,,A co ty a v-vztahy? Nikdy jsem tě o tom neslyšel mluvit" Vydechl nervózně a Genya jen překvapeně pozvedl obočí.

,,Vztahy? Měl jsem pár vztahů s holkama, ale vždycky to skončilo až potom jsem měl jeden vztah, který trval skoro rok. Byl to můj bývalý spolužák jménem Akemi. Upřímně řečeno ti byl docela podobný, jen byl vyšší a hodně náladový" odpověděl nejistě a zhluboka se nadechl ,,ale ukončil to po tom co jsem zmlátil jeho bratra, protože se navážel do Sanemiho. Ale nelituji toho. Dlouho to mezi námi skřípalo a už mi na něm tolik nezáleželo"

Muichiro jen překvapeně polkl.

Líbí se mu kluci...

,,Hej, jsi přítomný?" Zeptal se a Muichiro nejistě přikývl.

,,J-jo, pojďme koukat na ten film"

°•°•°•°•

Genya si unaveně promnul tvář a podíval se na Muichira vedle něj, který unaveně kýval hlavou, jakoby měl každou chvíli usnout.

Když už mu padala hlava na druhou stranu jeho ruka vystřelila a dlaní ho podepřel. Chvíli zaváhal a poté ho opatrně opřel o svůj hrudník, aby se mu lépe leželo. Poté se trošku posunul více do roku gauče, aby se i jemu samotnému sedělo pohodlněji.

Menší překvapeně otevřel oči ,,C-co to..." Vydechl, zatímco se mu dostávala rudá barva do tváří.

,,Klidně se opři, bude se ti lepe ležet" usmál se a dál se koukal na film.

Muichiro se nejistě kousl do rtu, ale po krátkém zaváhání se o něj opřel a pohodlněji se k němu zavrtal ,,Díky"

,,Nemáš zač" odpověděl a přehodil přes něj svou paži. Nechtěl aby bylo poznat, že se sám červená jako poupě.

Znovu mohl cítit to příjemné teplo jeho těla. Stačilo aby se slabě za zavrtěl a jeho tělem projela zvláštní vlna napětí. Nebylo to nepříjemné, jen ho vždycky přemáhaly jeho scenérie a ten film, který u toho běžel tomu nepomáhal .

Uběhlo sotva pár minut a on si uvědomil že černovlásek usnul.

Pro jistotu s ním jemně zatřásl ,,Muichiro..." zašeptal,  ale on nijak nezareagoval.

Znovu měl možnost ho pozorovat jak roztomilý je když spal. Byl to pohled k nezaplacení, ještě když mohl cítit každý jeho pohyb.

Chvíli se nad ním rozplýval, ale nakonec si jen povzdechl a natáhnul se pro ovladač ,,To by mi Yuichiro dal, kdyby jsi tu spal se mnou" povzdechl si a vypnul televizi. Opatrně ho vzal do náruče,  aby ho neprobudil a vrátil se do jejich pokoje.

,,Jak jsem vás tam viděl, tak jsem myslel že tam budete spát spolu" houknul na něj Yuichiro ze své postele, zatímco koukal do mobilu.

Genya ho opatrně položil do postele a přikryl ho peřinou ,,Řekl jsi že mám spát sám na gauči, tak tam budu spát sám" zamumlal a vrátil se do obýváku, zatímco Yuichiro ho jen překvapeně pozoroval.

Překvapil ho, protože nečekal že by byl tak zásadový. Kvůli jeho vzhledu by se nedivil, kdyby to byl ten typ kterému jde jen o to jedno.

Jen si s úsměvem povzdechl a podíval se na jeho spícího bratra ,,Nerad to přiznávám, ale vybral sis dobře"

°•°•°•°•

Muichiro se unaveně protáhnul a převalil se na druhý bok. Chvíli jen rozespale koukal z okna, než si uvědomil že leží jinde než usnul.

Vyhoupl se do sedu a promnul si oči, než si vzpomněl v jaké pozici včera usnul. Hned zrudl jako rajče ,,Proč se mi tohle děje..." Vydechl zoufale a vydal se do kuchyně, protože tam většinou bratr býval.

,,Dobré ráno, Mui" odpověděl, zatímco popíjel svůj pomerančový džus.

,,Dobré" zamumlal, jenže v tu chvíli si všiml jak se na něj zvláštně dívá. ,,Mám z tebe takhle po ránu husinu, co se děje?" Zeptal se a natáhl se pro sklenici a džus.

Yuichiro nejistě semkl rty ,,No, jen jsem se tě chtěl na něco zeptat... Vlastně tě spíš na něco upozornit" vydechl opatrně.

,,Děsíš mě...

,,Když jsem se včera sprchoval, nedokázal jsem přehlédnout že sis... Teda co jsi včera dělal ve sprše..."

°•°•°•°•

Genya se rozespale převalil a otevřel oči.

Na tom gauči se opravdu nedá spát...

Posadil se a protáhnul si bolavá záda. Vyskočil na nohy a jelikož měl hlad, jeho jediný cíl byl v kuchyni.

Už byl dva kroky od dveří, když v tom zaslechl jejich konverzaci.

,,Když jsem se včera sprchoval, nedokázal jsem přehlédnout že sis... Teda co jsi včera dělal ve sprše..."

Překvapeně se zarazil a opatrně se podíval co se uvnitř děje.

Muichiro na bratra koukal jako opatřený, jenže Genya nechápal proč.

,,J-jak sis... o čem t-to mluvíš" Zakoktal rozpačitě.

Bratr nejistě semkl rty ,,Našel jsem pár kapek na tvém ručníku..." odpověděl a Muichiro jen zahanbeně sklopil pohled.

Nakonec si jen povzdechl ,,Nebudu se k tomu nějak vyjadřovat... je to tvoje věc.  Jen jsem ti chtěl říct ať si dáváš pozor když tu Genya je" zamumlal tiše, zatímco Muichiro byl stále úplně rudý.

Genya jen zaraženě koukal do podlahy a snažil se to nějak pochopit.

On něco dělal ve sprše, ale má si dávat pozor protože tu jsem... pár kapek na ručníků...

Chvíli mu to trvalo, ale když si uvědomil co to mohlo být jen zaraženě zalapal po dechu.

On si včera... znamená to že... že se mu líbím?!

Rozpačitě se kousl do rtu a opřel se o stěnu. Nikdy by ho nenapadlo že uslyší něco takového. 

Jen tam tak rozpačitě postával, než zaslechl Yuichira.

,,Nech to být a jdi ho radši vzbudit, ať se domluvíme co uděláme k snídani" řekl a Muichiro rozpačitě přikývl.

Genya se bleskově odlepil od stěny a posadil se na gauč, aby nebylo poznat že je poslouchal za dveřmi.

Netrvalo to dlouho a ve dveřích se objevil Muichiro. Už se nadechoval k nějakým slovům, jenže když si všiml že je vzhůru jen nervózně semkl rty ,,J-jsi vzhůru... s-spalo se ti dobře?" Zakoktal nejistě.

,,A-ale jo, šlo to. Děkuji že jste mě tu nechali přespat, hned po snídani půjdu domů" Vydechl a děkovně se pousmál.

Menší jen s úsměvem zavrtěl hlavou ,,Klidně tu můžeš zůstat déle. Je víkend, takže můžeme něco podniknout" navrhl a posadil se vedle něj.

,,Rád bych tu zůstal, ale nechci tu Yuichirovi překážet" namítl nejistě a protáhl si stále bolavá záda.

,,Jsem si jistý, že s tím bude v pohodě, ale teď to nechme a pojďme si dát něco na snídani" usmál se a za ruku ho vytáhl na nohy.

Genya jen poraženecky svěsil ramena ,,Dobře" Vydechl pobaveně a následoval ho do kuchyně.

Společně si uvařili a najedli se. Přesněji Yuichiro vařil a ti dva mu tam jen zavazeli a navzájem se provokovali až mu občas přišlo že tam byl mírný náznak flirtu.

,,Máte na dnešek nějaký plán?" Zeptal se Yuichiro, zatímco Genya s Muichirem umývali nádobí.

,,Mě napadlo že by tu Genya ještě zůstal a všichni tři bychom mohli něco podniknout společně" navrhl a tázavě oba projel pohledem.

Yuichiro si znovu povzdechl ,,Dělejte si co chcete já půjdu nakoupit ty věci co potřebuju. Ale kdyby se vám chtělo,  můžete jít nakoupit jídlo když vám zbude čas" navrhl a Genya přikývl.

,,Klidně, ať vám aspoň s něčím pomůžu když tu jsem"

°•°•°•°•

Dopoledne proběhlo docela v klidu. Nakoupili jídlo které potřebovali a společně uvařili oběd, aby si mohl Yuichiro taky odpočinout.

,,Genya... co budeme dělat?" Vydechl a znuděně se rozvalil na gauč.

,,Nevím, můžeme se jít projít, něco si zahrát nebo dokoukáme ten film" navrhl a posadil se vedle něj.

Muichiro nadšeně přikývl ,,Pojďme ven! Má pršet a já se chci s tebou projít v dešti!" Vypískl a prosebně zamrkal.

Vyšší si jen povzdechl ,,Jak chceš skřítku, ale měl by sis vzít něco teplejších, jinak nastydneš, venku už je zima"

,,Ts, nejsem dítě..." odsekl, ale i tak se rozběhl do svého pokoje.

Genya si zoufale promnul tváře. Bylo pro něj opravdu těžké se držet zpět.

Měl bych mu to vyklopit... ať si když tak nedělám falešné naděje...

,,Yo...." přerušil ho Yuichiro, který se objevil vedle něj.

,,Y-yuichiro... děje se něco?" Vyhrkl překvapeně.

Menší přikývl ,,Vypadáš frustrovaně, takže bych se měl ptát já" zamumlal a jemně pozvedl obočí.

Druhý se nejistě kousl do rtu ,,N-nic se neděje, ale... možná je tu něco s čím bys mi mohl pomoct" zamumlal tiše.

,,Tak povídej" odvětil a posadil se vedle něj.

,,N-no... jen jsem se chtěl zeptat na nějaké věci co má Muichiro rád, nebo třeba kam rád chodí" vydechl a nervózně se kousl do rtu.

Yuichiro překvapeně pozvedl obočí ,,On se ti líbí že jo?" Odvětil jakoby nic, zatímco Genya zrudnul jako rajče.

,,O-o čem t-to mluvíš?" vyhrkl nervózně a sklopil pohled do podlahy.

,,Jasně..." zamumlal pobaveně a trošku se zamyslel ,,rád chodí do parku, do toho úseku kde v létě roztou květiny. Taky má rád zmrzlinu, zvířata, baví ho hrát si s malými dětmi, rád poslouchá hudbu. Ještě vím že má za městem nějaké místo kam rád chodí, ale nikdy mě tam nevzal" odpověděl zamyšleně.

Genya děkovně přikývl ,,Díky..."

,,Genya! Pojď sem!" Zakřičel Muichiro.

,,Promiň" špitl a vyskočil na nohy.

Yuichiro si jen povzdechl ,,Ještě počkej" zastavil ho a brunet se jen překvapeně otočil. ,,Víš, mám na tebe jednu prosbu..."

Vyšší nechápavě naklonil hlavu ,,O co jde?"

,,Ať se stane cokoli, jakákoli situace, nebo nehoda, tak mi prosím slib že... mu neublížíš" Vydechl a sklopil pohled ,,je ten poslední koho v životě mám a chci aby byl šťastný"

On mu jen věnoval zmatený pohled ,,Proč mi to říkáš?" Zeptal se.

Yuichiro jen pokrčil rameny ,,Protože jsi jediný komu bezmezně věří"

Genya chtěl něco říct, jenže tam zvládl jen zaraženě stát.

Oba mlčeli, než k nim vtrhnul Muichiro s obrovským kabátem v ruce ,,No tak! Já už chci jít ven, nebaví mě tu tvrdnout" zakňučel nespokojeně a nafoukl tváře.

,,Na co máš ten kabát? Chceš se do něj zabalit jako do deky?" Zasmál se.

On zavrtěl hlavou ,,Ne, ten je pro tebe. Sám jsi řekl, venku je zima, takže tě nenechám jít ven jen v té tvé mikině co tu máš" odpověděl a kabát mu podal.

Genya překvapeně zamrkal a nejistě semkl rty ,,Počkej, jestli je to po vašem tátovi..."

,,Není" ozval se Yuichiro, který je jen s pobaveně výrazem pozoroval.

Muichiro přikývl ,,Ten kabát je vlastně můj. Koupila mi ho maminka, když se mi spolužáci posmívali za to že jsem malý. Pověsila mi ho na skříň a řekla že až vyrostu, budu tak vysoký že v tom kabátu budu chodit a koukat na ně z vrchu..." špitl s úsměvem a sklopil hlavu ,,už nejsem dítě, takže jsem se smířil s tím že nikdy nebudu takhle vysoký, tak ti ho půjčím" zahihňal se.

Vyšší jen překvapeně zalapal po dechu a prohlédl si ten kabát. Byl tmavé zelený s černými knoflíky. Jen si s úsměvem povzdechl a pohladil ho po vlasech ,,Díky... tak pojďme" usmál a přehodil přes sebe kabát.

,,Jen si skočím pro bundu" Vydechl vesele a rozběhl se zpět do svého pokoje.

Genya se lehce začervenal.

Kawaii...

,,Užijte si to" ušklíbl se Yuichiro a natáhl se pro ovladač, jenže než mu stihl odpovědět, Muichiro se k nim vrátil.

,,Pojď!"

Genya se tiše zasmál ,,A víme vůbec kam?"

On se zarazil a nervózně se kousl do rtu ,,Ne..."

,,Já bych jeden nápad měl" usmál se a rychle vklouznul do bot.

Muichiro udělal to samé a dal si do kapsy klíče ,,Kam půjdeme?"

,,Uvidíš, skřítku"

Seběhli schody dolů a Genya ho vedl směrem k parku. Popravdě to místo chvíli hledal, ale našel ho.

Opravdu to tu bylo krásné. Jelikož byl podzim v plném proudu, nebyly tu ty barvy jako na jaře, ale ty nažloutlé stromy kolem z toho dělaly krásnou podzimní alej.

Čas jít s pravdou ven...

Zhluboka se nadechl a na kraji cesty se zastavil ,,Tak, jsme tady" Vydechl nejistě a vytáhl ruce z kapes.

Muichiro se spokojeně rozhlédl ,,Na podzim je to tu fakt krásné" usmál se a protáhl se.

,,Jsem rád že se ti to tu líbí protože ti chci něco říct..." zamumlal a nervózně se kousl do rtu.

,,Vypadáš seriózně... mám se bát?" Zeptal se opatrně.

Vyšší zavrtěl hlavou ,,N-ne, neboj, spíš já jsem ten co se bojí" Povzdechl si, jenže Muichiro jen zmateně pozvedl obočí.

,,T-ty se bojíš? O co jde?" Vydechl starostlivě a chytil ho za ruku ,,Pořád pomáháš ty mě, tak mě jednou nech ti pomoct!"

Genya se jen pobaveně pousmál ,,Počkej, počkej" Zasmál a palcem ho pohladil po hřbetu ruky ,,nebyl jsem si jistý jestli je to dobrý nápad, kvůli tomu co se všechno stalo ohledně Tanjira a tak, ale je to pro mě čím dál složitější" odvětil nejistě.

,,C-co to má společného s Tanjirem?" Nechápal a trošku vyděšeně semkl rty.

,,Ne, neboj! Jde prostě o to že..." zamumlal a zhluboka se nadechl ,,Prostě jsem se do tebe zamiloval" vyhrkl a opatrně se podíval na Muichira který na něj zaraženě koukal. Měl pocit že na chvíli přestal dýchat.

Nijak mu neodpověděl, což ho dost znervoznilo.

,,Nechci na tebe nějak tlačit! Vím že to s Kamadem tě mohlo rozrušit, takže mi nemusíš odpovídat hned. Jen jsem to ze sebe potřeboval dostat" Povzdechl si a zoufale semk rty ,,počkám  na tebe jak dlouho bude potřeba, protože chci abys věděl že mi na tobě opravdu záleží" odvětil s úsměvem.

Muichiro před ním stále stál jako opatřený, jakoby nevěřil tomu co slyší. Co když je to jen hloupý vtip, nebo se za chvíli probudí ze snu.

Krásnou atmosféru tomu dal i fakt, že uprostřed jeho proslovu začalo pršet.

Nevěděl co mu na to říct. Všechno se mu misilo v hlavě a bál se že by nevybral správná slova.

,,J-já" zakoktal, ale Genya ho zastavil.

,,Klid, dobře? Jak jsem řekl, nech si to projít hlavou a až si budeš jistý tím co cítíš, řekneš mi to" Usmál se a přátelsky mu položil ruku na rameno.

Černovlásek rychle zavrtěl hlavou, jenže Genya ho jen políbil na čelo a otočil se k odchodu.

,,Počkej!" Vyhrkl a chytil ho za zápěstí, aby ho zastavil ,,Nepotrebuju čas na to abych ti odpověděl..." zamumlal a nervózně se kousl do rtu, zatímco Genya se jen překvapeně otočil.  ,,Popravdě, už od začátku jsem se ve tvé přítomnosti cítil jinak než u kohokoli jiného. Jakobys měl nějakou silu která mě pomalu ale jistě přitahovala blíž k tobě. Někdy to bylo tak intenzivní, že jsem se neudržel a několik nocí jsem byl schopný přemýšlet jen nad tebou..."špitl stydlivě,  zatímco se mu tváře plnily rudou barvou. Hlavně když vzpomínal na včerejší večer.

Vyšší se zatajeným dechem poslouchal celý jeho monolog, jakoby čekal co z něj nakonec vypadne.

,,Nejsem si jistý jestli ti můžu slíbit všechno co očekáváš, ale vím jistě že za ty necelé tři měsíce jsem se do tebe zbláznil až po uši" Vydechl a s nervózním pohledem se na něj podíval.

Genya se překvapeně usmál ,,Tohle bylo to nejhezčí co mi kdy kdo řekl" přiznal a rukávem mu utřel dešťové kapky z tváře.

Nebylo kolem něj moc osob, které se k němu nechovaly jakoby udělal něco špatně. Vlastně jsou tyto osoby přesně dvě. Sanemi a Muichiro. Vždycky byl pro ostatní jen průšvihář, který se rád pral a ubližoval ostatním.

,,Byl by jsi Teda ochotný to se mnou zkusit? I po tom co se stalo s Kamadem?" Zeptal se nejistě a Muichiro se jen zahihňal.

,,Ale pod podmínkou že už o něm nebudeme mluvit" odpověděl a za límec kabátu si ho přitáhl aby ho i přes jejich výškový rozdíl mohl políbit.

Genya překvapeně pozvedl obočí, ale neměl v plánu odporovat.

Menší se pomalu odpojil a zabořil mu svou rudou tvář do hrudníku ,,Promiň" špitl, zatímco se studem propadal.

On ho jen obejmul ,,Nemáš se za co omlouvat" usmál se a sám se začervenal když cítil jeho dech jak se přes látku dostal až na jeho kůži.

,,Úplně jsem zapomněl jaké jsou začátky vztahu" Vydechl a zvedl hlavu.

Hnědovlásek se jen ušklíbl ,,Jestli chceš,  můžeme je přeskočit" s těmito slovy ho chytil pod zadkem a zvedl ho.

Muichiro se pobaveně zahihňal a obmotal mu nohy kolem pasu ,,To by se ti líbilo, co?" ušklíbl se a za tváře si ho přitáhl, aby mohl znovu spojit jejich rty.

Genya polibek trošku prohloubil a provokativně ho kousl do rtu ,,Neříkám že ne, ale na všechno pomalu" odvětil klidně a trošku si ho nadhodil, aby nespadl.

Menší jen souhlasně přikývl a utřel mu tváře od dešťové vody.

To co začalo pár kapkami se však hned změnilo v silný liják a oba vypadali, jakoby spolu stáli pod sprchou.

,,Měli bychom se někam schovat, než budeme oba zase na antibiotikách" pronesl Muichiro a obejmul ho kolem krku.

,,Máš pravdu, támhle je nějaký altánek, můžeme tam počkat až se to zlepší" navrhl a on jen přikývl.  Postavil ho zpět na nohy a ruku v ruce se rozběhli do toho altánku.

Schovali se pod střechu a a každý si prohlédl toho druhého, než se začali smát.

,,Teď jsou z nás mokré slepice" Zasmál se Genya.

Menší přikývl a začal si ždímat durch mokré vlasy ,,Věděl jsem že má pršet ale tohle jsem nečekal"

,,Taky jsme tu kolem jediní" Vydechl a sundal si promočený kabát. Poté se podíval na Muichira ,,Taky si to sundej, bude ti zima" řekl a sundal z něj jeho promočenou bundu.

Muichiro mu poděkoval a za límec si ho stáhl trošku dolů, aby mu mohl prohrábnout vlasy a trošku je vysušit ,,Aspoň se dneska nemusíme sprchovat" zahihňal se.

,,To asi ne no. Ale až skončíš, půjdeme si sednout než to přejde" navrhl a on kývl.

Posadili se doprostřed altánu a chvíli mlčeli.

,,Zůstaneš u nás i dnes?" Zeptal se a začal prstem zaujatě jezdit po jeho dlani.

Genya nejiste semkl rty ,,Promiň, ale asi půjdu domů. Moc jsem si to s váma užil,  ale měl bych za mámou. Buď vychladla, nebo bude víc naštvaná ale tak jako tak u vás nemůžu být navždy" Povzdechl si a jednou rukou ho obejmul kolem pasu.

Muichiro svěsil ramena a celý se o něj opřel ,,Víš že bych tě u nás klidně nechal navždy, ale chápu to. Budu se uklidňovat tím že tě uvidím v pondělí" zamumlal a trošku se k němu přitulil.

Vyšší jen přikývl.

Ta atmosféra byla k nezaplacení. Mohl tu jen v klidu sedět, tisknout si k sobě někoho koho měl rád a jediné co poslouchal byly zvuky deště.

,,Mui?"

,,Um?"

,,Nemohl bych si k tobě lehnout? Jsem polámaný z toho gauče..."zamuamlal unaveně.

Menší jen přikývl a poklepal rukou na svůj klín ,,Pojď" usmál se s nadšením že si zase bude moct hrát s jeho vlasy.

Genya se vnitřně zaradoval a položil mu hlavu na klín. Trošku se u něj uvelebil a spokojeně zavřel očí.

Muichiro mu jednu ruku položil na hruď a druhou ho začal vískat ve vlasech.

Netrvalo to dlouho a vyšší u něj opravdu usnul. Tokito se jen pousmál ,,Kawaii..." Vydechl a palcem ho pohladil po rtech. Mohl by na tu jeho tvář koukat pořád.  Jediné co ho znepokojovalo byla ta jeho jizva. Nebo spíš její původ. Nedokázal na to přestat myslel.

On sice rodiče neměl, ale než o ně přišel byli to milující rodiče, kteří se spolu moc nehádali. Nemohl si ani představit kdyby se rozvedli, natož aby mu nevlastní otec udělal něco takového.

,,Proč..." špitl a prstem ji celou obkroužil. Nebral to jako vadu na kráse,  protože to prostě k němu patřilo. Bez jizvy už by to nebyl ten stejný Genya jako s ní. Naopak mu to přišlo docela atraktivní, protože to bylo zajímavé.

Seděli takhle snad celé odpoledne než přestalo pršet.

Natáhl se pro jejich bundy, jenže pořád byly mokré. Jen si povzdechl a pohladil spícího Genyu po tváři ,,Genya, vstávej,  přestalo pršet" zašeptal s úsměvem.

Vyšší křečovitě sevřel víčka a převalil se na břicho, přičemž ho obejmul kolem pasu ,,Ještě chvilku..." zamumlal nespokojeně a více se mu zavrtal do klína.

Muichiro se začervenal a nervózně se kousl do rtu ,,Dřevění mi nohy, ještě chvíli a poneseš mě na zádech" zahihňal se a jemně ho zatáhl za ucho.

,,Klidně" Vydechl mu do klína a více ho zmáčknul.

Chvíli to trvalo, ale nakonec z něj Genya svezl a rozespale si promnul tváře ,,Takže se už vracíme?"

,,Je pět a jsme minimálně půl hodiny od bytu" odpověděl a za ruku ho vytáhl na nohy.

Vyšší se protáhl a vzal obě bundy do ruky ,,Tak jdeme" Povzdechl si a vydali se zpět.

Genya šel celou dobu tak nějak ve svých myšlenkách, než si uvědomil že ho Muichiro chytil za ruku. Slabě se začervenal a pevněji jeho dlaň sevřel.

Vrátili se do jejich bytu kde si Genya posbíral věci.

,,Tak se uvidíme v pondělí" usmál se a pohladil ho po černých vlasech.

Muichiro přikývl a za límec si ho přitáhl k sobě, aby ho mohl políbit ,,Dávej na sebe pozor..." špitl stydlivě.

Vyšší pobaveně naklonil hlavu ,,Jdu jen domů, neodjíždím někam pryč " Zasmál se.

,,Ale i tak je to daleko...." zamumlal.

Genya se jen pousmál a políbil ho na čelo ,,Pak si napíšeme"

Ohayo minna-san!

Ačkoli jsem si řekla že budu zase aktivnější, kapitola vychází téměř po deseti dnech.

Popravdě na to není v posledních dnech nálada ani síla, ale budu se to snažit zlepšit  <3

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum:27.11
Počet slov: 3472