Když se Itakaru přestal bavit s Raikanem, vydal se zkontrolovat ostatní vojáky, aby si tak zkrátil čekání na Koiya. Navíc to stejně měl v plánu již předtím. Po chvíli všechny zkontroloval a ujistil se, že je vše v pořádku. Nikdo z vojáků prý žádné vyanny neviděl, takže se zdálo, že se Sellenburgu vyhli, což Itakaruovi sice přišlo trochu divné, ale moc to neřešil a byl rád za takové zprávy. Pochyboval však, že to tak zůstane. Jistě je jen otázkou času, než se objeví... Pomyslel si. Následně se otočil a vydal se zpátky k místu, kde se předtím bavil s Raikanem, přičemž tajně doufal, že už tam na něj bude čekat Koiyo.
   Když byl nedaleko od onoho místa, ještě svolal vojáky, kteří měli stráž na věži. Chvíli počkal, až se všichni shromáždí, a když k němu došel i poslední z vojáků, krátce si odkašlal, než promluvil, aby si získal pozornost. ,,Není třeba, abyste byli nadále na stráži. Vyanni nejsou na dosah a zdá se, že se pravděpodobně vydali jinou cestou. Můžete jít a zkontrolovat, zda je vše v pořádku v ulicích města. Pokud by se něco stalo nebo jste narazili na něco podezřelého, víte, co máte dělat." přenesl svým hlubokým hlasem, načež se setkal s chápavým pokyvováním hlav a souhlasným mumláním. Jakmile domluvil, vojáci se poslušně vydali do ulic města, jak jim nakázal. Itakaru se chvíli díval, jak skupina vojáků odchází, a když mu zmizeli z dohledu, otočil se a všiml si Koiya, jak stojí opodál. Mírně se pousmál a bez váhání se vydal k němu.
   ,,Tak tady jsi. Poslal jsem Raikana, ať tě přivede." zamumlal. Toho, že nedaleko od nich stojí Raikan a Lukyanem a o něčem se baví, si skoro ani nevšiml. Nevěnoval jim však příliš pozornosti, jelikož se nezdálo, že by bylo něco v nepořádku. Možná Raikana opustily jeho obavy a rozhodl se s ním víc poznat. Když se s ním více seznámí, už se ho jistě nebude bát a pochopí, že se obával zbytečně... Pomyslel si, jelikož to vypadalo, že se Lukyan s Raikanem normálně přátelsky baví. Koiyo se k němu otočil čelem a upřel na něj pohled svých modrých očí. ,,Vyanni jsou pravděpodobně na opačné straně, takže nám nic nehrozí." řekl mu Itakaru, i když si tím nebyl úplně jistý, ale nechtěl dělat Koiyovi obavy jen kvůli svým domněnkám. Minimálně teď nám nic nehrozí. Uvidí se, jak dlouho to vydrží... Pomyslel si. Hnědý vlk se pousmál a přikývl.
   Chvíli si jen tak navzájem hleděli do očí a Itakaru pochopil, že Koiyo se zřejmě snaží nějak navázat konverzaci, ale nevěděl, co má říct, což Itakaru sám moc dobře znal, protože častokrát míval stejný problém. Ozval se proto jako první on: ,,Nemáš hlad?" zeptal se ho a Koiyo němě přikývl. ,,Tak pojď. Půjdeme se po něčem podívat do skladu." odvětil. Následně si všiml, jak se hnědý vlk ohlédl za sebe a pak sklopil uši. Itakaru si všiml, že se dívá směrem k místu, kde předtím stáli Raikan s Lukyanem, ale teď už tam nebyli. Hm? Uniklo mi snad něco? Pomyslel si mírně znepokojeně a zároveň zmateně. Bylo mu divné, že Koiyo sklopil uši, když zjistil, že jsou pryč. Nechápal proč. Vždyť se spolu úplně normálně bavili. Skoro bych řekl, že to i vypadalo, že se spřátelili. Stalo se snad něco předtím, než jsem sem přišel?
   Nakonec zatřepal hlavou, aby zahnal podobné myšlenky a zbavil se toho nepříjemného pocitu, že něco není v pořádku, který ho hlodal, a zamířil si to spolu s Koiyem směrem ke skladu. Určitě jsem jen paranoidní. Nic se neděje a všechno bude v pohodě. Pomyslel si, i když si nemohl pomoct a trochu o tom pochyboval. A jak se zdálo, evidentně nebyl jediný, jelikož to vypadalo, že i Koiyo má mírné obavy. Kdyby se však něco dělo, jsem si jistý, že by se Raikan obrátil na mě. Slíbil mi to přece, ale nic takového neudělal, takže se zřejmě nic neděje. Měl bych asi přestat dělat si se vším tolik hlavu a hodit alespoň na chvíli všechny starosti za hlavu. Stejně si navíc jistě dělám starosti zbytečně. Nebylo by to poprvé a navíc Raikan je silný vlk. Znám ho a vím, že si jistě poradí a dokáže se o sebe postarat... Přestal se tím tedy zaobírat a místo toho přesunul svou pozornost na Koiya, zatímco šli ke skladu. Kdyžtak za ním pak zajdu a promluvím si s ním, abych zjistil, jak to teda je a zda se něco děje...