Charlie: „Proboha, jsi pořád tak úzký. "

Já: „Nee. P-prosím."

Charlie: „Prosit budeš... ale o víc."

Já: „N-nenáv-idím. Tě. "

Charlie:  „Myslím, že to přežiju."
.
.
.
Charlie: „Zase se ti ozvu, neboj. Teď ale na nějaký čas musím zmizet pár kšeftů se mi dost podělalo a kvůli tomu jsem to musel urychlit i s tebou, což mě celkem mrzí. "

Já: ...

Charlie: „Ale byla to sranda. Třeba se mi líbilo to s tou esemeskou. Příště nenechávej  jen tak ležet telefon na stole."

Já: ...

Charlie: „Pořád brečíš?"

Já: ...

Charlie: „Miluju, když pláčeš. Miluju, když tě vidím takhle... Nečekals to, co?"

Já: ... Kdo by tohle čekal.

Charlie: „Stejně nechápu, jak sis mohl myslet, že bych nechal jen tak to, žes mě opustil. Ponížils mě a pak si vlezl do postele prvnímu kreténovi."

Já:  „Takhle o něm nemluv. "

Charlie: „Copak vadí ti to snad?"

Já: „Agh. "  Přestaň! Přestaň."

Charlie:  „Zasvinils mi boty sakra. "

Já: ... Chci pryč.

Charlie: „No snad budeš naživu, až se vrátím, protože já se vrátím, to se neboj."