Muichiro se unaveně ploužil ulicí s nákupní taškou v ruce ,,Co když by mi teď napsal..." zamumlal sklesle. Musel uznat že jít v takové tmě bez sluchátek nebylo nic příjemného. Neměl nic do čeho by se mohl zaposlouchat, kromě zvuku aut a opilých lidí.

Stejně dokázal myslet jen na Genyu. Nechal si mobil doma a nemohl kontrolovat nové zprávy.

O co se snažím... beztak vůbec není na kluky. Mohl by mít každou druhou...

Jen tak šel s hlavou v oblacích když v tom o něco zakopl a spadl na zem. ,,Au..." zamumlal a otočil se, aby se podíval co tak blbě leží na cestě a nestačil se divit.

Byl to Genya.

Seděl zády opřený o plot a vypadalo to že spí.

Překvapeně zamrkal a dřepl si vedle něj. Prstem ho opatrně dloubnul do tváře a on nijak nezareagoval.

Proč spí uprostřed chodníku...? Mám ho vzbudit?

Znovu si ho prohlédl a musel se pousmál. Opravdu byl roztomilý, jako kotě. Nechtěl ho budit, ale nemohl ho tu nechat přes noc na ulici.

,,Genya" zašeptal a trošku s ním zatřásl.

Vyšší sebou překvapeně trhl a rozespale otevřel oči ,,Mui... co tu děláš?" Vydechl a promnul si rozespalý obličej.

,,Spíš já bych se měl ptát, proč jsi tady a proč tu spíš?" Zeptal se a trošku mu upravil vlásky z obličeje.

Genya si jen povzdechl ,,Byl jsem se projít, ale byl jsem moc unavený pokračovat" odpověděl.

Muichiro se zahihňal ,,Tak proč chodíš ven tak pozdě? Měl bys jít domů a vyspat se" Zasmál se.

,,Když mě se nechce... prostě jednu noc strávím venku, mamce to bude stejně jedno" zamumlal otráveně.

Menší starostlivě naklonil hlavu ,,Co se děje?"

,,Jak jsi na to přišel" Vydechl překvapeně.

,,Jen se na tebe podívám a vidím že tě něco trápí" zamumlal a zatáhl ho za nos ,,přede mnou nic neschováš" zahihňal se.

Genya si povzdechl ,,Není to nic vážného, opravdu, jen se nemám chuť vracet domů" odpověděl a cinknul ho prstem do čela ,,ale díky že se staráš skřítku" usmál se a unaveně si promnul oči.

,,To co říkáš si odporuje... prosím, chci ti pomoct" Vydechl naléhavě a chytil ho za ruku.

,,Já vím a vážím si toho ale s tím mi nepomůžeš"

,,Možná nepomůžu, ale určitě se ti uleví když to někomu řekneš" odvětil vážně a prosebně pozvedl obočí.

Vyšší si zoufale povzdechl ,,Když jinak nedáš... prostě mě vyhodili z brigády a máma mi na to řekla že jsem jen líný a nechce se mi pracovat a proto jsem se nechal vyhodit..." zamumlal trošku sklesle, ale dál se snažil znít jako že ho to nemrzí.

,,Jak ti tohle může máma říct..." špitl překvapeně.

,,Mě už je to jedno, nebyla by to první naražka... Občas prostě přespím venku, všem je to jedno a já se uklidním" odpověděl klidně a štípnul ho do tváře ,,tak se tak netvař a zase se usměj, protože ti to sluší víc' usmál se.

Muichiro nespokojeně zavrtěl hlavou ,,Nemůžu se smát když tebe něco trápí... Jestli se ti nechce domů, tak přespíš u nás" rozhodl a vyskočil na nohy.

,,P-počkej, to je v pohodě, dneska je v pohodě počasí" Vydechl nejistě.

,,Má pršet..."

,,A-a co na to řekne Yuichiro? Bude lepší když mě tu necháš"

,,Ne, bude s tím v pohodě, tak vstávej!" Přerušil ho a chytil ho za ruku, jakoby ho chtěl sám vytáhnout na nohy.

Genya zavrtěl hlavou ,,Tohle po tobě nemůžu chtít, vážím si toho, ale opravdu to není nutné..."

,,Nezkoušej. Možná vypadám že se o nic nezajímám, ale umím dobře číst ostatní. Z tebe mám teď pocit že máš něco na srdci a chce to ven, takže si o tom promluvíme" řekl nekompromisně a vážně ho probodl pohledem.

Vyšší nejistě polkl ,,D-dobře..." Vydechl poraženecky a unaveně se dostal na nohy.

Muichiro se spokojeně usmál ,,Bydlím jen kousek, tak zkus neusnout"

,,Hm.."

Menší si všiml že stále nepustil jeho ruku. Nevadilo mu to, jen přemýšlel jestli to dělá schválně, nebo je tak unavený, že si to neuvědomil.

Dovedl ho až k jejich bytu a odemkl dveře ,,Už jsem tu!" Zakřičel.

,,No konečně!" Zakřičel Yuichiro z kuchyně.

Muichiro se na vyššího jen usmál a dovedl ho do kuchyně za bratrem ,,Víš asi jsem přinesl i něco navíc než jen jídlo" Vydechl nejistě.

Yuichiro si je překvapeně prohlédl a hned se zastavil nad tím, že se drželi za ruce ,,Měli ve slevě vysoké brunety?" Zeptal se pobaveně a opřel se bokem o kuchyňskou linku.

Muichiro se lehce začervenal ,,Možná... jen tu přespí, že ti to nevadí?" Zeptal se a prosebně zamrkal.

,,Přespí?" Zarazil se a pochybně si ospalého Genyu prohlédl.

,,Prosím, Yui, chtěl spát na ulici!"

,,Jestli ti to vadí klidně půjdu, už jsem to říkal Muichirovi že mi nedělá problém zůstat venku" namítl vyšší, ale černovlásek se na něj jen zamračil.

,,Nenechám tě venku jako bezdomovce!" Odsekl a podvědomě stiskl jeho ruku.

Yuichiro s povzdechem přikývl ,,Dobře, stejně je zítra víkend. Ale bude spát na gauči!" Zavrčel a výhružně je oba probodl pohledem.

,,Co? Tam se přece nevyspí!" Namítl ,,Proč jsi tak zlý?!"

Genya nejistě semkl rty ,,Klidně budu spát na gauči, není to p-"

,,Nejsem zlý, jen opatrný! Promiň že to tak říkám, ale sám tě moc neznám a po tom co mu udělal Tanjiro chci mít jistotu že se mu nic nestale" odvětil klidně, jenže bratr se s tím nechtěl smířit.

,,Jak si to můžeš myslet, Genya není takový!" Vydechl naštvaně, ale hnědovlásek ho přerušil.

,,Muichiro, to je v pohodě, chápu že má o tebe strach, stejně jako já. Prostě budu spát na gauči" uklidnil ho a menší jen poraženecky svěsil ramena.

Yuichiro si jen povzdechl ,,Jsem rád že to chápeš. Za pár minut bude jídlo, takže se nějak vystřídejte ve sprše a najděte nějakou peřinu a polštář navíc" řekl a otočil se zpět k hrnci na sporáku.

,,Ano mami..." zahihňal se Muichiro a vzal ho do svého pokoje.

Genya si jejich pokoj prohlédl ,,Na to že tu bydlíte sami to tu máte hezké"

,,Snažíme se. Yuichiro se občas chová jako moje máma, ale dělá to pro mě, protože jsem občas trošku nezodpovědný. Třeba se zapomenu najíst, proto vaří hlavně on" odpověděl a otevřel svou skříň.

,,A taky lezeš kam nemáš" Zasmál se a posadil se na jednu z postelí.

,,To taky" zahihňal se a podal mu nějaké oblečení ,,v tomhle můžeš spát"

Vyšší překvapeně zamrkal ,,N-nechci nějak rýpat, ale my dva nemáme úplně stejnou velikost oblečení" zamumlal opatrně.

,,Neboj. Ty kraťasy byly táty a to tričko je hodně velké, určitě to bude v pohodě" usmál a přimáčkl mu oblečení na vypracované břicho.

Genya si ho nejistě vzal ,,Jsi si tím jistý? Je to oblečení tvého táty... je to v pohodě?" Zeptal se opatrně.

Muichiro přikývl ,,Mé je to velké, takže se mi to tu jen valí. Běž se osprchovat a já ti najdu nějakou deku" odvětil a navedl ho kde je koupelna.

Poté si nervózně oddechl a vrátil se do kuchyně za bratrem ,,Potřebuješ s něčím pomoct" Zeptal se a opřel se o linku.

,,Vyndej síto, pomůžeš mi přecedit nudle" odpověděl a vypnul sporák.

On jen přikývl a udělal jak mu přikázal ,,Proč jsi najednou tak nevrlí?" Neklonil hlavu.

Yuichiro si povzdechl ,,Nic proti němu nemám je to fajn kluk, ale dokud si jim nebudu jistý, chci vědět že jsi s ním v bezpečí. Neříkám že je schopný toho co Tanjiro, ale nechci aby jsi znovu brečel kvůli někomu jinému" zamumlal a podíval se do země ,,Jsi totiž hrozně hodný a občas toho ostatní využívají"

,,Já vím... Ale neboj, z nějakého důvodu mu věřím" usmál se.

Bratr se jen smířeně pousmál ,,Stejně ho budu hlídat. Ale teď potřebuju tu bílou hadru, najdi ji prosím"

Muichiro přikývl a šel prohledat celý byt. Věděl že ji někde viděl, ale zapomněl kde. Prohlédl všechno, kromě koupelny. Tiše došel před dveře a přiložil ucho ke dveřím. Voda už byla vypnutá, což znamenalo že už vylezl ze sprchy.

Položil ruku na kliku, ale jen při pomyšlení nad tím co by tam mohl vidět zrudl jako rajče a odskočil metr ode dveří.

Ne to neudělám! Počkám až vyleze a pak se půjdu podívat!

Zhluboka se nadechl, aby se trošku uklidnil, jenže v tu chvíli se ozval Yuichiro.

,,Mui, já tu hadrů potřebuju! Honem!"

Bratr nejistě polkl a znovu se podíval na dveře. Stpupnul si ke dveřím a zhluboka se nadechl. Už natahoval ruku že zaklepe, jenže v tu chvíli se dveře otevřely a srazily, ho k zemi.

,,Muichiro? Promiň, jsi v pohodě?!" Vyhrkl Genya a natáhl k němu ruku.

Menší přikývl ,,Jo, nic to-" jenže zvedl hlavu a to co viděl ho úplně odstavilo.

Genya na sobě neměl tričko, což ho tak překvapilo že na chvíli úplně zapomněl dýchat.

Vyšší překvapeně zamrkal ,,Hej, jsi v pohodě? Nebouchl ses do hlavy?" Zeptal se a vytáhl ho na nohy.

,,N-ne, j-jen jsem, j-já" zakoktal a musel se podívat do země, aby nebylo vidět jak se červenal. Kdyby se na něj díval ještě o chvíli déle, měl by asi problém. Měl vysportované tělo, určitě posiloval, což mu dělalo krásné rysy.

,,Co jsi dělal za dveřmi?" Zeptal se pobaveně a složil ruce na prsou.

,,N-není to tak jak si myslíš!" Vyhrkl hystericky ,,j-jen jsem šel kolem!"

Genya se jen ušklíbl ,,Dobře... víš to tričko mi bylo malé a připadal jsem si v něm jako sardinka... nenašel bys nějaké větší? Ať nemusím spát takhle"

Muichiro nejistě přikývl ,,P-podívám se, j-jen chvíli počkej" zakoktal a vběhl do koupelny, kde popadl hadru a donesl ji Yuichirovi.

,,Děje se něco? Jsi úplně červený!" Zeptal se, ale on ho jen odbyl.

,,N-nic mi není!" Vyhrkl a proběhl kolem vyššího bruneta do svého pokoje ke skříní.

Genya ho následoval a nakoukl mu přes rameno ,,Najednou jsi jak na trní, co se děje?"

,,Nic!" Vydechl a rychle mu podal tričko ,,Větší už nenajdu..." zamumlal a rychle zabodl pohled do země. Nechtěl aby ho přistihl při tom, jak si ho prohlíží.

On si ho převzal a rychle si ho prohlédl ,,Když říkáš..." zamumlal a oblékl si tmavé tričko. Nebylo to nic úžasného, ale lepší než nic.

Muichiro však neodolal a naposledy si jeho tělo prohlédl. Opravdu bylo těžké se udržet, když vypadal takhle.

,,Skřítku? Proč na mě tak koukáš?" Zeptal se pobaveně čímž ho vrátil zpět do reality.

,,C-co?! N-nekoukám na tebe... k-koukám z-za tebe!" Vyhrkl celý rudý, když v tom si uvědomil jednu zásadní věc a to to, že mu pomalu ale jistě začínaly být těsné kalhoty.

Vyděšeně zalapal po dechu a vytáhl zpod polštáře své pyžamo ,,J-jdu se osprchovat!" Vydechl rozpačitě a rychlostí blesku zmizel v koupelně.

Genya ho jen překvapeně pozoroval, ale jen se nad tím pobaveně pousmál a vytáhl svůj telefon. Chtěl vědět, jestli mu náhodou nenapsala máma. Neměl však žádnou příchozí zprávu. Jen si povzdechl a vydal se do kuchyně ,,Můžu ti s něčím pomoct když už tu dneska oxiduju?"

Yuichiro přikývl ,,Můžeš mi pomoct nachystat na stůl"

°•°•°•°•

Muichiro přes sebe hodil volné tričko na spaní a unaveně si promnul rudé tváře.

Tohle se mi stalo poprvé....

Zoufale se kousl do rtu a zkontroloval jestli je ve sprše všechno čisté. Aby se trošku odreagovat začal si ručníkem sušit hlavu.

To se nesmí opakovat! Co by si o mě myslel?! Navíc ani nevím jestli má rád i kluky!

Pověsil ručník na umyvadlo a zhluboka se nadechl, aby se odvážil vůbec vyjít ven. Opatrně zatáhl za kliku a vydal se za nimi do kuchyně ke stolu.

,,Tobě to trvalo... už jsme se oba skoro najedli" zamumlal Yuichiro káravě, zatímco Genya si spokojeně vychutnávat jeho jídlo.

,,P-promiň, u-umýval jsem si vlasy" Vydechl a sedl si ke svému talíři.

Genya zvedl hlavu od svého talíře a trošku si ho prohlédnul,,Ty mokré a rozcuchané vlasy ti sednou" ušklíbl se.

Menší se trošku začervenal a sklipil tvář do talíře ,,Nechtělo se mi to česat..."

Muichiro se najedl a společně sklidili ze stolu. Našli nějakou přikrývku a polštář a dali ji na gauč.

Genya se na něj posadil a podíval se na Muichira, který jen stál vedle něj a pozoroval ho ,,Sedneš si nebo už půjdeš spát?"

Menší nervózně semkl rty ,,Nevím, chtěl jsem si s tebou ještě chvíli povídat, ale je to na tobě jak moc jsi unavený" odpověděl.

,,Jeste chvíli zvládnu být vzhůru, tak sedej" usmál se a poklepal na místo vedle sebe.

Muichiro nadšeně přikývl a posadil se vedle něj ,,Pojďme si povídat o něčem vážném. Myslím si že by nám to oboum prospělo. Pokud ti bude lépe, můžu začít aby ses nestyděl nebo tak něco" navrhl a vyšší jen mykl rameny.

,,Je mi jasné kam narážíš, ale nedělá mi problém ti to říct. Spíš jde o to jestli to chceš slyšet, protože bys mohl na mě změnit názor"povzdechl se a seriózně pozvedl obočí.

,,Neboj, to se nestane " usmál se a povzbudivě naklonil hlavu.

Genya si jen povzdechl ,,No... asi začnu tím že mám rozvedené rodiče. Máma si našla přítele a táta přítelkyni, ale k těm jezdím málo kdy. Máma nepracuje, bere dávky na všechno co může a -"

,,Počkej, takže ona nepracuje a stejně po tobě vyjela když tě vyhodili?" Vydechl překvapeně a vyšší přikývl.

,,Dávky nejsou moc velké, proto jsem většinou žil z peněz z brigády...Ale nebydlel jsem u nich od malička... rozvedli se když mi byly tři roky a já s bratrem jsme bydleli u babičky. Bylo to normální dětství, měla nás oba ráda a i když neměla moc peněz, vždycky nám koupila nějaký malý dárek. Jenže když mi bylo jedenáct, zemřela a soud nás poslal k mámě a jejímu příteli. Každopádně její přítel je často v práci, ale když už se ukáže, nebývá to moc hezká atmosféra. Má totiž rakovinu a máma pobírá davky na jeho péči. Taky tam panuje takový divný pocit, protože vlastně čeká až umře aby mohla pobírat dávky jako vdova. Navíc je stejně magor. Oba nás často mlátil, hlavně Sanemiho, protože byl starší a hodně se mě zastával" zamumlal monotónně, zatímco Muichiro jen se sklopenou hlavou koukal do podlahy.

Opravdu nebylo lehké tohle poslouchat.

Vyšší ale pokračoval ,,Co se týče tátovi přítelkyně, tam to bylo jiné. Ze začátku byla hrozně hodná, ale když se vzali, začala nás postupně vyhánět. Nikdy se nás ani nedotkla, to je pravda, ale naopak nás nešetřila slovy. Stále jen opakovala že už nejsme tátova rodina, že jsme jem vady, které jen žebrají o peníze. Táta je hodný člověk, ale v tomhle je slepý a nevidí jak se ona chová. Občas mi dojdou peníze a já potřebuju něco důležitého, tak ho poprosím, jestli by mi něco nedal, ale ona se většinou postará že mi nic nakonec nedá. To by asi bylo o mojí rodině, doufám že to nebylo moc informací" Vydechl nejistě a podíval se na Muichira, který seděl se sklopenou hlavou vedle něj. ,,Mui, jsi v pohodě?" Zeptal se a dloubnul do něj prstem.

On jen přikývl ,,J-jo, jen, t-to všechno zpracovávám" zamumlal téměř se slzami v očích.

,,Ne, nechtěl jsem tě rozrušit. Omlouvám se. Neměl jsem ti to říkat" Vydechl omluvně a pohladil ho po zádech.

Muichiro za zavrtěl hlavou ,,Neomlouvej se j-já jen... nechápu jak se můžeš tak usmívat po tom všem co jsi mi řekl" odvětil se slzami v očích.

Genya mu utřel slzy z tváří ,,Prosím, nechci abys kvůli mě brečel. Nic s tím neuděláme, je to Prostě součást mě" usmál se a vtahnul ho k sobě do objetí.

On se k němu opatrně přitulil a obejmul ho kolem pasu ,,Ještě jsi mi neřekl o té jizvě co máš na tváři" špitl a zvedl hlavu, aby si ji mohl prohlédnout z blízko.

,,No, jak jsem říkal, je od nevlastního otce. Bylo to asi před třema rokama, když mi bylo čtrnáct. Byl jsem doma a otčín se vrátil hodně opilý. Nejdřív křičel na Sanemiho, který se ho snažil dostat do postele, ale po chvíli na něj vytáhl nůž. Všiml jsem si toho dřív než on a pokusil se ho zastavil. Skončil jsem v nemocnici a máma jim řekla že jsem jen běhal s nožem. Měl jsem štěstí že se netrefil do oka" vysvětlil klidně a hned ucítil jak ho menší pevněji obejmul.

,,Ten chlap může doufat že mě nikdy nepotká..." zamumlal naštvaně, ale smitne zároveň.

Genya se jen pobaveně usmál a pohladil ho po vlasech ,,Příště mu to vzkážu"

,,To bys měl" zahihňal se a odtahl se z objetí.

,,Tak teď je řada na tobě. Proč jste s Yuichirem zůstali sami?" Zeptal se opatrně.

Muichiro se pohodlněji opřel ,,Nic velkého, měli prostě nehodu a oba umřeli. Bylo to před rokem a půl. Moc si toho z té doby popravdě nepamatuju, ale prý jsem byl jako duše bez těla a nebyl jsem to já. Ale Yuichiro se snažil jak mohl, takže jsme to zvládli" snažil se znít klidně, přestože mluvit o tom pro něj bylo dost těžké.

,,Proč říkáš že to není nic velkého? Přišli jste o rodiče a to by vzalo každého" namítl povzbudivě a obejmul ho kolem ramen.

,,Víš že nerad brečím..." Vydechl tiše a nejistě se kousl do rtu.

Vyšší si povzdechl a více si ho k sobě přitáhl ,,Víš že já tě neodsoudím" usmál se.

Muichiro se lehce začervenal ,,T-teď není chvíle abych tu fňukal. Pojďme si pustit nějaký film!" Navrhl a vyskočil na nohy. Aby podal ovladač ,,Co si pustíme?"

,,Ty jsi číslo" ušklíbl se a unaveně se protáhl ,,Máš tam něco jiného než pohádky?"

,,Ty jsi sprostý!" Vydechl podrážděně a podíval se co tam mají ,,mám tu jen Harryho Pottera a nějakou gay romanťárnu..." zamumlal a nervózně se kousl do rtu.

Genya překvapeně zamrkal ,,To máte zajímavý výběr" Zasmál se a položil mu ruku na rameno ,,Tak pusť tu romanťárnu, nebudeme přece koukat na Pottera"

Menší nejistě přikývl a pustil ten film ,,Ještě jsem ho neviděl, takže nevím co to je" přiznal a posadil se zpět na gauč.

,,když to není tvůj film, kdo jiný by na to koukal?" Vydechl pobaveně.

,,Yuichiro... ale ode mě to nevíš" zahihnal se.

,,On je taky na kluky?"

Muichiro pokrčil rameny ,,Já popravdě nevím. Nikdy o tom nemluvil a ani nevím jestli se mu někdo někdy líbil" odpověděl a mykl rameny.

,,Zajímavé... jak vlastně tvoji rodiče reagovali na Tanjira?"

,,No, maminak s tím vždycky byla v pohodě. Táta byl ze začátku trošku zatažený, ale nakonec mě i podporoval..." zamumlal a nejistě se kousl do rtu. Měl skvělou příležitost se ho zeptat jestli je na kluky, ale styděl se zeptat přímo.

Po chvíli trapného ticha, co běžely počáteční titulky se zhluboka nadechl ,,A co ty a vztahy?"

Ohayo minna-san!

Uvědomuji si že v posledních dnech to vypadá, jakobych byla po smrti, ale pořád jsem tady :D

Dlouho jsem vám nenapsala takový vzkaz, ale doufám, že se vám příběh líbí ^^

Těším se příště <3

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum:18.11. 2k22
Počet slov: 3118