, aby mu nespadl.

Muichiro se nejistě chytil jeho košile, protože se bál že ho upustí ,,Nemůžeš mě celou cestu do nemocnice nést, zničíš si záda" namítl nervózně

On však jen bez zájmu mykl rameny ,,Skoro nic nevážíš. Nemocnice je odsud přes tři ulice, takže tam budu za pět minut, když půjdu rychle" uklidnil ho a rychle pokračoval v cestě.

,,Když si jsi tak jistý..." zamumlal nejistě a ještě pevněji sevřel mezi prsty jeho košili.

Genya se jen pobaveně uchechtl ,,To se tak bojíš že tě pustím?"

Menší odvrátil pohled ,,Možná..." zamumlal tiše.

,,Ty toho naděláš" ušklíbl se a jako důkaz provokace si ho znovu nadhodil.

,,N-no tak!" vyhrkl nejistě a Genya cítil, že se celým tělem více namáčkl na jeho hrudník.

,,Neboj, kdybych tě pustil, tvůj přítelíček by mě zabil" odvětil pobaveně aby ho trošku uklidnil.

Muichiro jen bez odpovědi sklopil hlavu ,,Ten můj přítel má jméno..."

,,No jo pořád..." povzdechl si a pokračoval v cestě.

Trvalo jim to jen pár minut a už stáli před nemocnicí.

Genya se vydal ke vchodu nad kterým byl nápis 'ambulance' ,,Když jsme u toho, máš někoho kdo by tě z nemocnice vyzvedl?"

Muichiro přikývl ,,Napíšu bratrovi"

Sedli si do čekárny a menší se hned začal hrabat ve své tašce. Po chvíli se zarazil ,,Nemám mobil, musel jsem ho nechat ve škole" odvětil zoufale a znovu prohledal celý svůj batoh ,,nemám se jak spojit s Yuichirem"

,,A neznáš jeho číslo, nebo číslo na rodiče? Můžeš zavolat ode mě" navrhl a vytáhl z kapsy svůj mobil.

,,My nemáme rodiče" odpověděl monotónně a položil si tašku pod nohy.

Genya překvapeně pozvedl obočí a omluvně se na něj podíval ,,Promiň, to jsem nevěděl" zamumlal provinile.

,,To je v pohodě, nech to být... Doufám že to nebude vážné, abych zvládl sám dojít domů" povzdechl si s podíval se na svůj nateklý kotník.

,,Bydlíš daleko?"

,,Ano, ale autobusem je to asi deset minut"

,,Doprovodím tě"

,,Co?! To nemusíš!" namítl, když v tom vylezla sestřička.

,,Další prosím!"

•°•°•°•°

Prohlídka proběhla úplně v pořádku a bylo jim řečeno že to má naražené a do dvou týdnů bude v pořádku.

Genya mu vzal batoh a autobusem se svezli k němu domů.

Došli před velký panelový dům a Muichiro zazvonil na jeden ze zvonků.

,,Ano?"

,,Yuichiro, to jsem já!" jen to dořekl, šum utichl a za pár vteřin uviděl jeho bratra, jak běží po schodech dolů.

Byl jeho totožná kopie, až to Genyu docela překvapilo.

,,Mui, co se ti stalo?! Volal jsem ti minimálně sedmkrát!" vykřikl starostlivě, když si všiml jeho berlí.

,,Spadl jsem a narazil si kotník..." zamumlal provinile.

On si jen povzdechl ,,Ty jsi nemehlo, tak pojď dovnitř a- kdo je tohle?" vydechl když se podíval Genyu, který stál na ním a v ruce držel jeho batoh.

,,Oh, to je Genya, je nový u nás ve třídě"

,,Ty jsi nebyl s Tanjirem?" zamumlal a nedůvěřivě si vysokého bruneta prohlédl.

,,Byl, ale musel odejít dřív, takže jsem zůstal s ním a pak jsem si narazil ten kotník a nemohl jsem chodit a-" vyhrkl na jeden dech, ale Yuichiro ho přerušil.

,,Stop, už se ti přehřívá hlava a mluvíš moc rychle" vydechl a zvedl hlavu na Genyu, který je jen v tichosti pozoroval. ,,Takže jsi ho vzal do nemocnice?"

On jen přikývl.

,,Díky že jsi mu pomohl, je nešikovný a nutí mě se o něj pořád bát" povzdechl si a převzal si bratrův batoh.

Muichiro provinile sklopil pohled ,,Gomen..."

,,Nic to nebylo, nemohl jsem ho tam nechat ležet" odpověděl klidně.

,,Tak pojď, jinak se mi připálí vajíčka" odvětil a otevřel vchodové dveře, aby mohl bratr projít.

On přikývl, ale naposledy se otočil na Genyu ,,Díky, máš to u mě" usmál se a děkovně naklonil hlavu.

Vyšší se slabě začervenal a nervózně sklopil pohled ,,V pohodě... Uvidíme se zítra"

•°•°•°•°•

,,Genya, nemáš chvilku?"

On jen otráveně zvedl hlavu z lavice a uviděl Tanjira, který stál u něj.

,,Co chceš?" vydechl a tázavě pozvedl obočí.

,,Jen se tě chci na něco zeptat" usmál se a rukou mu pokynul, aby ho následoval.

Vyšší jen zakoulil očima a následoval ho ven před třídu ,,Tak co je?"

Tanjiro vytáhl mobil z kapsy a začal v něm něco hledat. Po chvíli mu ukázal display s fotkou ,,Podívej" zamumlal, velmi zvláštním tónem.

Genya trošku zabrejlil a překvapeně zalapal po dechu. Byla to fotka, vyfocená docela z dálky. Byl na ní s Muichirem, jak ho nese v náruči na cestě po školním hřišti.

,,Můžeš mi to nějak vysvětlit?"

Ohayo minna-san!

Abych utišila své úzkosti z tanečních, rozhodla jsem se vám vydat další kapitolu ^^

Doufám se že se vám příběh zatím líbí a dočtete ho až do konce <33

Vaše Anonymní Holčena ❤️